Myslíš si, že jsem blázen? - 2. díl

"Vy tu asi nemáte moc rádi cizince, že?" zeptal se Shikamaru ženy.

"Cizinci jsou tu vítaní, ale vojáci ze Skryté listové ne." Odvětila s úsměvem a postavila na čaj.

"Ale proč?" nechápala Ino.

"Je to jednoduché. Za prvního a druhého hokage se hodně válčilo a mír přinesl až třetí. Všechny pohraniční vesnice byly vybombardovány." Odpověděl jí velitel.

"Ale tady jsme docela daleko od hranic," zamyslel se s plnou pusou Chouji.

"Ano, ale dříve to tak nebylo. Dříve tu bylo velké bohaté a velmi významné město plné turistů, ale pak začala válka a město bylo zničeno. Třetí nařídil obnovu města a také sem poslal nějaké dělníky přímo ze Skryté listové. Ale pak někdo řekl, že se město chce připojit k vedlejší zemi, přišli členové ANBU a město vybombardovali."

"Tomu nevěřím, třetí by tohle nikdy nedopustil!" vykřikli cizinci naráz.

"Mno, byla jsem docela malá, ale vzpomínám si, že jich sem přišla ještě jedna skupina a říkala, že je posílá přímo třetí a ta nás před útokem varovala. Říkali něco o skupině v ANBU co si říká Root."

"Aha, takže ten útok nařídil Danzo." Řekl zamyšleně Shikamaru. "To vysvětluje proč taťka chtěl, abychom to tu chránili. Určitě se znovu pokusí vesnici zničit! Jestli ale opravdu poslal lidi z ANBU, nemáme moc velkou šanci. Koneckonců jsou to mistři. Na to bychom potřebovali Kakashiho, ten byl velitelem ANBU, ale toho nám nepřidělí."

"Ale ve skupině mají být čtyři ninjové, ne? Je to ideální počet, to jsme se učili už na akademii. Musíme někoho přibrat, jinak nemáme šanci." Konstatovala Ino a přestala Choujiho napomínat, že moc jí.

" Přemýšlejte. Danzo to tu chtěl srovnat se zemí. Teď, když je šestým hokage, musí se starat o bezpečí v zemi, tak nás sem poslal, abychom to tu hlídali, protože ví, že proti ANBU nic nezmůžeme, pokud nás nebude plný počet a on se tak zároveň zbaví několika lidí, kteří nesouhlasí s jeho vládou. Nevím, koho bychom měli chtít do týmu, aby s tím souhlasil. Nesmí být moc silný a ani moc inteligentní."

"A co Naruto?" Navrhl Chouji natahujíc se po míse s bramborami, aby si přidal.

"Moc nepřemýšlí, to je fakt, ale je silnej a tvrdohlavej. Navíc jako jinchuurikiho ho Danzo nepustí z očí, Kyuubi je silná zbraň o kterou nemůže přijít."

"Tak se pokusíme, aby naštval Danzoua tak, aby si myslel, že bude nejlepší ho zlikvidovat," navrhla Ino a začala cosi čmárat na papír, který vytáhla z kabely. Po několika minutách svůj výtvor ukázala chlapcům. "Tohle je můj plán. Pomocí výměny mysli s nějakým ptákem Naruta najdu a předám mu náš vzkaz. On si ho přečte a budeme doufat, že Danzoua pořádně vytočí." Na to před obličejem spojila ruce tak, že vytvořila obdélník, jež namířila na ptáka sedícího na větvi vzrostlé větve a omdlela. Náhle jako by byla onen pták. Letěla podél řeky protínající vesnici, až k jezeru do nějž se vlévala a zde začala kroužit nad krajinou, dokud nezahlédla lesk krátkých rozcuchaných blond vlasů. Byl to on. Chlapec stejně starý jako Ino, Chouji a Shikamaru. Snesla se na nejbližší větev a předala chlapci dopis. Jeho oči dosud smutné a zamyšlené se rozzářily.

Začal vesele poskakovat a křičet: "Kakashi sesei, podívejte, mám Danzoua pořádně naštvat, no není to úžasné?" radoval se jako malý.

Ino zrušila svou techniku a ušklíbla se. "Ten se nikdy nezmění!"