manga_preview
Boruto TBV 07

Sundej mi prosím pouta 10

Lin upírala oči na od slunce rozpálenou pevninu, po které ještě před nějakou chvílí kráčela její láska spolu se svými sourozenci. Nemohla, nechtěla uvěřit tomu, že jí její milí nechal na pospas tomu nejhoršímu tyranovi, kterého znala. Neudělal by to bez důvodu, to si byla jistá, ale co mohlo být tak hrozného, aby to přinutilo Gaaru opustit jediného člověka, kterého kdy doopravdy miloval? Nebo si to jenom namlouvala? Pohrával si snad s ní? Byla jen náhražka? Hračka pro pobavení? Ne! Musela to být pravda. Gaara by jí nikdy takhle nezlomil. Miloval jí a ona milovala jeho. Tohle se nedalo jen tak zviklat.
Rudovláska padla na kolena a pěstmi bušila do země. Plakala, vzlykala a svými slovy, které skoro nebyla s to dostat z úst, se snažila Kazekageho znovu přivolat zpět. Stráže, které hlídaly bránu, se nad jejím žalostným pokusem jen zasmály a začaly pomalu zavírat bránu.
,,Ne!" Zakřičela Lin a vrhla se v před ve snaze proklouznout skrze bránu na svobodu, pryč z města, kde se narodila. Pryč z místa, které jí přineslo tolik bolesti. Jenže jeden ze strážných jí ale hbitě odstrčil zase zpátky a zabránil jí tak v útěku.
,,On se už nevrátí, holčičko. A ty taky nikam nepůjdeš." Zasmáli se oba, chytili Lin za paže a vytáhli ji na nohy. ,,A teď hezky zpátky k Tsuchikagemu, krásko."

,,Pusťte jí." Přikázal Kishir, když mu stráže dovedly Lin do jeho pracovny.
,,Ano, pane." Kývli oba a bez jakéhokoli ohledu bouchli s Lin o zem. Pádem se jí podařilo zarazit si loket do břicha, takže jí z úst vyteklo pár kapek krve. S námahou se pokusila vstát, ale byla na to příliš roztřesená. Vše, co se jí poslední dobou dělo, mohl být jen krásný sen uprostřed noční můry. Ale teď ten sen skončil a jí zbyla jen ta noční můra.
,,Dobře, můžete jít." Pokynul k dvěma mužům u dveří.
,,Hai." Zasalutovali a v mžiku byli pryč.
Kishir se otočil a pomalu přešel ke svému stolu.
,,Vstaň." Poručil jí, stále zády k ní. Lin se pokusila stoupnout si, protože věděla, že kdyby to neudělala, čekal by jí nářez. A to by jí ponížilo ještě víc, než už ponížená byla. Jenže její nohy jí vypovídaly službu. Byla schopná si maximálně kleknout na kolena, víc ve svém stavu nezvládla.
,,Ale ale Lin... copak se to s tebou děje? Nějaká slabá, ne? Nemůže za to snad ta Kazekageho návštěva? Že by tě tak vyšťavil?" Tsuchikage se sarkasticky zasmál, potom se otočil a vlepil Lin facku.
,,Dě*ko! Co sis vlastně myslela? Ty patříš jenom mně, rozumíš? Nikomu jinému!" Rozkřičel se na ni a vzal její bradu mezi palec a ukazováček tak, aby se mu podívala do očí. Lin ale stále uhýbala. Nebyla schopná udělat, co po ní chtěl. Při tom pohledu by se rozbrečela. Přinutil by jí vyvolat všechny ty nádherné vzpomínky, které se jí vryly do mysli za Gaarovy přítomnosti. ,,Opakuješ se." Zašeptala po chvíli, ale pořád se do jeho očí nepodívala. Kishir se s vyvalenýma očima odtáhl a párkrát zamrkal.
,,Cože jsi to říkala?" Uhodil na ni. Jeho ,,otrokyně" mu ale neodpověděla, jen měla pohled zaražený někam ke špičkám svých bot. ,,Tak odpověz!" Zařval na ni a srazil jí zpět na kolena.
,,Prosím... už mě nech být..." Pípla a svalila se v bezvědomí na zem.

