......ALIVE?! II-fight to death 09-Vzpomínky

Sasuke se zamyslel, teď se cítil jako naprostý idiot. Možná je opravdu Minato jen oběť toho všeho, ale možná i příčinou. Byl to začarovaný kruh.
„Možná jsi oběť, ale nejsi jediný, kdo trpí,‘‘ Sasuke zvýšil hlas. Minata to docela zaujalo, už se netvářil tak samolibě. Byl docela nedočkavý, co zněj dál vypadne.
„Zapomněl jsi na svoje syny, nenapadlo tě někdy, že oni dva jsou taky oběti?‘‘ řekl Sasuke potichu, ale ne ze strachu. Protože on sám byl do téhle hry zapojený, mohl to skončit, ale nechal to plavat.
„A ty si myslíš, že mě to nijak nebolí?‘‘ řekl Minato překvapivě klidným hlasem. V jeho hlase nebyla slyšet žádná bolest. Jako by neměl city.
„Máš ty snad vůbec nějaké city?‘‘ otázal ho Sasuke. Minato se jen zasmál a vrátil se zpět na do svého křesla. Nějakou chvíli ještě mlčel, dokud se neotevřely dveře. Na prahu stála černovlasá dívka. Chvíli čekala opřená o zeď. Minato si ji ze začátku nevšímal, pak se teprve postavil a zamířil k ní. Sasuke ho sledoval, měl pocit, že se teď bude jednat o něj.
Minato něco dívce pošeptal, ta se usmála a pak zavřela za Minatem dveře. Sasuke se zděsil, byl teď v místnosti sám. Dívka se k němu začala s podezřelým úsměvem přibližovat. Sasuke se postavil a začal couvat, ale po chvilce už neměl kam.
„Neboj, jen se trošku pobavíme,‘‘ řekla a s ďábelským úsměvem se po něm vrhla.
„Co chceš teď dělat?‘‘ ptala jsem se Naruta, když se začal balit. Nevypadalo to však, že by chtěl ode mě obejít. Právě naopak, balil si veškeré zbraně a vybavení, které používal na misích.
„Jdu si pro bratra,‘‘ řekl Naruto s klidem. Trochu jsem se zarazila. Opravdu řekl bratr. Myslela jsem si, že jsem to přeslechla, ale byla to pravda. Měla jsem sto chutí mu skočit kolem krku, ale netušila jsem, jestli ke mě stále něco cítí i potom všem.
„Děkuji,‘‘ špitla jsem. Naruto se narovnal a těžce si oddychnul. Protřel si obličej a teprve pak na mě pohlédl.
„Nedělám to kvůli tobě,‘‘ řekl. Vzal ze země batoh, hodil si ho přes rameno a beze slova prošel kolem mě.
Smutně jsem sklopila hlavu. Zlobí se na mě, nejspíš už to nespravím. Naposledy jsem se za ním ohlédla, viděla jsem, jak mizí v dálce. Pak jsem sklopila hlavu k zemi. Tenhle pocit jsem nenáviděla, ten příšerný pocit bezmoci. Klesla jsem na kolena a tiše jsem se rozplakala.
„Neříkej, že toho všeho lituješ?!‘‘ ozvalo se za mnou. Pozvedla jsem hlavu a pomalu jsem se otočila, jelikož jsem ten hlas neznala. Na parapetu okna seděla černovlasá dívka, ta samá, která nás kdysi přepadla v Suně. Teď už to však nebyla malá holka. Postavila jsem se a vzala do ruky jeden kunai, který si zapomněl Naruto sbalit. Zdálo se, že dívka přišla beze zbraně. Využila jsem tedy situace a hodila jsem po ní kunai. Lehce se mu vyhnula a než jsem se stačila vzpamatovat, prolétly kolem mě kunaie s lankem. Ihned mě svázaly a já se nemohla ani hnout.
„Tak myslím, že s tebou bude lehčí práce než s tím tvým milým,‘‘ uchechtla se a já jen doufala, že ten druhý nemá být Naruto. Utíkat bylo naprosto zbytečné, jestli patří k Minatovi, tak by mi neměla ublížit. Měla jsem taky pravdu, po té, co mě omráčila, jsem se probudila na nějaké pohovce, kde seděl jak svázaný Naruto, tak i Sasuke. Jediný, kdo byl stále v bezvědomí, byl Sasuke. Pomalu jsem se posadila a uvědomila jsem si, že nejsem narozdíl od nich svázaná.
