7.tým a Nakila 3. díl- Kanadský žertík

Po několika dnech plných zážitků a misí:
______Byl sluneční den. Nakile škvírou mezi závěsy pronikali do pokoje sluneční paprsky. Nakila se převalila na posteli, až z ní spadla.
„ÁÁÁ“ Protáhla ruce, odhrnula závěsy, koukla se na nebe a řekla: „To je nádherný den, zajímalo by mě, co budeme dělat dneska.“
Rychle se oblékla, hodila do baťohu sváču a běžela ven. Šla po ulici a rozhlížela se kolem, viděla spoustu usměvavých lidí a to jí dělalo moc dobře. Zastavila se a koukala na krámek se sladkostmi, najednou na ni někdo zdáli zavolal:
„Nakilóóó, halo Nakilo“
Otočila se a viděla, jak k ní běží Naruto.
„Ahojky, Naruto“
„Ahoj, Nakilo, to je ale krásný den“
„Jojo, co kdybychom…“
„ Provedli nějakou rošťárnu?“ usmál se šibalsky
„Super, právě mě napadl jeden žertík.“ A začala se pochichtávat.
Menší odmlčení.
„Nooo, povídej…“ řekl nedočkavě
„Vezmeme fixy, pasty, Sakuře a Kakashimu v noci počmáráme obličeje. “ A škodlibě se zasmála.
„Pche, to bude sranda. Takže dneska v noci.“
„Jasně sejdeme se u mě v jedenáct hodin“ Rozhodla Nakila.
Mezitím přišel Kakashi a Sakura.
„Co zas kujete za rošťárny?“ podíval se podezíravě Kakashi.
Sakura jen s úšklebkem: „No, podle toho jak je znám tak něco kují proti nám. Že Naruto, Nakilo?“
Zděsili se a jen rychle: „My, nééé. Tentokrát fakt ne.“
Nakila se rozhodla, že je musí z toho vysekat.
„My, jsme se bavili o tom jaký je nádherný počasí.“ Když viděla jejich výrazy „ Opravdu.“
„No, přišel jsem vám jen se Sakurou říct, že dnes nebudeme mít žádné mise, máme volno.“
„Ach jo, co budeme dělat Naruto?“
„Něco vymyslíme.“
_____Sakura zahlídla smutné výrazy. „A co takhle jít na ramen?“
Úplně nadšený „Supééér“ vyrazily jako tryskáč.
Pak se zase stejnou rychlostí vrátily, ještě přešlapovali na místě. „Sakuro, platíš, platíš.“
A zase zmizeli. Sakura se naštvaně rozeběhla za nimi. „Cožééé?! To si odpykáte!!!“
Kakashi zůstal stát na místě a jen se chechtal.
-To by mě zajímalo, jak to dopadne… Ale musím si přečíst další kapitolu Flirtovacích taktik. -
_____Zatím si v Ichiraku Ramen bar Nakila a Naruto pochutnávali asi už na 5 misce ramenu. Nakila se usmála a řekla „ Hmmm, mňam výtečný ramen, jako vždycky je výborný.“
„Opravdu je výborný.“ Usmál se Naruto a cpal do sebe další ramen.
„Jak tak koukám tak Sakura tu není tak asi budu muset platit já, neviděla jsi mojí žabku s penězi?“
„Že by jí zas měl Zvrhlý poustevník?“
„No, doufám, že ne protože by zas všechno utratil za údajný sběr dat, tsssss.“
„Áááá, jsem plná. Jdu se projít a pak asi půjdu trénovat. Jdeš se mnou?“
„Já ani nemám co trénovat když tu není Zvrhlík.“
„No jo to je pravda, tím pádem já taky nemám co dělat. Ale už vím co.“
„Tebe to napadlo dost rychle, co jdeš dělat?“
„No půjdu na slunou louku a tam se budu jen tak vyvalovat.“
„No, tak to se máš, já si určitě taky něco vymyslím. Tak zatím Nakilo.“
„Ahóój!“
_____Nakila šla uličkami, prosvícené dopoledním sluncem. -Ufff, po tom ramenu asi nebudu ani obědvat. -
Dorazila na palouček, sedla si pod strom a rozhlídla se kolem. A dole pod kopcem viděla děti, jak si tam hrají. Popošla kus, aby byla napůl ve stínu a napůl na slunci. Lehla si do měkké trávy posetými květy. Zavřela oči, a po nějaké době usnula. Ocitla se před domem Kakashiho, vstoupila. „Kakashi, lásko jsi doma?“
„Ááá, miláčku už jsi mi chyběla.“ A vlepil jí vekou pusu. „Mám pro tebe překvapení, zavři oči.“
Vedl Nakilu až ke dveřím místnosti. Otevřel je…
„Už můžu otevřít oči?“
„Jasně, …Tadáá“
„Jééé, to je nádhera.“
Všude kolem byly rozseté okvětní plátky růží a zapálené červené svíčky.