Když se rudovláska probrala, byla v nechvalně známém prostředí městského vězení. Povzdechla si a sedla si na nedaleko postavenou postel. Přemýšlela nad vším, co se stalo v Kishirově kanceláři.
,,Copak je možné, abych byla najednou taková padavka? Ani se mu neubráním. Je ze mě živoucí troska." Řekla sama sobě plačivě a mrkáním zahnala na povrch se deroucí slané slzy. ,,Kdyby tu tak byla Gaara..." Zasnila se a podívala se malým okýnkem ve své cele ven. ,,Určitě by mě odsud dostal." Sklonila hlavu a lehla si na pohovku. ,,Proč jsi mě opustil... proč?" Zašeptala dřív, než se jí zavřela víčka a ona upadla do mimořádně bezstarostného spánku.
Brzo k ránu jí však probudila bolest od žaludku a než stačila někoho zavolat, hodila šavli na studenou kamenitou zem. Vyvalila oči a chvíli to vydýchávala.
,,Co to sakra..." Zaklela a dala si vlasy za ucho. Pusu si otřela starým špinavým tričkem, které jí nechali nosit, a zavolala na strážného, který měl dnes ve věznici službu.
,,No, co chceš?" Vyjel na ni, když se konečně dostal k její cele.
,,Mám... mám nějaké zdravotní problémy. Potřebuji k doktorovi a nebo si aspoň odskočit." Zaprosila, ale na tváři věznitele se objevil jen zlomyslný úšklebek.
,,Tsuchikage mě upozornil, že se o něco takového pokusíš." Pokrčil obličej. ,,Takže máš smůlu holka, ale nikam nepůjdeš. Doktor chodí pravidelně jednou za měsíc. Do té doby to tady vydržíš." Plivl na ni a odpochodoval zpět na své místo. Lin chtěla něco podotknout, ale rozhodla se být radši z ticha. Mohl by potom zavolat Kishira a to by byl teprve mazec.
Rudovláska se odpotácela zpět na postel a cestou vzala kbelík, který tam měli všichni vězni na vyprazdňování. Lin ale dlouho nejedla, takže to neměla za potřebí. Přistrčila si ho k posteli pro případ, že by chtěla znovu zvracet, a potom znovu zavřela víčka.
,,Jen doufám, že to nebude nic horšího než střevní chřipka." Modlila se a položila si ruku na břicho.

Celou tu dobu přežívala jen o chlebu a vodě, ostatně tak, jak to v normálních věznicích bývá. Dokonce se jí podařilo spřátelit se s jedním z dozorců. Byl to ještě skoro chlapec, odhadovala mu nanejvýš šestnáct. A protože byl v podobné věkové kategorii, měl pro ni pochopení. Sice se mu nějaké falešné zvěsti o její ,,nevěře" Tsuchikagemu donesly, ale mladík věřil věcem, které mu Lin, když zrovna nezvracela, vyprávěla. Jenže Hayashi, jak se ten kluk jmenoval, měl službu jen dvakrát do týdne, a to nebohé dívce nestačilo. Všichni ostatní se k ní totiž chovali jako ke zvířeti. Někdy nedostávala vůbec potravu a do džbánu s vodou jí schválně kopali. Nevěděla, jestli to bylo nařízení od Tsuchikageho, ale každopádně je za to všechny proklínala.
,,Proč.... proč já?" Plakávala po nocích. Už nevěděla, jak dál. Chtěla spáchat sebevraždu, využít k tomu tak trochu Hayashiho - mohl by jí propašovat do věznice nějakou zbraň - ale zprávy, které jí další den řekl vězeňský doktor, jí přiměly zůstat ještě chvíli naživu.

