Dlouhá cesta za štěstím: 8. Zkoušky

Bylo ráno. Sakura se probudila. Zdál se jí zvláštní sen. V tom snu běžela temnou chodbou, plnou zákrutů a zatáček. Konečně vyběhla na volné prostranství. Proti ní se plazil obrovský had. Sakura chtěla něco dělat nebo utéct zpátky do chodeb. Nohy ale měla jako přilepené k podlaze. Už už ji had chtěl spolknout, když v tom se náhle přiřítil kdosi v černém plášti s obláčky a slamákem na hlavě. Akatsuki! Prolétlo jí hlavou. Ten někdo nakopl hada a had odletěl kamsi v dál. Člen Akatsuki se pomalu otočil k ní a sundal si slamák. Měl černé vlasy svázané v dlouhém ohonu. V obou očích mu zářil Sharingan. Přišel až těsně k ní a cvrnknul jí do čela. A pak se usmál.
Sakura otevřela oči a zahleděla se na tvář toho, kdo ležel vedle ní. Černé oči plné něhy, jemný úsměv, pohlazení po tváři. Byl to Sasuke.
„Dobré ráno, Šípková Růženko,“ pozdravil vesele.
Sakura mu úsměv líně opětovala. Pak jí najednou došlo, že leží v jedné posteli se Sasukem Uchihou a vymrštila se jako natažená pružina.
„Nestalo se nic, na co si nevzpomínám?“ ptala se vyděšeně, když spatřila Sasukeho holý hrudník a došlo jí, co se mohlo dít. Sasuke taky vstal.
„Neboj, nic se nedělo. Jen se mi nechtělo být doma sám a tak jsem tady přespal,“ vysvětlil Sasuke.
Sakura si oddechla a zmizela do koupelny.
Sasukeho našla dole v kuchyni. Stál zády k ní a něco kuchtil. Tiše si při tom pobrukoval. Sakura se posadila na židli co nejtišeji, jak to uměla. Sledovala Sasukeho při práci. Za chvilku byl hotov. Vyklopil na talíře omelety a když se otočil, všiml si, že u stolu sedí Sakura a s úsměvem ho pozoruje. Postavil před ní talíř. Věnovala mu vděčný úsměv a ochutnala omeletu.
„Hmm,“ zamručela spokojeně. „Ty se ti povedly.“
„Vařil jsem s láskou,“ usmál se na ni Sasuke. Oba se pustili do jídla, najednou Sakura položila příbor.
„ Stejně je to zvláštní,“ řekla.
Sasuke spolknul to, co měl v puse.
„Nechutnají ti?“ zeptal se.
„To ne, jsou vynikající,“ ujistila ho Sakura. „Jen mi přijde zvláštní, že sedím u nás v kuchyni, cpu se omeletami, které jsi vařil a ty sedíš naproti mně a šťastně se zubíš.“
„Jestli chceš, tak se zubit nemusím,“ odvětil Sasuke a nasadil až hrozivě vážnou tvář. Sakura se usmála.
„Ty víš, že tak jsem to nemyslela,“ zavrtěla hlavou tak rázně, až se růžové vlasy rozlétly kolem tváře. „Ještě před několika dny bych si tohle neodvážila nechat zdát. Samozřejmě, dřív sem o tom snila, ale postupem času jsem začala zapomínat. Byla to minulost, uzavřená kapitola života skrytá hluboko v nejtemnějších koutech mé mysli a srdce. Často jsem se té staré, zasněné a hloupoučké Sakuře smála. A teď, když je dávný sen skutečností, mi to přijde tak zvláštní, až nemožné.“ Sasuke se na ní s pochopením podíval.
„Také mi to přijde zvláštní, ale jsem za to rád,“ řekl a usmál se.
Sakura nepřítomně pokývala hlavou. V tichosti dojedli. Vstala a chtěla sebrat talíře ze stolu. Sasuke jí chytil za ruku a postavil se. Sakura na něj údivem vykulila oči.
„Co to…“ začala, ale on jí umlčel vášnivým polibkem, ruku zabořil do jejích sladce vonících vlasů a užíval si hebký dotyk jejích rtů na vlastních.
Sakura byla příjemně překvapena Sasukeho počínáním. Už se líbala, ale nikdy to nebylo takové. Rty měl tak báječně měkké i se strništěm, které mu rašilo na tváři. Byl v tom i jazyk, ale ne tak těžký a uslintaný jako Saiův ( dřív se Saiem chodila). Jeho byl tak jemný a sladký a chutnal tak skvěle, do každé příjemné vteřiny vkládal vášeň, jako by to bylo naposled, jeho ruka kolem jejích boků a zabořená v jejích vlasech. Sakura nechtěla, aby Sasuke teď přestal a proto, když se jeho rty pustili těch jejích, si ho sama přitáhla a polibek mu vracela.
