Arigatou 24 - Za čest!

Všichni se na nově příchozí zmateně podívali.
„Královi psi!“ vykřikl po chvíli ticha jeden ze strážců.
„Ksakru!“ zaklel správce, „doufal jsem, že něco podniknou až po Minorově dodávce zásob!“
„Zase to jméno!“ křikl Naruto, „kdo je ten Minoru?“
Plukovníka tahle otázka zjevně rozčílila, odpovědi se však Naruto dočkal až od dalšího ze strážců: „Nikdy se k Minorovi nepřiblížíš. Vděčíme mu za vše!“
„Jsou jenom tři!“ ozval se i poslední ze strážců, „a navíc děti! Ty přece můžeme lehce přemoct!“
Naruto v rukou složil pečeť pro stínové klony.
„Jenom tři, říkáš?“ uchichtl se.
Už chtěl svou připravenou techniku i použít, když ho něco zarazilo. Jakmile totiž v rukou složil potřebnou pečeť, stráže začali couvat.
„Ninjové?“ podivil se nakonec plukovník.
„Král proti nám poslal dokonce ninji? To se nás tak bojí?“
Za dveřmi se najednou ozval výbuch a dveře pracovny se rozletěly dokořán. Všichni přítomní v místnosti se k výbuchu otočili.
Ve dveřích stál Fuuzaki s Aiko, v rukou oba drželi vytasené katany.
„Plukovník Tenji,“ poznamenal Fuuzaki a přešel ke svému nepříteli.
„Je mi líto, ale budete teď muset jít s námi. Král se vás chce na něco zeptat.“
Správce Tenji překonal strach, nahodil kamenný výraz a odvětil: „Nepůjdu!“
„To chceš radši zemřít?“ zeptal se nevěřícně Fuuzaki a na důraz svých slov pozdvihl svou katanu.
Tenji vytasil svůj služební meč a vykřikl: „Radši zemřít a zachovat si čest, než žít jako psanec!“
„Tomuhle on říká čest?!“ podivil se Naruto, nahlas však nic neřekl.
„Spojit se s Ryouyou a obsadit celé město…“
Najednou Tenji se svým mečem vyběhl proti Fuuzakimu. Meče se střetli. Nešlo tomu zabránit. Boj trval jen jediný krátký okamžik a nebyla v něm použita jediná technika. Fuuzaki neměl šanci stihnout složit byť jen jedinou pečeť.
Ozvala se rána, jak jeden kus železa sklouzl po druhém. Byla přeci pravda, že Tenji byl o pár tříd výš, než Fuuzaki a byl to vysoce vážený a skvěle vycvičený důstojník…
…přesto teď ležel mrtvý na zemi.
Fuuzaki se obrátil na zbylé tři stráže a sekretářku, která mezitím omdlela. Všichni tři vytasili zbraně, složili je k Fuuzakiho nohám a vzdali se.
A to Naruta vážně naštvalo.
„Naruto?“
Hinata si všimla, jak Narutův obličej zrudl vzteky.
„Děje se něco?“
Když Naruto znovu uslyšel Hinatin hlas, trochu se uklidnil.
„Oni se vzdali… po tom, co jejich velitel zemřel takhle,“ podíval se na bezvládné Tenjiho tělo, „teď zemřel pro nic!“
Hinata se také podívala na bývalého plukovníka armády Země Kopců.
„Asi máš pravdu,“ přiznala, „i když se spojil s Ryouyou, byl to pořád člověk. Ale na druhou stranu je dobře, že jim jejich plány nevyšly. Jen je škoda že se všichni nevzdali. Neměli přece šanci a dobře to věděli,“ podívala se na tři přeživší stráže a omdlelou Tenjiovu sekretářku, „nakonec ze všech v budově přežili čtyři.“
Narutem jakoby projel blesk.
„Přežili jen… čtyři?“
Obrátil se na Hinatu.
„Jak to myslíš, přežili čtyři?“ zeptal se jí.
„Nikdo jiný už v domě není,“ odvětila mu.
„Mise splněna,“ přerušil jejich rozhovor Fuuzaki, „vracíme se zpátky do hlavního města. Keiji, Kyoshi a Kichiro tady zůstanou jako správci, dokud feudální pán nejmenuje nového.“
Na nic dalšího už nečekal a vyskočil oknem, kterým Naruto, Hinata a Shino teprve před chvílí přišli.
„Jestli chceš, můžeme si o tom promluvit u mě na pokoji, dneska večer,“ šeptla ještě Hinata Narutovi, načež bleskově následovala Fuuzakiho zpátky oknem do města.
Naruto se ještě naposledy rozhlédl po místnosti a také se vydal zpět na ulici.
Chtěl už vyrazit za ostatními, něco ho ale zarazilo. Otočil se ke vchodu do budovy správce a spatřil to, čeho si předtím nevšiml.
Přešel ke dvěma mrtvým strážným, které měli na starost Fuuzaki s Aiko. Jeden z nich něco svíral v ruce. Naruto se sehnul a podíval se, co to je.
Byl to malý útržek papíru. Naruto jej rozbalil a podíval se, co to je.
Jeho pohled se pak stočil zpět ke strážnému. Měl očividnou hrůzu v očích a jeho zbraň ani nebyla vytasená.
Když všichni došli zpět do hlavního města, u brány je vítala Izumi.
