Tatíček Šéfík - 26. kapitola - A obě budou věrné Jashinovi!

Konan se zhrozila, když se kolem ní prohnaly dívenky s čelenkami na hlavě a v Akatsuki barvách. „Ne! Tohle rozhodně ne!“ Okamžitě šla sjednat nápravu, ale našla jen Itachiho s Kisamem. „Co to má znamenat?“ vyštěkla a popsala, čeho byla právě svědkem.
„Ale, Konan,“ chlácholil ji žralok. „Radši ať si zvyknou, dokud jim to ještě připadá jako hra!“
Modrovláska sjela Kisameho tak výmluvným pohledem, že raději zmlkl. „Neděláme nic špatného. Přece jste to sami chtěli, ne? Vždyť jednoho dne nám bude jedna z našich holčiček udílet rozkazy! Tak se vzpamatuj, Konan!“
„Přestaň mi kecat do výchovy, Itachi!“
„Čím dřív začnou, tím líp, protože se musí umět bránit! Už jsi o obě málem přišla, nebo jsi na to už zapomněla?“ odsekl černovlasý a čekal na její reakci.
„Ale díky vám to půjde ještě mnohem rychlejš!“ zaúpěla.
Itachiho nervy už pomalu praskaly a trpělivost docházela. Chňapl Konan za rameno a dotáhl ji k oknu. „Dívej se, abys už nežvanila nesmysly,“ zasyčel vztekle.

Na trávě před sídlem trénovala obě děvčátka, snažila se jedna druhou dostat na kolena za pomoci dřevěných tyčí a jedna druhé i obratně uhýbala. Zetsu je sledoval mlčky, ale když to vypadalo nebezpečně, zasáhl.
Konan v duchu zuřila, ale Itachimu už si nedovolila odporovat, a tak šla za jediným člověkem, který s tím mohl něco udělat. Vyslechl ji mlčky, ale nepřestával se mračit. Veškeré její protesty rázně utnul větou: „Povolil jsem to.“
„Ale, Peine…“
„Ty jsi snad neslyšela, co jsem říkal?“
Odešla s nepořízenou, nebylo to nic platné, Akatsuki mohli řádit dál.

Uběhl zas nějaký čas. Země se třikrát otočila kolem Slunce. Tenshi už dosáhla jedenácti let, její sestře bylo jen o rok méně. Obě měly stále stejné touhy a pořád prahly po zábavě. Ninjové uskutečnili válečnou poradu a vytvořili strategii, která měla zajistit, aby výcvik obou dívek byl co nejúspěšnější. Zapojila se dokonce i Konan, když zjistila, že jejím dcerkám opravdu nic nehrozí.
Polovina mužského osazenstva z Akatsuki zbudovala v jednom ze sálů ve sklepení tréninkovou arénu. Obě zrzky braly každou činnost jako hru, pokud jim nebylo řečeno jinak. Užívaly si přítomnost svých strýčků a zajímaly se o všechno nové.
Akki se i přes veškerou snahu nedokázala naučit správně zacházet s chakrou a provádět genjutsu. Tenshino ovládání zbraní nebylo uspokojivé, ale postačilo.

„Co to tu zkoušíte, vy dva?“ Hidan udiveně hleděl na Kisameho s Deidarou, jak na shurikeny napichují kousky vaty.
„Tupíme,“ uchechtl se Deidara.
„Jo, tak tím se nic nezkazí. Tupí už jste totiž dávno,“ ušklíbl se nesmrtelný.
„Náhodou je to důležitý!“ ozval se ninja s rybí kůží. „Až se budou umět trefovat, půjde nám o krk!“
„Jo, všichni nejsou nesmrtelný!“ přidal se Deidara.
„Tak hodně zdaru!“ Bělovlasý jim zamával na pozdrav a vyrazil i s kosou plnit další misi.

„Pouštím stopky!“ Deidara pískl na prsty. Aréna byla upravena do podoby překážkové dráhy. Úkolem Tenshi bylo dostat se do poloviny trasy a trefit se do terče, co znamenalo, že určený ninja osvobodí Akki, pokud se ovšem dřív neosvobodí sama a nedostane se za sestřičkou.

