Potomek dvou klanů - 8 Nečekaný zvrat

Tak je tu osmí díl užijte si to :KY:

Naruto se od Sakury přemístil do své zahrady. Stále mu ještě hořela tvář od Sakuřina polibku.
Došel až do altánku a snažil se v hlavě urovnat všechny myšlenky. Seděl na dřevené lavičce a pozoroval nebe když se mu v paměti vynořil ten zvláštní souboj Sakury a Hinaty.
Obě tvrdily, že to byl jen přátelský souboj, ale jejich pohledy, chování a zdevastovaná krajina mluvila o něčem jiném. Docela mu i přišlo, kdyby je neznal, že jsou nepřátelé.
Dál se utápěl v myšlenkách a vůbec si nevšiml, že mu u nohou sedí malá světle modrá lištička se svitkem připevněním na zádech.
Chvíli na zamyšleného Naruta koukal, asi po deseti minutách co si ho nevšimnul, mu měkce skočil na kolena. Tato menší zátěž ho konečně vytrhla z přemýšlení a upřel svoje oči na lišáka před sebou.
Když uviděl svitek na jeho zádech, okamžitě pochopil a vzal jsi ho. Lišák s pozdravem zmizel v obláčku kouře.
Naruto se zadíval na pečeť na svitku a zjistil, že je od lišek z hranic země ohně a vody, kde nechal bojový oddíl. Kvůli podezření, že vesnice zbrojí. Okamžitě odpečetil svitek a dal se do čtení. Čím víc se blížil konci tím víc se mračil a zatínal pěst, až skoro u konce ho málem roztrhal, v poslední chvíli si to rozmyslel a opět ho stočil zpátky zvedl se a ve víru malých kapiček vody zmizel.
Z víru se vynořil až u oddílu nedaleko hranic Vody. Okamžitě k němu přispěchal hlavní velitel oddílu.
„Naruto-sama, předpokládám, že jste obdržel mojí správu.“ Promluvil hlavní velitel.
„Ano a vůbec se mi to nelíbí, změnilo se za tu dobu ještě něco?“
„Ne, ale zvědové lišky bez označení se dostaly až do vesnice a...“
„Dobře, dobře pokud něco zjistí, pošli mi okamžitě správu já jdu podat hlášení Hokage.“ Znovu se kolem něj zvedl vítr a z doprovodu malých vodních kapiček zmizel.
Jediné, co stačil lišák odpovědět před jeho zmizením bylo krátké „Hai!“.

