Otevírám se na konci...

Jednou se zlo objeví. Dokud se ale neobjeví, nemá smysl se s tím zatěžovat. Až přijde pravý čas, postavím se mu a budu bojovat do posledního dechu.
Tuto větu si pořád donekonečna opakovala. Vídala jí dokonce i ve svých snech, v řiši, kde byla v bezpečí. Každým krokem jejího života jí provázela. Dnes poprvé ve své víře zakolísala. Bariéry, které si za svůj krátký život stačila vybudovat, byli v jedné chvíly pryč.
Byl to on... Celou dobu. On, který zavraždil její dva rodiče, on, který jí zabil jejího kmotra i blízké přátele. On, který se teď nad ní skláněl. Ten bolestivý pocit v ní stále stoupal. Pocit ztráty, pocit nenávisti...
Její rodiče byli nejlepšími lidmi, které za kratičkých sedmnáct let které tady byla poznala. Její kmotr jí byl stejně tak blízký jako nejbližší přítel. A nakonec její přátele, její senseiové... A všechno tak najednou.
Otec byl Rokudaime Hokagem, matka nejlepší medik vesnice. Jak někdo mohl tak mocné a zdánlivě neodloučitelné osoby v jednu chvíli zabít? Mohla za to zrada. On, který je zradil. On, který byl jejich nejlepším přítelem po celá léta.
Nedokázala to pochopit. Její velké, smaragdově zelené oči pohlédly do jeho černých jako uhel. Šel z nich strach, ale ona se nebála. Teď už ne, už se se vším smířila. Její dlouhé, rudé vlasy byli slepeny krví a promáčené skrz naskrz. Bojovala statečně a odhodlaně, probojovala se zábranami, které nikdo jiný nedokázal překonat. Ale stejně tam ležela, promáčená a poražená.
Nadešel čas. Silně se rozpršelo a obloha ztmavla. Už dlouho s tím byla smířená, už dlouho byla připravená na tento okamžik. Už před sebou viděla tváře rodičů, tváře kmotra a tváře přátel, které nedokázala ochránit. Všechno byla její vina. Říká se, že na sklonku života vidí člověk světlo na konci tunelu. V jejím případě to však byli postavy, které zemřeli kvůli ní a které nadevše milovala.
„Jsem připravena zemřít.“ zašeptala potichu a zavřela své smaragdové oči. Její duše se připravila na dlouhou pouť. Po těle se jí rozlilo lenivé teplo a poznala, že tentokrát je to opravdu konec.
Otevírám se na konci...