Bloom - 12. kapitola - Zetsuův neklid

Kisame pomohl Itachimu zbavit se dvou velkých louží a pak ho nechal jít. Rozzlobený Uchiha se rozhodl jít do Bloomina pokoje a všechno si s ní vyříkat. Na půli cesty se však srazil se Zetsuem. Pomyslel si, že bude lepší, když si s ní kanibal pohovoří první.

Bloom se válela po posteli a zatínala ruce do měkkých podušek. Na to, kolik jí podle odhadu jednotlivých členů Akatsuki mohlo být let, byla až neuvěřitelně hravá.
„Provedly jsme to dobře, co?“ ujišťovala se černá.
„Jo, taky si o to už hezky dlouho koledoval. Je sice hezkej, ale děsnej bručoun,“ souhlasila bílá.

Zetsu se ani nesnažil klepat. Když spatřil zelenovlásku, jak objímá peřiny, nejdřív se zarazil, ale pak usoudil, že na tom nic neobvyklého nejspíš nebude, a pustil se s ní do hovoru.
„Jak se dneska máš?“ začal zvolna, ale Bloom mu na to neskočila.
„Co chceš?“ křikla a obrátila se k němu zády.
„Chci vědět, proč se najednou tolik snažíš pomáhat!“ Kanibal se rozhodl, že nebude kolem ní obcházet po špičkách.
„Je tu nuda. K ničemu mě nepustíte. To jsem fakt tak nedůvěryhodná?“
„Ano,“ připustil Zetsu.
„Dveře jsou támhle,“ ukázala mu Bloom rukou.
„A co když nechci odejít?“
Vyskočila. „Zmizni, nebo tě donutím!“

Nedal si říct. Skočila po něm a srazila ho na podlahu. Opravdu mu ostatní nelhali, je až neuvěřitelně rychlá. Zelenovláska bojovala zuřivě, zelený ninja, jakožto mnohem zkušenější, ji odrážel přesně mířenými ranami.
„Hej! Netahej mě za vlasy, pako!“
Kam na ty výrazy furt chodí? Blesklo Zetsuovi hlavou, ale vzápětí už musel myslet jen na to, jak ze sebe setřást Bloom, která se mu s velkou chutí zakousla do nohy.

Rvali se čím dál zuřivěji, otřesů v dívčině pokoji si už zajisté musel všimnout i někdo jiný. Itachi každopádně usoudil, že Zetsu už je v Bloomině ložnici už dost dlouho a že by také rád probral pár věcí. Otevřel dveře a byl smeten na zem, protože do něho kopli oba dva zároveň a odkutáleli se na chodbu.
Moc si z té rvačky nepamatoval. Matně si později vzpomínal na to, že je zkoušel od sebe odtrhnout, ale podařilo se mu jen to, že na sebe strhl Bloom, která si ho spletla se Zetsuem a zakousla se mu do ramene. Zařval bolestí a zasténal. Příšerka přestala vidět rudě a uvědomila si svůj omyl.
„Jejda, promiň, tohle jsem fakticky nechtěla.“ Zvedla se a začala křičet na ninju obaleného masožravou rostlinou. „Je to všechno tvoje vina!“ Sklonila se k mladíkovi, který krvácel a svíjel se na podlaze. „Opravdu mě to moc mrzí.“
Itachi si všiml, jak ho chytla za plášť. „Ne, tohle nedělej!“ zaúpěl, ale bylo už pozdě. Bloom mu z něj utrhla pořádný kus a pokusila se mu s ním ovázat ránu. Zetsu se po nich přihlouple díval, zvláště ho upoutal ten laskavý pohled v Bloominých očích. Že by mu snad něco uniklo?