Společný návrat 05 - Špatné zprávy

Nastal další krásný den. Slunce začalo vycházet a ohřívat svými paprsky přírodu všude okolo. Každý by v tuto dobu ještě normálně spal a nabíral síly na další den, ale jeden blonďák se vracel ze svého celonočního tréninku a razil si cestu ke svým společníkům, kteří ještě spí ve svém stanu, jemu neznámo kde. Po chvilce hledání objeví svůj cíl. A to ten stan. Hned ho napadl jeden škodolibý nápad a začne ho provádět. Přistoupí ke stanu a pomaloučku rozepne vstupní otvor. Odstoupí od stanu, složí několik potřebných pečetí a zvolá:
„Suiton: Mizu rappa!“ Ale nesoustředí do této techniky tolik chakry. Předním se zvedne menší vodní vlna a už si to míří vstupním otvorem ve stanu přímo na jeho přátele. O několik vteřin později už slyší jejich výkřiky a snahu o to, aby co nejdříve opustili stan. Ze stanu prvně vyběhne Sasuke a naštvaně se rozhlíží a hledá toho, kdo je za všechno odpovědný. Nikde nikoho nevidí, což se mu zdá divné. Najednou se vedle něho objeví Sakura, která se také konečně dostala ven.
„Kde je?“ vykřikne naštvaně. Je na ní znát, jak moc je naštvaná a kdo by nebyl po takovém probuzení. Oba zaslechnou smích, který vychází někde nad jejich hlavami a hned potom hlas jejich kamaráda:
„Tak jste konečně vzhůru? Já myslel, že budete spát celý den a tak jsem si neodpustil trošku vám pomoci.“ To ji dopálilo ještě víc a tak na něho zařvala:
„Nejen že nás včera špehuješ a ještě dneska vyvádíš takový blbý vtipy? Za to zaplatíš!“ Rozeběhla se k tomu stromu na kterém seděl a jednou ranou odhodila ten strom někam do dáli. Uzumaki zareagoval rychleji než čekala a už stál přímo za ní.
„Vás někdo špehoval a to jsi takhle naštvaná? To by mě zajímalo co jste dělali,“ neodpustil si Naruto a hned musel uhýbat dalšímu útoku, který na něho šel ze zadu. Rychle uskočil do křoví za sebou aby se vyhnul dobře mířené rány od Sasukeho. Využil této situace a začal běhat do kola okolo nich. Stále nabíral rychlost, ale křoví které bylo všude okolo, bránilo jeho přátelům vidět to, co dělá. Oba jeho protivníci se rozhlíželi všude okolo, ale nikde ho neviděli.
„Vylez Naruto! A slibuji, že to nebude moc bolet,“ křikla Sakura. Naruto při své činnosti začal mluvit. Vypadalo to, jako kdyby mluvil ze všech stran.
„Nechápu proč vy dva podezříváte zrovna mě? Co bych z toho asi měl, kdybych tam na vás zíral?“ pronesl k nim.
„Co je to?“ divila se Sakura. Ze všech stran se ozýval Narutův hlas.
„Je to divný, ale beztak to bude jen jeho stínový klon,“ konstatoval Sasuke.
„Já jsem vás nešpehoval, byl jsem úplně jinde a vůbec na to nebyl čas. Dalo by se říct, že mám i svědka,“ pronesl opět Naruto. A v tom mu to docvaklo. Zastavil se a vykřikl:
„Honem k zemi!“ Ale nic se nestalo. Jeho přátele si mysleli, že si z nich dělá zase srandu a tak zůstali tak, jak byli.
„Proč by jsme …,“ nestihl Sasuke dokončit větu, protože k nim přiskočili dva klony a oba je strhli k zemi. V tu chvíli se ozval obrovský výbuch. V okolí se šířil obrovský žár a nad hlavami jim začali dokonce létat i nepřátelské techniky.
