Shinobi guláš 03

„Dva měsíce!“ zavyl Chouji jako pes nad miskou zeleniny a zmučeně se chytil za hlavu. Naruto vedle něj se lekl a začal se dusit jídlem, jež právě protahoval krkem. Vůbec se mu nedařilo, takže to chvíli vypadalo, jako by trénoval na zpěv v Árii pro žádný hlas a jeden sípot. Nakonec se mu však podařilo mazaným pohybem hlavy a na půl polknutím a na půl vyplivnutím uvolnit zaklíněné sousto. Když nabral dechu, podíval se na svého společníka, který vypadal jako obraz bídy a utrpení.
„Dva měsíce čeho?“ otázal se hlasem Marlona Brandona po operaci hlasivek.
„Už je to dva měsíce, co Teuchi odešel a nechal Ichiraku Ramen tomu… tomu…“
Nedořekl, protože nebyl schopen vymyslet vhodný příměr. Místo toho se opět bezradně chytil za hlavu. Naruto ho chápal.
Problém nebyl v tom, že by snad Shinobi guláš Choujimu přestal chutnat, ale jako všichni jedlíci měl i on rád pestrou stravu. A tady se nacházel kámen úrazu. Ichiraku Ramen byl stále nejnavštěvovanější restaurace ve vesnici, což s nelibostí nesli ostatní kuchaři a majitele restauračních zařízení. Kdyby nebyl Ikusa takový blázen, možná by se našli jedinci, kteří by za nim přišli a pokusili se s ním domluvit na koexistenci více restaurací. Základy konkurenčního boje však Ikusa nechápal a proto vedl svůj byznys jako válečnou mašinerii husitů – proti všem.
V konkurenčním dusnu, jaké nastolil, bylo ostatním kuchařům jasné, že pokud chtějí uhájit svůj obchod před přivandrovalým kuchařem-amaterém s hygienickými návyky prasete zkříženého s Narutem, musí sehnat recept na Shinobi guláše.
Ten si však Ikusa žárlivě střežil a v tomhle ohledu nebyl ochoten ani naznačit, co všechno do svého pokrmu dává. Byla tady sice možnost, že by se Ikusa Makanai nechal uplatit, ale to však žádný z kuchařů nehodlal zkoušet, protože znali kuchaře v Ichiraku Ramen a jeho vyhlášené výbuchy vzteku. A tak bylo nutno počkat na vhodnou příležitost. A ta se nakonec naskytla.
Příležitost na sebe vzala podobu potulného kuchaře z Kamenné země, který mířil skrz Ohnivou zemi ke svému bratru, aby u něj pracoval. Byl to už starší člověk s prošedivělými vlasy a slabým zrakem, ale chuť Shinobi guláše mu ihned pročistila zrak. Ihned po tomto receptu zatoužil a jal se podnikat patřičné kroky k tomu, aby ho získal.
Pochvalil kuchaři jeho pokrm a pak to celé zvoral.
„Jste skutečným mistrem svého oboru, Ikuso Makanai, a proto bych chtěl tenhle recept zařadit do své kuchařky. Ale nebojte, nebudete na tom škodný, dám vám hodnotnou náhradu. Co byste řekl na takových tisíc jenů? “
Ikusa ani nevyslechl celou nabídku a už rudnul jak reaktor v Černobylu. Poté vyplivl doutník, který měl mezi rty a který proletěl skrz závěsy jako oštěp vržený naštvaným Křovákem, a zhluboka se nadechl.
Kuchaři z Kamenné země ještě pořád nedocházelo k čemu se schyluje, ačkoliv zákazníci kolem něj začali splašeně lítat jako kuřata před maskotem KFC.
Razance nadávek mu div nestrhla maso z lebky. Šokovaně sledoval kuchaře, jak vytahuje svůj oblíbený dranžírovací nůž a jak pomalu obchází pult. Potom mu teprve došlo, že je něco špatně a promptně se začal zvedat k odchodu.
Skončilo to tak, že polochromý kuchař z Kamenné vyletěl z restaurace jak vegetarián z McDonaldu a za ním hulákající Ikusa s mačetou. A nastala ta nejvelkolepější honička, jakou kdy tato vesnice pamatovala. Kuchař z Kamenné dokázal oběhnout celou vesnici, cestou si ani neprohlédl památník Hokagů, proletěl pracovnou současné Hokage, která vůbec nachápala, co se to tu děje a zamířil si to směrem k tréninkovému lesu. Zde mu však již docházeli síly a letmým pohledem přes rameno se dozvěděl, že Ikusa Makanai se ho stále drží, neustále nadávajíce. Únavou již neviděl před sebe a začínal mít pocit, že slyší, jak si někdo v dálce brousí kosu. A pak spatřil svou spásu.