,,Lin... hej Lin." Sykl na svoji novou přítelkyni Hayashi. Dotázaná vstala z postele a pomalým krokem se dokolíbala k mřížím.
,,No, Hayashi? Co se stalo?" Zašeptala a odkašlala si. Místní prostředí jí nedělalo dobře, proto neustále kašlala nebo kýchala. Prach s jí dostal hluboko do plic a to jí její zvracející náladu moc nezlepšilo.
,,Představ si, je tu doktor! Už kontroluje ty na začátku, ale co nevidět se dostane i sem!" Usmál se na ni a podal jí kousek sýra. ,,Na, tu máš. Ať se cítíš trochu líp."
,,Děkuju." Usmála se na něj a hladově se do jídla zakousla.
,,Myslím, že bych s ním mohlo domluvit, aby tě vzal do nemocnice. To víš, tady se rychle rozkřikne, co komu je, a jestli je to něco, čeho by mohl Tsuchikage využít, bylo by lepší, kdybys to věděla jen ty a doktor." Navrhl a díval se na Lininy skoro černé kruhy pod očima.
,,To... to by.. bylo fajn." Vysoukala ze sebe a lehla si na dlaždice. Byla zesláblá, spánek tu za nočního řevu jejich spoluvězňů za nic nestál, a protože se nemohla ani najíst, byla jako hadrová panenka.
,,Jen vydrž. Už jde." Hayashi ji mezerou v mřížích pohladil po vlasech a vstal, jakmile se přiblížil další strážný a v závěsu za ním doktor.
,,Tak copak je tohle za případ?" Zeptal se doktor, když vkráčel do cely a klekl si na zem vedle Lin.
,,Ta holka čtrnáct dní nepřetržitě zvracela, ale teď, asi dalších deset nebo jedenáct dní už to není tak hrozné. A taky stěžuje si na nevolnost. Jenže si to jistě může zapříčinit sama jako záminku k tomu, aby utekla." Ujal se slova druhý strážný dřív, než stačil Hayashi něco říct.
Doktor si sundal koženou rukavici a šáhl Lin na čelo. Potom jí podepřel hlavu a vzal do ruky sklenici s vodou.
,,Na děvče, napij se." Usmál se na ni a nechal do rudovlásčina krku sklouznout celou sklenici čiré studené tekutiny. Lin si po ní jen spokojeně olízla rty a znovu položila doteď zvednutou hlavu do doktorových rukou.
,,Vy tam," ukázal na strážného, se kterým před chvílí mluvil, ,,doneste mi ještě další čerstvou vodu." Rozkázal a dal si záležet, aby důraz vyzněl na slově čerstvou. Hlídač se napřed zatvářil mírně skepticky, ale když se střetl s doktorovým přísným pohledem, odkráčel pryč.
,,A vy mi, mladíku, pomožte přenést tu dívku na postel." Rozhodl muž v bílém plášti a chytl Lin pod rukama. Hayashi jí chytl za kotníky a oba dva jí synchronizovaně položili na postel.
,,Doktore...," zašeptal Hayashi, ,,ta dívka by potřebovala do nemocnice. Není jí moc dobře. Stěžuje si ještě kromě zvracení a nevolnosti na mimořádný hlad a křeči v břiše. Slíbil jsem jí, že se pokusím jí do nemocnice dostat. Prosím, pomožte jí." Hayashi se na doktora smutně podíval a postaršímu muži tak došlo, že mluví pravdu. Mírně pokýval hlavou na důkaz, že se pokusí, a potom zase obrátil všechnu svoji pozornost směrem k Lin.
,,Ta dívka na tom opravdu není dobře. A podle těch příznaků, které mi tu popisujete, je tohle prostředí to poslední, kde by zrovna teď měla být." Řekl doktor, zatímco prohmatával Lin břicho.
V tom se ve dveřích objevil ten druhý strážný s další sklenicí vody a podal jí doktorovi. Ten jí s díky převzal a pokynul Hayashimu, aby zvedl Lin hlavu.
,,No tak holka, napij se ještě jednou, prosím." Zaprosil doktor a prsty otevřel Lin ústa. Ta měla sílu jen na to, aby lehce zvedla hlavu, vypila celou sklenici vody a potom se zase položila na rádoby polštář.
,,Je na tom opravdu hodně špatně. Musí okamžitě do nemocnice." Doktor se obrátil směrem k druhému strážnému. ,,Vyřiďte Tsuchikagemu-sama, že bude na JIPce, může se za ní kdykoli zastavit." Řekl na oko přátelsky a potom se otočil zase zpět k Hayashimu. ,,Vezmi tu dívku, hochu. Půjdeš se mnou." Rozkázal a vyšel ze dveří s Hayashim s Lin v náručí v patách.

,,Polož jí sem." Řekl doktor a Hayashi k jeho příkladu položil Lin na vyšetřovací lůžko. Toho se potom chopily dvě sestry a táhly ho i s Lin dlouhou chodbou někam pryč. ,,Musíme ještě provést nějaké výsledky, ale hned, jak s tím budu hotov, ti je přijdu říct." Usmál se na Hayashiho postarší muž a vydal se chodbou za Lin.
,,Jen to vydrž, kamarádko." Zašeptal si jen tak pro sebe Hayashi a sedl si na lavičku, kde čekali další příbuzní pacientů místní nemocnice.
Když po hodině vyšel doktor z ordinace, utřel si pot z čela a zamířil k mladíkovi, pořád sedícímu na stejném místě.
,,Hochu..." oslovil Hayashiho a sledoval ninju, jak se hbitě postavil a čekal na zprávu. ,,V jakém vztahu jste s tou mladou dámou?" Zeptal se a mírně se usmál nad tím, jak přivedl Hayashiho do rozpaků.
,,No... jsme jen přátelé. Znám jí pár týdnů. Proč?" Hayashi se zatvářil zmateně.
,,Tak to nevím, komu mám gratulovat, mladíku. Ta dívka je totiž těhotná."

Poznámky: 

Tak Cinklí, teď jsem celkem ráda, že nemůžeš na Konohu. Jinak bys mě za tohle totiž jistě zabila. No... snad počkáš, až tohle dopíšu, potom si to slíznu i se smetanou, přísahám Laughing out loud

4.857145
Průměr: 4.9 (21 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Po, 2009-08-03 21:48 | Ninja už: 5685 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

No páni, to se nám to začíná pěkně vrbit Laughing out loud je to skvělá povídka Kakashi YES

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele cinkl
Vložil cinkl, Ne, 2009-08-02 14:39 | Ninja už: 5608 dní, Příspěvků: 776 | Autor je: Prostý občan

miluju tě Kimm:D
fakt tě miluju, je to úžasné, úža-úža-úžasne:D
Žeru ten příběh, prostě žeru:D Sice nevím co bych dělala, kdybych v takovém věku byla těhotná, ale raději nad tím nebudu přemýšlet:D

*Lavi. He is pretty cool, you knowZ lásky*

*Když nechceš ubližovat, neubližuj. Ale když ublížíš, tak chladnokrevně.*

MůjsvětDivů **Kdo žije bez fantazie, není člověkem**