Papačka17 aneb Můj Pán

„Yushi...“ ozvalo se z rostlin. Pomalu jsem vzhlédla. Stál tam, mile se usmíval, ale v jeho očích bylo něco neuvěřitelně zlého.
„Pomohu ti, Yushi,“ řekl tiše. Prohlížela jsem si jeho křídla, vypadal děsivě, ale jeho obličej byl milý. Jen ty oči byly zlé.
„A jak? Nejsem člověk,“ řekla jsem tiše.
„Ale já ho z tebe udělám, zbavím tě tvého trápení.“ Vykulila jsem žluté oči.
„Vážně?!“ křikla jsem. Usmál se a odhalil ostré zuby.
„Ano, Yushi. Dokážu to.“ Chvíl jsem na něj užasle zírala. V tom pravá ruka zešedla.
„Nedělej to! Copak nevíš, kdo to je?!“ křičel na mě Černý.
„Yushi-chan, komu uvěříš? Mě, který ti nabízí pomoc, nebo jemu, co zabil tvého přítele?“ řekl Netopýří kluk a v jeho hlase znělo naléhání a vztek.
„Bílá! Nikdy jsem po tobě nechtěl nic víc než teď! Nechoď s ním! Pro Jashina, ne! Prozradím ti všechno! Všechno o tvém vzniku!“
„Pche! Yushi! To já tě stvořil...“
Co... cože? To jsem... umělá? Takže nemám rodiče? Vlastně jediný, komu proudí v žilách má krev je Černý?
„Proč...?“ zeptala jsem se zklesle.
„Nařídil mi to... Pein,“ řekl kluk, „jsi druhá. První byl Zetsu. Pein chtěl něco, s čím ovládne svět. A když jsem mu stvořil něco tak dokonalého jako vás dva, naštval se a vyhodil mě. Naštěstí jsem mu dal jen jednu část, tu víc lidskou, ale ty nejsi horší než člověk, Yushi... ty jsi nadbytost.“
„Zetsu?“ opakovala jsem užasle, „a proč ovládám rostliny?“
„Protože rostliny se umí regenerovat... jedna polovina se regeneruje, druhá bojuje. Jedna spí, druhá bdí. A Djunsanbiho jsem do tebe zapečetil, protože měl velkou sílu a tys nebyla schopná dobře přemýšlet... moje výtvory měly vždycky chyby...“
„Vždycky?! Takže ona není jediná, které si připravil tak težký osud?!“ zařval Černý rozzuřeně.
„Chm! Jacku, Jacku... nikdy ses nepoučil. Ale řvi, trhej, buď rozzuřený! Buď takový! Vždyť nemáš city! Buď jako tupé, bojovné zvíře!“ vyzval Černého. Chytil mě za ruku.
„Yushi... pojď se mnou...“ řekl tiše a mile. Nevěděla jsem, co mám dělat... na jednu stranu to mohl být zabiják, krvelačná bestie, ale co když ne? Co když byl hodný? Vždyť i Sasuke byl nejdřív zlý, ale teď už se s ním kamarádím... a až se zbavím Černého, vrátím se a budu se Shikamarem... to bude hezké...
„Dobrá,“ souhlasila jsem, nedbaje Černého nadávek a řečí. Chyba to byla... velká...