Prázdniny v Konoze 003

Časy se mění, ale hrdinové zůstávají. Co se na prázdninách přihodí tentokrát? A co dělají u rybníčku Akatsuki?
„Někdo tu už je Deidara sempaiiiiiii!“ řval Tobi na celé kolo.
„Pšt! Nesmíš tady tak řvát Tobi, nebo budeme prozrazeni!“ uzemnil ho Deidara.
„Ale někdo nám zabral to krásné slunné místečko, kde jsme se chtěli opalovat!“ stěžoval si Tobi.
„Tobi nezapomínej, že tu nejsme na prázdninách! Jsme tu na misi! Musíme chytit toho devítiocasatého liščího démona! A to jsem si myslel, že se tohohle nebezpečného úkolu zhostí náš šéf Pein a on místo toho pošle nás dva. Vlastně jednoho, protože ty se za člena ani počítat nedáš…“
„Jé motýlek!“ a Tobi se rozeběhl pryč.
„Stůj ty blázne! Pokud nás prozradíš tak nás Pein oba zabije! A nebo ještě hůř - budeme muset jíst do konce života k večeři ovesné vločky!“
Tobi se tedy poslušně vrátil. Ovesné vločky byly i na něj silný kalibr.
„Omlouvám se Deidara sempai. Já jsem z toho taky celý nesvůj. Ale podle toho co mi řekl Pein o svých záměrech tak ho chápu.“
„Počkej, ty něco víš?“ podivil se Deidara.
„Ale jako hodný kluk to nesmím prozradit! To bych pak byl moc, moc ošklivý!“ dušoval se Tobi.
„Ale prozradíš Tobi, ale prozradíš!“ usmál se Deidara a vytahoval z nádobky trochu výbušného jílu.
Jakmile to Tobi uviděl, tak začal zpívat víc jak Karel Gott.
„On mi Pein říkal, že si teďka o prázdninách udělají s jeho přítelkyní Konan nějakou vlastní speciální misi v centrále Akatsuki! Nevěděl jsem, co tím myslel a jako hodný chlapec jsem se neptal. Ale ještě jsem viděl, jak k naší centrále přijel velký náklaďák s nápisem Durex a Pein od nich přebíral s podezřelým úsměvem nějaký veliký balíček! Zajímalo by mě, co v něm bylo.“
„Durex, Durex… to bude asi nějaký nový klan. Poslední dobou jich je jako smetí.“ začal přemýšlet Deidara.
„Ale ty si jdi radši dál lovit motýlky Tobi! Jenom při tom nebuď tak hlučný! To pak není cool a jak nejsi cool tak to není umění a jak to není umění tak vraždím! Já budu mezitím dál pozorovat náš cíl.“ Řekl Deidara a vytáhnul dalekohled.
„Neji jsi borec! Já tohle chtěl udělat už drahnou chvíli!“ děkoval Naruto a podíval se na omráčeného Sasukeho.
„Za málo Naruto.“ usmál se Neji.
„Dobrá Neji, teď tě tu nechám, mohl bys donést do vesnice všechny ryby? Musím si ještě něco zařídit.“
„Dobrá, ale Naruto počkej! Co je tohle?“ ukázal Neji na Kisameho.
„Toho se neboj, to je jedlý taky!“ stihl na Nejiho ještě zavolat Naruto.
Naruto měl totiž další plány. Mohl sice ryby vydávat za svůj úlovek, ale byl poctivý. Věděl, že prohrál se Sasukem sázku a tak směřoval za Shinem aby si mohl půjčit jeho brýle.
„Už je mi líp kluci. Opravdu jsem vám vděčná, že jste se o mě takhle postarali.“ řekla Hinata a pomalu se ve svém stanu posadila.
„To je samozřejmost!“ usmál se Shino, ale přes jeho límec to stejně nebylo vidět.
„Nazdáááááááááááááárek všichni!“ zavolal Naruto.
V ten moment Hinata opět ze šoku omdlela.
„Ty blázne! Chceš ji snad zabít?“ zařval naštvaně Kiba a Akamaru zavrčel na souhlas.
„Nechci… já jsem tu vlastně za Shinem.“
„A o co tak důležitého jde? Nevím, jestli tě mám vůbec vyslechnout, když nám neustále likviduješ naši týmovou kolegyni!“ odpověděl mu Shino.