„Co se tu sakra děje!‘‘ skoro jsem vykřikla, ale hned mi přiletěla z jedné strany facka. S ohromnou ránou jsem dopadla na tvrdou zem. Vykašlala jsem trochu krve a otočila jsem se, abych viděla od koho přišla ta rána. Jak jsem si mohla myslet, byla to ta samá osoba, co mě sem přivlekla.
„Mlč!‘ vyštěkla na mě ta dívka a posadila se do křesla. Dál nic neříkala. Vrátila jsem se zpět na místo, ani jsem se nepokoušela někomu z těch dvou sundat pouta. Bylo to moc nebezpečné.
Z ničeho nic se otevřely dveře, dovnitř vešla postava zahalená v plášti, ale mě neuniklo nic. Dobře jsem věděla, že pod tím vším se skrývá Minato. Jediný on byl tohohle schopný.
„Okamžitě nás pusť!‘‘ zakřičel na něj Naruto, ale Minato dál směle pokračoval ke svému křeslu. Posadil se a chvíli mlčel. Pak ale pohlédl na dívku, jež nás sem dovlekla.
„Nejlepší bude, když si teď promluvím se svou milou,‘‘ nakázal jí a krátce pohlédl na mě. Dívka kývla a chytla Naruta. Ten se samozřejmě začal bránit, jak jinak.
„To je dobrý, Naruto,‘‘ řekla jsem a on jako na povel toho všeho nechal. Stále však zvědavě koukal na mě. Pak sklopil hlavu a nechal se tou dívkou odvléct. Ona se pak ještě vrátila pro Sasuke, ale Minato ji zastavil.
„Jeho tady můžeš nechat, stejně není při vědomí,‘‘ řekl a dívka zmizela. Zůstala jsem v místnosti sama s Minatem. Sasukeho jsem nepočítala, ten byl momentálně v bezvědomí, ale on věděl vše a to mně právě vadilo. Nijak nesouvisel s tímhle vším, ale narozdíl od Naruta věděl, o co to tu jde. Tedy doufala jsem.
„Možná bychom si měli nejprve zavzpomínat na staré časy, že?‘‘ řekl Minato velice přísným tónem. Jako by to nebyl ani on. Zarytě jsem mlčela, já mu neměla co vysvětlovat, jen on mně. Zavzpomínat si pro mě bylo to nejhorší, co po mně může chtít. Stačilo jen vzpomenout si na tu osudovounoc pod vodopádem.
„Nemám na co vzpomínat,‘‘ řekla jsem velmi pevným hlasem, ale i přesto se mi ruce třásly. Minato se jízlivě usmál a pomalu vykročil ke mně. Mlčela jsem, jen jsem s napětím sledovala. jak je každým krokem blíž a blíž. Najednou se zastavil, srdce mi bušilo jako o život. Měla jsem možnost utéct, ale nohy mě neposlouchaly.
„Nemáš na co? Měl bych ti nějaké chvilky připomenout,‘‘ řekl tentokrát však klidným, docela i smutným hlasem.
Udělal bleskurychle několik znamení rukou a přede mnou se zamlžilo. Pokoj zmizel, jen tma, pak jsem v dáli zahlédla světlo. Bezhlavě jsem se rozběhla k mě mu, ať už mě tam čekalo cokoli. Záře mě na chvíli oslepila. Rukama jsem si zakryla oči, zář byla nesnesitelná. A pak zář zmizela a přede mnou se zjevil vodopád, kde to začalo.Uviděla jsem sebe a Minata. Pomalu jsem se k obrazu mladé dívky a pohledného muže přiblížila. Vypadalo to, že mě nevidí.
„Kdo vůbec jsi?‘‘ zeptala se ho s velkým zájmem. On však neodpovídal, jen sklopil hlavu a zadíval se do země. Přemýšlel, zda jí to má říct. Mohla by pro něj být i užitečná. Třeba by se dozvěděl, jak se vede Narutovi.
„Řeknu ti to, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Ani Narutovi a ani Kakashimu, ano?‘‘ Zeptal se jí a ona jen kývla. Byla z toho celá ještě zmatená.
„Jmenuji se Minato. Ale víc už ti neřeknu!‘‘ pověděl jí a pomohl jí na nohy.
Zamyslela se. „Minato, to mi nic neříká… Ale ta podoba!‘‘
„Možná jsi o mně nikdy neslyšela, ale jen se na mě zkus zeptat Kakashiho, ten mě bude znát,‘‘ řekl. Pomohl jí znovu se dostat do tábora a naštěstí si nikdo nevšiml její nepřítomnosti.
Bylo to zvláštní, jakmile ji tam dovedl, zmizel ve žlutém záblesku.
