Tatíček Šéfík - 28. kapitola - Kakuzův kurz lhaní

Konan měla poněkud neklidné spaní. Co chvíli se probouzela s pocitem, že ji někdo bodá. Pak se ale podívala na vedle ní spícího Peina a zjistila, že do ní dloube ukazováčkem. Zaúpěla, přetáhla ho polštářem přes hlavu a odtáhla se. Neprobudil se.
Ráno vstala časně. Sídlo bylo klidné, jen Tobi už stačil řádit v kuchyni. Nějak se jí to nezdálo. Šla vzbudit Peina, který už se soukal do kalhot. „Máš alespoň ponětí, kde jsou tvé dcery?“ zvýšila hlas, vypadala netrpělivě. Zavrtěl hlavou. „A tvoji podřízení?“ Zamrkal a opět připustil, že ne. „Rozumím. Dnes se nepracuje!“ Podrážděně zaprskala a vyšla ven z ložnice.

Akki probudil kručící žaludek. Opatrně se zvedla, vedle ní spal Zetsu a strašně chrápal. Potichu se zahihňala, když uviděla svou sestřičku a strýčka Deidaru, kteří si ustlali na Hidanově břiše. Vytratila se z místnosti, přitom málem nakopla Sasoriho, který si nechal pokrčenou nohu.
Kisame o chvíli později jemně vzbudil bělovlasého, kterému se ani trochu nechtělo přenášet blonďáčka a zrzku na opačnou stranu pokoje. „Po takový námaze jsem dostal pořádnej hlad,“ prohlásil a namířil si to směr kuchyně.

Akki vlezla do místnosti a ohlížela se po talíři. Všimla si, že její matka chystá snídani a něco málo už bylo položené na stole. Přikradla se k němu, nabrala si jídlo do ruky a zůstala postávat u dveří. Konan se ohlédla. „Kdes byla, Akki?“
Děvčátku se nechtělo odpovídat. Místo toho vyhrklo: „Páni! Ty máš ale velkej zadek!“
„Cos to řekla?“ zavrčela zlostně. Zrzka se lekla a utekla. Sotva za ní zaklaply dveře, ozvalo se: „Páni! Ty máš ale velkej zadek!“
Modrovláska sevřela rty do tenké čárky. „Na co si to hraješ?“
„Ozvěna,“ ušklíbl se nesmrtelný.
„Takže v tom máš prsty?“ Nakrčila nos a měřila si ninju znechuceným pohledem.
„Všichni v tom mají prsty, milá Konan,“ řekl, jak nejlaskavěji dovedl, otřel si ruku o její tvář a než zmizel, zamával jí na pozdrav. Ještě stále se mračila. „Úchvatné! Nikdo mě neposlouchá!“

Obě děvčátka se celou svou pozorností soustředila na to, co říkal strýček Kakuzu. Ten došel po dlouhém zpytování svědomí k názoru, že je na čase naučit Šéfovy dcerky lhát. „Co to držím v ruce?“
„Kouli!“ hlásila se Tenshi.
„Heleďte, holky, řeknu vám to na rovinu…“ Ninja se snažil zachovat vážnou tvář. „Jednou vás dostanou a budou z vás chtít tahat informace. Ale vy nesmíte nic říct, musíte je obelstít, namluvit jim, že to, co si myslí, že je pravda, tak pravda není. Rozumíte?“ Děvčata přikývla. „Tak znova… co je tohle? A nechci slyšet slovo koule.“
Akki se zahihňala. „Co třeba váleček?“
„Nebo kotě!“ přidala se Tenshi.
„Bezva. Ale pravidlo první zní: Když už se učíte lhát, musíte být přesvědčivý!“
Dívenky brzy pochopily, že strýčkovo učení pro ně bude nesmírně užitečné. Obzvláště pro Akki.

Zrzavé děvčátko přepadla mlsná, ale vybrala si pro své choutky nesprávný talíř. Bylo nade vší pochybnost jasné, že se Hidan brzy začne po své večeři shánět. „Kdo to sežral?“ vyjevil se, když strčil hlavu do dveří.
„Já teď přišla!“ ohradila se Akki.
„Fakt? A co to teda máš na rukou a na tvářích?“ Ztuhla. Jak se snažila zamaskovat stopy, roznesla si omastek po obličeji. Hidan se k ní přiblížil a prohlásil: „Asi to zjistím.“ Pak jí olízl tvář. Celý ten výjev viděl Zetsu, kterému to nedalo, aby se k dvojici nepřidal. Děvčátko se chichotalo, až mělo tváře rudé od smíchu. Její matce už tak vesele nebylo.
„Vypadni, Zetsu!“ rozkřikla se. Ten se poslušně vzdálil.
„Tak já si taky líznu,“ prohlásila věcně, došla k Hidanovi a před dcerou mu vrazila takovou facku, že dopadl na hranu stolu. „Co se tu dělo?“ obrátila se ke své holčičce, v obličeji ještě celá rudá.
„Já… snědla strýčkovi večeři,“ špitlo děvčátko.
Konan se dotkla rukou čela a vzdychla: „Já už opravdu ničemu nerozumím!“