Noriko 007: Konec mise.

Běžela jsem celou cestu za ním. Nezpomaloval a já už měla dost.
„Hej!“ zakřičela jsem na něj.
„Co zase chceš?“ zabručel.
„No, za jak dlouho tam budeme?“
„To ti neřekli? Za dva nebo tři dny.“ Pokrčil rameny.
„Děláš si srandu?“
„Ne, proč?“
„Tak dlouho?!“
„Nádech, výdech. Nádech, výdech.“ Kakashi se pokoušel uklidnit. „Ano, tak dlouho!“
„Chjo, nemusíš na mě křičet!“
„Kdo na tebe křičí?“
„Ty!“
„Já?“
„Jo!“ přikývla jsem. Už se nadechoval, že mi něco odpoví, ale já ho zarazila. „Ticho!“ Kakashi se na mě uraženě podíval a znovu zrychlil.
„No to si snad dělá legraci?“ zašeptala jsem si pro sebe a zrychlila jsem taky. Vždycky když jsem se k němu přiblížila on mi zmizel z dohledu.
„Pako,“ zašeptala jsem tiše. „Chci zastavit!“ zakřičela jsem na něj.
„Ne,“ zavrhl to okamžitě.
„Proč ne? Nejsem stroj! Musím si na chvíli odpočinout!“
„Ne, nejsi stroj, ale jsi Anbu! Musíš něco vydržet.“
„Ne, já tady zastavím. Je mi jedno jestli se zdržíme, ale já tu zastavím.“ Zastavila jsem se a posadila jsem se na větev. Kakashi se na mě udiveně díval.
„Co je?“ Odsekla jsem.
„Nic,“ odvětil prostě. „Jen, že máme misi a ty ji takhle ničíš.“
„Já že ji ničím?“
„Jo,“ přikývl.
„Dobře,“ souhlasila jsem.
„Cože?“ podivil se. Pokrčila jsem rameny. Nezajímalo mě, co si myslí. Bylo mi úplně jedno, kdy misi dokončíme.
„Nic,“ mávla jsem rukou.
„Hm,“ zabručel Kakashi a jal se mě ignorovat. Byla to celkem sranda.
„Hej, kolik ti vlastně je?“ zeptala jsem se ho.
„Hm,“
„A máš přítelkyni?“
„Hm,“
„Přítele?“
„Hm… Cože?“ probral se z tranzu.
„Právě jsi mi přiznal, že máš přítele!“ zašklebila jsem se na něj.
„Nepřiznal!“ bránil se.
„Tak ne no.“ Pokrčila jsem rameny.
„Vyrážíme!“ rozkázal a já musela poslechnout, přeci jen je starší.

Misi jsme dokončili o den dýl než jsme měli. Šéf seřval jenom Kakashiho, protože on byl velitelem mise. Vždyť se tolik nestalo ne?
„A proč že tě ignoroval?“ zeptala se mě Arisu.
„No uhm, já stávkovala.“ Zašklebím se a ostatní vybouchli smíchy.
„Stávkovala? Prosím tě, jak?“ smála se Kim.
„No, nechtěla jsem pokračovat.“
„Nikdo si to k němu ještě nedovolil. Taky je pravda, že jsi asi jediná holka, která s ním byla na misi.“
„Hm, no a co má být?“ pokrčila jsem rameny.
„Ale,“ mávla rukou Kin. „Jdu pryč. Čau!“ Mrkla na mě a vyběhla z pokoje.
„A já jdu za Tenzouem.“ Zamyslela jsem se. „Nechce se mi nikam, ale jdu. Tak zatím.“ Vyskočila jsem na nohy a šla jsem najít Tenzoua. Snad nemám misi.