Dobro proti zlu- kapitola 13: Tým Konohamaru

Kakashi se vrátil do pokoje a sedl si na okraj postele. Z bledého, zpoceného čela odhrnul její rudé vlasy a vzal žiňku, která ležela na stolku. Utřel jí čelo i krk a posadil se na židli naproti postele.
„Kakashi,“ zasípala a vztáhla k němu ruku.
Nečekal a pevně jí stisknul. Věnovala mu vděčný úsměv, ale rázem zatnula zuby bolestí, která jí projela neřízeně tělem.
„Odpusť mi to,“ zamumlala.
„Co,“ vykulil na ní své oko. „Nemám ti co odpouštět.“
„Medailon. Kde je můj medailon,“ zachroptěla.
„Mám ho tady. Nechtěl jsem, aby se s ním něco stalo. Schoval jsem ho u sebe,“ podal jí medailonek se stříbřitou tekutinou uvnitř.
Na její přání jí ho zapnul kolem krku. Vypadala jako by se jí oddechlo. Její tvář se zdála o něco spokojenější než předtím.
Z ničeho nic ho chytla za jeho vestu. Podívala se mu do očí. Ty oči, ty její oči byly to na co by se mohl každý den dívat. Uvědomoval si, že přichází o další milovanou osobu. O někoho, koho má víc než rád.
„Mám poslední přání,“ hlesla. „Můžeš mi ho splnit?“
„Cokoliv,“ přikývl.
Chvíli se na něj beze slova dívala. Vpíjela se do jeho očí. Natáhla prsty k jeho masce a on se nebránil. Když jí pomalu sunula dolů zašeptala chabě: „Polib mě Kakashi.“
Neodpověděl a jen se k ní pomalu naklonil. Jejich rty se konečně setkaly.
K jejich překvapení začal nenápadný medailon na jejím krku zářit. Zářil jako hvězda a svit se rozprostíral po celém pokoji.
Stříbrná zář z jejího přívěsku se pomalu snažila přebít černou skvrnu na její hrudi.
Skutečně po pár chvílích začala ustupovat a měnit se znovu na bledou, jemnou kůži.
Znovu jí políbil a záře se zvětšila. Uzdravování se urychlilo a po pár minutách nebylo po skvrně ani stopy.
Oba na sebe vyjeveně hleděli.
„Co..co se to stalo?“ zeptala se Hanaya, které se udělalo podstatně lépe.
Jako by se uvolnil nějaký těžký kámen, který doteď trůnil na jejím srdci.
„Jak je ti?“ vyhrknul Kakashi a chytil jí za ramena. Lehce s ní zatřásl.
„Je mi fajn,“ usmála se.
„Díky bohu,“ vydechl a sesunul se zpět na židli.
Sundal si svou ochranou čelenku a otřel si čelo. Chvíli ztěžka oddechoval než se konečně taky usmál.

„Je v pořádku?“ nadskočil nadšeně Naruto a rázem padl zpět na zadek. Nevěřícně chvíli civěl do země než se jeho obličej roztáhl do širokého, upřímného úsměvu.
„Hanaya-san je v pořádku?“ ptala se vesele Sakura.
Kakashi jen přikývl a reakce ostatních ho donutila k pousmání.
Zpráva o jejím zdraví se roznesla rychle. Jediné co zbývalo, bylo uzdravení jejího zranění, které utrpěla v boji.

„Zvu tě neechan. Dneska je to na mě,“ ujišťoval Hanayu Naruto, když došli k Ichiraku.
Zrovna měla vycházku a využila jí k setkání svých přátel.
„Toho si užívej. Naruto je jinak skrblík a na ramen nezve,“ ušklíbla se Sakura.
„Haha Sakura-chan,“ neodpustil si ironicky Naruto.
„Tsunade-sama říká, že zítra tě propustí z nemocnice. Co budeš dělat?“ otočila se na ní růžovovláska.
Hanaya pokrčila rameny a dala se do misky s nudlemi, které mezitím položili před ní na stůl.
Dostavil se i Shikamaru, který měl za sebou v závěsu ještě dva zbývající členy týmu.
„Tohle je Chouji a Ino, mí přátele, sensei,“ představil je a Hanaya si s nimi podala vesele ruku.
„Mimochodem, jak jsi na tom s tréninkem Naruto?“ otočila se na něj po chvíli, když se všichni posadili. Naruto se zarazil a podíval se na ní.
„No, vlastně jsem ještě neměl čas pokračovat,“ přiznal.
„Proč ne?“ zamračila se trochu Hanaya.
„No, uprostřed tréninku přece napadli vesnici a pak se to všechno tak nějak seběhlo. A ty jsi byla v nemocnici..no..a tak..tak nějak to bylo,“
„Vlastně to bylo trochu jinak,“ zašklebila se Sakura. „Naruto měl potom spoustu času pokračovat, jenže když jsi ležela v nemocnici chodil jako tělo bez duše. Nepřemýšlel o ničem jiném. Choval se jako pako,“ utrousila a mávla rukou.
„Říká ta, která se u její postele rozbrečela,“ přidal se Sai.
Sakuře na čele naběhla žilka a navztekaně se otočila směrem ke svému společníkovi.
„Zmlkni,“ sykla varovně.
Ostatní se srdečně zasmáli a pokračovali v nevázané konverzaci.

