Láska s překážkou 03

Láska s překážkou 03

Ahojky! Doufám, že jste si všichni skvěle užili týdenní prázdniny na Konoze ať už jste byli kdekoliv! Já jsem poslušně psala, takže tadyhle je další kapitolka :)

Jirayův výraz se nedal popsat. Jakmile se dozvěděl o smrti všech tak skvělých ninjů...dokonce i Tsunade...nemohl uvěřit, ovšem Naruto by mu o takové věci nelhal, tím si byl jistý. Na moment zavládlo těžké ticho.
„To jako...skutečně?“ vydal ze sebe nakonec poustevník, pokoušejíc se ujistit o té smutné zprávě. Bohužel, Hinata a Naruto se na sebe letmo podívali a oba kývli.
„Naruto, není prostě možné, abys tomu jenom přihlížel...“ divil se. Nechápal, jak tento chlapec, který vždy toužil po spravedlnosti a míru, mohl nechal Sasukeho, aby udělal takové věci.
„Udělal bych něco, ale...lidé z vesnice...všechno bylo tak rychlé, že nepochybuju, že by je Sasuke všechny zabil. Nenávidím se za to, ale tohle jsem nemohl dopustit...“
‚Dobro ostatních vesničanů staví před své vlastní přesvědčení...opravdu dospěl,‘ pomyslel si šedovlasý. Už se s tím o něm nehodlal dál bavit. „A Kakashi...?“ vzpomněl si na svého dalšího přítele. Ještě se o něm nezmínili, tudíž doufal, že on by mrtvý být nemusel.
„Zúčastnil se toho také, ale Sasuke ho nechal zavřít do vězení. Za rok ho pustil, ale ... Kakashi sensei dostává časové mise v takovém sledu, že ve vesnici je skoro k nezastižení,“ vysvětloval polohlasem Naruto, lehce nakloněný k Jirayovi, aby ho jasně slyšel.
„Časové mise?“ nechápal poustevník.
„Zavedl je Sasuke. Je to mise, která má přesně daný čas na splnění,“ objasnila Hinata.
Ten Sasuke...mrtvá Tsunade i ostatní...všechno to bylo na něj moc informací, potřeboval aspoň jednu noc, aby si všechno uvědomil.
„Promiňte, děcka, musím to strávit,“ zvedl se s rachotem Jiraya a chystal se odejít.
„Ještě bys měl vědět, že jestli se chystáš jít pít...od sedmé hodině večer do šesté ráno platí zákaz vycházení. Výjimkou jsou pouze přicházející turisté, kteří se musejí okamžitě ubytovat, ninjové, kterým v noci buď začíná nebo končí mise a samozřejmě ANBU, kteří hlídají ulice,“ upozornil ho ještě blonďák.
„To je jako tyranie,“ zamumlal si Jiraya, ale tak, že ho oba slyšeli. Naruto vykulil oči, protože takový cizí výraz pro něj byl prostě nepochopitelný, ale Hinata souhlasila.
„Ano, přesně tak.“
Poustevník po nich vrhl poslední, zmožený pohled, mávl jim rukou a vydal se někam do centra Konohy. Mraky na obloze už dostávaly oranžový nádech, takže i Naruto a Hinata opustili svá místa a došli domů.

