Týden jednoho Evendžra III.

Den třetí

Evendžr pomalu přicházel k sobě. Zrak se mu každou chvílí vyjasňoval a pocit otupělosti ustupoval. Rychle si sedl, ale to neměl dělat, protože se mu zamotala hlava a spadl zpět na polštář. Pět centimetrů od kovového sloupku u postele. Nevěděl, jak se tam dostal. Nevěděl, jak se tam mohl dostat.
Ještě chvíli vedl své inteligentní filosoficko-evendžrovské úvahy, ale byl vyrušen jistou věcí. Hlad. To červené tlačítko v jeho hlavě nešlo přehlédout. Ono to bylo v tu chvíli taky to jediné, co se tam nacházelo. Tedy, abychom nepodváděli, že. Byla tam ještě jedna chrobáčí rodinka a blikající neonový nápis: Sakura tu není. Sakura tu opravdu není. COŽE?! ONA TU NENÍÍÍ?!!
Ale dost k rozboru mozku.
Sasuke tedy šel vyplnit, co mu jeho mozek a žaludek nakazovali. Musela to být tedy velice kritická situace, neboť Sasukeho přemýšlecí (?) a trávicí ústrojí spolu vedla válku od té nehezké události, na kterou Evendžr nerad vzpomínal...

Byl deštivý den. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a zima prostupovala každým centimetrem Sasukeho tehdy malého tělíčka. Otřásl se. Neměl co jíst. Byl sám v celém domě a hladový. To bylo den po vyvraždění jeho klanu. A tehdy to uviděl. V jiné situaci by se možná zhnuseně odvrátil či začal šíleně vřískat, ale on měl hlad. Tak obrovský hlad. Pro jeho uplakané oči se ten krásně macatý pavouček v rohu místnosti jevil jako zázrak.
„Jídlo!“ zvolal radostně a rozeběhl se k záchraně.
Křup, a jedna pavoučkova nožička skončila v jeho útrobách.
Křup. To byla ta druhá.
Křup. Třetí, čtvrtá, pátá.
Křup. Šestá, sedmá, osmá.
Křup. Hlavička. Tělíčko.
A tehdy se to stalo. Mozek mu sice vysílal signály typu:
Bota, jez! Kytka, jez! Ruka, jez!
Ale žaludek řekl stručné NE! a bylo rozhodnuto. Zboží bylo vráceno zpět.
A od té doby má Sasuke strach z pavouků (a vlastních vnitřností).

Evendžr zatřásl hlavou. Nesmí na to myslet! Vždyť je to přece jeho vlastní, ponurá a zlá minulost, skrz na skrz prožraná červy a plísní. Na kuchyňském stole našel dopis od své drahé manželky. Naplno už chápal význam slova „drahá“. Tu cenu platil jen velice nerad. Znovu si pročetl seznam.
Oblečení nošené více jak tři dny opravdu smrdí!
Sasuke si přičichl k podpaží. (Slabší povahy, nedoporučuje se číst dále!)
Zachvátil ho šílený puch. Bylo to něco mezi hnijící mrtvolou a už shnilou mrtvolou.
Byl to smrad z pekla.
„Ještě to jde,“ řekl si Evendžr, „i když... no už asi chápu, proč se Sakura vždycky tak šklebí při třídění prádla a pak stráví půl dne na záchodě.“
Přesto se rozhodl převléknout. Naštěstí si při tom nenandal spoďáry na hlavu a nehrál si na Choujiho/nevyšťouchl si oko/nic si nezlomil/a nestala se žádná z daších možností, které se neuvádějí, protože to by neunesli ani ti silnější z vás. Tomu věřte!

Když to šťastně zvládl, ještě šťastněji probral děti, které z toho už takovou radost neměly a udělal snídani. Rozhodl se uskutečnit nákup, když to včera nezvládl, protože ho sebevědomá- nesebevědomá Hinata tak vyvedla z míry, že na to zapomněl. A když mu to Hinata mladší připomněla...
Zděsil se při pomyšlení, co na to řeknou vesničané. Všimnul si toho obrovského rudého fleku ve tvaru ruky, zrovna když si geloval vlasy, a tak mu jeden pramínek trčel dosti nepřirozeně nahoru.
Ale ne, oni si toho určitě nevšimnou... snad.

