Yuujou Monogatari - 3

„Tak kde jste byl tak dlouho?!“ přivítal bělovlasého ninju Minato.
Tak to začíná pěkně… co si to vůbec ten fracek dovoluje? „Měl jsem… hmm… důležitou práci. Nestarej se,“ dodal, když viděl, jak neodbytně se chlapec tváří. Roztržitě se poškrábal na čele.
„Fajn… ne že by mě to nějak extra zajímalo, ale předpisy jsou předpisy. Tak – jaké jsou vaše sny?“
„Sny?“
„Ne, noční můry. Sny, cíle… čeho chcete dosáhnout? Začni, “ kývl na Naomi.
„Já… já chci být silnou kunoichi…a..“
„Další,“ přerušil ji Jirayia.
„Já to ještě nedořekla!“ prskla s pohledem upřeným na kluky.
„Není času nazbyt! I v boji se musíš rozhodovat rychle! Tak… ty,… hm, Uchiha?“
„Ano. Já budu jeden z největších Uchihů. Chci… chci překonat svého otce,“ vyletělo z něj.
Minato ho přejel zvědavým pohledem. Ale to už se Jiryaia ptal dál.
„A ty?“
„Já… já budu Yondaime Hokage!“
„Yondaime… ale to bude hodně práce,“ upozornil ho Sannin. „Stát se Hokagem je těžké… a ty jsi jen student,“ namítl. Chlapče, ty nevíš, co tě čeká.
„Však vy jste taky nezačal jako Jounin! A já to zvládnu!“
„To si věříš. A eh… jakže se vlastně jmenujete?“
Tehle sensei je cvok, blesklo hlavou Naomi. „Hyuuga Naomi,“představila se.
„Namikaze Minato.“
„Uchiha Fugaku.“
„Eh, stejně si to nezapamatuju… ale dobře. Takže… začneme s tréninkem?“
„Nezapomněl jste na něco, sensei?“ Zřejmě ne. „Vaše jméno,“ napověděla po chvilce.
„Jo… Jirayia. Můžete mi říkat sensei,“ zazubil se na ně pobaveně.
Tak Namikaze, Uchiha a Hyuuga. Uchiha... to bude génius, napadlo Jirayiu. Stejně jako ostatní v jejich rodě. A navíc Sharingan... Má tedy výhodu. Hyuuga... tam všichni geniální nejsou, přesto - Byakugan je nesporně silná zbraň.
A ten poslední, Namikaze... žádný důležitý klan, vlastně jsem o něm nikdy ani neslyšel... Vypadá to, že alespoň s tímhle klukem bude nějaká zábava…
Hmm... zadíval se pozorněji na Uchihu. „Nejsi ty ten baka, co nechal vyhořet polovinu Akademie?“ zeptal se se zájmem.
„Tyhle věci nejsou důležité,“ odpověděl upjatě chlapec, zatímco se urputně snažil nezrudnout. „Jsme tady přece kvůli tréninku,“ zavrčel.
„Ano… takže – začněme!“ vykřikl. Z kapes vytáhl několik kunaiů a překvapivě hbitě je hodil po dětech, jen tak tak stačili uskočit. Následovala ohnivá sprška, proud vody a další kunaie… v tak rychlém sledu, že Minato, Naomi ani Fugaku nestačili sledovat.
„Co to sakra děláte?!“ vykřikla dívka.
Odpovědí jí byl shuriken, který ji poškrábal na rameni. Vyděšeně zaječela a schovala se za strom.
Mladý Sannin se ale jen ušklíbl. „Tak bojujte přece!“
Ten muž je blázen… Minato vyskočil, aby se vyhnul další dávce ostrých nožů. Ale nějak ho musíme porazit!
Viděl, jak se Fugaku snaží o nějaký trik s ohněm. Ale jejich senseie to nezastavilo.
Přikrčil se. Tohle je opravdový boj! A já neprohraju! Slíbil si v duchu.
Můžeme zemřít, napadlo vyčerpanou Naomi.
Tohle musím zvládnout, přemítal Fugaku a přerývaně vydechoval. Raz dva…
„Katon: Goukakyou no Jutsu!“ Viděl jen svého nepřítele. V tu chvíli vše ostatní přestalo existovat. Jen velmi vzdáleně zaslechl druhý hlas, který křičel něco, začínalo… na slovo Fuuton? Netušil. A bylo mu to jedno. V boji přece nejde o okolí. Jen o tebe a nepřítele…

