Tajemství klanu 7 - To nemyslíš vážně

„Ten malej…hajzlík…mi utekl…“ Plazil se Naruto ke dveřím pokoje, ve kterém byli s Hinatou ubytování. Jakmile se k nim doplazil, nastolil úsměvnej obličej a rozrazil dveře.
„To sem mu to ale nandal.“ Vešel dovnitř s úsměvem od ucha k uchu.
„Komu?“ otočila se na něho dívka a zpoza jejího těla vykoukla Furashova hlava.
„Éhh..no…“ Zatvářil se Naruto zaskočeně když chlapce spatřil a chvíli přemítal nad odpovědí. „No…tomu prodavači v obchodě s rybami, chtěl mě okrást.“ Podrbal se blonďák ve vlasech.
„A kde máš tu rybu?“ Zeptal se vysmátě Furashu.
„Co…cože?“ Podíval se na něho vyjukaně a poté přejel pohledem své prázdné dlaně.
„Sakra…ten hajzl mě okradl…vrrr.“ Uhnul blonďatý herec pohledem a tvářil se naštvaně, ve svém nitru byl však spíše polekaný než naštvaný.
„To nevadí.“ Pousmála se Hinata. „Furashu mi řekl, kde najdeme horu Geru.“
„A…proč…proč to předtím neřekl mě?“ Vykulil oči Uzumaki.
„Protože si šnek.“ Vypláznul na něj chlapec jazyk. „Utekl jsem ti jak nic.“
„Já…tě nechtěl chytit…rozmyslel sem si to a šel do rybárny.“ Začal se Naruto vymlouvat.
„Jo? A do jaké? Tady v městě žádná rybárna není.“ Rozesmál se klučina při pohledu na potupný Narutův výraz, poté co vyvrátil Narutovu verzi s rybou a zlodějským prodavačem. Hinata si je oba změřila pohledem a rozhodla se raději hodit blonďákovu historku za hlavu a vytáhla mapu.
„Podle toho co říkal, leží ta hora tady.“ Ukázala příslušnice klanu Hyuuga prstem na mapu. Naruto pohlédl na nápis na kusu papíru a plácl se do čela.
„To je celý pokoří…“ Zaúpěl.
„Není to tak strašný, asi jenom padesát hor.“ Zašklebil se zlomyslně Furashi na Naruta.
„Nešlo by to nějak upřesnit?“ Nastolil smutnej pohled.
„Naruto to nevadí.“ Usmála se na něho Hinata. „Otec říkal, že až tu horu uvidím, poznám jí."
„Tvůj otec taky říkal že můj účes by se měl vyobrazit na místo elektrického vedení místo toho blesku co tam je.“ Zakroutil Naruto rozmrzele hlavou. Hinata spolu s Furashim dostala menší záchvat smíchu.
„Ehe...co je tady k smíchu?“ Nechápavě se na oba podíval.
„Když si to řekl…tvoje vlasy…se ještě víc…naježili.“ Řekla Hinata se slzama v očích a menšími křečemi v břiše.
„To by stálo…za fotku.“ Válel se chlapec na zemi.
„No…tak se smějte dál…já jdu zaplatit za ubytování…“Odkráčel Naruto naštvaně z pokoje.
…
O pět minut později stál už Naruto u východu z hotelu a netrpělivě přešlapoval na místě.
„Sakra kde je…co jí tak trvá…“ Zamrmlal si mrzutě.
„Narutooo.“ Uslyšel Hinatin hlas od schodů nahoru k pokojům. Přišel pod ně a podíval se nahoru.
„Co ti tak trvalo?“ Pousmál se na ni.
„Furashu se málem smíchy udusil, tak sem mu pomáhala.“ Oplatila mu dívka úsměv a chytla se za popruhy od batohu.
„Aha…a kde je?“
„Vyskočil oknem, že po schodech nejde.“ Pokrčila dívka rameny.
„Divnej kluk…tak jdeme?“ Podíval se na ní a už si to mířil ke dveřím. Hinata jen pohodila rameny a vydala se za ním.
…
Po několika minutách se naše dvojice dostala až na kraj města a vydala se směrem k hledané hoře.
„Hinato, jak dlouho myslíš že tam půjdeme?“ Zeptal se jí po chvíli ticha blonďák.
„Nevím, ani nevím co nás tam čeká.“ Povzdechla si dívka.
„Doufám že nepřemýšlíš nad naším neúspěchem.“ Pousmál se na ní Naruto s obličejem plným sebevědomí.
„Né…“ Ušklíbla se Hinata. „Jen sem přemýšlela…jestli…no…vlastně jo.“ Rozpačitě se usmála.
„Víš přece že udělám všechno aby se nám to podařilo ne?“ Podrbal se ve vlasech a vytáhl z batohu mapu.
„Co…jdeš dělat?“ Podívala se na něho nechápavě. Naruto totiž krom mapy vytáhl i pravítko a začal si mapu přeměřovat.
„ Třicet…ne…třicet dva.“ Pousmál se Naruto.
„Čeho?“
„Třicet dva centimetrů, k tomu pohoří.“ Ušklíbl se blonďák.
„A k čemu ti to je, když neznáš měřítko té mapy??“ Nahodila Hin nechápavej úsměv.
„Eh…no…to je jedno…hlavní je že vim že je to na mapě třicet dva centimetrů.“ Vyhrkl na ní blonďák.
„Aha…a…je po cestě ještě nějaký město?“ Zeptala se a vykročila kupředu.
„Jo…jedno…dvanáct centimetrů a dvacet tři.“ Pousmál se po přeměření údajů, ale to už byla Hinata několik desítek metrů od něho a tak byl donucen se za ní rozběhnout.