Tajemství klanu 6 - Šnek

Chlapec se druhého dne probudil značně dezorientován, a jeho nechápavý pohled směřující na Hinatu naznačoval, že mu jaksi nedochází, kde se vzal v suchém pokoji a pod teplou peřinou.
„Jak ti je?“ Usmála se na něho Hinata a podala mu hrnek teplého mátového čaje.
„Bolí mě ruka.“ Pípl chlapec, ale čaj si i přes menší potíže převzal levačkou.
„Byakugan!“ Řekla si sama pro sebe a kolem jejích očí naskákali všemožně kroutící se žilky. Její pohled chlapce trochu vylekal, celý se roztřásl a nevěděl, co si má myslet.
„Zlomený to nemáš.“ Ušklíbla se a zrušila techniku. V tu chvíli se rozrazili dveře a do místnosti a vstoupil blonďatý zastánce nudlí. Ten ani nestihl zaregistrovat, že se chlapec probudil, neboť se děcko zavrtalo pod peřinu a roztřáslo se, jako kdyby mělo zimnici. Naruto odložil plnou tašku na stůl a udiveně se na třesoucí se obsah postele podíval. Nasadil svůj inteligentní výraz a prohlásil tu velice inteligentní větu.
„Nevěděl sem, že ta postel taky vibruje.“ S těmito slovy Hinatě zaskočilo a div že se nezačala dusit. Několikrát si odkašlala a pak prohlásila.
„To je ten chlapec, už se probudil, asi se tě bojí.“ Naruto se podrbal ve vlasech, přišel k posteli a odhodil z ní peřinu.
„Nemáš důvod se bát.“ Usmál se na chlapce. Ten se zatvářil, jako kdyby pohlédl do tváře esembákovi. (policista)
Vyskočil z postele a pokusil se ukrýt za stojící Hinatou.
„Co jsem zase udělal?“ Povzdechl si blonďák.
„Vy…vy mi nic neuděláte??“ Vykoktal roztřeseným hlasem chlapec.
„Nemám důvod ti něco dělat. Žabku mám zpátky.“ Vytáhl Naruto z kapsy peněženku a chtěl jí opět pohodit do vzduchu, když si však uvědomil, co se stalo posledně, schoval zelenou peněženku zpět do kapsy a přejel si chlapce podezíravým pohledem.
„O…omlouvám se.“ Vylezl chlapec ze stínu dívky a postavil se čelem k Narutovi. Ten se sehnul na kolena k chlapci a zahleděl se mu do očí. Chvíli mu strnule do nich hleděl, až se Hin začala pomalu bát, jestli se mu něco nestalo. Naruto byl ale v pořádku, jen v chlapci uviděl na chvíli Konohamara. Chlapec měl úplně ten stejný omluvný výraz jako mladík z jeho vesnice, který ho tak rád nazýval šéfem.
„To je v pořádku, choval si se jako pravý ninja.“ Usmál se na něho.
„Pravý ninja??“ Zopakovala Hinata i chlapec Narutova slova a oba dva se na sebe udiveně podívali.
„Přesně.“ Nahodil blonďák úsměv. „Poslouchal si pouze rozkazy, plnil si je, aniž by se ti líbili, prostě si musel. Tak se v určitých situacích musí zachovat i ninja. Musí udělat pro dobro vesnice rozhodnutí, které se mu vůbec nelíbí.“
„Jak se vůbec jmenuješ???“ Zeptala se po chvíli ticha a nikam nevedoucího zírání Hinata.
„Furasshu.“ Vypípl chlapec a odvrátil od Naruta svůj pohled. (čti furaššu)
„Proč to gesto??“ Podivil se Naruto.
„Protože se mi to jméno nelíbí, je úplně nesmyslný.“ Zamračil se chlapec.
„Proč??“ nechápala Hinata.
„Protože takový jméno si nezasloužím, jsem úplně pomalej…nedokážu utéct ani jemu.“ Ukázal chlapec uraženě na Naruta (Furasshu – blesk…nevím, zda sem to dobře napsal, odvozoval sem od výslovnosti xD)
„A tohle mělo znamenat co?“ Začal se Naruto naparovat, protože jak je nám všem jistojistě známo, Naruto nemá rád, když se do něho někdo naváží, a o to se náš blesku pomalý kamarád zjevně pokusil.
„Hlavně klid chlapci!“ Pokusila se Hinata uklidnit jiskření, které mezi chlapci začalo panovat, ale bohužel se jí to moc nezdařilo.
„Já sem podle tebe šnek jo??“ Vykřikl na něho Naruto.
„Ne, ty nejsi šenk.“ Prohlásil chlapec s provokativním úsměvem.
„No prosím.“ Pousmál se tupě blonďák.
„Ty si ultra šnek.“ Řekl Furasshu poklidně.
„To se mi líbí ví….cože?!“ Chytil Naruto chlapce za límec jeho už tak otrhaného oblečení a zvedl ho na úroveň svých očí.
„Jo, slyšel si dobře šneku! Tobě by utekla i má chorá babička.“ Vyplázl na Naruta jazyk a vykroutil se mu ze sevření.
„Tak to prrrr! Mě by žádná babička neutekla!“ Prohlásil hrdě blonďák, cítíc se nařčen.
„Hele, co si místo tohohle hádání dát snídani.“ Navrhla Hinata, která už nevěděla jak jinak ty dva umlčet. To se jí sice jejím návrhem povedlo, ale nepříjemných a vražedných pohledů mezi oběma se nezbavila.
„Není jako Konohamar! Jak mě něco takového mohlo vůbec napadnout!!“ Nadával si v duchu Naruto.
„To má paruku, nebo mu takový vypelichaný vlasy narostli přírodní??“ Zamyslel se Furashu a napadla ho další provokativní otázka.
„Naruto, co používáš za šampón??“ zeptal se opatrně.
„Proč?“ Odpověděl Naruto na otázku otázkou s plnou pusou.
„Hodil by se mému otci na břicho, alespoň by si ho nemusel holit.“ Vyplázl opět jazyk chlapec.
Narutovi chvíli nedocházelo, co tím chtěl chlapec říct, ale bylo mu jasný, že to nebylo nic dobrého, takže už se po něm agresivně přes stůl, začal natahovat jen z principu.
„Jestli se ti dva nezabijou do večera, tak snad splním i tu blbou zkoušku.“ Myslela si Hinata, při pohledu na to jejich hašteření.
„Ehm Furashu, můžu mít otázku??“ Zeptala se co nejvlídněji.
„Jasně.“ Usmál se na ní a na Naruta hodil další posměšnej obličej.
„Nevíš, kde leží hora Geru??“ S její otázkou chlapec vylekaně seskočil ze židle a vyběhl ven ze dveří.
„Řekla sem něco?“ Ulekla se dívka, to už Naruto ale skákal přes stůl a utíkal za chlapcem.