Vzal tedy děti a vyrazili. Nesmím zapomenout zmínit, že předtím ještě dlouhou dobu pozoroval dveře, jestli se mu náhodou zase někdo neodváží vrazit do domu. Naštěstí Hinata starší postrádala odvahu (jaký to neobvyklý jev...), a tak je doopravdy nikdo nevyrušil. Vyrazili. Evendžra však provázela smůla a „náhodou“ narazil na velice oblíbenou dvojici hipíků propagujících sílu mládí a sice NaruLee. Naruto ho děsivou rychlostí obskakoval jak pingpongový míček co uprchl z Bohnic (ehm, promiňte, oprava - z Konožic), zatím co Lee zvaný Travička před ním hopkal jak šílený velikonoční zajíček se sestřihem podle hrnce. Najednou se zastavil a Sasuke do něj málem vrazil.
„Co to je?“ zeptal se a ukázal mu na čelo.
„Eé... no to, jak to... to to... eh... heh,“ odpověděl inteligentně Evendžr.
„Aha... že ty ses praštil?“
„Jak... jak to víš?“
„Ále...,“ řekl Travička zvaný taktéž Doutnák,“jednou jsem se zkouřil a zdálo se mi, že mám manželku... efekt stejnej.“
„Aha,“ kvikl náš „hrdina“.
„Tak my už asi půjdem,“ zahalekal Naruto. Jeho přezdívky byly například Hyperaktivní ozvěna, ramenofil, Drží-i-bez-gelu-na-vlasy-heč, nepřítel Orora č.1, Travička dvě, a tak podobně. Hinata, jeho nebohá manželka, která si ho ale stejně vybrala, takže má co chtěla, mu s oblibou říkala Pružina nebo Guma, u čehož ještě nebyl zjištěn důvod.
Ale to bylo dobře.

Evendžr si oddychl. Tihle dva si vždycky vybrali svou oběť a svými „kecy“ ji mučili tak dlouho, dokud se k nim nepřipojila. Teď museli mít nějaký vážný důvod, že ho nechali jít nepoprskaného jejich slinami. Asi šli pomáhat Zetsuovi propagovat novou kampaň, kterou vedl spolu s Hidanem a která nesla název Za kytičky, hovada!
(No hádejte, kdo vymyslel název. Máte tři pokusy.)

Sasuke nakonec opravdu do obchodu došel, shodou náhod do toho správného.
Proháněl se budovou s elegancí laně, která už nějakou dobu nevlastní svou zadní končetinu a trpí bolestmi kloubů. Zanedlouho už byl nákup hotov a čekalo se na přání dcery.
„Tak asi... bonbóny...“
„A dál?“
„... bonbóny...“
„... a bonbóny?“
Holčička zavrtěla hlavou a porozhlédla se po obchodě. Najednou se její pohled na něčem zastavil a ona se k tomu rozběhla.
„Balónky!“ vykřikla radostně.
Nebohý otec se na ten regál zadíval a ztuhl. Ony to totiž nebyly jen tak ledajaké balonky. (Zde nechám prostor vaší fantazii.)
Došel k ní a snažil se jí tak, aby přilákal co nejméně a nejlíp žádnou pozornost, přesvědčit:
„Balonky ti koupím, ale jiné, jo?“
„Ale já chci tyhle!“ začala si holčička, doteď v Evendžrově mysli pod označením „roztomilá“ prosazovat svou. Vřískala a davy se k nim otáčely (asi deset lidí).
Někdo v zástupu si povzdechl:
„Ty dnešní děti...“
Evendžr se rozhodl ze situace vyjít důstojně: zpanikařil. Vzal nákup, který nezaplatil, jedno dítě, druhé dítě a vyrazil z obchodu. V hlavě měl jediné tlačítko:
OSTUDÁÁÁ!,
které šíleně blikalo a oslepovalo ho. Sasuke bude mít dozajista na co vzpomínat.
Ten den už nevyšel z domu. A byl rád. Sakura se mezitím zákeřně pochechtávala v lázních, protože jistý zvrhlík, který v tom obchodě shodou náhod byl, jí vše SMS zprávou poslal...