Týden jednoho Evendžra II.

Den druhý

Sasuke se s úlohou chůvy a domácí puťky pomalu, pomaloučku smiřoval. Neměl moc na výběr.
Hinata byla chytrá. Na svůj věk možná až příliš. Díky jejich úmluvě už měla slušný bonbonový byznys. Minulý den Evendžra seznámila s dosud neznámými věcmi, jako smeták, hadr, savo či obyčejný záchodový zvon. Sasuke se mírně zastyděl, když si uvědomil, co všechno pro něj Sakura dělá, zároveň už ale chtěl, aby byla jeho milá zpátky, hlavně když záchodovým zvonem vytahoval obzvlášť velké „poklady“. Na druhou stranu se Sasuke k práci stavěl opravdu svědomitě, takže okna a zrcadla se jen blyštěla a dosednuvší hmyz klouzal neznámo kam. Při práci si také procvičoval Sharingan, takže viděl i to nejmenší smítko prachu usedající na právě půl hodiny leštěných deset centimetrů kuchyňské linky. Pokaždé, když se tak stalo, ho chytil hysterický záchvat.

Evendžr se odhodlal zajít do obchodu. Chodil po bytě a zapisoval, co bude potřeba nakoupit. Jakmile tedy sebral peníze, děti a odvahu, chtěl otevřít dveře a pustit se do úkolu třídy S. Než však stačil vztáhnout ruku ke klice, do domu kdosi vtrhl a čelem mu narazil přímo do jeho inteligentní hlavinky...

----------------------------------------

Sakura na návrat zatím neměla ani pomyšlení. Skoro měla chuť si pobyt v lázních prodloužit. Válela si šunky v luxusním hotelu, kde dávají thajskou masáž a pusinky od italských hřebců (a kobyl) na dobrou noc zdarma.
Stejný veget tam s ní prožívali i Jiraiya s Orochimarem.
„Co ty tady, Oro?“ zeptala se hada první den.
„Jak to říct... Kabuto už mě omrzel, tak se dívám po novém materiálu,“ odpověděl a olízl se.
Sakura se znechuceně odvrátila. Chtěla se bavit aspoň s Erem, když ne s Orem, jakmile ale zjistila, kde ten zvrhlík hledá „inspraci“, radši od těch dvou odešla na přiměřenou vzdálenost.

-----------------------------------------

Stvoření spadlo na zem a když vstávalo, chrlilo takový vodopád rozmanitých, nechutných, nepřijatelných, urážejících vše živé i neživé, a dokonce neexistujících nadávek, že by Hidan nestíhal zapisovat. A možná by ani nechtěl, citlivka.
Když Sasuke zjistil, že to, co před ním stojí, je Hinata starší, ta stydlivá, koktající, neutrální a někdy, tedy většinou nudná osoba, nestačil se divit.
Hinata se vzpamatovala jako první:
„Ty v**e, si hraješ na chůvu nebo co? Kde máš Sakuru?“ zeptala se s úšklebkem.
Evendžr klesl na kolena a měl pocit, že se svět opravdu zbláznil. Vlastně to, že mu Sakura prchla do lázní bylo proti sebevědomé Hinatě úplné NIC. Tedy skoro nic.
„D******e, h***o, sakra, k***a!“ uvědomila si v duchu.
„Sebevědomost si přece nechávám na Naruta do postele, do p****e!“
„Sa-Sasuke-kun!“ pípla tiše, snažíc se získat zpět svou důstojnost.
„Eh...“ řekl Evendžr, vzpamatovávaje se z prvotního šoku.
„Tak už se sakra vymáčkni, leze to z tebe jak z chlupatý deky a to mi leze krkem!“
„Coooo?“ vykulil opět oči.
„A-Ale nic,“ stáhla se Hinata, „já jen...“
"No, ale co?" Vypěnil Sasuke.
"Ale hov... honím Naruta-kun po městě, mě zase honí knihovnice, protože Naruto už má několik let vypůjčenou Ramenjánu a jsou tu i další zájemci, jak řekla. Teda, né řekla, flusla mi to do tváře, nána jedna pitomá! Nevim jestli bude ta dezinfekce fungovat, prý zabíjí 99 procent bakterií, ale co to jedno procento? Bakterie jsou den ode dne odolnější, nějaká může proklouznout a já pak skončim s rozežranym ksichtem! A co pak? Na takovou operaci by tý náně jedný pitomý nestačil ani roční plat!“ řekla, tedy spíš prskla sebevědomá-nesebevědomá Hinata.
S nebohým Evendžrem to málem seklo. „Skvěle,“ pomyslel si, „Sakura mě tu na týden nechala s dvouletým dítětem, co má nadání na učení se sprostých slov, Hinata je najednou sebejistá a dělá synovi skvělýho senseie, dcera je... možná až příliš vyvinutá na svůj věk, já ty bonbony nemůžu kupovat věčně,“ a smutně pohleděl na svou evendžrovskou peněženku, „a já už jsem fakt asi blázen.“ Zahleděl se do dáli (v překladu do blba a ještě přesněji na levý palec u nohy, kde jak si všiml, měl pod nehtem trochu špíny a samotný prst byl dost nezajímavý (to jen, abyste věděli, kam Evendžři obvykle čučí a na co myslí, ono je vyčerpávající pořád jen hledět s mstitelským pohledem do krajiny, když se stejně chcete mstít jen nebohýmu nehtu, který prostě roste trochu rychleji a už vám proděravěl troje ponožky. Ale neodbočujme od tématu)).
"Naruto tu nebyl, není, a předpokládám, že se tu ňákou dobu ani neukáže," odpověděl Hinatě starší nakonec a přesměroval ji k jistému obchůdku, který prosperoval hlavně díky výdajům jistého člověka...

„Uf, že jsem tohle přežil, to nemůže být jen náhoda,“ otřel si orosené čelo, poděkoval všem možným bohům, které si za náboženskou dezerci znepřátelil a vymýšlel plán, jak se pomstít Sakuře a jak už definitivně dodělat toho odporně vytrvalýho bratra.

Zbytek dne pak procházel domem, kontroloval děti a staral se o své i jejich potřeby...
„Co jsem to jen...?“
„Tati?“ zatahala před spaním Hinata mladší otce za rukáv.
„Uch? Chech?“
„Kdy teda půjdeme nakoupit?“
„MÁM TO!!!“ zařval Sasuke, konečně zjistil, nad čím celou tu dobu hloubal. Plácl se do čela takovou silou, že upadl do bezvědomí. Poslední, co mu znělo hlavou, bylo:
„3x pytlík rýže, 2x...“