Arigatou 23 - Luyaský správce

Jejich obličeje byly od sebe jen necelé tři centimetry.
Jen se dívali navzájem do očí a nic neříkali.
Oba už věděli, že nebezpečí minulo, přesto se však nepohnuli. Dál na sobě leželi na hromadě smetí a málem zapomněli na svůj úkol.
Hinata se snažila nic nedělat, jen tak se mu dál dívat do očí, ale její hlava jakoby byla čím dál těžší. Jejich obličeje se tak pomalu stále přibližovaly…
Dva centimetry…
Naruto si právě všiml, že se Hinata přibližuje. Srdce mu začalo být ještě rychleji, než předtím. Stále se jí však díval do očí a nic neříkal.
Centimetr a půl…
Naruta po tváři lechtaly Hinatiny modré vlasy. Teď, když bylo Hinatě čtrnáct let, nosila vlasy dlouhé jen asi po ramena. Naruta v tu chvíli napadlo, že jí ty vlasy takhle moc sluší.
„S těmi vlasy vypadá vážně…“
Centimetr…
Hinata byla hrozně nervózní, dýchala nepravidelně, srdce jí bylo jako o závod a v obličeji už byla celá rudá. Nemohla se však zastavit nebo vrátit. Byla odhodlaná tady teď Naruta políbit…
Půl centimetru…
„Vážně chce…“ Naruto už také začínal být vážně nervózní. Nevěděl, co by měl teď dělat. Uhnout? Říct něco? …políbit jí?
Pomalu začal zavírat oči…
Hinata se ještě o kousek přiblížila a také začala zavírat oči…
K polibku jim chyběly už jenom asi dva milimetry, když v tom se vedle nich ozvala rána od pádu nějaké plechovky, nebo nějakého jiného předmětu z plechu.
Oba trhly hlavami a podívali se tím směrem. Hinata okamžitě slezla z Naruta a připravila se k případnému boji.
Najednou se u země ozvalo tiché *pííísk* a Naruto i Hinata se tam okamžitě podívali. Spatřili vyplašenou krysu, lezoucí zrovna z děravé plechovky pokrytou korozí.
Oběma se jim ulevilo, když zjistili, že nejsou odhaleni.
Naruto se otočil.
„Podívej,“ šeptl Hinatě, která se také otočila.
„Žebřík.“
„Nevypadá moc bezpečně,“ podotkla Hinata a přešla o něco blíž.
„Je celý rezavý a nevypadá, že by ho někdo používal.“
„Tak ho použijeme my,“ odvětil Naruto a začal šplhat po hustě korodovaném žebříku.
Hinata se ještě jednou rozhlédla, než začala šplhat za Narutem.
Na střeše starého domu, kam žebřík vedl, byla jen hromada dalších odpadků.
Naruto se opatrně připlížil ke kraji a začal sledovat ulici pod sebou.
„Co to děláš?“ zeptala se ho šeptem Hinata.
„Máme jim říct i polohu všech stráží. Jen se dívám, kde všude jsou. Překvapuje mě, jak ostře to tu hlídají. Jenom na téhle části hlavní ulice jich vidím šest. Ti dva u vchodu, další dva u vchodu do té budovy, na kterou si ukazovala a dva co to obcházej dokola. Když je jeden na jednom konci, druhý je na tom druhém. Bude těžké se přes ně dostat.“
„Čekal jsi snad, že se nebudou hlídat? Teď, když se odtrhli od zbytku království? Museli akci, jako je ta naše, předpokládat.“
„Ale stejně. Jestli jsou pod ochranou Ryouyou, proč se tak bojí?“
„Kdo ví? Třeba jen chtějí mít jistotu. Ehm… Naruto?“
Ninja se obrátil na modrovlasou dívku.
„Co?“
Trochu se podivil, že už mu neříká ‘Naruto-kun’.
„Něco mě napadlo.“
Když to dořekla, zavřela oči a začala se soustředit.
„Byakugan!“
Naruto čekal, co bude. Chvíli se nedělo nic, najednou se však Hinata usmála.
„Tady už to funguje,“ oznámila Narutovi.