****

Vysoký muž s černými vlasy stál u okna své kanceláře a díval se ven z okna. Stmívalo se, takže se ulice postupně vyklidňovaly, ale i tak bylo docela rušno. Jakby ne, když budova Hokageho stála na tom nejfrekventovanějším místě.
„Akihito?“ oslovil Sasuke muže, který stál u jeho stolu a pročítal nějaké dokumenty. Akihito , vysoký asi stejně jako Sasuke, ale rozhodně starší, měl tmavě zelené vlasy, hnědé oči a na sobě uniformu ANBU. Ačkoliv každý ANBU nosil masku, on ji při setkáních se Sasukem vždy sundával, takže ji měl kolem krku.
„Ano, Hokage-sama?“ zvednul k němu zrak Akihito.
„Myslím, že ještě nemám vážnost,“ řekl Sasuke. Akihito se na okamžik zarazil, protože nechápal, co tím chce jeho pán vlastně říct.
„Jak to myslíte, Hokage-sama? Pokud jde o území a prosperitu, tak Konoha je na tom výborně a...“ sděloval mu ten ninja, ale byl přerušen Sasukem.
„Ne, o tohle mi teď nejde. Všichni ostatní Kagové mají něco, co nedokážu přesně popsat, avšak vím jistě, že mně samotnému se to ještě získat nepodařilo. Mají své spojence, důvěru svého lidu a jejich slovo má váhu.“ O téhle věci Sasuke poslední dobou přemýšlel nejvíce a teď se s ní konečně někomu svěřil.
„Jste jen v této pozici krátce, Sasuke-sama, jsem si jistý, že časem si své postavení jistě upevníte,“ uklidňoval ho.
„Dva roky ti přijdou jako krátká doba? Mně tedy ne. Musím udělat něco, čím si u lidí získám větší respekt, ale i podporu,“ uvažoval Sasuke nahlas.
Akihito nevěděl, co na to říct, protože také přemýšlel, co by jeho vůdci mohlo pomoci. Najednou se Sasuke začal smát. Jeho smích zněl sice mile a radostně, ale přece jen v něm byla špetka jakési...zlověstnosti.
„Že mě to nenapadlo dřív,“ uhodil se Hokage dlaní do čela a stále se smál sám sobě. Akihito ho neviděl moc často se smát, proto se docela podivil.
„Je to tak snadné,“ pokračoval Sasuke. Otočil se od okna a posadil se na svou židli. Akihito odložil složku s papíry a upřel se na Sasukeho. Ovšem nevyptával se, nechal ho prostě mluvit.
„Stačí se jen oženit,“ dostal ze sebe konečně svůj nápad. „Prostě si vezmu nějakou dívku z vesnice. Akihito, přines mi seznam všech děvčat asi stejně starých jako já.“
„A sním vědět, co tím chcete získat?“ opatrně se vyptával jeho poradce.
Sasuke se jen posměšně uchechtl.
„Dobře víš, že ti své plány neprozrazuji. Už jednou jsi zradil svého nadřízeného, tak proč bys to nemohl udělat znovu, mám pravdu?“ připomněl mu jízlivě.
„Ale Sasuke-sama, tohle já bych přece nikdy...“ bránil se honem Akihito.
„Nech si svá slova,“ zastavil ho Sasuke a pouhým zdvihnutím ruky ho donutil, aby přestal mluvit. Na chvíli zavládlo ticho, než černovlasý opět promluvil. „Alespoň pro teď.“
Ani Sasuke nedokázal poznat cíle tohoto muže. Kdykoliv s ním mluvil, nerozeznal, o co mu vlastně jde. Ovšem on sám to vědět nepotřeboval. Mohl ho kdykoliv zabít, což byl takový jeho trumf v rukávu a navíc tohle o něm už všichni věděli. Tohoto muže si nechával jenom proto, že souhlasil se všemi jeho plány a byl to také zkušený ninja.
Akihito odešel a Sasuke konečně zůstal sám.
V duchu se chválil za svůj skvělý plán, nad jehož uskutečněním nemohl přestat přemýšlet.
