Bloom - 10. kapitola - Tobiho "poprvé"

Konan otevřela oči. Nad ní se skláněla čísi postava zahalená v temnotě. Vyjekla a chtěla si zakrýt rukou obličej. Kdosi jí prudce strhl paži stranou. „Už je ti líp?“
„Aha, to jsi ty, Sasori,“ vydechla úlevou.
„A cos myslela? Nebo jsi čekala, že čistě jen kvůli tobě se sem bude obtěžovat nějaký dobrý duch?“
Modrovláska si vzpomněla na ranní zážitek a otřásla se.
„Jsi moc měkká, Konan,“ ušklíbl se loutkář. „To kdybys viděla Zetsua za jeho mladých let, tak by tohle byl proti tomu čajíček.“
„Co tím chceš říct?“ nechápala.
„Jen to, že náš Zetsu je nebezpečná vraždící bestie.“

Kanibal se rozhodl přečkat první minuty Vůdcova hněvu v Bloomině pokoji. „Dík, že ses se mnou rozdělil,“ zahuhlala s plnou pusou.
„Klidně bych to spořádal sám… ale mám nějaký vychování,“ opáčil Zetsu.
„Když to říkáš,“ pokrčila rameny.
Ninja zpozorněl. Chce ho snad provokovat? Ne, to opravdu nechtěla.
Proč, na to přišel vzápětí. „Dojez si to a vypadni! Potřebuju se převlíct!“ Byl tak popletený, že ji poslechl.

Zelenovlasá se začala zajímat o oranžového skrčka, jakmile se od Konan dozvěděla, že je to ještě takové nezkušené děťátko. Chtěla zjistit, co všechno ten Akatsuki otloukánek vydrží.
Vyhlédla si chvíli, kdy ninju nikdo nehlídal. Pokynula mu rukou, chtěla, aby šel k ní. Zasvítilo mu oko a během chvilky stáli v takové blízkosti, že kdyby se odhodlal, mohl by se jí dotknout.
„Poslyš, Tobi, řekni mi… už jsi měl někdy ženskou?“ Zavrtěl hlavou. „Ne? Jak to?“ vyptávala se zelenovlasá a trpělivě čekala, až jí ninja odpoví.
„Tobi neví, jak se to dělá,“ přiznal skrček.
Bloom se ušklíbla. Vycítila příležitost dobře se pobavit. „Aha.“ Pokývala soucitně hlavou. „Ty malý chudáčku, to je ták smutné!“ Pak se na něho usmála. „Ale nezoufej! Já tě to naučím!“ Mrkla na něj a skrček neměl daleko do mdlob.
„Tobi poslechne slečnu na slovo!“ vypravil ze sebe mužíček.
Bloom se ušklíbla. Co naděláš? Je to prostě typickej chlap!
Přitočila se k němu, pak se zaklonila a opět předklonila. Ninja ji pozorně sledoval a žasl. V té chvíli, kdy se k němu skláněla, mu div nevypadlo oko z důlku.
„Správná úklona je základ úspěchu,“ tvrdila mu. „Tak si to zkus!“
Byl tak popletený, že z naprosto nepochopitelných důvodů udělal otočku téměř kolem celé své osy a protože se přetočil zcela, uklonil se zdi. Bloom raději odvrátila zrak a počkala, až se Tobi zase sebere.
„No, když budeš pořádně trénovat, půjde ti to.“ Nadechla se, nasadila svůdný úsměv a pokračovala: „Vidím, že jsi opravdu chytrý bojovník, Tobi. Takže přeskočíme formalitky a půjdem rovnou na věc, co říkáš?“
Skrček horlivě přikyvoval. Bloom mu přejela dvěma prsty po tváři a nasadila další ze svých úsměvů. „Musíš mi teď ve všem důvěřovat, rozumíš?“ Další přikývnutí. „Dobrá, tak si sundej masku.“
Ninja zbledl, bylo to na něm poznat. „Tobi nemůže!“ pištěl zoufale.
„Něco jsi mi přece slíbil, nebo máš tak mizernou paměť?“ Bloom už také přitvrdila a povedlo se jí mužíčka vyděsit málem až k smrti. Uvědomila si to a její hlas zjemněl. „Nebudu tě trápit, Tobi, ale… nadzvednout si ji musíš. A klidně si ji přidržuj, to je mi fuk, ale tohle k tomu prostě patří.“
Ninja váhavě přikývl, pak sáhl po masce a sunul ji nahoru, dokud před zelenovláskou neodhalil ústa. Přistoupila k němu, chytila se pevně jeho ramen a předala mu žhavý polibek. Otevřela oči. „Tak co? Jaký to bylo?“ zeptala se bezelstným tónem.
Mužíček si okamžitě posunul masku na původní místo. Poté vykulil své jediné oko a s hlasitým výkřikem: „Tobi dostal! Tobi dostal!“ se prohnal chodbou.
Málem cestou srazil Hidana, který si právě opřel kosu o zeď, aby si mohl upravit na mnoha místech zohýbaný Akatsuki plášť. „Tobi dostal! Tobi dostal!“ Skrček proběhl kolem něho a jen těsně se minuli.
Nesmrtelný ninja byl přinejmenším zmaten. „On se snad raduje z toho, že od někoho dostal přes hubu!“ vyjevil se a odplivl si. V duchu si pomyslel, že Tobi je snad skutečně ještě větší blbec, než všichni doufali.