Ačkoliv tento kuchař nebyl shinobi, v té chvíli by hravě strčil do kapsy Naruta i se Sasukem, protože rychlost, s jakou vyběhl na nejbližší strom, mu mohli všichni shinobi závidět. Ikusa, jenž měl jen jednu ruku, mohl akorát pod stromem stát a nadávat.
Ayame jako hodné děvče zůstala v restauraci, ale když ji někdo informoval o tom, že si její strýc sehnal sekeru a chystá se zmíněný strom podetnout, nezbylo ji nic jiného než Ichiraku Ramen opustit a vydat se svého strýce uklidnit. Toho využili přítomní zákazníci a vtrhli do kuchyně za účelem odhalení složení Shinobi guláše. Odhalili však akorát to, že v kuchyni je takový bordel, že i šváb s trochou důstojnosti by odmítl v tomto prostředí žít.
Po této epizodě bylo nad slunce jasné, že Ikusa svůj recept neprodá, a tak nezbývalo kuchařům a obchodníkům Konohy nic jiného než zkusit jiný postup.
Tak začala honba za tajemstvím Shinobi guláše. Každý z účastněných volil jiný postup, ale cíl byl vždy stejný. Uvařit guláš, který by byl stejně dobrý jako ten od Ikusy Makanaie.
Kuchař z hospody „U mrtvého ninjy“ zvolil přímočarý postup. Prohlásil, že stačí, když jídlo hodně okoření a že zákazníci pak nepoznají rozdíl. Jak řekl, tak udělal. Namíchal směs takové síly, že v jeho kuchyni vznikl požár ještě dřív, než stihl zapálit oheň v kamnech.
Ještě pár kuchařů zkusilo podobný postup, ale poté, co většina z nich skončila v nemocnici s různými stupni popálenin jícnu a jazyka, od toho zbytek kuchařů odstoupil.
Majitel restaurace „U veselého čuníka“, kde se podával výtečný pokrm skrývající se za vynalézavým názvem PRASENGAN, na to šel jinak. Za drahé peníze si pozval až z Písečné vesnice vyhlášeného kuchaře, o kterém se říkalo, že dokáže z chuti pokrmu rozeznat jednotlivé potraviny, ze kterých bylo jídlo uvařené.
Hned poté, co dotyčný kuchař stoupl na hranici Ohňové země, byl doslova vytržen ze svých sandálů a unesen nejrychlejším kočárem do Listové, kde byl odnesen do restaurace a kde mu byla předložena miska Shinobi guláše. Všichni přítomní s napětím sledovali, co se bude dít. Kuchař po chvíli vložil první lžíci guláše do úst a začal znalecky přežvykovat.
Majitel restaurace stál vedle něho s papírem a tužkou, hotoven okamžitě zapisovat jednotlivé potraviny, které měl vyhlašený kuchař jmenovat.
První položka, himl-laudon-co-to-je-za-sajrajt, byla záhy vyškrtnuta. A tak začal horkotěžko vznikat seznam, který by měl obsahovat aspoň přibližný recept na Shinobi guláš. Po třech miskách guláše kuchař prohlásil, že je hotov. Načež se napil ředidla, které tu někdo neprozřetelně nechal z posledního úklidu kuchyně, a prohlásil, že mu ta voda skutečně přišla vhod. Poté, co byl na svůj omyl upozorněn, zaplakal, sebral krumpáč a odešel pracovat do výkopu.
A tak bylo zjištěno, že takovým způsobem se skutečná podstata guláše nedá odhalit. Seznam, který nebohý kuchař vytvořil, byl záhy prohlášen za neplatný, neboť co si ho pozdějí povolaní kuchaři přečetli, zjístili, že mezi surovinami se nachází mimo jiné i koňské maso, kajánský pepř, chilli, kari, leštidlo na boty, střelný prach a hřbitovní prach sebraný z nejstaršího hrobu o půlnoci za svitu úplňku! Nezbývalo tedy nic jiného než zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Mnozí kuchaři se svými výtvory otrávili, popálili nebo aspoň zesměšnili. Ale nikomu se nepodařilo byť přiblížet kýženému výsledku.
Jen pár z mnohých se rozhodlo, že bude v tomto souboji vůlí pokračovat, zbytek rezignoval a oznámil vesnici, že do odvolání zavírají své restaurace a krámky.
