......ALIVE?! -13. kapitola

Nečekaný host

A dny plynuly dál. Za celou dobu se Minato neukázal, což Sakuře ani tak nevadilo, svých starostí měla nad hlavu. Jedna z největších bylo její stále se zvětšující bříško. Momentálně se nacházela v sedmém měsíci a nebylo to žádná sranda. I když ji čekali ještě dva, sotva vyšla schody. Ale jinak se cítila jako v pohádce.
Jednoho dne se vydala jen na malou obchůzku Konohou. Byl zrovna krásný jarní den. Naruto byl na misi, takže na několik dní osaměla, ale na druhou stranu byla ráda.
Pomalu mířila k svému místečku, když ale zjistila, že je obsazené. Založila ruce v bok, chystala se toho neznámého bez omluvy vyhodit, ale…
Neznámí se zatvářil stejně překvapeně jako ona. Jakmile si jí všimnul,
postavil se a svůj pohled zaměřil na její rostoucí bříško. Oba na sebe ještě několik minut nevěřícně hleděli.
"Sasukéééé.'' Vykřikla a skočila mu do náruče. Ihned propukla v pláč. Sasuke ji pomalu objal, protože měl strach, aby ji nezmáčkl moc. Sakura se k němu chtěla víc natisknout, ale její bříško ji to nedovolovalo.
"Něco je mezí námi.'' Usmál se Sasuke a pohladil ji po bříšku. Sakura se usmála, ale stále k němu byla přitisknutá.
"Sakuro, možná to bude stačit… Nebo bude Minato žárlit.'' Jak slyšela to jméno, hned se do něj oddělila. Tohle bylo poprvé po dlouhé době, co si na něj vzpomněla. Co ji víc překvapilo, že o tom všem ví. Trochu znejistila a ustoupila o několik kroků zpět.
"Neboj, nemám v plánu to nikomu říct. Minato je můj dobrý přítel.'' Uklidnil ji. Sakuře se trochu ulevilo, ovšem stále nemohla v hlavy vyhnat Minata.
Nechtěla to teď však nijak rozebírat, hlavně byla šťastná, že je tu. Hned ho vzala za ruku a i přes jeho odpor a táhla k jejímu domu. Musela mu toho hodně říct, škoda, že tu nebyl taky Naruto. Určitě by měl radost.
"Jak to, že víš o Minatovi?'' Vyslýchala ho Sakura. Už mu řekla všechno, co mohla, takže bylo načase to z něj vytáhnout. Sasuke se usmál a mírně sklopil hlavu. Trochu mu dělalo problém dívat se jí do očí, protože pokaždé sklouzl na její bříško a začal závidět. Ovšem neměl v plánu kazit někomu štěstí.
"Jak už jsem říkal, jsme přátelé.'' Odpověděl jí a pozvedl hlavu. Pohlédl jí do usměvavé tváře. S bříškem ji to moc slušelo, a když k tomu se usmívala…
Možná byla chyba nechat si ji proklouznout mezi prsty. Kdyby tomu tak nebylo, to dítě by bylo teď jeho. Ale on vážně neměl v plánu nikomu kazit radost.
"Stalo se něco, Sasuke?'' Zeptala se ho a chytla ho za ruku. On zvedl hlavu od jejího bříška a podíval se jí do očí. Stále se usmívala, musel ji usměv oplatit.
"Takhle ses na mě nikdy nesmál.'' Podotknula a přiblížila se k němu víc. Sasukeho začalo nepříjemně šimrat v břiše. Nezmohl se na jediné slovo, jen se díval do těch nádherných pistáciových očí. Dobře věděl, že nesmí, ona je pro něj zakázané ovoce. Ovšem jeho chtíč byl tak velký, až si ji nakonec přitáhl ke svým rtům. Nebránila se a tak uznal, že nedělá nic špatného. Ona však při prvním okamžiku poznala, že je to jiné než s Narutem nebo s Minatem. Chyběla ji ta jiskra, ale i tak ho dál s chutí líbala.
Dveře klaply, oba se i hned od sebe oddělili a Sakura nadšeně vyběhla ke dveřím. Hned u dveří skočila unavenému Narutovi do náruče. I přes všechnu únavu ji pevně objal. Tak rád ji viděl.
