Dva klany III. V sedmém nebi

Když už jsme byli zase na cestě do neznáma, zastoupil nám cestu člověk se zahalenou tváří.

„Raidone!“ vykřikla jsem. Jeho jsem nemohla nepoznat.
„Ahojte všichni!“ zazubil se Raidon.
„Tak jsi se přeci jenom vrátil!“ řekla radostně Miyoko. Trošku jsem se styděla, že jsem ho tak podceňovala.
Pak, po chvíli jeho naléhání, jsme se znovu utábořili.
„Mám pro vás skvělou novinku!“ začal, když už jsme byli všichni rozsazeni do kruhu a netrpělivě mu viseli na rtech, co pěkného pro nás má.
„Zjistil jsem, kde se nachází Hanako Rin!“
„Kdo je Hanako Rin?“ nechápala jsem ho. A všimla jsem si, že jsem nebyla sama.
„To je vůdce klanu Mina,“ vysvětloval Raidon.
„Ale vždyť to je ženské jméno,“ podotkla Miyoko.
„Ano, zjistil jsem totiž, že jejich vůdce je žena,“ řekl s důrazem na slově „je“.
„To je zvláštní. Kdo by si za vůdce zvolil ženu? Kór když je v takovém ohrožení,“ uvažoval Shikamaru.
„To je právě to. Ona je velmi silná a protivník ji většinou hned od začátku podceňuje. Navíc Rin zná techniky o kterých si kde kdo myslel, že už jsou dávno zapomenuty!“ objasňoval nám situaci.
„A kde jsi sehnal tak cenné informace?“ chtěl vědět Kiba.
„Oni nejsou tak opatrní, jak se o nich říká. A jejich myšlenky tečou ani se nemusím moc soustředit.“
Nikomu tato odpověď nepřipadala zvláštní. Už byli všichni seznámeni s Raidonovým kekkei genkai.
„A plán je takový,“ pokračoval Raidon, „půjdeme na ně ještě dnes. Oni to nebudou čekat, tím získáme moment překvapení. Vrhneme se na ně a budeme hledat mladou ženu s černými dlouhými vlasy a velmi bledou pokožkou. Až ji uvidíte, určitě ji poznáte. Ona je prostě nepřehlédnutelná!“ zasmál se sám pro sebe Raidon.
A jak řekl, tak se také stalo. Bylo pár chvil, kdy někdo proti tomuto plánu něco měl, ale po odhlasování bylo rozhodnuto.
Potichu jsme se vydali na průzkum jejich sídla. Avšak pomocí byakuganu Hinaty jsme zjistili, že tam nikdo není.
„Co je tohle za podraz?!“ obořil se na Raidona Kiba.
„Nevím, nejspíš budou v podzemních chodbách. Ty mají zabezpečené proti byakuganu i proti ostatním podobným kekkei genkai,“ vymlouval se Raidon.
„Co tam tak obvykle provádějí? Na co mají takovouhle místnost tak moc zabezpečenou? Neříkal jsi, že jsou neobyčejně neopatrní?“ zeptal se Shikamaru.
„Často tam mají soutěže a nechtějí být při nich rušeni nějakými vetřelci,“ snažil se uklidnit situaci Raidon.
Na tohle nikdo už nic neříkal, jen v očích Shikamara a Kiby byly vidět značné pochybnosti a nedůvěřivost. Avšak já vím, že Raidon by nás určitě nikdy nezradil. Byla jsem velmi potěšená jeho přítomností a on si to až moc uvědomoval, což mi často vhánělo ruměnec do tváře. Hlavně když se na mě tak mile usmál.
Potichu jsme se vydali dolů do jejich takzvané arény, kde provozovali něco jako gladiátorské hry. Ale místo abychom viděli probíhat nějaké zápasy, všichni byli připravení na náš vpád.