Tato skutečnost Choujiho skutečně rozlítostnila, ale bohužel s tím nic nenadělal. Proto se nemůžeme divit, že se nemohl dočkat chvíle, kdy se vrátí Teuchi a vše se vrátí do zaběhnutých kolejí. Teuchi však nepřicházel a jak to tak vypadalo, ještě nějakou dobu se nevrátí, protože jak řekla Ayame, v dopise, který ji poslal, stojí, že je na stopě velmi dobrému receptu na ramen a že se vrátí, až ho získá.
To, co však mohl Chouji ovlivnit, byla reklama, kterou Ichiraku Ramen poskytovaly historky, které se stále motaly kolem Shinobi guláše a jeho tvůrce jako Kabuto kolem Orochimara. Začal se tedy pídit po podrobnostech a snažil se vypátrat zdroj těchto historek a v případech, kdy to nebylo možné, se snažil aspoň vyvrátit jejich pravdivost.
Naruto byl jeden z mála, které Chouji nemusel přesvědčovat, protože se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že ne všechny historky jsou zcela pravdivé.
A stalo se to takhle. Jednoho rána byl dosti nešetrným způsobem probuzen bušením na dveře. Když s polomumlavým „Která zrůda špinavá…“ otevřel dveře, zjístil, že výtržník, jenž ho připravil o dobrých deset minut spánku, byla Sakura. Ta se mu okamžitě vrhla do náruče a složila mu svou hlavu na hruď!
Naruto byl naprosto šokován, chvíli si myslel, že stále ještě chrápe, ale teplé Sakuřino tělo v náruči ho velmi brzy přesvědčilo o opaku. Už už ji chtěl říct, že ji taky miluje a že Sasuke je beztak gay, když v tu chvíli mu Sakura posvítila do očí baterkou. Naruto, jenž ztratil nit své řeči, udělal krok na zpět. To ale neměl dělat, neboť zakopnul o své pohozené boty a zřítil se na postel. Sakura za ním!
Tam mu roztrhla pižamo a jala se mu luxovat hrudník stetoskopem.
„Co to vyvádíš?“ začal se dožadovat šokovaný Naruto vysvětlení.
Tehdy mu bylo vysvětleno, co se vlastně stalo. Sakura hned po ránu v obchodě slyšela novou historku z prostředí Ichiraku Ramen o tom, že Naruto si objednal tři misky extra pálivého Shinobi guláše sebou k večeři. Náhodný kolemjdoucí prý pak viděl z Narutova obydlí dým, jako by pořádal večírek spojený s vyvoláváním Satana.
Sakura, jak to slyšela, nechala nákup nákupem a běžela poskytnout svému druhovi ve zbrani první pomoc. Naruto byl velmi roztrpčen, hlavně z toho důvodu, že předcházející objímání ve dveích byl jen způsob, jakým si Sakura ověřovala, že mu buší srdce!
Není se tedy čemu divit, že Chouji poté, co v Narutovi objevil svůj první důkaz o smyšlenosti těchto fám, se snažil celou vesnici přesvědčit, že historky kolem Shinobi guláše mají jenom lákat hloupé lidi k obědu. Jeho snaha však v tomto případě přícházela vniveč, protože lidé tyto historky i tak rádi poslouchali, a tak bylo u Ichiraku Ramen stále plno.
Chouji se však nevzdával a všemožně se snažil nahnat zákazníky i jiným restauracím. Kde mohl sliboval, prosil, vyhrožoval nebo aspoň plamenně hovořil na téma vyvážená strava. Brzy se z něj stal Ikusův nepřítel číslo jedna a přestože stále Shinobi guláš jedl, nikdy nevynechal příležitost odradit Ikusovi aspoň jednoho zákazníka. Celé vesnici bylo jasné, že dřív nebo později Chouji objeví toho, kdo stojí za těmito historkami, a ten shoří v plamenech jeho hněvu.
Nakonec se to taky stalo. Cílem jeho vzteku byla Ino a Naruto při tom musel dělat nedobrovolného rozhodčího.
Začalo to hned ráno, kdy byl Naruto probuzen hlukem z ulice. Když se vyklonil z okna, aby odhalil škůdce na svém spánku, zjistil, že za jeho předčasnou spánkovou demisi může Ino a Chouji. Krátkým pohledem zjistil, že není jediný, kdo tento pár pozoruje. Celý provoz na ulici stál a pozoroval slovní zápolení mezi týmovými druhy ve zbrani.
A že se bylo na co dívat! Chouji s Ino po sobě štěkali jak alíci o svatební noci a vůbec jim nevadilo, že je pozoruje půl Konohy. Naruto se sebevražedně rozhodl, že se pokusí hádku uklidnit dřív, než dojde k nějakým nepředloženostem. Hodil na sebe svůj x-krát nošený, 0-krát praný oděv a seběhl po schodech dolů.