„No já bych si chtěl půjčit ty tvoje příš… stylový brejle!“
„Je mi líto Naruto, ale ty mám posvěcené přímo od Johna Lennona. Ty nedám z ruky!“ zamítl Shino.
„Ale Shino počkej! Mně by stačilo, kdybys mi je půjčil jenom na den!“
„Je mi líto Naruto…“
Naruto tedy odcházel s nepořízenou, ale nehodlal se jen tak vzdát. Měl ještě záložní plán…
„Takže můj fanklube. Mám velký problém, potřebuji Shinovi…“
„…sundat plavky?“ dokončil větu Konohamaru.
„Ne, jeho brýle mi bohatě budou stačit!“
„Když je to pro našeho velkého šéfa tak ti rádi pomůžeme!“ zavolali sborově všichni tři členové gangu.
„Dobrá, takže pozorně mě poslouchejte. Plán je takovýhle…“ spustil Naruto.
„Jé, to je ale ryb!“ ozývalo se celým táborem.
„No Naruto se Sasukem se snažili.“ Usmál se Neji a položil na zem plnou síť ryb.
„Sushi?“ ukázal Chouji tázavě na Kisameho.
„Ano sushi!“ usmál se Neji.
„Ale počkejte, ono se to ještě hýbe!“ zavolala TenTen.
„Kde to sakra jsem?“ nechápal Kisame.
„Stůjte! Stůjte!“ řval Suigetsu a příběhl k naší skupině.
„Suigetsu, díkybohu, že tu jsi, já věděl, že mě zachráníš! My ryby vždycky držíme pospolu!“ oddechl si Kisame.
„To si vezmu!“ řekl Suigetsu a vytrhl šokovanému Kisamemu Samehadu z rukou.
Poté Kisameho tupu stranou meče znovu omráčil a dal se na útěk.
„Tak děti dobře se bavte! Já ještě musím jít najít Juuga, slíbil jsem to Sasukemu!“ volal Suigetsu.
„Ale Sasukeho jsem omráčil, už pro něj nemusíš pracovat… Zapomeň na to, ono ti trochu pohybu v lese neuškodí.“ volal Neji.
„A já to všechno uvařím, až se budete oblizovat!“ nabídla se Sakura.
„To sotva, já ty ryby uvařím mnohem líp, ty vysoké čelo jedno!“ popichovala Ino.
„To sotva Ino-prasečino!“
Obě dívky poté posbíraly do náruče co nejvíc ryb a běžely směr kuchyň. Poté se obě začaly přetahovat o Kisameho. Nakonec vyhrála Sakura, ale v kuchyni se rozpoutala bitva nanovo. Obě dívky se tedy dohodly, že Kisame bude hřeb večera na zítřek a že ho pro dnešek nechají uležet ve sklepě. Poté začal kuchařský souboj. Kdo vyhraje?
Poblíž kuchyňky se procházel i z nudapláže navrátivší se Sai a linoucí se vůně ho doslova praštila do nosu. Hned tedy přišel do kuchyňky za Sakourou a Ino.
„Penis?“ zeptal se.
„Ne Saii. Dneska nebudou k večeři párky. Dneska bude rybina.“ odpověděla Sakura.
„Ale ber si porce ode mě, ty aspoň nebudou připálené jako tady od Sakury. Klidně tě i nakrmím.“ usmála se Ino.
Sai se usmál také a odešel. Ino evidentně získala na svoji stranu prvního stálého konzumenta a Sakura mohla jenom nespokojeně vrčet.
„Tak kdy tam na ně vlítnem Deidara sempai?“ ptal se Tobi.
„Tobi, na ně tam nemůžeš vlítnout jak střídačka Konožských hokejistů po vítězných nájezdech! Musíš přemýšlet. Nesmíš zapomenout, že náš devítiocasatý démonek není sám. Pro mě to problém není, aspoň více vynikne mé umění, ale s tebou za zády je to problém kolosálních rozměrů. Musíme počkat na noc.“ taktizoval Deidara.
„Hele, Deidara sempai! Nepřichází k nim teďka ten písečný spratek jak vám tak ošklivě urval jednu ruku?“ podivil se Tobi.
„Co to říkáš?“ nevěřil Deidara a vytrhnul Tobimu dalekohled z ruky.
A opravdu. Po pěšince k rybníčku přicházel kazekage Gaara i se svými dvěma sourozenci.
„Takže už tu budou dva ocasatí démoni. Tobi začíná se nám to vymykat z rukou. Tohle nemůžeme zvládnout.“ zděsil se Deidara.