Arigatou 41 - Nejiho konec

„S tím písečným ninjou Rhonokiho plán nepočítá!“ ozvalo se Midoriho upozornění v Hebimarově hlavě.
„To vím. Musíme jen doufat, že to i tak vyjde… Víš, co máš dělat,“ odvětil Hebimaru.
Neji se rychle opět postavil na nohy.
„Dokázal držet tempo s mými útoky?“ podivil se a připravil se k dalšímu útoku.
Stále dokola používal svůj Juuken a Midori všechny jeho útoky hravě blokoval svými útoky, při kterých soustředil chakru do rukou.
Hebimaru mezitím stačil zaútočit znovu svou mocnou zakázanou technikou, Orochi no kinjutsu. Přeživších sedm hadích hlav zběsile opakovalo své útoky proti ninjům s novou zuřivostí, a aby toho nebylo málo, hadí hlava, krmící se Kyoshiho chakrou ho pustila a také se znovu zapojila do boje.
Fuuzaki a Aiko pokračovali v odrážení útoků, kdykoli se však kterýkoli z nich pokusil přímo zaútočit, nový útok Hebimarovi techniky jim v tom zabránil.
„Počkat!“ křikl Fuuzaki, v zápalu boje však jeho výkřik mohla slyšet pouze Aiko, „tahle zakázaná technika je velmi mocná, nepochybně by nás dokázala tenkrát všechny pobít!“
S posledním slovem Fuuzaki vyskočil do vzduchu, takže na něj útočící bílý had narazil do zdi za ním a ninja mu dopadl přímo na hlavu. Připravil se k bodnutí a zaútočil hadovi na levé oko, obří bílý had se však stáhl zpět a ninja přepadl dozadu, než stačil svůj útok dokončit.
„Ano,“ přitakala Aiko, „měli jsme štěstí, že ho tenkrát nepoužil. Nebyli jsme na takovou sílu připravení a…“ zbytek věty nedokončila, tak-tak se totiž vyhnula útoku hadí hlavy.
Rovněž se pokusila využit příležitosti a vypíchnout hadí hlavě oko hozením několika shurikenů a kunaiů, k jejich odražení však hadovi stačilo oko na chvíli zavřít.
„…a bylo nás taky tenkrát mnohem míň, než teď,“ dokončila větu.
Fuuzaki se hbitě zvedl, včas na to, aby se také vyhnul dalšímu útoku.
„Tak to nemyslím. Když nás tenkrát tímhle mohl zabít, proč to neudělal?“ zeptal se.
Aiko se na chvíli zamyslela. Hadí hlava na ni opět zaútočila, tentokrát však za kunoichi bylo okno, takže jakmile se útoku vyhnula, skončila hadí hlava několik metrů venku. Aiko hadovi vyskočila na krk a když se had začal stahovat zpět, dostávala se kunoichi blíž a blíž k samotnému Hebimarovi.
Připravila se hodit po něm několik svých posledních házejících ostří, had se však začal divoce smýkat a po pouhých několika sekundách ležela Aiko na zemi. Co nejrychleji se zvedla, čímž si zachránila život, poněvadž hadí hlava by ji jen o vteřinu později na místě rozdrtila stejným způsobem, jako předtím Kyoshiho.
„To nevím,“ řekla nakonec.
„Musel mít nějaký důvod,“ řekl Fuuzaki, přičemž mečem odrazil další Hebimarův útok.
„Tahle technika musí mít nějakou slabinu. Musí existovat podmínky, jedině za kterých ji může použít, nebo tak něco,“ pokračoval.
„Takže…“ začala znovu Aiko, znovu ji však vyrušil hadí útok, který odrazila pomocí posledních tří shurikenů.
„…musíme přijít na ty podmínky a připravit ho o ně. Ale co když je to naopak?“ zeptala se.
„Naopak?“ opakoval Fuuzaki při uhýbání před dalším útokem.
„Co když tu jsou podmínky, nebo třeba jen jediná, za kterých tuhle techniku použít nemůže? Mohlo to být cokoliv. Třeba i jen fakt, že jsme byli v jeskyni,“ vysvětlila Aiko, když uskakovala dalšímu Hebimarově útoku.
Bez házejících ostří, kterými by odvedla pozornost, to však nestihla dost rychle. Hadí hlava jí vrazila do pravého ramene a místností se rozlehl její výkřik bolesti. Obří hlava bílého hada se kousek stáhla a připravila na další úder. Znovu vyrazila přímo proti Aiko, kterou bolest mezitím dostala na kolena. Zvuky se pro Aiko jakoby vzdálili a ona jen čekala, co bude dál…
…zemře tu teď?
…bude zachráněna?
Nenáviděla hady…
Už jako malá holka se hadů štítila. Vzpomínala, jak si jednou jako malá hrála na zahradě se svým jediným bratrancem a v trávě ležela zmije.
Aiko se tenkrát hrozně bála, nemohla se strachy ani pohnout, ale bratranec doběhl pro jejich babičku, která to hadí mládě vzala a odnesla pryč.
„Bylo to vlastně poprvé… co jsem byla babičce za něco doopravdy vděčná,“ pomyslela si Aiko a po tváři jí stekla třpytivá slza.
„Děkuju ti babi, to je hezké babi… neměla jsem ráda dárky, které mi dávala. Byly tak staromódní, svetry s tak příšernými barvami a panenky, se kterými jsem si stejně jako budoucí ninja hrát nesměla…“
Tenkrát babičku pevně objala kolem pasu a „řekla jsem jí, babi… děkuju ti. Mám tě… rá…“
Zbytek věty se ztratil. Aiko pomalu otevřela skleněné oči a spatřila Fuuzakiho, jak odráží hada, který na ni útočil.