Z příjemné činnosti je vyrušilo zaklepání na dveře. Sasuke neochotně pustil Sakuru. Pořád je někdo ruší! Zaklel a vydal se ke dveřím,aby si to s narušitelem vyřídil.
Z nevítaného návštěvníka se vyklubal Naruto.
„Sasuke?“ ptal se zmateně, když mu místo růžovovlasé kunoichi otevřel černovlasý shinobi.
„Naruto? Ty vstáváš tak brzo?“ divil se Sasuke.
„Jak brzo, vždyť je půl desáté!“ nechápal Naruto.
„Na tebe je půl desáté brzo,“ odvětil drze Sasuke a pustil ho dál. Do chodby přicupitala Sakura.
„Co ty tady, Naruto?“ divila se stejně jako Sasuke před chvílí.
„To já bych se měl divit, co tu dělá?“ prohlásil a ukázal na Sasukeho. „Nejste na tyhle věci trošku mladí?“
„Jen jsem tu přespal,“ hájil se mladý Uchiha, zrudlý rozpaky.
„Není to tak, jak to vypadá,“ podporovala ho Sakura, také rudá.
Naruto povytáhl obočí.
„Vážně,“ ujišťoval ho Sasuke.
„A vysvětlíte mi to?“ dychtil Naruto po informacích. Sasuke a Sakura mu vše v kostce vysvětlili.
„Jak dopadlo rande s Hinatou?“ vyptávala se Sakura.
„Oficiální rande to nebylo, ale-,“ napínal Naruto.
„Ale co?“ vypískla nedočkavě Sakura.
„Dopadlo to skvěle. Po ramenu jsme se šli projít, seděli jsme na hradbách a povídali si. Pak jsem jí doprovodil domů a dokonce jsem jí na rozloučenou políbil,“ líčil nadšeně Naruto.
„Wow! „ výskla Sakura.
„Jo, ale nejsem jediný kdo se zamiloval,“ podotkl Naruto a zamračeně pohlédl na Sasukeho, který nepřítomně civěl kamsi mezi Sakuřin krk a hrudník. Sakura Narutův pohled zachytila a zamávala Sasukemu dlaní před očima.
„Konoha volá Sasukeho Uchihu, nespěte nám tady,“ křikla. Sasuke sebou polekaně trhl.
„Teď, když už jsme všichni duchem přítomni,“ začal Naruto a vrhl po Sasukem ošklivý pohled, „vám můžu říct, že nás chce vidět Tsunade. Není to super?“
„Když myslíš,“ ušklíbla se na něj Sakura. Sasuke škubl rameny a odbyl to svým: „Hm,“
„A kdy?“ vyzvídala Sakura.
„Teď,“ ozval se všem důvěrně známý Tsunadin hlas a za kratičký okamžik se i sama Tsunade vynořila z dýmu. Naruto vyjekl a poroučel se pod stůl, Sasuke se vymrštil na nohy a do ruky popadl kunai.
„Zdravíčko, lady Tsunade. Čemu vděčíme za tak milou, časnou a nečekanou návštěvu?“ vítala Tsunade Sakura, kterou to zdá se vůbec nezaskočilo. Pravda byla, že tohle jí Tsunade udělala několikrát a jednou se jí takto dostala i do koupelny zrovna, když se Sakura sprchovala. Naruto se s klením sbíral zpod stolu a Sasuke schoval kunai zpátky do pouzdra.
„Dobré dopoledne přeji,“ pozdravila Tsunade.
Sasuke i Naruto jí pozdrav opětovali.
„Co byste ráda, lady,“ ptala se Sakura. Tsunade se široce usmála.
„Gratuluji,“ řekla.
„On má někdo narozeniny a já o tom nevím?“ divil se Naruto.
Sakura by ho v tu chvilku nejradši praštila, věděla ale, že po nárazu do stěny by kuchyň utrpěla značné škody. Radši ho jen tak pleskla ( v Sakuřině případě tohle znamená, že Naruto kus popolétl, schytal druhou o zeď a ještě cestou narazil do chudáka Sasukeho, který se vydal pozdravit zemi.)
„Co se děje, lady Tsunade?“ ptala se znova Sakura, zatímco Narutovi na čele nabíhala pořádná boule a Sasuke se ztěžka zvedal ze země.
„Právě bylo rozhodnuto, že budou vybráni Novodobí Sannini,“ ohlásila zvesela. Sasuke si zdvořile odkašlal.