„Jak to?“ podivil se Naruto, „Nejimu to přece nešlo!“
„Myslím, že to je proto, že nečekali, že se feudální pán dostane až do města. Pochop, v celé zemi byl přece donedávna jediný, kdo vlastnil Byakugan. Milý pan plukovník-správce a ten Minoru, o kterém se bavili ti dva strážci, prostě neměli štěstí na posily nepřátel.“
Naruto kývnul hlavou.
„To asi dává smysl,“ přiznal.
„A co jsi zjistila?“
„Uvnitř je dalších deset lidí. Nikdo z nich nikdy nepoužil svou chakru, takže tam není žádný ninja. Myslím, že osm z nich jsou jen další strážci. Dvě osoby sedí v jedné místnosti za sloty. To asi bude plukovník a jeho sekretářka.“
„Takže tímhle náš úkol končí, co?“ ujišťoval se Naruto, jestli náhodou na něco nezapomněl.
Hinata však kývla. Potom obrátila hlavu směrem k Narutovi a řekla: „Ano. Můžeme se vrátit.“
Naruta tenhle její pohled trošku vyvedl z míry, takže se trochu začervenal. Zdálo se však, že si toho Hinata nevšimla.
Oba se vrátili zpátky dolů po žebříku, chvíli počkali, než jeden strážný přejde, a pak se rychle vydali zpátky ke zdi.
„Co teď?“ zeptal se Naruto.
V tom spěchu si ani jeden neuvědomili, že z téhle strany není žádný keř, po kterém by vyšplhali.
„Kage bunshin no jutsu!“
Kolem Naruta a Hinaty se najednou objevili další tři Narutové.
„Vyšplháme po mně,“ navrhl Naruto, načež se jeho klony začali skládat na sebe navzájem.
Pravý Naruto si vylezl navrchol a s mírnými obtížemi se nakonec vyškrábal i na zeď. Pak se obrátil, aby pomohl i Hinatě. Když byli oba nahoře, Naruto nechal klony zmizet a seskočil ze zdi.
Rychle, než je mohl kdokoli začít pronásledovat, se Naruto s Hinatou ztratili ve tmě.

Kichiro ve tmě uslyšel blížící se kroky jako první. Kývl na Fuuzakiho, který kývnul na něj, jakože už taky slyší. Podíval se dál na Keijiho, který udělal to samé.
Všichni se potichu otočili směrem, odkud kroky vycházely. Ve tmě se rýsovaly dvě postavy.
„To je jen Naruto a Hinata,“ křikl Kiba, který si to díky svému čichu uvědomil jako první.
„Jste zpátky brzo,“ poznamenal Neji, když doběhli.
„Jo,“ přitakal radostně Naruto, „díky Hinatě. Mise splněna, tebayo!“
„Ještě ne,“ přerušil ho Fuuzaki.
„Musíme ještě dovnitř. Tak, kde jsou všechny stráže a nový správce?“
Naruto po těchto slovech nahodil trochu vážnější obličej a začal vyprávět vše, co se na průzkumu stalo, od rozhovoru dvou stráží, kteří mluvili o poručíkovi a tom záhadném Minorovi, který jim dovážel zásoby, až po Hinatin triumf s Byakuganem. Vynechal jen tu část, ve které na něm Hinata ležela v té hromadě smetí.
„Thmff,“ odfrkl si Neji, „měl jsem tam jít já.“
„Teď už je jedno, kdo tam šel,“ začal znovu Fuuzaki, „hlavně že úkol splnil. Teď druhá část.“
Všichni teď zbystřili svou pozornost.
„Přelezeme zeď na tom místě, které objevila Hinata. Keiji, Kyoshi a Kichiro zůstanou před vstupem do města. Ty dva stráže za zdí tiše zneškodní Temari se svým bratrem, jak, to je na vás. Zbytek vyleze na tu samou budovu, kde byli i Naruto s Hinatou. Odkud se rozdělíme do čtyř skupin. První skupina budu já s Aiko, druhá Shino s Nejim, třetí Kiba a Akamarem a čtvrtá Naruto s Hinatou. Až dám signál, já s Aiko zneškodníme ty dva u vstupu do budovy, Druhá skupina jednoho z těch dvou co to obchází, třetí toho druhého, čtvrtí bude zatím čekat a Keiji, Kyoshi a Kichiro zneškodní ty dva u vstupu do města.
