Sundej mi prosím pouta 09

,,Ona není žádná tvoje hračka!" Rozzuřil se Kazekage a chtěl se s ním pustit do boje, ale zastavila ho bratrova ruka na jeho rameni.
,,Uklidni se Gaaro, vše se dá vyřešit diplomaticky." Kývl na něj a očima mu naznačil blížící se ninji se všech stran.
,,Diplomaticky? No to si nejsem jistý, jak to chcete řešit." Ušklíbl se Tsuchikage a dal svým přisluhovačům rozkaz, aby kolem písečné trojice vytvořili kruh. Temari, Kankuro i Gaara se postavili zády k sobě a čekali na přicházející útok.
,,Na ně." Promluvil z čista jasna Tsuchikage a sledoval, jak jeho nepřátele zaplavila vlna jeho vlastních lidí. Spokojeně si promnul ruce a čekal na správu, jak se to podařilo u Lin doma. Jeho neostražitost ho ale málem stála život, protože se za ním objevila písečná paže a odhodila ho na druhou stranu sálu.
,,Slíbil jsem Lin, že jestli jí někdy něco uděláš zabiju tě." Řekl Gaara a podíval se na Kishira vražedným pohledem. ,,A myslím, že ta chvíle právě nastala." Zamumlal a poslal na Tsuchikageho další písečnou vlnu. Ten ale kolem sebe vytvořil zemní ochranu, přes kterou se písek nedostal.
,,Jsi si tím tak jistý? Mě nezabiješ, ani kdyby jsi chtěl. Jsem starší a lepší než ty, slabochu." Zavrčel Tsuchikage a poslal na Gaaru další jutsu.
,,Dotton: Doryuudan!" Vykřikl a čekal, že zemní drak Gaaru roznese v pařátech, ale Gaarova písečná obrana se rychle zformovala a vytvořila tak neproniknutelnou písečnou zeď. kishir jen zlostně zavrčel, ale v tom se k němu přihnal jeden z ninjů, které poslal pro Lin a v rukou držel krví zašpiněnou věc. Tsuchikage přd sebou vytvořil zeď, chránící ho i ninju před Gaarovými útoky, a nechal shinobiho, aby promluvil.
,,Pane, máme jí. Zatím jsme jí strčili do vězení, ale mysleli jsme si, že by se vám tohle mohlo hodit proti těm písečným delegátům." Uklonil se a jak nejdřív to bylo možné, opustil bojiště. Tsuchikage se zahleděl na papírek, který byl potřísněn krví, a rozbalil ho. Jeho obsah tvořil portrét samotného Kazekageho. Kishir se potutelně usmál a v hlavě se mu zrodil krutý plán.

,,Nechte mě být!" Protestovala Lin, když jí vlekli špinavými a temnými uličkami směrem k vězení vesnice ukryté v Kamení. Tsuchikageho poskoci ale nebyli nijak přívětiví, spíš ještě víc zrychlili a Lin se tak do zad zarývaly všemožné malé i velké kamínky.
,,Au." Sykla, když jí hodili do vězeňské cely. Pomalu otevřela krví slepené oči a otřela si roztržené čelo, odkud karmínová tekutina vytékala. Potom se konečně rozhlédla po cele, kam jí zavřeli. Byla to místnosti tak čtyřikrát tři metry se stropem vysokým dva metry. Prostě klícka pro trochu většího ptáčka. Lin se chtělo brečet. Vůbec nechápala, proč jí tam nechal Tsuchikage zavřít. To ještě nikdy neudělal, nikdy nebyla ve vězení z důvodu, že by měla přijít pozdě nebo tak nějak. Trochu jí začalo svítat ve směru, že by to mohlo mít něco společného s nocí strávenou u Gaary, ale potom to rychle zavrhla. Jak by se o tom mohl dozvědět? Místo přemýšlení Lin raději sebrala poslední zbytky energie a doplatila se k něčemu, co mělo představovat postel. Lehla si na to a dívala se do stropu, který byl pokryt nespočtem černých teček. Chvíli na ně jen tak zírala, ale když se jí v mysli začaly body spojovat a vytvořily obraz Gaary, otočila se na bok a dávala průchod slzám, které jí znovu a znovu skapávaly po tvářích na bílé prostěradlo.

,,Lžeš!" Vykřikl Gaara a zaraženě zůstal stát na svém místě. Nemohl, nechtěl uvěřit slovům, která před chvílí vypustil Tsuchikage z úst.
,,Nelžu." Odporoval Kishir naoko smutně. ,,Tady máš důkaz." Řekl a podal Gaarovi zakrvácený papír. Když ho rudovlasý mladík spatřil, jako by se mu zastavil celý svět.
,,Ne... ona... nemůže být mrtvá!" Vykřikl a svým pískem zahubil všechny zbývající Kishirovy přívržence. Tsuchikagebyl sice zaražený z Gaarovi reakce a ze smrti svých ninjů, ale pocit, že se ho konečně zbaví, že bude mít Lin jen a jen pro sebe, byl tak uspokojivý, že se nestyděl obětovat pro něj i nebohé životy. Kankuro i Temari se otočili za hlasem svého bratra a ihned k němu přiběhli.
,,Co se stalo Gaaro?" Ptali se celí udýchaní z boje. Jejich bratr jim ale neodpovídal, jen stále zaraženě hleděl na svoji podobiznu potřísněnou krví.
,,Ukaž, co to máš?" Chtěla vědět Temari a šáhla po papíru. Ale ve chvíli, kdy uviděla jeho obsah se zhrozila a zaraženě se podívala na Tsuchikageho.
,,Co to má k čertu znamenat?" Chtěla vědět a strčila mu pod nos papír.
,,Víte moc dobře, co to znamená. Lin je mrtvá a to všechno jen vaší vinou."

