Všechno je jinak 02. Peklo první mise...

Tým 7 má dnes první misi. Rittsu to přišlo vzrušující, ale tušila, že to nebude nic moc. Když viděla Narutův nedočkavý a dychtivý výraz, neubránila se úsměvu. Nechtěla mu kazit náladu tím, že mu bude vykládat o tom, jak ta mise bude určitě na h***o. Sasuke stál opodál a pozoroval je. Doufala, že pozoruje je a ne jenom ji. Jeho povýšený úsměv ji přiváděl k šílenství. Nejradši by mu ho vytrhla z obličeje a zadupla do země. Není víc než já nebo Naruto. Mám pocit, že nám nesahá ani po kotníky. Myslí si, že je frajer, ale v mých očí je to jen namyšlený hlupák, co má v hlavě zřejmě penis, co mu zapomněl vyrůst někde jinde. Při té myšlence se uchechtla. Ještě tak zjistit jestli je to pravda… Pak se najednou zarazila. Sakra! Co to melu?! Kristepane nechci to zjistit! V první chvíli jí napadlo, že se asi zbláznila, když nad tím přemýšlí, ale nemohla si pomoct. Někde v temném koutku její mysli (jako v hodně temném, kde sídlí krysy a podobná odporná havěť) by ho chtěla vidět tak, jak ho bůh stvořil. Nechám toho nejsem žádnej perverzák.
,,Rittsu?“ z rozjímání jí vytrhl Narutův hlas plný výčitky. Trhla sebou a koukla na něj. ,,Ty mě vůbec neposloucháš!“ zařičel.
,,Co..cože tě…?“ zakoktala překvapeně. Bože, vůbec jsem si nevšimla, že na mě mluví… ,,Promiň. Dneska nemám svůj den.“ zalhala. Něco zamručel a po celou dobu už jen naštvaně mlčel. Po půl hodině už se začala Rittsuka nervózně ošívat. To ticho ji znervózňovalo. Všichni byli ponořeni do svých myšlenek. Dokonce i Naruto, který by jinak pochodoval sem a tam a přísahal senseiovi pomalou a bolestivou smrt. Dnešní ráno se postavilo na hlavu.
,,Tak děckaa!“ zakřičel někdo, až se všichni polekaně otočili. Stál tam jejich sensei a přiblble se usmíval. Jenže všichni mlčeli. Žádná výčitka. Nic. Kakashi se zatvářil překvapeně. ,,Vaše první mise! Nemáte radost?“ zeptal se a prohrábl si vlasy.
,,Hmm.“ ozvalo se sborově. Nikdo nevypadal nadšeně a tak na chvíli zavládlo ticho. ,,Tak fajn, co to bude?“ ozval se nakonec Naruto.
,,Ach. Budeme česat stromy v jednom sadu.“ řekl.
,,Ne!“ vyhrkl blonďáček. ,,To je přeci pod mou úroveň!“ vyhrkl. Kakashi si ho změřil od hlavy k patě.
,,Popravdě, Naruto. Pod tvou úroveň by nebylo ani sbírání psích výkalů.“ Naruto se zatvářil dotčeně a hned na to uraženě. Sasuke se uchehtl a v jeho očích se objevila jen ta tři slova: Jsi vážně ubožák. Dívka po něm přes rameno hodila výhružný pohled.
,,Sklapni!“ zavrčela. Na to jen pohodil vlasy a nasadil arogantní úsměv. Blbec! Blbec! Nikdy ho nechci vidět nahého! zapřísáhla se v duchu. Hned po tom se všichni vydali za senseiem do sadu.

,,Takže já a Sasuke půjdeme dozadu.“ řekl Kakashi, když dorazili. ,,A vy dva,“ ukázal na dívku a blonďáčka. ,,zůstanete tady. Támhle máte nářadí a můžete začít česat.“ dořekl a už se s černovláskem otočili, aby odešli.
,,Jak to, že zrovna Sasuke půjde s vámi?“ řekl naštvaně Naruto.
,,Protože vzadu je mnohem víc práce.“ odpověděl sensei.
,,Ha!“ vypálil Naruto jako by vyhrál první místo v soutěži krále krásy. ,,Myslíte, že já bych to nezvládl?!“ zakřičel. Sasuke si povzdechl.
,,Tak fajn. Pojď se mnou ty.“ pokynul mu a oba rychle zmizeli. Naruto, to mi děláš schválně! Zachraňte mě někdo! Rittsuka uvnitř zoufale křičela o pomoc. Zůstali tam mlčky stát a hleděli na sebe.
,,Budem tady stát?“ zeptal se po chvíli Sasuke. Dívka přimhouřila oči.
,,Tovíšžejo!“ vyprskla rychle a popadla nářadí. Pár jich hodila svému společníkovi a pak se k němu otočila zády. ,,Když budu na stromě první, jsi lama.“ zasmála se a oba začali okamžitě šplhat po stromě.

Po deseti minutách si ale uvědomila hned dvě věci. Za a) Neumím šplhat na stromy.
b)Sasuke už je dávno na stromě a určitě se mi směje.
Zoufale se snažila na strom vyšplhat a přitom neměla odvahu pohlédnout nahoru na Sasukeho. Po chvíli to ale nakonec udělala. Stál na jedné větvi a ležérně se opíral o strom. Hleděl na ni bez výrazu. Žádný posměch, ani pobavení a ani pohrdání. Sklonila se zpět a soustředila se na svou cestu nahoru. Najednou jí ale před obličej přistála napřažená ruka. Pohlédla pomalu nahoru a spatřila ho s vlídným úsměvem na tváři, jak jí nabízí pomoc. Zamračila se, ale ruky se chopila. Vytáhl ji nahoru, ale její ruku nepustil ani potom, co už pevně stála na větvi.
,,Uznáváš, že nejsem lama?“ zeptal se. Vytrhla svou ruku z jeho sevření.
,,Možná. Ale tímhle to nekončí.“ zamručela. ,,Ty si vezmeš tuhle polovinu,“ ukázala nad sebe. ,,a já tu druhou. Schválně, kdo to bude mít dřív.“ vydechla a přelezla na jinou větev.
,,A co kompromis?“ zeptal se. Dívka se zarazila.
,,Kompromis?“ zamrkala nechápavě.
,,Jo. Když vyhraju já, půjdeš se mnou zítra ven.“ řekl. Zamračila se. Tohle se jí ani za mák nelíbilo. Ale pak ji něco napadlo.
,,A když vyhraju já, přede všemi z akademie prohlásíš, že jsi gay.“ zasmála se vítězoslavně. Mrkl na ní. Pochmurně se otočila ke své práci. Mám pocit, že ví něco, co já ne…