„Kakashi, to je tak zářivé až mě z toho pálí oči.“ A usmála se.
Nadšeně se na ní podíval. Trhla sebou a najednou byla zas na louce a do očí jí svítily červené paprsky slunce. -Sakra, už zas se mi zdálo o Kakashim.- Uchetla se a zakroutila hlavou.
Posadila se, a koukala na západ slunce. -Hmm, západ slunce mě vždycky fascinoval. - A jen dál koukala.
____Už byla skoro tma, konečně odtrhla oči od místa, kde zapadlo slunce. Vstala a vydala se zpět. V uličkách byly rozsvícené lampy, ale tomu nevěnovala pozornost, zaslechla jak si cekem nahlas povídají Sakura a Naruto.
„Ché, Sakuro kdo vás takhle zřídil?“
„Nikdo, trénovali jsme na rozdíl od tebe!“
Mezitím Nakila došla k nim. „Ahojky, lidičky. Zdravím Kakashi.“
Sakura a Naruto sborově: „Čauky.“
Kakashi zvedl hlavu od čtení v knížce, aby se podíval co se děje za povyk. „Jé, ahoj Nakilo.“ A zase se vrátil ke knížce.
Nakila se otočila k Narutovi a škodlibě řekla: „Naruto, těšíš se?“
„Cheche, jasně, už se nemůžu dočkat.“
Sakura se podezřívavě na ně koukla a povídá: „Počkat, počkat, těšit se na co? Co připravujete?!“
Kakashi už to nemohl vydržet: „No, nějakou blbovinu. Ale upřímně…taky by mě to zajímalo.“
Nakila, aby nepřišly na pravdu musela zatloukat: „Jestli to nepovíte, tak vám to řeknu…plánujeme spustit chaos ve vesnici, ale pššš.“ Zívla. „Hmm, sem nějaká ospalá asi půjdu spát. A co vy?“
Naruto viděl, co tím naznačuje, fiktivně taky zívl. „No, já jdu taky. Dobrou.“
Naruto a Nakila se s ostatními rozloučili.
______Šli spolu uličkami úplně zticha, zahnuli za roh, do temné uličky. Nakila se rozhlídla kolem. „Takže dneska, přinesu rtěnky, fixy a tajnou zbraň.“ Šeptla, že jí skoro nebylo slyšet.
„Já, přinesu pasty, fixy.“
„Super, takže v 11 u mě, jo Naruto?“
„Jo, čau.“
„Ahoj.“
_____Rozešli se. Nakila už byla u dveří svého bytu. -Hehe, to je ďábelský plán.- A začala se smát. Vešla do bytu, připravila věci do baťohu, svlékla se a šla se umýt. Z koupelny se jen ozývalo „Yura, Yura too…“ To si zas Nakila prozpěvovala.
Vylezla z koupelny a po schodech nahoru do pokoje se loudala. Konečně došla do pokoje. Pokoj byl osvícený měsíčním světlem, zatáhla závěsy a padla na postel. V tu chvíli usnula tvrdým spánkem.
Po nějaké době:
_____Buch, buch, buch… ozývalo se ze dveří. Nakila sebou trhla, až spadla z postele. Zase buch, buch. Koukla se na budík. -Ale ne, to už je 11.- Rychle se oblékla a běžela dolů. Otevřela dveře a tam stál Naruto s nedočkavým úsměvem.
„Počkej Naruto. Jen si vezmu Baťoh.“
Ve spěchu hodila na rameno baťoh a vyrazili.
_____Po chvíli konečně dorazili k domu Sakury.
Nakila přiškrceným hlasem „Naruto, já to u ní neznám…“
„Neboj se já jo.“
Skočili měkce na balkon, otevřeli dveře a vešli. Ocitli se ve velké místnosti,…
„Naruto, potichu.“ Sykla Nakila když zahlídla postel a v ní spící Sakuru.
Opatrně přišli k Sakuře. Nakila vzala červenou fixu a kolem levého oka udělala kroužek. Naruto vzal zelenou a udělal kruh kolem druhého oka. Pak vzal černou lihovku a na obličej jí napsal: „Jsem šprt, heč.“ A za tím smějící smalík.
A Nakila zbytek obličeje zaplnila klikyháky, čárkami, sluníčkami. Opatrně odešli na balkón a mohutným skokem byli pryč.