„Co se to…?“ chtěla vědět Sakura, ale vyrušil ji bolestný výkřik Uchihi. Rychle se k němu otočila a začala zjišťovat co se děje. Všimnula si že jeho noha docela vážně krvácí a tak mu ji chtěla hned vyléčit, ale najednou si všimla techniky, která letěla přímo na ně a neměla vůbec žádný čas k tomu, aby něco udělala. Pomalu se začala loučit se světem, ale v tom se před ní objevila nějaká postava, která ji i chlapce uchránila před jistou smrtí.
„Vezmi ho někam do bezpečí. Já zjistím co chtějí a pak vás najdu,“ oznámil ji Naruto, který jí zrovna zachránil život.
„Ale nemůžu tě tady jen tak nechat! Nemůžeš vědět kolik jich tu je,“ snažila se vzdorovat. Na jeho tváři však hrál úsměv.
„Neboj se o mě! A už ho konečně odtáhni do bezpečí, nebo ti tady vykrvácí,“ odvětil jí blonďák. Když se podívala na Sasukeho, tak usoudila, že má Naruto pravdu. Pod jeho tělem se tvořila louže od krve, kterou ztratil. Už na nic nečekala, s obtížemi si dala Uchihu na záda a odešla pryč.

Naruto se rozhlížel po bitevním poli a hledal své protivníky. Ani nemusel čekat dlouho, protože se před ním objevili tři zahalení muži.
„Takový šlechetný čin! Obětovat se pro bližní v dnešní době, už moc lidí nedokáže,“ spustil posměšně jeden z nich.
„Co tady chcete?“ vyjel na ně Uzumaki. Muž který stál uprostřed se usmál a začal mluvit:
„Našemu šéfovi se donesla zpráva o tom, že se v Konoze pohybovali nějací ninjové, a tak nás poslal abychom to prověřili, a koho nakonec najdeme? Dvě nějaké hrdličky, které se nahání v jezírku. Tak jsme se jich chtěli zbavit. Ale s tebou jsme nepočítali.“ Vysvětlil mu celý jejich příběh.
„A kdo je ten váš šéf?“ divil se ještě blonďák. Na tu otázku mu odpověděl muž, který zatím mlčel:
„My nemáme jen jednoho šéfa. Je jich víc, ale určitě budeš vědět o koho se jedná, když ti řeknu název jejich organizace. A to je Akatsuki!“ Naruto se trošku zamračil. Sice něco takového čekal, ale vůbec se mu nelíbilo, jak rychle je našli.
„Tak aspoň je už nemusím hledat! Jaké mají plány? O co se to pokoušejí?“ začal na ně naléhat Uzumaki. Chtěl znát odpovědi na mnoho otázek.
„Proč bychom ti měli něco říkat? Připrav se na smrt,“ vykřikl opět ten muž co stál vprostřed.
„Tak mi ty informace asi dobrovolně nedáte že? Tak je z vás budu muset vymlátit,“ pronesl Naruto a už začal uhýbat jejich útokům. Ale moc dobře věděl, že stav chakry jeho protivníků je žalostný, protože použili proti nim moc náročné techniky před okamžikem. A tak na něho útočili jen pomocí kunaií a boje z blízka. Ale ani jeden se netrefil, protože se zvedl vítr a jejich protivník zmizel. Všichni tři se začali rozhlížet a hledat ho. Najednou dva z nich odletěli k nejbližšímu lesu a při kontaktu se stromy se odporoučeli do říše snů. Ten co nejvíce mluvil zůstal jako jediný stát bez pohybu, protože cítil čepel zbraně na svém krku.
