Love and Hate you

Nevím co na to řeknete. Nedivila bych se, kdyby jste se tvářili rozpačitě a znechuceně... Sama jsem z toho trošku... nejistá.
Inspirací byla píseň Nothing else metters přehrané od Apokaly... jak dál?!

Love and hate you

Jeho věta vysela ve vzduchu. Ne však těžce, ale zvláštně. Jako by pronikala skrze oponu skutečnosti, pronikala skrze neuvěřitelné...
Nebyla těžká, byla... byla... tak jednoduchá, tak prostá...
Sklopila oči a zhluboka se nadechla. Vsála ta slova. Na okno bubnovaly kapky deště. Jeho tvář byla stažená do nervózního výrazu. Chtěla se mu zasmát, až ji to překvapilo.
Ušklíbla se, čímž ho zmátla.
Zvedla hlavu, aby její oči narazily znovu do jeho pohledu.

Je to smutné... A přitom se mi chce smát.
Stojím tu, jako uhranutá... Nechci věřit vlastním myšlnekám. Nemůžu.
Vždy jsi mě zraňoval. Ach, jak strašně... Ale čím to je? Nevím, ale rozumím ti.
Já.... taky bych to udělala. Tvá nenávist byla téměř hmatatelná. Neskrývaná. A já jí rozuměla. Taky jsem ji cítila. Jak moc jsem jí rozuměla...
My dva... jsme si tak podobní. Tak, až mě to děsí.
Mrazí mě konečky prstů, jen když jsi vzpomenu... Vždy jsi byl po mém boku, abychom mohli společně nenávidět. Nenávidět to, co jsem ztělesňovala. Nenávidět mou podstatu...
Společně zarážet pohledy jako kůly do něčeho, co bylo naší součástí...
Přesto, že mi to způsobovalo bolest, mi to chybělo, když... Když jsi otevřel oči. Ale také se mi ulevilo... Připadám si jako snůška pocitů...
Opustila mě bolest, ale ji nahradilo něco jiného. Má prázdota se rozevřela. Už nikdo v mém nitru s tou pečlivostí neuzavíral ticho...
Oba jsem však stále zůstali těmi nenávistivými. To, na co jsem se však oba zaměřovali, bylo něco jiného...
Všiml sis toho? Tvá tvář je nezdolná jako skála ve větru.
Můj pohled ji neměl odvahu stéct...
A přitom bych ji chtěla mít! Tvé oči mnou prochází. Jak hluboko se mé duše dotýkají.
Jsme krkavci na stejném stromě. Nenávidíme tutéž věc. Jsme společníci, a přesto mě nikdy neopustil strach.
Ach, jak nádherně se tě bojím. Mít tě po svém boku je jistota nebezpečí. A jak špatně tomu vzdoruji.
Ale já se tomu chci poddat... Zaplavým se tím příjemným strachem.
Musíš být zvyklý mě zraňovat...
Je to jako nemoc, která rozechvívá celé mé tělo. Když jsi se mnou, je vše tak nádherně syrové, laskavé a zároveň kruté... Krev má konečně tu správnou barvu..
Mé oči už nejsou prázdnými. Do těch tvých nehledím. Jsou jako kameny, které se lesknou na kalném dně potoka. Lesknou se v nedosažitelnu. A mě celou obnažujou až na duši. Chci, aby mě obklopovala ledová kalná voda tvého pohledu. Chci ochutnant tu syrovost, která mě ztak dráždí.
Chci, abys byl mou smrtí. Nechci zemřít na nikoho jiného! Jsi ten poslední, kterému bych řekla miluji tě, a proto je to asi pravda...
Na ničem jiném nezáleží...
Vyrváváš ze mě to nejpodstatnější... Získáváš mé já, nedokážu ani dýchat. Jediným slovem, jediným skutkem. Miluju tvou krutost.
Mé srdce se rozpadá, jak ho lámeš na kousky, a přesto mám chuť vrhnout se do propastí přílivu. A věz, že to udělám.
Budu omívat břehy skal tvé tváře. A ty poznáš mé slzy štěstí, výtězství a já na oplátku tvé smutku. Tak jako vždy. Tak jako nikdy. Tvé oči se stanou mými. Budu se bát, zase tak krásně...
Ztratil bys důvod. Ztratil bys podstatu. To nedovolíš, vím to už teď. I já z tebe budu trhat své. Roztrhám tě zevnitř. Rozlámu tvé srdce i mysl. Budeš mi patřit.
Necháš v mých vzpomínkách rýhy a já ve tvých. S tím počítej.
Ani jeden z nás nezemře, dnes ne.
Přes vše, co se může někdy stát... Dnes ne.
S tebou konečně vidím... Vidím budoucnost.
Jsi solí do mých ran, mé srdce otvíráš.
Miluji... Miluji a nenávidím...
Miluji...
A nenávidím...
Už teď vím, že mě zabíjíš...
Budeš mou smrtí a já tvou.

Stačilo jen pár seknud. Jen pár, aby to najednou všechno viděla, všechno si uvědomila.
Dech se jí krátil, ale intenzivněl. Udělala rychlý krok vpřed.
Rty přitiskla na jeho. Jakoby to byla jediná chvíle, kdy to může udělat. Poslední... Poslední možná.
Jeho pažeji objaly. Jako tu nejdražší věc, jako tu jedinou, která mu ještě zbývá. V té až nepříjemné lačnosti po majetku. Zasmála se. Nehty zaryla do jeho kůže. Líbal ji. Setrvaly tak ještě pár sekund, dokud ho horoucně neobjala.
„Bál jsem se jak odpovíš...“ řekl pološeptem.
Znovu se usmála.

...