Hned potom se všichni sejdeme před vstupem do budovy správce. Tam jsou stráže neustále v pohybu, proto Neji nebo Hinata použijí svůj Byakugan a na místě nám sdělí, jaké je přesné rozmístění stráží v daném momentě.“
„A jaký bude ten signál?“ zeptal se Neji.
„Vlčí zavytí,“ odpověděla mu Aiko.
Když skončila, všichni kývli a téměř neslyšně vyrazili k místu, kde se zeď dala přelézt po křoví.
Tak, jak jim Fuuzaki řekl, se Keiji, Kyoshi a Kichiro oddělili dříve a čekali na signál.
Fuuzaki se u zdi zastavil a rychle ukázal směrem k Temari a Kankurovi nějaké složité znaky rukou. Kankurou se na sestru nechápavě podíval, ta mu však rukou naznačila, že mají jít první.
Loutkář chápavě kývl, sundal si ze zad jeden ze svitků a vyvolal Kuroariho. Temari tiše roztáhla svůj vějíř a bez námahy vyskočila na zeď. Jednou s ním mávla, načež se ozval z druhé strany tichý náraz čehosi na zem.
Kankurou se mezitím také vyšplhal na zeď, mávnul rukou, Kuroari se otevřel a sletěl ze zdi. Po dalším mávnutí ruky se ozvalo jen cvaknutí, jak se loutka zavřela.
„Ty, Kankurou,“ oslovil Naruto loutkáře, „nechceš teď doufám…“
„Jenom ho tam nechám zavřeného, dokud to tady neskončíme,“ ujistil ho Kankurou, načež ze stěny sešplhal na druhou stranu.
Když se na ni dostali všichni, podíval se Fuuzaki tázavým pohledem na Naruta.
„Tudy,“ zašeptal blonďatý ninja a ujal se čela skupiny.
Dovedl všechny až na střechu a ukázal Fuuzakimu budovu správce. Fuuzaki chápavě kývl, ukázal skupině další pokyny rukou, kterým z těch, co zbyli ze skupiny, rozuměl jen on a Aiko, a skočil společně se svou snoubenkou jediným, tichým, dlouhým skokem na protější budovu.
Neji a Shino podobně seskočili dolů na ulici a Kiba s Akamarem to samé na její druhou stranu.
Nastala téměř nekonečná chvíle ticha, na jejímž konci se konečně ozvalo hlasité vlčí: „Ayuuuuuuu!“
Kiba strážnému, kterého měl na starost, zacpal ústa rukou a něco mu dával do pusy. Strážný na druhé straně mu chtěl přispěchat na pomoc, Neji se ho ale zrovna dotknul prsty na týlu, načež strážný zkolaboval.
Naruto stočil pohled k bráně, kde zrovna tři členi stínových shinobi něco udělali dvěma strážným.
„Naruto,“ zatahala ho za rukáv Hinata, „pojď už dolů.“
Naruto se na ní obrátil, kývl a seskočil za ostatními.
„Tak tohle šlo vážně jako po másle,“ poznamenal Fuuzaki, když všichni dorazili.
„Nikdo nás neviděl.“
Dál se jen obrátil na Nejiho, který bez otázek použil svůj Byakugan a po chvíli sledování budovy něco řekl Fuuzakimu.
„Dobrá,“ konstatoval velitel mise, „Naruto, Hinata a Shino, vy vejdete támhle tím oknem,“ ukázal na okno ve druhém patře, „a zajmete přímo správce s jeho sekretářkou. V pokoji jsou tři stráže, s těmi si to vyřiďte, jak uznáte za vhodné. Ostatní půjdou s námi hlavním vchodem.“
Tak, jak řekl, se také stalo. Naruto, Hinata a Neji vyšplhali do druhého patra budovy, otevřeli okno, vešli dovnitř a rozhlédli se po místnosti.
A přesně tak, jak jim Fuuzaki řekl, byli v místnosti další tři stráže, sekretářka a přímo proti Narutovi sám, s plukovnickou šarží, ve vojenské uniformě oděný, Luyaský správce.
Konec dvacáté třetí části.