Láska s překážkou 04

Láska s překážkou 04

Poznámečka

A další kapitolka je na světě!
Děkuju všem za krásné komentíky k předchozím kapitolám, pomáhají mi psát dál a snažit se pořád zlepšovat.
K téhle kapitolce...Sasuke, Sasuke, pěkně se tady vybarvuješ...ale pochopte, prosím, musí tady být nějaká ta překážka... :)

Další ráno přišlo do ulic Konohy. Obchody jeden po druhém postupně otevíraly své vchody, aby si zákazníci mohli hned po probuzení koupit například čerstvé jídlo. Vracel se obvyklý ruch, který byl na noc přerušen zákazem vycházení.
Konožští obyvatelé si už zvykli, že vycházet v noci ven se po Sasukeho zvolení Hokagem stalo tabu. Obchody sice přišly o své tržby z večerního provozu, ale zvyknout si lze na všechno – dnes už to každý bral jako fakt a snažil se nad tím moc nepřemýšlet - stejně by to nic nepřineslo.

***

Brzy ráno, v sídle klanu Hyuuga, spolu trénovaly Hinata a Hanabi. Hanabi, její sestra, byla na nejlepší cestě ji překonat. V boji byla víc rázná a nebojácná, každopádně potřebovala ještě hodně trénovat, stejně jako Hinata, když byla mladší.
Mezi sestrami nepanovala žádná rivalita, Hinata ráda pomáhala Hanabi v tom, aby se stále zlepšovala.
„Při uhýbání doleva zkus být rychlejší,“ nabádala ji Hinata poté, co udělala jeden výpad. Ačkoliv Hanabi nebyla ještě tolik zkušená, pilně pracovala na svém novém, vlastním jutsu.
„Hinato,“ zavolal si ji k sobě její otec, Hiashi. Ani jedna z dívek si ho před tím nevšimla, protože vešel potichu, aby je nerušil. Jakmile obě přestaly s tréninkem a obrátily zrak jeho směrem, uviděly za jeho zády i příslušníka ANBU.
Zmateně se na sebe obě podívaly, protože nikdo, dokonce ani jejich otec netušil, proč ten voják přišel. Hinata se vydala k nim.
„Ano, otče?“ poslušně odpověděla. Hiashi pokynul rukou k ANBU.
„Hokage-sama si přeje, abyste k němu co nejdříve přišla. Prosím, pojďte se mnou, doprovodím Vás,“ sdělil jí.
Hinata absolutně nevěděla, proč si ji k sobě nechal Sasuke zavolat. Vrhla zděšený pohled po svém otci, a ačkoliv se nepřestával tvářit stejně přísně jako vždycky, poznala, že o tom neví o nic víc než ona sama.
„Počkejte prosím chvilku, jenom se převléknu,“požádala vojáka ANBU a odběhla k sobě, aby si mohla vysvléknout tréninkové a vzít si na sebe své normální oblečení. Snažila se moc neřešit, že musela jít za Sasukem, ale přece jen nedokázala z hlavy úplně vypudit možné důvody, které ji napadaly.
Vyšla ze svého pokoje, ještě se rozloučila s otcem a vydala se za doprovodu příslušníka ANBU k budově s kanceláří Hokageho.
Vstoupila dovnitř a vydala se po schodech nahoru. Čím víc se s každým krokem přibližovala těm dveřím, dostávala větší strach. Nejhorší bylo, že nevěděla dokonce ani čeho se má bát.
Zaklepala na dveře. Na Hokageho dveře, Sasukeho dveře.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř. Byla přesvědčená, že on poznal, že tam jde právě ona. Otevřela dveře a uviděla jeho jak sedí za stolem. Zvedl oči od dokumentů, upřel je na ni a propálil ji doslova rentgenovým pohledem. Pozoroval ji, projížděl ji očima od hlavy až k patě a zase zpátky nahoru. Byla krásnější a dospělejší než před lety.
„Hinato,“ oslovil ji polohlasem se zvláštním, zlomyslným úšklebkem. Nebylo to sice vidět na první pohled, ale Hinata se v lidech vyznala. Vytušila, že Sasuke má něco za lubem.
„Dobrý den, Hokage-sama,“ pozdravila jej zdvořile.
Prudkým mávnutím ruky Sasuke vyhnal ven své osobní strážce, takže s Hinatou ve své kanceláři zůstal sám.