„Už budeš mluvit? Co plánují Akatsuki?“ zeptal se znovu na stejnou otázku ninja z Listové. Jeho protivník se začal třást strachem po celém těle a začal:
„N-Nemůžu ti nic říct! Oni mě zabijí…“ Blonďák se usmál a řekl:
„Asi ještě nevíš proti komu stojíš. Asi bych ti měl ukázat co by tě mohlo potkat, když budeš mlčet…“ Potom co to řekl se ozvalo lusknutí. Chvíli se nic nedělo, ale potom se v bolestném křiku probrali jeho společníci z bezvědomí a v ten samý okamžik se ozval divný mlaskavý zvuk a už po nic skoro nic nezbylo, kromě zbytků oblečení a krve všude okolo. Narutův protivník se roztřásl ještě více.
„Tak už mám potřebný respekt? Když budeš mluvit hned, tak můžeš zůstat naživu a někam se ukrýt, než skoncuji s celou tou organizací. Tak co bude?“ naléhal na něho. Protože přítomný ninja nestál o to, aby dopadl jako jeho společníci, tak začal:
„Nevím toho moc. Ale vím, že dnes odpoledne by měl Deidara a Sasori se svými legiemi, které dohromady čítají pět stovek mužů, zaútočit na Sunu a úplně ji dobít!“ Narutova čepel mu sklouzla z krku. Na nic nečekal a utíkal co nejdál od něho. Blonďák byl v šoku.
Útok na místo kam se uchýlili uprchlíci z jeho vesnice bude brzy napadeno a tomu musel zabránit.
„Nenechám nikoho dalšího, aby zbytečně zemřel,“ řekl jen tak do větru, vytvořil několik klonů a začal hledat Sakuru a Sasukeho.

Neustále se ohlížela jestli je někdo nesleduje. Když usoudila, že je dostatečně daleko od boje, tak položila mladíka na zem a začala ho pomalu léčit. Jeho zranění však nebylo tak vážné, jak prvně myslela. Neomdlel na ztrátu krve, ale jen dostal něčím do hlavy. Po chvíli léčení začal přicházet k sobě.
„Sakuro? Co se to děje? Kde je nepřítel?“ divil se Uchiha, když se úplně probral. Hned se vymrštil na nohy a začal se rozhlížet, ale bolest v jeho noze ho zase pěkně rychle usadila.
„Buď v klidu. Na tu nohu teď nebudeš moct chvíli pořádně šlapat! Byl jsi zraněn, když nás překvapili. Naruto s nimi teď bojuje,“ vysvětlila mu všechno. Jak to dořekla, tak se ozval někde za ní, nějaký šramot. Hned vyskočila, připravena bránit svého přítele svým životem, vstříc nebezpečí. Z křoví však vyšel jen Naruto s podivným, smutným výrazem, který neměl ani když zjistili to co se stalo s vesnicí.
„Naruto! Ty jsi mi dal. Já myslela, že nás našel nepřítel,“ vydechla si Sakura.
„Co se tam vůbec stalo?“ ptal se hned Sasuke. Naruto se sesunul vedle něho a začal vyprávět:
„No jak jste byli naštvaný že jsem vás takovým způsobem probudil, tak jsem si všimnul něčeho co jste říkali. A jelikož já jsem vás nešpehoval, tak tam musel zákonitě být někdo jiný. V ten okamžik jak mi to došlo, tak jsem si všimnul nepřátel i toho co chystají a začal boj. Byli od Akatsuki. A nejhorší zpráva je, že Sasori a Deidara společně s pěti sty mužů, mají dnes odpoledne přepadnout Sunu!“ V obou posluchačích trhlo.
„Cože?“ divil se Sasuke a opět se snažil stoupnout. Ale zase se skoro skácel na zem, kdyby ho Sakura nepodepřela.
„Chtějí zničit tolik dalších životů? To jim nemůžeme povolit, vždyť už nejsme skoro v Písečné! Bude nám trvat jen několik hodin, než se tam dostaneme. Tak ve tři hodiny by jsme tam mohli být,“ přemýšlela Sakura. A v tom se zasekla.
„Sasori? To jméno mi něco říká! Určitě to je ten loutkař, kterého jsem už zabila, tak jak je možné, že žije?“ divila se Sakura, protože se jí na tom něco nelíbilo.
