Bloom - 8. kapitola - Pošuk

Ačkoli byla Bloom pořád ještě otřesená z toho nenadálého odhalení své dvojí identity, nijak jí to nebránilo plánovat pomstu kanibalovi, který si dovolil ji bezdůvodně ponížit. Tedy, došlo jí, že on zcela jistě nějaký důvod musel mít, ale to přece neznamenalo, že ona ho bude respektovat. Ne, to tak nenechá! A pomstí se mu tak, aby si to ještě hodně dlouho pamatoval.
Právě držela v ruce hrníček s vodou, z něhož upíjela. „Nechceš pomoct?“ Lekla se a ihned zaslechla zvuky rozbíjejícího se nádobí. Nedbala toho, že bude mít v pokoji louži, spíš chtěla vědět, kdo ji to vyrušil. „To jsem já, tvé svědomí!“ Aha, odtud tedy vítr vane.
„Tady není místo pro dvě ženský!“ prohlásila Bloom, odhodlána nenechat se zastrašit svou více živočišnou polovinou.
„Chceš ublížit tomu zelenýmu ňoumovi? Se mnou ti to půjde mnohem snáz!“
„Nesnaž se! Já vím, co dělám!“ houkla bílá.
„Dobře,“ souhlasila černá. „Ale něco ti řeknu! Dávej si pozor! Nejsi jediná, kdo o mně ví!“ S těmi slovy se hlas temné Bloom vytratil.

Zetsu byl nesvůj čím dál víc. Sasori mu nakázal, aby nic nedělal, dokud nenastane nějaká opravdová krize, ale kanibal tušil, že tak dlouho to nevydrží. Potají obcházel kolem Bloomina pokoje, ale nic podezřelého se v něm nedělo. Že by nakonec zelená kráska dokázala svůj pud sebeovládání zvládat lépe než on? Všechno tomu nasvědčovalo. Stížnosti na přítomnost zelenovlásky v domě klesly na minimum. Zetsu začínal pochybovat dokonce i o své vlastní příčetnosti. Co je tedy reálné, když jeho svět se viditelně hroutí?

„Se Zetsuem něco je,“ pošeptal Itachi Kisamemu do ucha.
„Taky si říkám. Poslední dobou toho moc nenamluví,“ přikývl žralok.
„Myslíš, že za to může ta „druhá“?“
„I to je možné. Nejlíp bude, když se ho zeptáš, Itachi.“
Uchiha se zamračil. „Hm, opravdu vtipné, Kisame. A on bude tak nadšenej, že by mě nejradši samou láskou sežral a v klídku si ohlodal kostičky.“
Muž s rybí kůží se zachechtal, až mu slzy začaly kanout z očí a nemohl přestat.
„Přestaň číst ty kuchařky, Kisame!“ opáčil Itachi. „Dělá to z tebe ženskou.“
Hidan a Kakuzu se zastavili na půli cesty ke kuchyni. Bylo zřejmé, že jen díky tomu, že vyslechli konec té nic neříkající věty.
„Kde jste splašili ženskou?“ vyjevil se bělovlasý.
„Přečti si kuchařku a dozvíš se to,“ usadil ho žralok.
Z toho nebyl ninja příliš moudrý, ale než aby to přiznal, raději to ponechal bez komentáře. Itachi se mu v dobré víře snažil poradit. „Jestli potřebuješ vybít tu svojí zásobu testosteronu, tak jedna žhavá a nebezpečná kráska čeká někde velmi blízko. Nebudeš tomu věřit, ale je tady v domě.“
„Konan?“ zeptal se ninja hloupě.
„Těsně vedle,“ chechtal se Uchiha. „Hele, uvažuj chvíli! Kolik ženskejch asi tak v sídle máme?“
Viděl, že jeho společník pochopil a začal se potutelně usmívat. Černovlasý mladík se domníval, že úsměv nesmrtelného nebude věštit nic dobrého. Obával se, že to s tím žertíkem malinko přepískl. Když se Hidan „odplížil“, ve svém rozhodnutí se utvrdil.
„Já to ale myslel jako vtip!“ bránil se ninja z Konohy, načež mu jeho parťák předal jedno velmi důležité moudro: „Mlčeti zlato, Itachi, mlčeti zlato!“
Černovlasý vrčel a uvnitř něho to vřelo, své emoce však dokázal skrýt pod kamennou masku.

Bloom nakonec vymyslela skutečně originální pomstu. Rozhodla se připravit Zetsua o střechu nad hlavou, doslova ho vyštvat z Akatsuki a zaujmout jeho místo. Bude litovat, že se opovážil se jí vůbec dotknout! Když nad tím tak uvažovala, přistihla se, že dokonce chvíli přemýšlela o tom, že pozve Bloom číslo dvě. Ne! Určitě s ní vnitřně manipuluje. To jí nedaruje! Ulehla do postele, celodenní nicnedělání ji unavilo. Doufala, že zítra ráno vstane s čistou hlavou.