,,Pusťte mě ven!" Křičela Lin a lomcovala s mřížemi od své cely. Začínalo jí štvát, že jí tu zavřeli bez sebemenšího podnětu a ani se jí nechystají říct nic o tom, co se vlastně bude dít dál. Najednou se ale ozvaly kroky a dovnitř cely vešel vysoký chlapík, zřejmě z věznicové stráže a tvářil se víc jak odporně.
,,Mám tu pro tebe vzkaz od Tsuchikageho, holčičko." Začal slizským tónem a nebezpečně se k ní přibližoval. Lin ale zůstávala chladná. Už se sebou nechtěla nechat zacházet jako s hadrovou panenkou. Kdyby se jí pokusil něco udělat, odkopla by ho a konečně by se začala chovat jako ninja.
,,Opravdu? Tak ven s tím." Skřížila si ruce na prsou a vražedně se na muže podívala. Ten jí její pohled chvíli oplácel, ale potom se podvolil.
,,Vyřizuje ti, že Kazekage odešel. Prý se mu s tebou ta hra hrála skvěle, ještě nikdy se s nikým tak dobře nepobavil jako s tebou." Uculil se a čekal, že Lin udělá ublížený výraz a pokusí se ho zabít, ale nic takového se nedělo.
,,Tak teď lžeš. Nevím, jestli sis to vymyslel, nebo jestli si to vymyslel přímo Tsuchikage, ale jedno vím jistě - tohle by Gaara nikdy neřekl." Uzemnila ho s úsměvem na rtech.
Věznitel chvíli přemýšlel, ale potom se znovu usmál.
,,No dobře, tak jak tedy vysvětlíš, že všichni právě teď opouštění Iwagakure no Sato?" Zeptal se se škodolibým smíchem. Teď Lin ztuhl úsměv na tváři.
,,To není pravda." Zašeptala a chytila se stěny, aby se jí nepodlomily nohy.
,,Ale je, jestli se o tom chceš přesvědčit, klidně můžeš. Už stejně uvidíš jen jejich stíny holčičko." Odpověděl chlap a odstoupil ze dveří, aby měla Lin možnost vyjít ven. Ta, jakmile se jí naskytla příležitost, vyběhla jako raketa a běžela co nejrychleji směrem k bráně.
,,Ano pane, měl jste pravdu. Je tak předvídatelná." Zamumlal si jen věznitel a odešel zpět ke své práci.

,,Tak teď už můžete jít, nic vás tu nedrží. Ta holka je mrtvá a to byl přece jediný důvod, proč jste tu zůstávali." Zašklebil se Tsuchikage. Gaara ale nevypadal na to, že se nechal jeho slovi obalamutit.
,,Ty lžeš, ona není mrtvá." Protestoval a zmáčkl ruku v pěst.
,,Ale je, je mrtvá. Tady máš důkaz." Řekl Kishir a podal mu papír. ,,Čichni si. Je to její krev." Usmál se a potěšeně sledoval, jak Gaarova barva obličeje dostává odstín zelené.
,,Gaaro... začala Temari, ale byla přerušena svým mladším bratrem.
,,Nech mě být!" Vykřikl a obrátil se na patě k východu. Potom se bez jediného slova rozešel pryč, nechávajíc všechen svůj nejlepší život za sebou.
,,Je mi to líto Gaaro, vím, jak moc pro tebe znamenala." Snažila se zapojit bratra do konverzace Temari.
,,Nevíš to. Nevíš, co pro mě znamenala." Zašeptal a dál si to kráčel hornatou zemí.
,,Tak tohle je konec." Pronesli oba jeho sourozenci najednou.

,,Ne, tohle nemůže být pravda." Brečela Lin, když běžela směrem k bráně. ,,On by mě nikdy neopustil, nikdy." Opakovala si stále dokola a přidávala na tempu. Musela to k bráně stihnout včas, aby ho popřípadě mohla ještě zastavit. Prorážela dav, který se po ní jen naštvaně koukal, a upalovala, seč jí nohy stačily.
,,Gaaro, prosím, neodcházej." Modlila se v duchu, když už jí k bráně chybělo jen pár metrů. Zastavila se a vyskočila na dřevěné opevnění. A jediné, co stačila zahlédnout, byly tři postavy kráčící po rozpálené zemi.