In mystical world Next grade 05 – Zlatý drak není sluha!

Jakmile světlo ubralo na intenzitě, všichni ti, kdo nebyli v limbu, spatřili obrovského Zlatého draka.
„Za její smrt budete platit,“ prohlásil drak/Shinken a mocným ocasem oba Temné rytíře jedním mocným máchnutím poslal na oběžnou dráhu.
„Vypadá to, že u Shinkena se moc Vyvoleného už objevila,“ poznamenala trpce Rika.
„Hin, měla by si jít léčit,“ pobídl modrovlásku znaveně Shinken.
Hinata pouze přikývla a začala běhat po hradě. Nakonec vyléčila i Yukiu, která měla na mále.

Co si představíte pod pojmem táborák? Písničky? Oheň? Teplý letní večer strávený s kamarády? Veselé historky a strašidelné příběhy? Ujišťuji vás, že tady tohle nenajdete… Tady totiž najdete rozpačité mlčení, které Vyvolený až dusilo.
„Tak bude tu niekto poviedať?!“ rozčílila se Chiisai.
„Ale tak co máme povídat? Snad mi nechceš naznačit, že bychom se tu měli smát!“ postavila se Alea.
„Nie, ale…“
„Ale co?!“
„Alea, klidni sa. I mňa smrt Teyori zasáhla rovnako jako teba!“
Dívka se nadechovala k dalšímu protestu, když v tom zasáhla Sakura.
„Nechte toho, obě!“
Růžovláska hodila po Alee a Chiisai vražedný pohled a obě dívky zmlkly.
„Vím, je to těžký, ale nemůžeme se hádat.“
Nastalo opět ticho, které však přerušila Yukia.
„Musím vám něco říct.“
Všechny pohledy se stočily na vílu.
„I když někdo zabije někoho jako byla Teyori, tak nezemře, ale po několika měsících se vrátí zpět. Jak bych to popsala… Abyste tomu všichni rozuměli… Prostě se vylíhne z vajíčka,“ vypravila ze sebe těžce Yukia a sledovala reakci ostatních.
„Z vajíčka?“ začal se dusit smíchy Shinken.
Víla kývla.
„Ano. A to by se mohlo stát také tobě, pokud bys byl proměněný ve Zlatého draka.“
Shinken se zarazil a přestal se smát.
„Já se nechci vylíhnout jako kuře.“
„Tak se nesmíš nechat zabít,“ poznamenala se smíchem Rika.
Chvíli se lesem ozýval smích, když zase Shinken zvážněl.
„Když už jsme u tý proměny… Co myslíte, že jí vyvolalo?“
„Asi ta zuřivost..,“ odpověděla Akumakirei.
„Možná. A možná taky ne. Nejspíš se nikdy nedozvíme, co jí způsobilo. Hlavně, že už jeden z nás má přeměnu,“ usmála se Alea.
„Měli bychom jít spát, zítra nás čeká cesta do města Zkázy,“ zívl Kiba.
„Ale proč zrovna tam?“ zeptala se Hanabi.
„Shinkene, můžeš se ještě na chvíli postavit?“ poprosila ho Hinata.
Shinken kývl a postavil se.
„Hin, co je?“
„Mám takový dojem, že se mu něco zalesklo na krku,“ odpověděla modrovláska své sestře.
„Asi máš fakt dobrý oči, Hinato, protože to je něco jako řetízek s přívěškem,“ poznamenal Shinken a ukázal to, co dívka zahlédla.
Byl to zlatý přívěšek draka. Když ho však Shinken vzal do ruky a mávl jím, přívěšek zmizel a místo chlapce stál na jeho místě Zlatý drak.
„Zvláštní, teď už to nevyvolají emoce, ale přívěšek,“ konstatoval Naruto.
Sakura přikývla.
„Ano, odteď budeme večer chráněni drakem.“
„Co?!“
Shinken v podobě draka vytřeštil oči.
Růžovláska přikývla.
„Slyšel si dobře, budeš nás hlídat. Já opravdu nechci mít budíček v jednu ráno.“
Rozpustile se uvelebila na zemi a ostatní následovali jejího příkladu. Tedy krom Shinkena.
Ten jen seděl a zíral před sebe.
„Nemohu uvěřit, že to fakt udělala.“
Bez přívěšku se nemohl proměnit zpátky a ten měla Sakura.
Nezbývalo mu tedy nic jiného než hlídat.
K ránu ho ale přesto vystřídala Hinata a předala mu řetízek a on se mohl ještě trochu prospat.

