7.tým a Nakila 2. díl- Pravda a Nový tým

než začnete číst(novinky)

Přímá řeč je kurzívou a myšleky mezi pomlčkami.
Pro moderátory: Prosím když taky upravte u mluvení Naruta to "...-ttebajo" netušim jak se píše.

Nebičujte mě . Tento díl je přechoďák, další díl je mazec!!

Po 3 týdnech v nemocnici:
Doktorka prohlíží zdravotní kartu.
Nakila se s nadějí podívala na doktorku a povídá: „Tak co? Jak je na tom?“
Doktorka se otočila k Nakile. „Ještě se neprobudí nejméně týden.“
Nakila smutně svěsila hlavu. Najednou se otevřely dveře a tam stáli Sakura a Naruto. Naruto zahlídl Nakilu.
„Co, co tady děláš?! Ty máš ale drzost-ttebajo!“ Už, už si vytahoval rukávy, když v tom ho zastavila Sakura.
„Ne, Naruto. Podívej se na ní pořádně!“
Naruto i když s velkým odporem si jí prohlídl znova. Až teď teprve uviděl velké kruhy pod očima, obličej plné slz a zbědovaný výraz.
„Vidíš Naruto, vůbec není ráda, co se stalo spíš naopak.“
„Jak to?“
„Nevím. No, Ahoj Nakilo.“
Nakila vzhlédla, a zahlídla, jak na ní mává Sakura. Byla překvapená ale taky jí zamávala. „Ahoj.“ A zase sklopila hlavu.
Sakura přistoupila k Nakile. „Jak, jak je na tom Kakashi?“
„Nic moc, prý se neprobudí dobrý tak týden.“ Řekla smutně Nakila.
Najednou Kakashi zakuckal. Všichni se vyděšeně na něj podívali. Kakashi začal pomaličku otvírat oči a pak se rozhlédl kolem.
„Co se to děje? Kde to jsem?“ Ptal se vystrašeným hlasem.
Nakila rychle odpověděla dřív než Sakura nebo Naruto stihli zareagovat.
„Ahojky, Kakashi. Neboj, jsi v nemocnici. Jak se cítíš?“
Sakura a Naruto se udiveně podívali na Nakilu, a Sakura si pomyslela, -Hmm, proč se ptá? A proč tu byla celou dobu, že by…- A zase se vrátila do reality.
„No, je mi dobře. Kuck,kuck.“ A usmál se.
„Moc na to nevypadáte Sensei .Nebude vám vadit, když si na chvíli odtáhnu Nakilu?“ a nevině se usmála.
„Jasně, jen si jí vem. Vždyť mi nepatří.“ Otočil hlavu, a zamyšleně se podíval na Nakilu.
Ta jen rozpačitě uhnula pohledem. Sakura byla už u dveří. „Tak pojď.“
Nakila jen mlčky následovala na chodbu. A nastal „ten“ okamžik. Okamžik kdy se Sakura musela zeptat na zásadní věc.
„Nakilo…?“
„Mno?“
„Proč, proč si při tom boji ho nechtěla zranit? A proč jsi celý ty týdny se nehnula od senseie?“
„Já, nevím jak to říct… Začalo to tím, že mi tehdy ve Větrné Iruka vyprávěl o Kakashim, kopírovacím ninjovi. Ten příběh mě tak zaujal, že jsem chtěla vidět jak vypadá. Iruka mi ukázal jeho fotku….a tehdy se to stalo.“
„Co se stalo?“
„Tehdy, jsem se do něho zamilovala.“ A zčervenala jak rajče. „Taky mě napadlo, že bych s ním mohla jen tak zabojovat…“
„Aha, tak proto. Ani se ti nedivím náš Sensei je opravdu okouzlující.“ A začala se smát. „A ví o tom ještě někdo kromě mě?“
„Mno, myslím, že ne. Ale když jsem viděla ten tvůj pohled, když jsi přišla, tak jsem věděla, že ti to docvaklo.“ Usmála se.
Potom obě šli zpět do pokoje, Nakila si sedla na židli vedle postele. Kakashi si jí pozorně prohlídnul.
„Nakilo..?“
„Hmmm?“ zvedla hlavu a podívala se do toho oříškového očka a vzrušením se jí rozklepali kolena.
„Měla by ses jít vyspat.“ Usmál se.
„Vypadáš jak strašák.“ Řekl Naruto a všichni se začali smát, protože Kakashi má ve jméně strašák.
„Sensei, Nakila tu byla pořád, ve dne v noci.“
Kakashi se otočil na Nakilu, ale ta byla červená jak rajče, podíval se zpět na Sakuru a ta pokračovala.
„Ona, vás totiž……“
„Já se jdu vyspat.“ Řekla Nakila a rychle odkráčela pryč.
Všichni se udiveně dívali na dveře, za kterými zmizela. A Sakura –kam? Vždyť nemá kde. -
„Asi nechtěla být u toho, až vám to řeknu.“
„Řekneš, co-ttebajo?“ zeptal se Naruto.
„Sensei, důvod proč vás nechtěla zranit a proč tu pak celou dobu byla, je…že vás miluje.“
Naruto a Kakashi vytřeštili na Sakuru oči.
Kakashi pak kývl hlavou. „Mě připadala, jako by mě šetřila. A teď se to potvrdilo.“
„Už to chápu-ttebajo.“ Naruto se usmál a pochichtával. „Proto dělala takový oči na senseie.“
Nikdo ho nechápal, ale on si z toho nic nedělal, jen se dál přihlouple usmíval.
