Deidarovo dilema

V Akatsuki doupěti bylo normální ráno - Itachi okupoval koupelnu, Hidan rozzuřeně bušil na dveře ať prej si pohne, že tu není sám. Zetsu zalíval svou mini botanickou zahradu, Kisame krmil rybičky, Pein ocucával Konan, Kakuzu počítal peníze, Sasori si hrál s loutkama a Deidara? Ten seděl na posteli a podle jeho výrazu bylo něco v nepořádku. Jen tak si tam seděl a tupě zíral do stěny.
Když se konečně uvolnila koupelna, vstal a šel se postarat o svou ranní hygienu. Když si vyžehlil vlasy a vyčistil zuby, zadíval se do zrcadla.
„To jsem krásná!“ řekl svému odrazu v zrcadle. Hned se však chytil za pusu a vyvalil oči. „Co jsem to řekl? Krásná!? Já jsem přece chlap!" Deidara byl trochu zděšený, jak přesvědčoval sám sebe. „Jistě, já jsem kluk! ... Nebo néééé????" Dejo začínal být hysterický. Začal běhat dokolečka před zrcadlem a vykřikoval: „Jsem kluk, jsem kluk!!! Jo, jsem kluk!!!“
Nevěděl, co má sám se sebou dělat, rozčiloval sám sebe!
„Jak se to vůbec pozná? Já to nevím, budu se muset zeptat někoho jiného! Ale koho? Někoho, kdo to bude určitě vědět!"
Deidara vylezl z koupelny; před ní už stál Kisame se záchranným kruhem s kachničkami kolem pasu a v ruce držel akvárko s rybičkou. Dejísek se radši neptal co chce dělat a šel do jídelny.
Dneska snídani chystal Kakuzu. Aby ušetřil, udělal každému svou specialitu - tři hrášky a takový ten oplatek, který se dostává zdarma ke kávě. Utrápený Dejouš si sedl na židli vedle Itachiho. Rozhodl se, že se zeptá jeho, protože je zcestovalý a určitě bude vědět jak se „to“ pozná.
„Itachi?“ honil nesměle své tři hrášky po talíři.
„Co je? Nechutná ti? Mě se to taky dneska zdá nějaký bez chuti.“
„Ne, to ne, já se jen... chtěl na něco zeptat.“
„Co tě trápí, milý Aka bratře?“
Deidara se jenom ujistil, že je nikdo neposlouchá a vybalil to na Itachiho.
„Chtěl jsem se zeptat, jak se pozná, nó, že jsem opravdu kluk.“ Oddechl si, že to má zasebou a nastražil uši na Itachho odpověď.
Ten se snažil zabránit výbuchu smíchu, ale bylo to něco, jako pokoušet se zastavit chrlící sopku. Itachi začal nejdřív rudnout, potom šklebit a chrochtat. Musel se štípat do kolen, aby se nezačal smát.
„No, víš, ono se to pozná docela jednoduše ... *pošeptal Deidarovi jak* ... Ale hlavní je, jak se cítíš. Je spousta kluků, co se cítí být spíš holkami.“

Po snídani nebyl Dejo moc spokojený. Věděl sice, že pokud Lasičák nelhal, kluk je, ale nevěděl, jestli se necítí být spíš holkou.
Itachiho mezitím tížilo Dejovo tajemství a chtěl mu nějak pomoct. Tak svolal všechny ostatní z Akatsuki a řekl jim, co blonďáčka trápí. Nejdřív se všichni podivně šklebili, ale potom společně přemýšleli, co s tím. Nakonec Konan napadlo, že si zavolají Deja a sdělí mu, jaká je výhoda být holkou a naopak. Protože nikoho nic jiného nenapadlo, museli přistoupit na její návrh.

„No tak, pojď už, nestyď se!“
„Ale próč? Mně se nechce!“
Konan táhla Deja za rukáv do místnosti, kde už čekali ostatní.
„Táák, protože tvůj kámoš Itachi neumí držet jazyk za zuby!!“ Ita se přikrčil na židli. „Rozhodli jsme se ti pomoct.“
Deidarovi to nebylo dvakrát příjemné, ale na druhou stranu, třeba mu to pomůžou vyřešit!
„No a jak?“ řekl otráveně.
„No, kluci ti řeknou, co je výhodné na klucích, a já co je výhodné na holkách.“
„Tak jo.“
Konan byla ráda, že na její návrh přistoupil i on. Dejo si sedl na židli a pozoroval celé to „vystoupení“.
„Nejdřív kluci!“
Banda „samců“ předstoupila před Deidaru. Pein žduchl do Itachiho a zašeptal:
„Ty jsi to všechno způsobil, TAK ZAČNI!!!“
Lasičák si hlasitě polknul a vystoupil z řady. „Takže... na klucích je fajn to, žé...“
„No, to jsi nám to teda vylepšil!“ zuřil Pein; sám totiž nevěděl, co by na svém pohlaví měl vychválit.
„Kluci jsou chlupatý, smradlavý, nechutní...,“ začal Kisame.
„Jo a jsou na to hrdý!“ přidal se Zetsu.
„Ale taky dokážeme být i něžní a hodní!“ pokusil se chlapskou reputaci vylepšit Sasori.
„A taky jsme pěkně sprostý, ku*va!!!“ Myslím, že všichni ví. kdo to řekl. (Kdyby náhodou ne, tak to byl Hidan.)
„No, jak kdo!“ Řekl Tobi.
Deidara se jenom ušklíbl a pohledem vyzval Konan, aby začala ona reprezentovat ženské pohlaví.
„Holky jsou jemnější než kluci, ale jsou méně upřímné. Bývají hodné, milé, taky něžné, ale mohou se z nich stát taky pěkné mrchy, které pomlouvají jedna druhou. Nezkoušej žádnou podvést, některé totiž dokáží být i velmi zákeřné a pomstychtivé...“ Konan se najednou zhrozila, co jsou ženský za potvory a radši ukončila výklad.

Tak přišla řada na Deja, aby si vybral, co vlastně chce být. Popravdě to nebylo moc těžké rozhodování, měl hned jasno. Pomalu vstal ze židle a předstoupil přede všechny.
„Milá Aka bando,“ začal. „Sešli jsme se zde, abychom...“
„Co to žvatláš, my nejsme na svatbě!!! Nebo jo?“ Zařval Pein.
„Dobře, dobře. Takže, oznamuji vám, že jsem se rozhodl...“
„Proč to tak natahuješ? Za chvíli začínají VéKáVéčka a já se chci dívat!!“ Itachiho to už nebavilo a litoval, že vůbec kdy otvíral pusu.
„TAK JÓ, JSEM KLUK!!! STAČÍ?“