Všimla si však i něčeho jiného. Ne, možná to tak vlastně ani nebylo, viděla kvůli slzám trochu rozmazaně, mohlo se jí to jen zdát… i když…
„Ale šance, že přijdeme na podmínky, za kterých tuhle techniku nesmí použít, je dost malá,“ křikl Fuuzaki, „a my tolik času rozhodně nemáme.“
S posledním slovem se ninja podíval na Aičinu zlomenou ruku a prázdné pouzdro na shurikeny a kunaie, které se teď válely všude možně po místnosti, jen ne nikde poblíž nich.
Aiko však jeho poslední větu neslyšela. Neposlouchala ho.
„Fuuzaki…“ začala po chvíli opět pomalu mluvit…
„…mám to. Měl jsi pravdu. Už vím, co to je za podmínku!“

Hebimaru vytáhnul jeden z Aičiných kunaiů, které mu donesla jedna z hadích hlav jeho kinjutsu, a pokusil se do Nejiho bodnout zezadu, Hyuugův Byakugan to však včas zaregistroval a ninja se stačil vyhnout. Kunai tak málem zasáhl Midoriho, který se stačil tak-tak vyhnout, což ho málem stálo život, Neji totiž využil chvíle jeho nepozornosti a pokusil se mu zasadit smrtelnou ránu do srdce, kterou však Midori na poslední chvíli také úspěšně odrazil, načež odskočil asi o dva metry od Hyuugy.
Neji okamžitě přiskočil k němu a jejich bitva začala nanovo. Jejich síly byly ještě nějakou dobu vyrovnané, dokud se Nejimu nepodařilo dostat se blíž k Midorimu a zasáhnout ho do levé ruky. Midori zatnul zuby, aby nevykřikl bolestí, v zápětí však dostal další zásah, do téže ruky.
Okamžitě odskočil o další kus dál, Neji však opět hbitě přiskočil k němu a pokusil se ho znovu zasáhnout do srdce. Midori ránu odrazil zdravou rukou a sám se pokusil na svého soupeře zaútočit.
Neji se Midorimu útoku vyhnul a zaujal postoj k útoku šedesáti čtyř úderů.
„Dokážeš mi znovu vzdorovat, i když máš zraněnou ruku?“ zeptal se posměšně Hyuuga a začal útočit.
Midori na poslední chvíli tlesknul rukama, dostal se tak za Nejiho a některé Hyuugovy útoky přišli vniveč, ninja se však při rychlosti svých útoků dokázal včas otočit, aby zablokoval Midoriho obvyklý útok do zátylku a zasadil mu do hrudi několik zbylých ran.
„Je konec,“ řekl potichu Hyuuga a napřáhl ruku k poslednímu úderu na Midoriho srdce.
Nukenin se však k jeho překvapení pousmál.
„Nezasáhl jsi všechny mé tenketsu, Hyuugo Neji. Stále mohu používat chakru,“ řekl a rychle znovu tlesknul rukama.
Neji jeho pohyb zpozoroval a vší silou udeřil na Midoriho srdce, jeho úder však schytala pouze zem, na které nukenin třídy S ještě před chvílí ležel.
Bělooký ninja z Listové se rychle otočil, aby Midoriho marný pokus o vítězství zablokoval, Midori tam však nebyl.
„Kde je?“ ptal se Neji sám sebe a prozkoumal okolí svým Byakuganem.
Ani to však nebylo potřeba, Midori totiž stál celý zadýchaný pouhých pár metrů od Nejiho. Jakmile si všiml, že ho Hyuuga zpozoroval, připravil se k dalšímu boji.
Neji se pomalými kroky blížil k Midorimu, který se pomalými kroky od Nejiho vzdaloval. Když se nukenin dostal až ke dveřím, znovu tlesknul rukama a dostal se svojí rychlostí za Nejiho.
Ten byl však na tento útok připravený, takže se stihl otočit, než Midori udeřil a jeho ránu opět zablokovat. Co však Hyuugu překvapilo, byl Midoriho výraz. Tak chladný a sebejistý, navzdory skutečnosti, že vlastně prohrává. Nebo snad ne?
„Měl jsi pravdu, Hyuugo Neji,“ poznamenal potichu Midori, „je konec.“
S posledním slovem Midori zraněnou rukou zaútočil na Nejiho srdce. Ninja útok sice opět zablokoval, zároveň s prvním útokem však Midori zaútočil i zdravou rukou, takže Neji dostal přímý zásah do levého ramene a síla útoku ho prohodila dveřmi ven na chodbu.
„Zasáhl jsem některé jeho tanketsu a on je stále tak silný? Jak dokáže tak neuvěřitelně dobře soustředit svojí chakru?“ uvažoval Neji, když tvrdě dopadl na kamennou podlahu temné chodby.
„He?“ ozval se polekaný roztřesený dívčí hlásek kousek za Nejim.
Stála tam Izumi, strachy úplně nehybná, jak pozorovala Midoriho a Nejiho boj. Hyuuga se vyškrábal na nohy tak, jak mu to jen jeho vykloubené rameno dovolovalo, a připravil se na nový boj.
„Nebojte se, Izumi-san. Já ho porazím,“ ujistil ji.
Midori nevypadal ani překvapeně, že se Neji ještě dokázal zvednout, namísto toho se na chvíli hlasitě zasmál, čímž spíše překvapil Nejiho.
„Takže máš ještě sílu bojovat, Hyuugo Neji?“ zeptal se pobaveně Midori a chladně se přitom podíval na k smrti vystrašenou Izumi, která se právě krčila v nedalekém koutě za Nejim.
„Tak budeme ještě bojovat…“
Ozval se ten nový hlas, načež Hyuuga s výkřikem plným bolesti padl bezvládně k zemi.
Konec čtyřicáté první části.