Po dlouhém mlčení se konečně ozvala Sakura. „Myslím, že půjdu za ní.“ A na tváři měla soucitný výraz.
„Já půjdu taky.“ Okamžitě se zvedal Naruto.
A Kakashi zůstal sám.
Pochvíli „ťuk, ťuk.“ Kakashi to nevnímal, myslel, že se mu to zdálo. Znova „ťuk,ťuk.“, otevřely se dveře a tam stála Tsunade. „Ahoj Kakashi, jak se vede?“
„Nic moc. Čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu, Tsunade-sama?“ a jen se usmíval.
„Ale Kakashi, nepřeháněj.“ Zasmála se Tsunade ale zase zvážněla. „Přišla jsem si s tebou promluvit.“
„No, jen povídej.“ Pronesl nedočkavě.
„Iruka mě požádal, jestli by nemohla Nakila vstoupit do vašeho týmu.“Kakashi se zamyslel –mno, to by byla sranda. Ale jak by se shodla s ostatními? To musím vymyslet- „Ty ses, už rozhodla?“
„Ne, čekám na tvoje vyjádření.“
„Mě by to bylo celkem jedno, ale musím se zeptat Naruta a Sakury.“
Někde jinde ve vesnici:
Už zapadalo slunce, Naruto a Sakura pořád né a né najít Nakilu.
„Kde může bejt-ttebajo?“ řekl nervózně Naruto. „Sakuro,…. SAKURO!“ zařval.
Sakura se prudce otočila. „Jé, promiň já se zamyslela. Že je ten západ nádhernej?“
„Hmmm, to je no.“
„západ,..ZÁPAD!“ zakřičela.
Naruto vedle ní se tak lekl, až spadl na záda. „ÁÁÁÁ, takhle mě neděs, Sakuro.“ A těžce se zvedal.
„Západ, přece všichni zamilovaní se rádi dívají na západ slunce.“ Vychrlila.
„Co??“ nechápal Naruto.
„Všichni zamilování mají rádi západ.“ Řekla už pomaleji. „Nevíš kde je nejlíp vidět západ sluce?“
Naruto stále nechápal, ale odpověděl. „Asi z toho útesu, kam nás vzal v létě Kakashi. S tím velikým stromem.“ řekl pro upřesnění.
Už nic neříkali, a skákali přes střechy domů směrem k útesu. –Doufejme že tam bude- pomyslela si Sakura.
Dorazili k útesu a seskočili ze stromu stojící opodál.
Nakila seděla pod stromem, nehybně se dívala na nádherný západ slunce a pobroukávala si nějakou smutnou melodii.
Sakura a Naruto šli mlčky blíž, teď už Sakura rozpoznala melodii, byla to písnička „sadness and sorrow“. Přisedli si k Nakile. Ta otočila hlavu na Sakuru, oči měla plný slz, a Sakura jí jen objala, to už Nakila naplno brečela.
„Co jsem to provedla?“ hlesla žalostně.
„Nic se nestalo. Neboj, Kakashi se to dozvěděl a vůbec se nezlobil nebo tak něco.“ Ujišťovala.
„Smrk, o tom nemluvím. Mluvím o tom boji, já…ho nechtěla zranit.“
„Věděl, že se to může stát. Šel do boje, šel. A on tě neviní!“ ozval se Naruto s úsměvem na tváři.
„Jsem tak ráda že vás mám, škoda že nemůžeme být ve stejném týmu.“ Usmála se Nakila.
Slunce dávno zapadlo, vystřídal ho nádherný měsíc a hvězdy. Ti tři šli prázdnými uličkami. Ale díky nim ne tichými, jelikož si povídali vtipy a pokaždé se řehtali na celé kolo.,
PUF…najednou se před nimi objevil člen ANBU. „Máte, všichni tři jít za Kakashim do nemocnice.“
„Co se děje?“ zeptali se vyděšeně, ale to už byl pryč.
Nedřeli se během, ale hned se přenesli k němu do pokoje.
Kakashi stál u okna a díval se na měsíc. „Á, jste tady.“ S těmi slovy se otočil.
Když viděl výrazy těch tří, usmál se. „Nebojte, nic se neděje.“
A po pokoji se rozlehlo tiché „Ufff“
„Chtěl jsem s vámi mluvit. Posaďte se.“ A rukou pokynul k židlím u postele.
Posadili se a napjatě čekali, co jim řekne.
„Iruka, poprosil Tsunade jestli by Nakila nemohla být v našem týmu. A ta byla za mnou…“
„*Nanííí??“ a Nakila vytřeštila oči.
Naruto a Sakura, byli jak opaření.
„Nech mě pokračovat. Já řekl, že je mi to jedno, ale že se vás musím zeptat.“ Dořekl Kakashi.
„A proč jsi volal mě, vždyť tohle je otázky na tyhle dva.“ Řekla nechápavě.
„Protože potřebuju i tvůj názor. Nemůže někdo rozhodnout za tebe.“ Vysvětlil.
Konečně se Naruto a Sakura vzpamatovali.
„Já myslím, že je to dobrý nápad.“ Prohlásila svědomitě Sakura.
„Jo, souhlasím. Dattebayo!“Vykřikl Naruto.
„A co ty, Nakilo?“ zeptal se Kakashi.
„Já…“-přece u útesu jsem o tom mluvila- „Jasně, moc chci.“ nakonec řekla a usmála se.
„Aby ne, když jsem tu já.“ Prohlásil Kakashi a všichni se začali smát.