Dole zjistil, o co se vlastně Chouji s Ino hádají. Chouji totiž odhalil, že Ino již delší dobu v květinářství rozšiřuje jednu historku o účincích Shinobi guláše. Konkrétně se jednalo o to, že Shinobi guláš má prý zázračné schopnosti týkající se hubnutí. O tom, že prý je to vyníkající prostředek na spalování tuků, o tom se nedalo polemizovat. Shinobi guláš dokázal spálit všechno, včetně plechové huby klanu Uchiha, takže se tento fakt nedal vyvrátit. Ale guláš prý i aktivuje chakrové body, které způsobují, že se člověku zrychluje metabolismus.
A přesně tento fakt nebyl Chouji schopen strávit. Nejen, že se teď v Ichiraku Raen objevovaly převážně ženy, které si nepřicházaly pro guláš v miskách, ale rovnou v kýblech (Shizune tam prý nedávno dotáhla vanu, kterou žádala naplnit až po okraj), ale ve vesnici museli vyhlásit bankrot další dvě restaurace, které se specializovaly na dietní pokrmy.
Není se tedy čemu divit, že když ráno potkal Ino, ihned se do ní opřel.
„Jak můžeš šířit takové blbosti,“ řval na ní, „vždyť já se tim svinstvem cpu už dva měsíce a neubral jsem ani deko!“
„Protože žereš jak kyselina,“ kontrovala Ino, „kdybys to do sebe neházel jak do hrobu tmavého, tak bys zhubnul!“
„Blbost!“ řval nepříčetně Chouji.
„Tak se všichni pěkně uklidníme,“ vpadl do toho Naruto s jemností buldozeru.
„Sklapni, Narudebile“ ozvalo se dvojhlasně.
„Hele,“ zařval Naruto, „já se vám snažím pomoct, a vy na mě vyjedete jak na Lysou horu! Jestli se oba neuklidníte, zakročím!“
„Takové kraviny může rozhlašovat jenom holka,“ řval Chouji a Naruta si vůbec nevšímal.
„Hele, ty tlu- , prostorově výrazný člověče,“ ohrazovala se Ino.
„Mě nebudete přehlížet!!“ snažil se prosadit Naruto.
„Drž hubu!!“ ozvalo se opět dvouhlasně.
„Tak jo,“ rezignoval Naruto a stáhl se do uraženého mlčení.
„Kde si ten žvást vlastně slyšela?“ tázal se Chouji a v koutku oka se mu začal usazovat dost nepříjemný výraz, jehož si Ino ve svém rozčílení nevšimla.
„V Ichiraku Ramen,“ odpověděla Ino. „A potvrdil mi to sám mistr Ikusa!“ dodala vítězoslavně.
„Cože?“ ozvali se inteligentně oba hoši.
„Chceš říct, že ti tu historku potvrdil sám Ikusa?“ ujišťoval se Naruto. Bylo by to poprvé, kdy by Ikusa Makanai nějakou takovou historku potvrdil.
Pod upřenými pohledy obou ninjů, se Ino trochu ošila a podotkla: „No, on to tedy zrovna neřekl, ale jinak to bylo naprosto výmluvné…“
„Tak co udělal, když ses ho na to zeptala?“ uhodil na ni Chouji, jemuž valem ubývalo trpělivosti a přibývalo vražedného tiku v oku.
„No, nic neřekl, ale když jsem se ho na to ptala, tak se uchechtl a významně si zapálil cigaretu!“
„Významně si zapálil cigaretu,“ zařval Chouji a barvou si v té chvíli nezadal s veverkou protáhnutou mlýnkem na maso, „Naruto, uhni, tady se někomu stane strašlivá nehoda!“
A začal se sápat na Ino. Ta vypískla a zmizela jak chronický neplatič. Naruto skočil Choujimu na záda a snažil se mu zabránit v jeho počínání. I když si na pomoc přivolal pár klonů, Chouji pomalu šel za svým vytyčeným cílem, což v právě této chvíli byla vražda Ino.
Naštěstí pro Ino, Choujiho a prestiž vesnice šel kolem sensei Kakashi. Ačkoliv všude chodil pozdě, teď se objevil právě včas, aby pomohl Narutovi uklidnit soptícího Choujiho. Nakonec Narutovi poradil, aby vzal Choujiho na oběd, aby se uklidnil, což by pochopitelně udělal sám, ale zrovna teď neměl peněženku u sebe a tak všelijak podobně. A tak zbyl kolosální účet za Choujiho oběd na Narutovi.