„Vítejte, ninjové,“ pozdravila je, „Tajine-sama vás již zahlédl ze svého okna.“
„Ještě aby ne,“ pomyslel si sarkasticky Kiba.
„Následujte mě, prosím,“ pokračovala Izumi a otočila se, přičemž hodila letmý pohled po Narutovi.
Ten se hned začal červenat. Hinata si toho všimla.
„N… Naruto…-…kun?“
Úplně teď nechápala, co Naruto vlastně cítí. Ještě před pár hodinami jí málem políbil a teď se červená jen při pohledu na jinou dívku. A ani se tím nějak moc netají.
Hinata se podívala na Izumi.
„Kolik jí tak může být?“ zauvažovala…
„Patnáct, možná šestnáct?“
Izumi všechny zavedla do pokoje feudálního pána.
„Pane, ninjové se vrátili z mise,“ oznámila a odešla.
Tajine-sama neodpovídal a hleděl z okna, jakoby stále někoho vyhlížel. Klec s modrým orlem byla otevřená, orel však seděl vevnitř na bidýlku a tiše krákal.
„Tajine-sama. Mise proběhla úspěšně, ale nový správce bohužel padnul v bitvě. Zajali jsme jeho tři stráže a sekretářku. Dál padlo několik stráží ve městě, někteří byli ušetřeni. Žádné ztráty na civilistech. Keiji, Kyoshi a Kichiro zůstali na místě, dokud vámi nebude jmenován nový správce.“
Feudální pán ještě chvíli nereagoval, pak se ale potichu zeptal: „Kdo to byl? Kdo mě zradil?“
Fuuzaki si sundal kuklu.
„Byl to plukovník Tenji, pane.“
„Tenji?“
Tajine-sama to jméno očividně už slyšel. Dokonce teď vypadal překvapeně. Pomalu se otočil k ninjům.
„Byl to věrný voják. Je mi líto, že zradil. Už kvůli té nemoci, co má jeho bratr.“
„Nemoc?“ opakoval překvapeně Naruto.
„Co měl za nemoc?“
„Naruto!“ okřikl ho Kiba, „neptej se na takové věci!“
„Ale…“
„Nenapadlo tě, že to je osobní?“
Poslední argument Naruta uzemnil. V tomhle měl Kiba pravdu. Narutovi do tohohle nic nebylo.
„Myslíte si,“ prolomil chvíli ticha Neji, „že Tenji zradil, aby mohl vydělat peníze na lékaře?“
„Je to možné,“ odvětil feudál, „jeho nemoc byla sice neléčitelná, léky však mohly ztlumit její příznaky. Z platu plukovníka nebylo možné si je dovolit.
Měl jsem Tajinovi říct, že se ho chystám povýšit. Jako brigádní generál by na ty léky vydělal snadno.“
„Pak bychom akorát na místě správce Luyi nalezli někoho jiného. Pro nás by se nic nezměnilo,“ poznamenala Aiko.
Naruto sklopil pohled.
„Takže… Tenji zradil krále, aby zachránil bratra. Ale to se mu nepodařilo. Navíc, kdyby nezradil, dokázal by ho zachránit. Jaká ironie…“ najednou si ale na něco vzpomněl.
„Několik strážců včetně plukovníka zmínilo jméno Minoru. Je to někdo, kdo jim posílal zásoby!“ vykřikl na celou místnost.
Pohledy všech ninjů se na Naruta střídavě vyděšeně a naštvaně podívali.
„On právě křičel na feudálního pána?!“
„Co si to dovoluje, nemá snad žádnou úctu ke králi?!“
Sám Tajine-sama však nejevil známky toho, že by mu to vadilo. Naopak. Pousmál se a obrátil čelem k Narutovi.
„Minoru?“
Po té otázce jeho tvář byla opět jako kamenná.
„Ano! Znáte ho?“
Feudální pán se obrátil zase zpátky k oknu.
„Nikdy jsem to jméno neslyšel. Ale pak se po tom podívám.“
Chvíli bylo zase ticho, když král znovu promluvil: „Teď už ale běžte k těm, kteří byli přiděleni pod vaší ochranu. Gonruo vás k nim zavede.“
„Proč Gonruo?“ zalitoval Naruto a v mysli se mu zformoval obraz Izumi.
Feudálův rádce se objevil ve dveřích a všechny vyvedl ven z komnaty.
„Nechal jsem tyto lidi svolat,“ vysvětloval po cestě Gonruo, „každý jich budete mít na starost více. Budou vám přiděleni takoví lidé a tolik lidí, podle doporučení z vašich vesnic, které napsali příslušní Kage.“
„Písečná teď žádného nemá,“ namítl Kankurou.
„Podle toho, co jsme od nich obdrželi, má. Nějaký Sabaku no Gaara.“
Všichni zbystřili.
„Gaara je teď Kazekage?“ křičel nadšeně Naruto, „to je skvělý!“
„Gaara?“ Kankurou málem ani nemohl mluvit, jen se usmíval.
„Musíme Gaarovi-san pogratulovat, až se budeme vracet,“ podotkla Hinata, načež všichni z Listové nadšeně kývli.
Víc už toho však probrat nestihli, poněvadž Gonruo otevřel další mohutné mramorové dveře a prohlásil: „Tak jsme tady. To jsou vaši svěřenci.“
Konec dvacáté čtvrté části.