„Posaď se, prosím,“vyzval ji a pokynul svojí pravačkou k židli před jeho stolem. „A nebuď pořád tak formální, studovali jsme spolu přece na Akademii.“
Hinata si nejistě sedla, doteď nebyla schopná jediného slova. Samozřejmě odložil veškerou práci, aby se jí mohl plně věnovat.
„Jak se máš?“ započal konverzaci poměrně nevinnou otázkou. Hinatě před tím těkaly oči po okolí, jak se bála na něj podívat, ale už nemohla dál ucukávat, takže obrátila svůj zrak na něj.
„Dobře,“ špitla a věnovala mu krátký pohled.
„To jsem rád,“ pousmál se Sasuke, ale nebylo jasné, jestli ho to vážně těší. „Nejspíš jsi zvědavá, proč jsem si tě sem zavolal.“
Dívka naproti němu jenom přikývla.
„Rozhodl jsem, že se vezmeme,“ vypálil bez dalších okolků. V Hinatě v tu ránu trhlo a polilo ji horko. Připadalo jí, že to nemůže myslet vážně. Sasuke nečekal na reakci a pokračoval ve svojí promluvě.
„Bude to prospěšné pro vesnici, když budu mít manželku, jako jsi ty. Vždycky jsme se k sobě hodili, Hinato. Já, poslední Uchiha, ty, budoucnost klanu Hyuuga. Takže pokud nic nenamítáš, zítra se zastavím za tvým otcem a dojednáme podrobnosti.“
Hinata byla celá naprosto zmatená. Čekala by všechno, všechno jen ne tohle.
Sasuke poznal, že je nějaká nesvá a samolibě se ušklíbl. Zvedl se ze židle, obešel stůl a posadil se na jeho hranu zhruba na místo před Hinatou.
„Tak co říkáš, Hin,“ promluvil k ní se zvýšeným důrazem na zdrobnělinu jejího jména. Nechtěla se na něj podívat, což se mu moc nelíbilo.
Natáhl k ní ruku a jemně uchopil její bradu pomocí palce a ukazováčku. Protože Hinata se dívala do země, jemným tlakem nahoru její hlavu zvedl tak, aby se jí podíval do očí. Aby se i ona jemu musela podívat do očí.
„Pomůžeš mi obnovit můj klan?“ položil jí přímou otázku, přičemž ji propaloval svýma uhlově černýma očima. Koutky jeho úst se zvedly ve vítězoslavném úšklebku, jeho oči nepřestávaly bez jediného mrknutí probodávat ty její.
Hinatiny zorničky se rozšířily. A hned ze dvou důvodů. Prvním byl pohled Sasukeho očí, který byl i přesto, že neměl aktivovaný sharingan, hodně intenzivní. Druhým bylo to, co před chvilkou říkal. Nemohla uvěřit, přišlo jí to jako sen, všechno totiž bylo tak náhlé...
„Co...cože?“ vykoktala ze sebe nakonec. Na nic jiného se nezmohla, byla jako paralyzovaná. Dokonce i vysmeknout se Sasukemu bylo nad její síly.
„Myslím, že jsi to slyšela dobře. Chci, abychom se my dva dali dohromady,“ vysvětlil jí ještě jednou. Čekala by, že tón jeho hlasu bude odrážet to, jak moc ho štve, když něco musí opakovat, ale byla překvapená, když ho uslyšela mluvit s klidem. Pro Sasukeho opravdu nezvyklé...
„Ale já...a Naruto...“ soukala ze sebe Hinata.
„Ooh, jistě,“ pustil Sasuke její bradu a uhodil se rukou do čela. Samozřejmě, že jenom jako. „Vy dva...nejste zasnoubení nebo dokonce manželé, viď, že ne?“
Zavrtěla hlavou. Bohužel.
„Jistě, pak to bude jenom formalita,“ prohodil lehce.
...to bude formalita...Hin pochopila. Byla si jistá, že slovem ‚to‘ myslel rozchod. Sasuke chtěl, aby se rozešla s Narutem a ze dne na den si něco začala s ním. Tohle na ni už bylo vážně moc.
„Promiň, Sasuke, já...ne...tohle...“ Byla moc rozrušená na to, aby dala dohromady normální větu. Nedokázala se soustředit vůbec na nic.
„V pořádku, chápu, že jsem tě zaskočil. Máš čas na rozmyšlenou. Zítra se zastavím a sdělíš mi, jak ses rozhodla,“ navrhl laskavě Sasuke a musel se pousmát, když na ní viděl, jak je zmatená. Rozveselovaly ho opravdu zvláštní věci...
„Nashledanou, Hokage-sama,“ vypálila ze sebe hbitě Hinata a vyběhla z jeho kanceláře.
A utíkala a utíkala...

Odkaz na první díl: Láska s překážkou 01