V Konoze

Pracovnu hokage osvětlilo modré mihotavé světlo, které okamžitě pohaslo. Když z víru vystoupil Naruto, naskytl se mu velmi vtipný pohled.
Tsunade Pátá hokage ležela na stole a hlasitě chrápala, kdyby nebyla tak vážná situace asi by se rozesmál teď zatnul zuby a vydal se ke spící Kage. Z pěkným trhnutím jí probudil, jen co to udělal musel uhýbat její chakrou naplněné pěsti. Uskočil o dva kroky dál od stolu a čekal až se hokage uklidní na tolik, aby mohla komunikovat.
Ta se během pár minut probrala úplně a zaměřila svůj pohled na opovážlivce, co jí zbudil. Jen co uviděla Narutův výraz okamžitě zmlkla a narovnala se v křesle.
„Tsunade-sama, mám velmi špatné správy,“ jen co začal s oslovením „sama“ muselo jít o něco vážného proto mu raději pokynula, ať si sedne.
„Jak jsem už říkal, jde o velmi vážný případ, když jsem se toulal po světě, donesly se ke mně správy o chystaném boji. Trochu jsem po tom pátral a zjistil, že to Deštná zbrojí a velmi rychle, proto když jsem se vracel nechal jsem na našich společných hranicích oddíl bojových lišek. A dnes mi z toho oddílu přišla správa o shromaždování vojska.“ Odmlčel se a zadíval se na nechápající Tsunade.
„Ale co to má společného s námi, nám přece válku nevyhlásili.“ Dál nechápala.
„Ve zprávě se píše, že vojsko bude připravené do měsíce. Bud válku vyhlásí nebo prostě napadnou bez ohlášení, mám tam zvěda a ten mi potvrdil, že se chystají napadnout nás. Proto jsem přišel musíme se začít připravovat, náš nepřítel určitě dá přednost nečekanému útoku před ohlášením!“ vychrlil nečekané novinky na Hokage ta chvíli ještě koukala jakoby nevěděla co povídá, pak teprve zakřičela do prázdna.
„Shizune!“ Během chvíle se otevřeli dveře a v nich stála hubená černovláska a hned pospíchá ke své paní.
„Ano hokage-sama?“
„Zavolej mi všechny dostupné jouniny na střechu a co nejrychleji!“ zařvala ne nebohou a ta se jenom otočila na podpatku a začala schránět všechny požadované. Pak se hokage otočila zpět na Naruta.
„Půjdeš jim všechno vysvětlit ty a přesto, že jsme v pohotovosti musíme se chovat jako by se nic nedělo proto stejně zítra proběhne ta zkouška tvých schopností.“
„Jistě Tsunade sám jsem to chtěl navrhnout.“ Usmál se, ale to už do dveří vcházela Shizune a hlásila, že jsou nastoupeni. Hokage se zvedla a spolu z Narutem se vydali na střechu, kde bylo nastoupeno asi padesát jouninů v popředí stáli všichni Narutovi kamarádi. Ti, jen co ho spatřili, zkoprněli, tedy až na pár výjimek kteří ho již viděli. Hned po počátečním šoku všichni na ráz začali volat jeho jméno ticho musela srovnat až Tsunade.
„Vím, že někteří z vás Naruta neviděli dlouhých šest let, ale je tu jedna věc, kvůli které jsem vás nechala svolat a to vám vysvětlí sám Naruto.“ Odmlčela se a tím předala slovo jemu.
Naruto chvíli hledal, pak si přejel všechny dotyčné pohledem a začal.
„Všichni víte jak dlouho se táhne naše nepřátelství s Deštnou. Když jsem se toulal po světě donesla se ke mně zpráva o nemalé bojové činnosti právě z Deštné. Pro jistotu jsem nechal na hranicích země Ohně oddíl bojových lišek a nakázal každou sebemenší změnu mi nahlásit. Dnes jsem obdržel svitek ze zprávou, že se před vesnicí shromažduje vojsko s nemalým počtem shinobi.
Byli vysláni zvědi na koho bude tato země utočit přišla velmi znepokojující zpráva, během měsíce by vojsko mělo být připravené na pochod směrem Konoha.“ Dokončil svůj výklad Naruto, všichni na něj hleděli z otevřenými ústy v tom se slova ujala hokage.
„Okamžitě se začne s přípravou, avšak mějte na paměti, že se nepřítel nesmí dozvědět o tom, že o plánovaném útoku víme je to všem jasné?“ Ozvalo se sborové „Hai“ a všichni měli rozchod. Každý šel za svou prací teda skoro každý Narutovi přátelé se nahromadili kolem něj a hokage.
„Naruto, kdy ses vrátil?“ ptal se Kiba a Akamaru okolo radostně běhal a vesele štěkal.
„No je to pár dní, co mě nohy přivedly zpátky.“ Odpověděl klidně a usmíval se ještě chvíli si radostně povídali než je zarazila Hokage.
„Vím, že je to radostná událost, že se Naruto vrátil ale mám s ním ještě něco projednat a vy máte také své povinnosti, měli byste jít jediný, kdo tu zůstanou budou Kakashi, Shino, Lee, Neji a Kiba.“ Jmenovaní vystoupili z řady a dali prostor ostatním. Zbytek se rozloučil s Narutem a zmizel, teď už na střeše stála jen malá skupinka lidí a psa.
„Tak, když jsem tu jenom mi můžeme se přesunou to mé kanceláře, kde vám vysvětlím proč jsem si vás zavolala.“ Odkráčela i s ostatními do kanceláře, kde se pohodlně usadila do křesla a pak teprve spustila.
„Tak, jelikož se opět schyluje k boji budeme potřebovat každého schopného ninju v hodnosti jounin. Jsem se rozhodla, že Naruta povýším do té hodnosti, avšak aby to bylo spravedlivé musí se zítra utkat se mnou a s vámi, aby jí mohl získat proto zítra na cvičišti Sedm v osm hodin ráno budete všichni nastoupení, aby onu hodnost získal musí nás všechny porazit. To je vše můžete jít.“ Skončila svůj výklad. Všichni kývli, že rozumí a pomalu odcházeli. Tsunade se otočila v křesle a sledovala výhled na Konohu.
„Aspoň to bude malé zpestření té hrozné nervozity nad nastávající bitvou.“ Pomyslela si a sledovala západ slunce. Bylo to tak krásné, lačnými doušky střebávala poslední sluneční svit.

U Naruta

Naruto už seděl na posteli v ruce měl otcovu i matčinu katanu, kdo by ho pozoroval musel by si myslet, že je to blázen. Povídal si někým koho nebylo vidět. Skutečnost však byla jiná povídal si s Kyuubim ve své hlavě a neuvědomoval si, že mluví také na hlas.
„Už zítra Kyuubi, zítra se stanu Jouninem není to nádherné?“
„Jistě, budeš používat i mě nebo si budu moct schrupnout?“
„No já nevím ovládám tři živly, ale budu bojovat proti nejlepším jouninům a Kage. Myslíš, že to zvládnu sám?“ ptal se a dál svíral v rukou katany
„No jo, dobře nechám ti část k dispozici přece jenom můžeš vyvolat lišky, ne? A pokud dodržíš taktiku, kterou jsem tě učil neměl by to být problém.“
„Dobře v nejhorším případě tě vzbudím, ale nemyslím si, že se to stane.“ Při těch slovech se mírně usmál a šel spát. Přece jenom zítra ho čeká docela silný protivník nebo spíš protivníci.
Na druhý den ráno Naruto vstával už v sedm došel do koupelny a udělat ranní hygienu. Došel do kuchyně a najedl se chvíli přemýšlel, pak došel do pokoje a vytáhl ze skříně bojovou zbroj svého otce a plášť klanu Uzumaki. Na záda připevnil obě katany. Takto oblečený se přesně v osm přenesl na tréninkové cvičiště, kde se jako tým Sedm utkali s Kakashi-senseiem.
K velkému překvapený je na cvičišti našel všechny i Kakashiho.
Všichni oněměli úžasem první promluvil až Kakashi.
„Jsi otci neuvěřitelně Naruto.“ Usmál se na něj a přistoupil k němu položil mu ruku na rameno a dodal.
„Určitě by byl na tebe pyšný i tvá matka by byla.“
„Děkuji Kakashi-sensei. Tak se do toho dáme, ne?“ tato věta všechny dokonale probudila a Tsunade si vzala slovo.
„Tak, budeme na Naruta utočit každý jak chceme ano on bude mít za úkol nás do jednoho porazit a to bez výjimky je to všem jasné?“
„Hai.“ Ozvalo se sborově na češ se všichni s palouku ztratily až na Naruta, který stál uprostřed a aktivoval svůj Nukagan…