„Těsně předtím, než jsem odešel od Akatsuki, tak jsem dostal informaci, že Orochimaru ovládl Kabutovo tělo, a chce smír s onou organizací. Na výměnu jim přislíbil, že jim oživí všechny členy, kteří kdy zemřeli,“ zavzpomínal Sasuke.
„Dobře, takže vyrazíme do Písečné. Udělám nějaké klony, které ponesou Sasukeho. Když poběžíme plnou rychlostí, tak bychom tam měli dorazit půl hodiny po začátku útoku. Pokud se dokáží tak dlouho bránit, tak jim potom pomůžeme,“ zapojil se do rozhovoru opět Naruto. Jako v podobných situacích si uvědomil, že stále je nějaká naděje. Ihned složil potřebné pečetě a vyvolal třicítku klonů.
„Proč tolik?“ divila se Sakura.
„Já si musím ještě něco zařídit, takže půjdete sami a tyto klony vás budou bránit, kdyby něco,“ odvětil jí.
„Tak dobře. Setkáme se tam,“ přitakal Sasuke a už si sedal jednomu klonu na záda. Naruto se oddělil a několik metrů běžel plnou rychlostí, aby se ztratil z dosahu jeho přátel. Složil potřebné pečetě a vykřiknul:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Předním se objevila jedna malá žába.
„S čím vám mohu pomoci?“ zeptala se hned žába.
„Vrať se zase zpět do vaší vesnice a řekni Fukusakovi, aby mě přivolal z vaší strany,“ vyslovil své přání blonďák.
„Jak si přejete,“ pronesla žába a zase zmizela. Hned na to Naruto pocítil takový divný pocit a zmizel z toho místa, kde právě stál.

Objevil se uprostřed žabí vesnice na hoře Myouboku vedle svého mistra. A ten se hned začal ptát:
„S čím ti mohu pomoci, že jsi se hned potřeboval sem přenést?“ Uzumaki se na něho usmál a odvětil mu:
„Potřebuji si tu nechat nějaké své klony, abych mohl používat sage mód v nadcházejícím boji.“ Jeho žabí mistr se zamračil a řekl:
„Jakém boji? Ono se k něčemu schyluje?“ Jeho žák mu přikývl na souhlas a řekl:
„Armáda Akatsuki v čele se dvěma jejími členy se žene na Sunu. A v tom se jim chystám zabránit. Také zde potřebuji dokončit jednu techniku. Odeberu se na své obvyklé cvičiště, protože na to mám jen pár hodin.“ Jak to dořekl, tak se otočil a upaloval pryč.
„Snaž se hochu, já v tebe věřím, protože jsi vyvolené dítě,“ řekl ještě za ním tiše Fukusaku a vrátil se ke svému obvyklému životu.

Naruto stál na svém oblíbeném cvičišti, kde vyvinul už řádku svých technik a čekal na Kyuubi, až se objeví. Když vedle sebe pocítil přítomnost další osoby, tak se hned otočil tím směrem a začal:
„Asi určitě víš co se děje a i to jakou mám na tebe prosbu, že?“ Líbezný ženský hlásek mu odpověděl:
„Samozřejmě vím, co se chystá. Ranshaakuma no jutsu je už skoro kompletní. Nejhorší pro tebe bylo asi zvládnout první krok. Teď jen musíš skládat potřebné pečetě a soustředit chakru. Ale když jsem nad tím přemýšlela, tak nejdřív to stihneš, tak za tři dny.“ Naruto se zasmál a řekl:
„Stihnu to za pár hodin za pomoci svých klonů, potom půjdu ještě vytvořit nějaké klony na jedno místo a pak se můžeme vrátit.“
„Tak dobře. Tohle jsou ty pečetě a už začni, abys zbytečně neplýtval časem,“ pronesla Kyuubi a předvedla potřebné pečetě. Naruto hned vytvořil stovku klonů a začal trénovat.