Bloom - 13. kapitola - Napravujeme škody

Zelenovlasá zamyšleně pozorovala spícího mladíka. Kousla se do rtu, protože měla docela malé výčitky kvůli svému chování. Její přehnaná loajalita k Uchihovi zaujala dokonce i po většinu času mlčícího Sasoriho. Černovlasý zaúpěl a pomalinku otevřel oči. Když uviděl nad sebou zelené pramínky, ucukl a praštil hlavou do stěny.
„Co blázníš? Já přece nekoušu!“ vyděsila se okamžitě Bloom.
„Ehm, vážně?“ Ironicky se ušklíbl a vrhl po ní zhnusený pohled. „Pak bys mi měla vysvětlit, jak jsem přišel k té parádě na rameni,“ prohlásil sarkasticky a zapřel se rukama. Bolest jím projížděla, ale nedával to na sobě znát.
„Tak se hned nečerti! Nepoznala jsem tě! Ten pošuk mě rozptýlil!“ bránila se, ale on ji poslouchat nechtěl.
„Jestli tu hodláš kvílet, tak radši zmiz!“ zavrčel podrážděně.
„Heleď, já se prostě ze všech sil snažím napravit škody, jasný?“ vystartovala, ale hned se zas umírnila. Sáhla po kapesníku, namočila ho ve vodě a připleskla mu ho na čelo.
„Grr! Ty jsi namouduši děsná!“ Chtěl po ní chňapnout, ale podklouzly mu lokty, takže dopadl tvrdě na lůžko. Než se vzmohl na obranu, zabalila ho do deky a nařídila mu, aby se léčil a nemudroval.

Žralok našel nešťastnou Bloom sedět venku v trávě. Ihned si povšiml uslzených oček, která se snažila zakrýt vlasy hozenými do obličeje. „Copak se ti stalo?“
„Nic!“ broukla uraženě a zabořila hlavu mezi kolena. „Jen ten tmavovlasej proti mně furt něco má! A přitom já ho fakticky nechtěla kousnout!“
„On to tak nemyslí,“ chlácholil ji Kisame. „Někdy reaguje až přehnaně, víš? Hodně ti ublížil?“ Kývla hlavou a očička se jí znovu zaleskla. „Tak já si s ním promluvím, jo?“

Deidara donesl Itachimu snídani a hned se pustil do vykládání. „Sasori říkal, že máš ležet a nikde s tím nelézt, aby se ti do toho ještě něco nedostalo a nezanítilo se ti to. A za chvíli prej budeš fit.“
Jen o pár vteřin později byl vystrkán z pokoje Kisamem, který na Itachiho hned spustil: „Ta chudinka kvůli tobě pláče!“
„Neměla do mě hryznout! Taky mám právo bejt uraženej!“ odsekl černovlasý, ale příliš pozdě si uvědomil, že si své ukvapené jednání měl raději pořádně promyslet, protože žralok začal s kázáním. „Itachi…!“
Když ten večer usínal, pekelně ho bolela hlava, jak ji měl napěchovanou Kisameho moudry. Poučení pro příště: Raději mlčet, než plácat hlouposti.