Ano, bylo to skvělé. Jakmile si vezme dívku z Konohy, připoutá se tak ještě víc k vesničanům, stane se víc jejich součástí. Konečně mu začnou bezmezně důvěřovat a on se navíc bude moct věnovat svého hlavnímu plánu – obnovení klanu Uchiha. Už i kvůli tomu potřebuje nějakou ženu.
Z jeho přemýšlení ho vyrušilo zaklepání na dveře.
„Dále,“ vyzval neznámého Sasuke.
Do místnosti vstoupil nějaký příslušník ANBU, kterého podle masky Sasuke identifikoval jako člena hraniční stráže.
„Hokage-sama, nesu dnešní zprávu z hranic,“ hlásil ninja, zatímco mu podával stoh dokumentů. Jakmile je předal svému Hokage, couvnul zpátky, avšak zůstal v místnosti. Sasuke si ho změřil svým chladným pohledem a převzal od něj denní zprávy. Nepodíval se do ní, jenom si ji pohodil na stůl.
„Sasuke-sama nesu ten sez...“ vcházel zároveň do dveří Akihito, ovšem jakmile si všiml, že jsou otevřené a uvnitř je jeden z jeho mužů, bleskurychle změnil to, co se právě chystal říct, „...ty dokumenty, které jste chtěl.“
Pomalými, rozvážnými kroky, při nichž se v místnosti ozýval každý zvuk došlápnutí na podlahu, přešel k Sasukeho stolu a dal svoji složku vedle toho hraničního hlášení.
„Co tu ještě chceš?“ vyštěkl na svého podřízeného z ANBU po chvíli. Onen voják si nejspíš konečně uvědomil, že tam celou dobu stál.
„Eh, promiňte, myslel jsem, že by vás mohlo zajímat, že dnes dorazil jeden z legendárních sanninů Jiraya-sama,“ dodal vyděšeně voják.
„Dobrá, můžeš jít,“ poručil mu Akihito. Voják uposlechl a okamžitě zmizel.
„Tak Jiraya za námi přišel...byla to jenom otázka času,“ podotkl Sasuke. „Podívej se do té zprávy, jestli se dnes stalo ještě něco zajímavého. Já zatím prostuduju tohle.“
Vzal si složku, kterou mu právě přinesl Akihito – složku s konožskými děvčaty. S potenciálními kandidátkami na titul ženy Hokageho.
„Pevně věřím, že si vyberete. Navíc jste pro všechna děvčata velice atraktivní, Hokage-sama,“ přesvědčoval ho jeho poradce. Přesně kvůli tomuto ho Sasuke ještě nezabil. Bral jeho slova s rezervou, ovšem bylo příjemné něco takového poslouchat.
Černovlasý neodpověděl, jenom otevřel složku a probíral se katalogovými listy dívek. Na každém byla fotka spolu s nějakými informacemi.
...Haruno Sakura...Hyuuga Hinata...Yamanaka Ino...povědomá jména. Rozpomínal se na doby, kdy po něm šílely všechny holky z vesnice...když byl ještě dítě. Ano, opravdu, všechna ta děvčata v Akihitově seznamu byla do něj zblázněná a s největší pravděpodobností jsou doteď. Všechna až na jednu.
Jakmile došel na konec, přelistoval zpátky na tu dívku, která mu jako jediná padla do oka.
Nikdy se spolu moc nebavili, ale on o ní dobře věděl. Ona o něm nejspíš také.
Vždycky milá a klidná, hodná...a krásná. Zaměřil se na její fotku. Za ta léta se změnila, stala se o poznání krásnější. A v jeho hlavě se začal rodit další plán.
Dědička klanu Hyuuga. Představoval si, jaké by bylo spojit dva největší klany z vesnice – Hyuuga a Uchiha. Vesnice by se stmelila a vyrostlo by mnoho silných ninjů.
Jediný problém by nejspíš byla ona...nikdy ho nechtěla, měla spíš slabost pro Naruta. Teď mu došlo, že ona s Narutem právě chodí...a už měl jasno.
„Akihito,“ oslovil jej, „pošli Uzumaki Naruta na několik dní pryč z vesnice, přiděl mu misi. Co nejdříve.
A zítra mi přiveď Hinatu. Hinatu z klanu Hyuuga.“

Odkaz na první díl: Láska s překážkou 01