Do očí mi vhrkly slzy. Takhle to bylo, naše první osudové setkání. Kdybych se jen tehdy nešla projít, možná by to všechno bylo jinak. Nikdy bych ho nepoznala, nikdy bych se do něj nezamilovala, ale nemohu to vrátit zpět.
A pak vše zmizelo, ocitla jsem se na úplně jiném místě.
„No tak, vstávej!‘‘ volal na ni někdo. Ale jak poznala, tohle nebyl Narutův hlas. Ospale zvedla víčka a pohlédla tomu otrapovi, co ji vzbudil, do očí. Znovu ty krásné modré oči… Začala se v nich pomalu utápět, podléhat jejich kouzlu. Naklonil se k ní a okamžitě poznal, že ji má tam, kde chtěl. Jemně přiložil svoje rty na její a čekal, jak zareaguje. Sakura zprudka otevřela oči, bylo to, jako by jí procházel elektrický výboj. Teď ji dostal. Přitáhla si ho k sobě, jen koutkem oka si povšimnula, že už se nenachází v nemocnici, nýbrž v nějakém pokoji. Nebyl však čas to teď řešit. Přitáhla si Minata k sobě blíž, až si musel vlézt k ní do postele, jinak by ho doslova uškrtila. Ovšem nevadilo mu to, přitiskl se k ní a dál ji líbal, jeho dlaně putovaly níž a níž po jejím roztouženém těle, přes boky a pořád dál, až se zastavil u jejích hýždí a pomalu jí začal vyhrnovat sukni. Nechtěl zajít tak daleko, ale úplně ho to ovládlo a nedokázal přestat.
Kéž bych ho zastavila dřív, kéž bych tomu zabránila, ale ne, byla jsem hloupá holka, co chtěla jen dobrodružství a se správným dobrodruhem. Malá holka, co se zamilovala do nesprávného. Po tvářích se mi začaly koulet slzy jako hrachy. Na tyhle věci jsem nechtěla vzpomínat. Tohle bylo moje staré já, taková Sakura už neexistuje. Teď už vím, co je pro mě dobré.
A zase jiné místo, jiná chvíle, ale stejná chyba.
„Počkej, až tě chytím!‘‘ zahrozil jí a vydal se za ní. Ona sama se smála a začala před ním utíkat pryč. Stále ho však po cestě kropila vodou. Nakonec se dostali až pod vodopád, tam už však jejich honička skončila. Minato připlaval k ní, tentokrát už ho nepokropila a stejně jako Naruto ji přišpendlil mezi skálu a sebe. Znovu ji začal líbat, tentokrát na šíji. S každým dotykem rtů slyšel, jak mu spokojeně vrní do ucha. Sám zrychleně dýchal, něco tak krásné už dlouho nezažil. Cítil, jak ho to znovu ovládá, nedokázal to vydržet. Myslel si, že už ji má tam, kde chtěl, ale odstrčila ho od sebe. Tentokrát nebyla vyděšená, teď mu spíš připadala nejistá. Nechápal proč.
„Stalo se něco?‘' zeptal se jí, ale zůstal raději na místě. Ona se však dál tvářila rozpačitě, dokonce se i potopila po krk, jako by nechtěla, aby se na ni díval, když byla nahá.
„Já… No… víš…‘‘ začala koktavě, ale i tak ji bedlivě poslouchal, protože mu pomalu začalo docházet, oč tu jde.
„No… Já jsem ještě panna.‘‘ dokončila, ale jeho to nijak nevyvedlo z míry.
„To je jasný, chtěl jsem být první.‘‘ řekl a znovu se k ní přitulil. Viděl v jejích očích nejistotu, trochu i strach, ale to ho nemohlo odradit. Ona sama se tak i cítila, na jednu stranu to strašně chtěla, ale na druhou stranu se zas bála. Ovšem za tu dobu už ji naučil plně mu důvěřovat, a tak ho nechala.
„Neboj se. Budu opatrný, a kdyby tě to bolelo, tak řekni.‘‘ špitl jí do ucha a znovu se k ní přitiskl. Tentokrát se nebránila, dokonce ho i přitáhla k sobě.
„Dost, dost!‘‘ křičela jsem zoufale. Zakryla jsem si oči, abych už dál nic neviděla. Tohle byl ten nejhezčí a zároveň i nejhorší den mého života. Tolik jsem se nenáviděla. Tolik jsem nenáviděla jeho, že se do mě zamiloval. Měl tušit, že to budu brát moc vážně. Teď mě jen ničil.
„Dost, dost!‘‘ opakovala jsem, ale to už jsem byla zpět v pokoji. Když jsem si to uvědomila, klesla jsem na kolena
„Proč mi to děláš, vždyť já tě tolik miluju!‘‘