______Skákali přes střechy domů, balkóny, stromy až dorazili na místo, před dům Kakashiho.
Nakila se opatrně rozhlídne a pošeptá Narutovi „Tady musíme být opatrnější.Kakashi by nás zabil.“
Po špičkách vlezli dovnitř, ale Nakila byla překvapená, bylo to jak v tom snu co se jí zdálo. „Ložnice je támhle, aspoň myslím.“
A opravdu byla. Kakashi pokojně spal rozvalený na posteli.
„Hele Nakilo, asi četl tu hloupou knížku do noci.“
Nakila se lépe podívala na Kakashiho a na hrudníku uviděla rozloženou knížku. „To není hloupá knížka,to je umělecké dílo!“ prohlásila.
Nakila vyndala rtěnku a fixy a udělali mu kolem očí čmáranice.
Zaštrachala v baťohu a skoro neznatelně šeptla „Teď je čas na mojí tajnou zbraň.“
A z baťohu vyndala plechovku a v ní červená barva. Velice, velice opatrně tu barvu vlili Kakashimu do vlasů až je měl rudý jako rak.
Nakila vrátila do baťohu plechovku a už byla na odchodu, když Naruto „Nakilo, počkej. Teď máme mimořádnou možnost…“
„Možnost,…na co?“
„Přece abychom zjistili jeho pravou tvář.“
„Jsi blázen?! Vždyť ho probudíme.“ – stejně tu tvář bych chtěla vidět -
„Nakilo, ty máš jemný prsty, prosííím.“ Poprosil žalostně.
„No, tak jo.“ Ale začali se jí klepat ruce.
Vrátila se, pozvedla je k masce, ale ucuknula. Nakonec se jí prsty uklidnily. Zvedla ruce, jemně chytila okraj masky a stáhla jí. Nakila a Naruto na tu tvář civěli pěknou chvíli. Najednou se Kakashi pohnul, tak radši Nakila a Naruto zdrhli.
_____Šli uličkou a Naruto se udiveně zeptal: „Nakilo, jak jsi věděla kde je jeho ložnice?“
A Nakila přemýšlela, co mu má říct. -Přece mu nemůžu říct, že se mi o tom zdálo. Hmm… -
„Víš co Naruto, já ani nevim, prostě jsem to tušila.“
„Aha. Ale já se už nemůžu dočkat rána, jak budou šílet.“
„He. To nás asi zastřelej.“ A začali se smát. Už byly u bytu Nakily.
„Hele Nakilo, tak čau uvidíme se ráno.“ A hlasitě se zasmál.
„Chichi, já se budu muset držet, abych se netlemila. To bude sranda, Tak čau.“
______Crrrr, ozval se ráno nemilosrdně budík. Nakila ještě celá rozespalá vstala, hodila na sebe župan a seběhla po schodech dolů. Namazala si rohlík s marmeládou, a uvařila si čaj. Nasnídala se a pak se šla do koupelny umýt. Z koupeny se pro změnu ozývalo „Fighting Dreamers,…., Fighting Dreamers“
Oblékla se a běžela ven. Došla, až na křižovatku kde na ní čekal Naruto.
„Ahój Nakilo, tak jak ses vyspala?“
„Ahojky, jo jde to. Kde jsou všichni?“
„Teprve přijdou.“
______Chacha…ozvalo se z postraní uličky. Nakila a Naruto se otočili tím směrem a div nevyprskli smíchy jako ostatní lidé. Kakashi měl rudý vlasy jako rak a kolem pravého oka sluníčko od fixy.
Nakila se zhluboka nadechla a vydechla. „He.Kakashi co se ti stalo?“
„Někdo si ze mě vystřelil.“ Řekl nakvašeně.
„Ze mě taky.“
Všichni se koukli tím směrem, odkud měl být ten hlas. A tam stála naštvaná Sakura. Na obličeji se pyšnil nápis Jsem šprt, heč., a vybledlý klikyháky.
„Vůbec to nejde smýt, hlavně ten nápis.GRRR.“
Nakila už už málem vyprskla, tak rychle řekla: „Pojď se Naruto projít.“
„Jo, jasně.“ Odešli od nakvašených obličejů.
Cestou Nakila naznačila aby Naruto mlčel, protože věděla, že jsou sledováni.
Najednou ale řekla: „Schválně, kdo bude první tam, kde jsme byly včera.“
Rozeběhli se jak splašený. Po chvíli dorazili na onu temnou uličku, kde se včera domlouvali. Nakila se ujistila, že jsou sami.
„Cheche, ti ale šílej.“
„Jo, to teda jo. Se nám to podařilo.“ A rozesmáli se na celé kolo.
_____V tom ale před ně skočil Kakashi. „Aha, tak takhle to je.“
A podíval se na oba dva, jako by je chtěl zabít.