"Mám pro tebe malé překvapení.'' Oznámila mu radostně a za ruku ho zatáhla do pokoje. Tak už na ně Sasuke čekal, tvářil se rozpačitě. Nevěděl, co mu má vlastně říct a doufal, že se ho v krajní situaci Sakura zastane.
Ovšem to, co si dopředu namyslel, v jednom okamžiku zapomněl, jakmile se před dveřmi objevil Naruto.
Oba na sebe mlčky hleděli. Ani jeden netušil, co má říct, což způsobilo trapné ticho.
"Naruto….'' Pošeptal Sasuke, ale Naruto už ho mezitím přátelsky objal. Trochu se mu ulevilo, ovšem ještě neměl vyhráno.
"Jsem rád, že jsi tu.'' Řekl Naruto a mile se na něj usmál.
"Možná bychom to měli oslavit.'' Zaradoval se Naruto a přinesl několik flašek. Sasuke se šibalsky usmál a ihned se k němu přidal. Sakura využila situace a šla se projít. Vrátila se zpět na své místečko, tentokrát už nebylo obsazené. Uvelebila se na něj a rozhlédla se po krajině. Únavou zanedlouho zavřela oči ani si neuvědomila, že by tu mohla usnout, ale stalo se.
Něco jí začalo hřát na tvářích. Myslela si, že je doma a ten kdo ji hladí po tvářích je Naruto. Ovšem skutečnost byla jiná. Pootevřela oči, něco blonďatého stála vedle ní, ale podle vůně poznala někoho jiné ho než Naruto. Otevřela oči pořádně a pohlédla mu do tváře. Trochu se polekala, ale on jí přiložil dva prsty na rty, aby nemohla křičet.
"Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit.'' Pošeptal a přitáhl si jí bradou k sobě. Polekala se, ale jeho polibky ji zastavili. Neudolala, po tak dlouhé době konečně ucítila jeho rty. Objala ho kolem krku a přitáhla si ho k sobě.
On se však od ní odtáhl. Nepochopila to, jako by se něco změnilo.
"Už musím jít… Chtěl jsem ti dát sbohem.'' Řekl sklíčeně a zmizel v záblesku. Sakura tam nějakou dobu stála jako opařené. Stále přemýšlela nad tím, zda to byl jen sen nebo skutečnost. Co ji však víc vyděsilo, byla jeho slova.
Nejlepší však pro ni teď bylo nad tím moc nepřemýšlet. Slunce už pomalu zapadalo, bylo načase jít domů.
Jak také předpokládala, doma nalezla jen dva opilce. Zamračila a odkráčela do svého pokoje. Převlékla se a zalehla do postele. Dlouho si nepoležela. Za nedlouho ji vyrušili houpavé kroky. Otevřela oči a posadila se. Kroky stále míjeli její pokoj. Ten nejspíš pochodoval před jejím pokojem, nejspíš nebyl zcela rozhodnut, jestli má vejít nebo zůstat. Ona, aby mu to ulehčila, vyšla ven.
Před jejím pokojem pochodoval opilý Sasuke. Houpl se ze strany a na strany na tváři měl přihlouplý úsměv. Jednou rukou si protřela obličej.
"Sasuke, co tady pochoduješ?'' Povzdychla si. On byl však rychlejší a přimáčkl ji mezi zeď a jeho tělo. Trochu zasténala, protože jí přimáčkl ji břicho. Ovšem bylo ji to i moc nepříjemné, táhl z něj alkohol.
Čekala, že ji snad bude osahávat, ale on se jen na místě několikrát otočil dokola a pak spadl na zem. Sakura se chytla za hlavu. Doufala, že se ještě nepřijde ten druhý. Naruto však spokojeně chrápal na křesle s jednou flaškou saké. Jediná, ve které něco zůstalo.
Ona si oddychla, neměla sílu na to, aby je někam odtáhla a tak je nechala na původním místě a uklidila to pečlivě kolem nich. Nakonec byla tak unavená, že se zbytek domu vykašlala a šla si lehnout.