A nepřítel vyhrál.
Nevěděli pořádně, jak se to seběhlo. V jedné chvíli taková spousta kouře, Fugakovo ohnivé a Minatovo vzdušné Jutsu nebyla dobrá kombinace.
To ostatně poznali sami.
Fugaku dokončil Goukakyou ve stejně chvíli, jako Minato svou techniku. A obě zasáhly plnou silou jejich senseie…
To si tedy alespoň mysleli…

„To není možné! Přežil to bez jediného zranění!“ proťal ticho dívčí hlas.
Chlapci se po sobě unaveně podívali. V očích obou géniů bylo vidět překvapení. Co to ta holka mele? Přece ho zasáhli! A ať už je to uvěřitelné, nebo ne, oba najednou! Což v nich vyvolalo trochu pocit žárlivosti. Proč ten pitomec útočil? Já ho přece dostal, pomysleli si oba.
„On… On…“
„Vyhrál?“ napověděl jí posměšně Sannin.
„A-ale…“
„Ale co?“ Přísně na ně kývl, aby všichni přišli blíž. Což udělali jen velmi neochotně. „Máš snad nějaké námitky, Hyuugo?“
„Tohle přece nebyl žádný boj! T-To… jenom jste na nás útočil! Bez varování!“
„A to byl teda důvod proč jsi akorát stála a nic nedělala? Kde je to legendární taijutsu klanu Hyuuga?“ Naomi zrudla.
„Nebo snad čekáš, že v boji na tebe bude nepřítel čekat až se laskavě připravíš?
A vy dva… no, ten váš útok nebyl zase tak špatný… ale jen náhodně, že? Žádná týmová spolupráce… a zase tak silní také nejste. Chcete dosáhnout svých snů? Tak se snažte. Opravdu snažte. Nechci slyšet vaše hloupé sny. Chci abyste šli za svým cílem. Pak budete shinobi. Teď… teď jste jen hloupé děti.“ Dokončil.
Trojice zmlkla. Vážně má pravdu? Jenom… jenom děti.
Měl jsem lépe bojovat… tak jako každý Uchiha…
Měla jsem se více snažit…
Měl jsem… já…
„To… to není pravda,“ prolomil ticho Minato. „Jo, jsem dítě. A prohrál jsem. Ale svůj sen splním! Já budu…“
„Pořád pitomec?“ skočil mu do řeči. „Pořád o tom mluvíš jako o snu… sni si svoje sny, ale plň svoje cíle!“
Tohle nevzdám… „Tak… můj cíl je splnit si svůj sen! A tohle nikdy nevzdám!“ A teď mi ukaž…
„To říkáš teď… dobře, tak budeš Hokage. A ty chceš být vůdce Uchihů, že? A ty… silná. Chceš být silná. Vážně ušlechtilé cíle… sny, nebo jak to nazýváte.
Ale jak to chcete dokázat, když ani nedokážete spolupracovat? Ty povedeš klan, ale ani si nedokážeš najít přátele. Ty chceš vést celou vesnici, ale jediné, co tě zajímá je trénink, nemám pravdu? Proč ji chceš chránit? Abys mohl ukázat, že jsi ten nejlepší, slavný Hokage? Znáš vůbec tu vesnici? Myslím doopravdy?
Pořád jste děti… ale máte něco v sobě.
Můžu vás vést k tomu, být ninjou. Nebo to taky můžete vzdát a žít si své obyčejné životy, vyplněné pouhým sněním.
Je to jen na vás.“

Je to jen na vás… co chci? pomyslel si Minato.
Yondaime Hokage. Dvě pouhá slova, která ale pro mě znamenají… hodně? Co to pro mě vlastně znamená?
On… mluvil o tom, chránit vesnici.
Ale měl pravdu, já ji vlastně ani neznám. Tak proč? Proč chci být Kage?
Kage znamená hrdina. Hrdina, jako jsem ti to kdysi slíbil… já svoje sliby plním, mami… Stanu se hrdinou, abys na mě mohla být pyšná.
Slibuji…