Itachi se spokojeně pochichtával. Od té doby, co ukázal mladší z dívek únikové jutsu, si Akki neustále pletla pečetě. Zrovna teď zápolila s tenkými provázky sedíc v kruhu udusané hlíny. „Já na to přijdu!“ ujišťovala všechny okolo.
Tenshi vyrazila, přeskočila pár dřevěných beden a pak se jí nohy zamotaly ve spleti zelených rostlinek. Zatímco vytahovala z kapsy kunai, zkoušela vyprostit aspoň jednu svou končetinu z toho živého klubka.
„Jeď, Tenshi!“ povzbuzovala ji Akki a úplně zapomněla, že by se měla soustředit na svůj úkol. „A dělej! Nebo nevidíš, jak tvoje sestřička strašně trpí?“ Zkroutila obličej do bolestného šklebu a tím rozesmála ostatní.
„No jo, pořád!“ odsekla Tenshi a přeřízla poslední liánu. Pak se vrhla na zem a prolezla pod nataženými provazy. Pak vytáhla shuriken a zamračila se. Kisame už si také všiml, že není úplně vše v pořádku, když terč podezřele připomínal jeho obličej. „Ale, chlapi! Tohle jste teda fakt nemuseli!“
Vyjekl, když dívka trefila modrou kulatinu, ale brzy se vzpamatoval a šel osvobodit Akki.
„Příště už to zvládnu!“ prohlásila a vyběhla do míst, kam se měla dostat. Přeskákala barevně označené dlažidice a dostala se až k malé zídce vyrobené z jílu, kterou měla přelézt. Chvíli se na ni podezřívavě dívala, pak uskočila a začala provádět podezřelé pohyby. „Katsu!“
Sklepením otřásl výbuch. „Kterej kretén…?“ ozvalo se z patra nad nimi.
„No paráda,“ ušklíbl se Itachi. „Vzbudili jste Hidana.“
„Deidaro!“ Loutkář varovně zvedl prst.
„Když ony tak strašně loudily!“ vymlouval se a dívenky se okamžitě seběhly k němu odhodlané chránit ho vlastním tělem.

Sasori si oblékl svůj oblíbený plášť v barvě medvědí hnědi a vzal Tenshi a Akki ven. „Tahle rostlina je hodně jedovatá. Nikdy na ni nesmíte šáhnout holou rukou!“ Vzal si rukavici, utrhl květ, ukázal ho zrzkám a pak zmizel v jeho brašně.
„Jů! Otrávíme Tobiho!“ V Akkiných očích se zalesklo.
„Ne! I když bychom si to nepochybně všichni přáli, Zetsu by se zlobil,“ zavrhl rázně loutkář dívčin nápad.

Hidan dlouho přemýšlel a došel k názoru, že by si holčičky zasloužily konečně pořádný dárek. Několik hodin cosi stloukal v ložnici a nakonec se mu podařilo, co zamýšlel.
Divenky pukaly zvědavostí. Bělovlasý strýček je vzal do Síně. Na stěnách zůstaly červené pruhy, plno nástrojů bylo pro dívenky naprosto neznámých. Přivolal je k sobě, nařídil jim, aby se posadily a začal jim vyprávět příběh. O svém bohu a zázracích, které vykonal. Nakonec jim předal řetízky se znakem obráceného trojúhelníku zavěšeného v kruhu.
„To je stříbro?“
Hidan se zasmál. „Obyčejnej kov. Ale stačí chvilka a…“ Zatímco hovořil, namáčel oba řetízky ve zvířecí krvi, až chytly rudý odstín. „To bude teprve něco, až to zaschne,“ prohlásil pyšně.
„Hidane!“ Ve dveřích se objevila Konan, která chtěla sezvat dcery k večeři. Znovu se pořádně podívala a pak padla na zem jako podťatá.
„Mamí!“ Obě se k ní vrhly.
Hidan se sklonil nad modrovláskou. „Co jsem ti říkal? Obě budou věrné Jashinovi!“