„Hanaya-sensei!“ zavolal na ní jemný dívčí hlas.
Otočila se za původem toho zavolání s spatřila Hinatu, běžící směrem k ní.
„Sna-snažím se vás dohonit už od Ichiraku jenže-,“ začala, ale při dokončení věty zrudla jako rajče. „No to je jedno,“ mávla po chvíli rukou.
„Co potřebuješ?“ zajímala se Hanaya milým tónem.
„No já,-já vlastně,- vlastně,“ začala drmolit a ne a ne se vymáčknout.
„No tak Hinato, co jsi po mě chtěla?“ snažila se jí popohnat.
„Jestli bych,- no jestli bych nemohla chodit trénovat s vámi. Chtěla jsem se procvičit v boji s mečem a Naruto-kun říkal, že- že jste v tom dobrá,“ vydrmolila se nakonec.
Hanaya pozvedla obočí. Hinata znovu zrudla do barvy dobře vyzrálého rajčete a podívala se jinam.
„Myslíš trénovat se mnou a Narutem?“
„Ha-hai,“ přikývla.
„Samozřejmě,“ ujistila jí. „Ale nezaručuju ti kvalitu boje. Nejsem zas tak dobrá jak se říká,“ zasmála se a pokračovala v cestě zpět do nemocnice.
Hinata ještě chvíli stála na místě a oddechla si. Bude trénovat s Narutem, skutečně jí to vyšlo.
Doopravdy se odhodlala zeptat.

Tým Kakashi stál po dvou dnech před hokage v její kanceláři. S úsměvem si je prohlížela a podepřela si hlavu rukou.
„Takže k věci. Proč jsem vás tady zavolala,“ začala a prolétla očima po všech přítomných.
„Rozhodla jsem se Hanayu nasadit na místo Ebisu, který teď má bohužel jiné věci na starosti. Ač nerad, musel opustit post velitele jeho týmu. Hanaya jakožto jounin je vhodným kandidátem,“ vysvětlila jim.
„Mo-moment. Chcete říct, že povedu svůj vlastní tým?“ vykulila na Tsunade oči.
„Ano. Samozřejmě zůstáváš součástí týmu Kakashi, ale od teď jsi velitel nového týmu.“
„Počkat!“ zaprotestoval Naruto. „Řekla jsi Ebisu? Ebisu-sensei měl přece na starost tým-,“
„Áááááá ona mě chce zmlátit!“ vtrhnul do dveří malý, hnědovlasý kluk, utíkající před zrzavou, navztekanou dívkou.
„Konohamaru,“ hlesl Naruto, načež se začal neovladatelně smát. „Bezva neechan!To si užiješ srandy!“
„Tak dost!“ zařvala Tsunade na povykující děti.
Konohamaru se na ní překvapeně otočil jakoby sotva vnímal její přítomnost.
„Naruto-niichan, co ty tady?“ šťouchnul do něj a prohlédl si ostatní. „Ááá to je ta zrůda s velkým čelem! Sakura-chan!“
„Říkal jsi něco?“ otočila se na něj Sakura a pohrozila mu nastavenou pěstí.
„Nene,“ hlesl chlapec.
Tsunade naskočila z povyku v její kanceláři nebezpečná žíla na čele a donutilo jí to zakřičet „TICHO K SAKRU!“ a bouchnout do stolu tak, že se přelomil na dvě půlky.
Všichni zmlkli a nevině se podívali směrem ke své hokage.
„Konohamaru, Moegi, Udone, tohle je váš nový sensei. Aozora Hanaya. Hanayo toto je tvůj tým geninů,“ představila je navzájem.
„Cooooo?“ vyjekl Konohamaru a ukázal prstem na Hanayu. „Tahle sexbomba by se hodila možná tak do oiroke no jutsu a ne jako sensei!“ zaprotestoval.
Hanaya se k němu sklonila tak, že měla svou hlavu těsně za jeho ramenem.
„Dávej si pozor mladej. Kryj si záda, protože já po nich půjdu,“ pronesla tajemně a nasadila výhružný tón. Zabralo to. Konohamaru i zbytek jeho týmu se otřásl a nasadil rozpačitý, nevinný výraz.