Poušť, nesnesitelné vedro, písek a žádný stín. Tohle se honilo hlavou našim cestovatelům, když stanuli před nekonečnou písečnou plání.
„Tam odmítám jít!“ protestoval Kiba.
„Ale no tak,“ utěšoval ho Akamaru. „Přece to nebude tak hrozný.“
„Tos nikdy nebyl na poušti?“ obořil se na psa mladý Inuzuka.
„Nechte toho,“ skočila jim do řeči unaveně Akumakirei. „Hádáte se jak kdybyste nikdy nebyli spolu.“
Oba zmlkli a upřeli pohled zpátky na písek.
„Mě se tm ale taky nechce jít,“ zamumlala si pro sebe Alea.
„Tak vyrážíme?“ podívala se po všech Hanabi.
„Blázníš? Jako jen tak? Bez vody?“ obořila se na svou sestru Hinata. „Pokud sis, zlato, nevšimla, tak stojíme před pouští a ne před zábavným parkem!“
„A kde tu vodu jako máme sehnat?“ zastala se Rika mladší nositelky Byakuganu.
„Já nevím, ale tak…“
„No vidíš,“ skočila jí do řeči Rika. „Vím, že je blbost, jít na poušť bez vody, to bych neudělala ani za milion, ale nemusíš na ní jen tak řvát. A navíc… Já mám nápad.“
„Jaký?“ zajímala se Sakura.
„Je tu přece Shinken.“
„Co zas já?“ probral se z polospánku chlapec.
„Já to nechápu,“ ozval se Naruto a Chiisai ho jemně praštila.
„Nemusíš to chápat, ale buď chvíli zticha, jo? Celou cestu jenom meleš!“
„Shinken by se mohl proměnit na Zlatého draka a přes tu poušť by nás mohl přenést. Unese nás všechny, v dračí podobě je na silný až dost,“ usmála se sladce Rika.
„Ne. Odmítám!“
„Promiň, ale je to jediná možnost, jak se dostat přes poušť bez vody a za krátký čas,“ přidala se k přemlouvání Sakura.
„Prostě ne!“
„Shinkene, neremcej a dělej!“ naštval se Kiba.
„Tak už i ty?! Prostě ne, i kdybyste mi měli naslibovat modrý z nebe.“
„Tak to se nedá dělat nic jiného než tě k tomu přinutit.“
„Ne! Chiisai, řekni jim něco,“ dožadoval se pomoci Shinken.
Rusovláska se usmála.
„Nie. Shinken, gomennasai, ale i já chcem, to, čo ostatní.“
Shinken se chytil za hlavu a divně se podíval do dáli.
„Tak dobře, ale nemyslete si, že to tak bude pořád,“ pokrčil pak rezignovaně rameny a mávl přívěškem.
Všude se rozlilo zlatavé světlo a Zlatý drak byl opět na scéně.
„Tak vyskočte,“ prohlásil a netrpělivě přešlapoval.
Všichni, kteří uměli kouzlo levitace vynesli ty, co kouzlit neuměli, a pak si vylétli na dračí hřbet sami.
„Můžem letět,“ usmála se Rika.
„Tak to se pevně držte,“ varoval je Shinken a vzlétl.

Po přistání se pasažéři trošku motali a ani Shinken na tom nebyl moc dobře. Letěl samozřejmě poprvé, takže se mu přistání nějak moc nepovedlo a to bylo znát na jeho lidské podobě. Měl na obou loktech odřeniny, které však trochu vyléčila Hinata.
„Skvěle, poušť máme za sebou, ale teď ještě zbejvá překonat tu cestu,“ podívala se na chudáka Shinkena Sakura.
„Tak to už přeháníš, nemyslíš?“
„Ne,“ odpověděla za Sakuru Hanabi.
Shinken začal lapat po dechu.
„Kolik je to kiláků?“ zeptala se Akumakirei.
„Asi tak těch osm,“ odpověděl Kiba.
„V tom případě Shinkena nechte n pokoji. To snad ujdeme, osm kilometrů není zas tak moc,“ řekla na jeho obranu Alea a vydala se po cestě k městu.

Shinken se tedy tak trochu procvičil v přeměně a všichni Vyvolení ví, že Teyorina smrt není tak vážná, jak se zdálo. Jenže cesta k městu potrvá docela dlouho, když uvážíte, že je Shinken vyčerpaný…