Tatíček Šéfík - 27. kapitola - Samé sprosťárny

Konan se podařilo vzkřísit zanedlouho. S hrůzou v očích pohlédla do tváře svých vyděšených dcerušek a uviděla, že mají na krku přívěsky, ze kterých ještě odkapávala krev, a zamazané tváře. „Ty ses asi zbláznil, ne?“ vypravila ze sebe ztěžka, div se nepokusila nesmrtelného usmažit pohledem.
„Co máš za problém? Holky ti rostou!“ uchechtl se bělovlasý a zvedl ji z podlahy.

O sklepním dobrodružství věděli brzy všichni. Večeře proto neprobíhala právě v klidu a míru. „Jo, sluší vám to, holky.“ Deidara se pochichtával a ignoroval, že ho Vůdce zahrnuje nelichotivými slůvky. Dívenky se pochlubily dárkem od strýčka Hidana a začínaly si připadat dospělejší. Pein na ně hleděl nepříliš nadšeně. Začínal si uvědomovat, že jeho muži se snaží z Tenshi a Akki vychovat skutečné vražedkyně. Pozoroval nejeden jejich souboj a uvažoval nad tím, že možná už brzy přijde den, kdy se bude muset rozhodnout, která z jeho holčiček se stane vůdkyní Akatsuki.
Itachi se usmíval, ty dvě skutečně dělaly pokroky. Tenshino genjutsu si za chvíli nezadá s tím jeho a ode dne, kdy došlo k té ošklivé nehodě, je už Akki mnohem opatrnější.

Dívky se předháněly ve vyprávění historek a jejich vypečení strýčkové nezůstávali pozadu. Tak se například Akki dozvěděla, jak jako malá vystrašila Tobiho a Tenshi se dobatolila do skladu plného ostrých zbraní, který nechal Sasori nedopatřením pootevřený. Konan si zaryla do Hidana a připomněla mu onu ošemetnou záležitost s vyměňováním plínek, načež opáčil, že to ona se může chlubit svou nezodpovědností a odešel na kutě.

Kisame našel Tenshi, jak trénuje údery a vrh speciálně upraveným shurikenem. „Jak ti to jde?“ zajímal se.
„Moc ne,“ pousmála se.
„To půjde, uvidíš,“ těšil ji žralok. „Zatrénujeme si?“
Dívence zasvítily oči. Sehnula se pro dřevěnou tyč a už nenechala nebohého strýčka vydechnout.

„Dneska je příšerná nuda,“ postěžoval si Hidan.
„A ty máš nějakej plán?“ Kakuzu si dělal nějaké poznámky na zatím prázdný svitek.
„No, řikal jsem si, že by nebylo špatný udělat zas hrací večer.“
„Ale jo, proč ne. Ale sezveš si to sám,“ zahučel maskovaný.

Plán nesmrtelného na noc lechtivých historek vzal za své ve chvíli, kdy se do přísně střežené místnosti vetřely obě malé kunoichi skryté pod Sasoriho hnědým pláštěm.
„To sis prostě nemoh vodpustit, co?“ zavrčel Hidan.
„No tak jim dopřej trochu zábavy!“ pravil loutkář, jako kdyby se vůbec nic nedělo.

Ninjové nakonec vyřešili „hrací“ večer po svém. Tenshi a Akki se v přítomnosti strýčků Itachiho, Zetsua, Hidana, Kisameho, Deidary, Sasoriho a Kakuzy úžasně bavily.
„Padly ti lichý, Itachi. Tak na nás vybal nějaký moudro,“ ušklíbl se ninja s maskou.
„Když řekneš někomu, že má velkej zadek, tak tím chceš říct, že mu to děsně sluší.“ Skupinka se rozchechtala.
Akatsuki si donesli obložené talíře a teď se cpali, mlaskali přitom jako stádo zdivočelé zvěře.
„Heleďte… pamatujete se, jak Tenshi tenkrát řekla o Šéfovi, že je magor?“ přisadil si Kakuzu.
„Co to znamená?“ zajímalo Akki.
„Magor je… to je člověk, co je strašně důležitej.“
„Válíš, Hidane!“ pochválil ho Deidara.

Brzy i obě děvčátka přispěla svou troškou do mlýna. „Tenshi jednou donesla takový pěkný růžový kvítky,“ vyprávěla malá zrzka.
„A žlutý,“ doplnila ji sestřička.
„A rozložila to na jednu postel a strejda Kisame se v tom pak vyválel.“
„Aha, tak takhle jsem přišel k tý vyrážce.“ Žralok se podrbal na hlavě.
Konečně se dostal ke slovu i ninja s blonďatými vlasy. „To jsme jednou takhle šli přes nějakou stezku a na zemi byla žába. A tady Sasori na ní málem šlápnul. Jsem zařval: „Pozor! Honem pryč!“ Lekl se, že udělal pěknou otočku, přepad přes starej pařez a zlomil si nohu.“
„No jo, děsně vtipný!“ opáčil Sasori chladně. „Ale já mám taky jednu!“ Všechny oči se na něj okamžitě upřely. „Nedávno jsem procházel kolem koupelny, nakouknu tam a tenhle poseroutka tam objímá sprchu a ječí snad ještě víc než Konan.“
„Ty nevíš, jaký to je, když si ležíš ve vaně s hlavou opřenou o okraj a pak zívneš a zjistíš, žes málem spolknul pavouka!“ ohradil se Deidara dotčeně. Akatsuki propukli v hlasitý smích.
„Tiše!“ napomenul je Hidan. „Ať nevzbudíte Tatíčka Šéfíka!“