„A co my s tím?“ tázal se Sasuke.
„Vy budete Novodobý Sannini,“ oznámila.
Naruto začal nadšeně výskat a radostí objal Sakuru. Sasuke z Naruta otlapkávajícího Sakuru zrovna dvakrát radost neměl. Poklepal mu na rameno, aby mu připomněl, čí holka že to vlastně je.
V té chvíli se objevil Jiraya a Kakashi.
„Neraduj se předčasně, Naruto. Nejprve vás čeká zkouška,“ zchladili rozjařeného Naruta, který konečně pustil Sakuru a teď radostně tančil po místnosti.
„Kdy zkouška začíná?“ chtěl vědět Naruto.
„Teď,“ řekli trojhlasem senseiové a sebe i jejich překvapené studenty přemístili na stadion, kde se konali Chuninské zkoušky. V hledišti sedělo spousta lidí a když se šest postav vynořilo z mlhy, mnohohlavý dav začal jásat. Jako první se vzpamatovala Sakura.
„V čem zkouška spočívá?“ obrátila se.
„Budete s námi bojovat,“ vysvětlil jednoduše Jiraya.
„A kdo s kým?“ zajímal se Naruto.
„Kakashi se Sasukem, Jiraya se Sakurou a já s tebou,“ odpověděla Tsunade na otázku. Sakura nasucho polkla.
„Proč Kakashi? Neměl bych bojovat se Sanninem?“ zeptal se Sasuke.
„Leda že bys sem dotáhl Orochimara,“ odpověděl Jiraya a zkouška začala.
První dvojice, Naruto a Tsunade se postavila doprostřed stadionu. Ostatní se mezitím přesunuli na ochoz. Sakura se pod chabou výmluvou, že musí na záchod, odběhla vyzvracet. Byla opravdu nervózní. Sice se za poslední roky zlepšila, ale na boj se sanninem se opravdu necítila a jen myšlenka na to ji znepokojovala. Pak si vzpomněla, že bojovala s Orochimarem, který byl také Sanninem a musel ji zachránit Sasuke. Ta vzpomínka jí sebevědomí opravdu nezvedla.
Vrátila se až za půl hodiny. Naruto už měl dobojováno a sledoval souboj Sasukeho a Kakashiho. Měl roztržené obočí, natržený ret a byl vybaven berlemi, jinak se ale zdál v pořádku.
„Kde si byla?“ ptal se Sakury, když se objevila.
„Na záchodě. Jak to šlo?“
„Prima. Tsunade není ve své kůži, co je těhotná. Neměl jsem problém.“
„Šetřil si ji?“
„Snažil jsem se.“ To už se Sasuke vítězně vracel z duelu s Kakashim.
„Teď je řada na nás,“ řekl Jiraya a nasměroval si to ke schodům. Sakura vrhla zoufalý pohled na Sasukeho a Naruta. Sasuke Sakuru povzbudivě plácl do zad.
„Tak jdi,“ nabádal ji. „ Nemůžu se dočkat, až se podívám, jak ses zlepšila.“ Sakura se nervózně usmála a spěchala za Jirayou.
Dav je přivítal hlasitým jásotem. Sakura by přísahala, že někde mezi nimi slyšela i své přátele. Pokusila se je najít. Její pátrání bylo přerušeno Jiraouvým útokem. Měla co dělat, aby ho vůbec vykryla. Jiraya udeřil znovu. A znovu. Sakura zatím jen uhýbala. Zatím byl moc rychlý, jen ho ještě chvilku držet v tomhle tempu a určitě zpomalí…
Úskok stranou, přikrčit se, prohnout se. Jirayovi útoky začali zpomalovat. Vymrštila se, přemetem se dostala za něj a zaútočila. Jiraya, který tohle nečekal, se ocitl pod palbou ran Sakuřiných pěstí. Po chvilce se konečně sebral a zaútočil Sakura se mu skokem vyhnula. V zápětí se na něj řítily tři Sakury. Jiraya klony zneškodnil. Byl to ale jen zastírací manévr. Pravá Sakura se řítila odněkud z oblohy. Pěst jí zářila zelenkavou chakrou. Vší silou udeřila do země.
Ozvala se ohlušující rána a stadion se otřásl v základech. Země se rozpukala jako skořápka. Jiraya vykřikl. Letěl do jednoho hlubokého kráteru. Jen s vynaložení velkého úsilí se Sakuře podařilo vytáhnou pěst ze země. Rozběhala se ke kráteru, ve kterém spatřila mizet Jirayu. Po pohledu na bezvědomé tělo Jirayi si uvědomila, že je po boji. A ona vyhrála.