Jarní Pole 2

,, Hej Madaro!"
,, Co chceš?"
,, Proč jsme se tam ukázali? Vždyť teď po nás půjdou."
,, Mohl bys mít ke mně trochu důvěry a úcty. Přece jenom jsem na světě déle než ty!"
,, Já se ale ptal na něco jiného. A mluvit s tebou budu jak chci." Odsekl Sasuke. Madara to jen přešel s úšklebkem a pokračoval dál.
,, Půjdou po nás určitě všichni, ale jen po tobě určitě půjde poslední Jinchuuriki, kterého ještě nemáme."
,, Naruto..." Sklopil hlavu a šel za Madarou dál.

Bylo sedm hodin a Sakura se blížila k bráně Konohy. Měla dobrou náladu. Takhle dobře se už dlouhé měsíce nevyspala. Jenže čím více se blížila k bráně tím více se jí nálada zhoršovala. Stál tam Naruto a Hinata, omotaní okolo sebe. Než tam došla spadla jí nálada do bodu mrazu.
,, Ahoj Sakura-chan!" Zavolal Naruto.
,, Ahoj Sakuro." Pozdravila trochu nesměle Hin.
,, Ahoj lidi." Řekla Sak a pokusila se o úsměv, ale její špatná nálada jí to nedovolila, takže vypadala spíš trochu směšně.
,, Je ti dobře?" Zaptal se Blonďák.
,, Samozřejmě, už dlouho jsem se takhle dobře nevyspala." Odpověděla, ale v duchu si z hloubi duše přála, aby Kakashi přišel, co nejdřív. Ten to ale neměl v plánu. Celou noc byl na průzkumech. Chystá se totiž navázat na řadu Icha Icha, přesně tam kde skončil Jiraiya.
Takže Sakura tam stála ještě hodinu s párem, který si jí absolutně nevšímal. Zrovna, když Naruto šeptal Hin něco o večeru a jejím pokoji, zjevil se Kakashi.
,, No konečně!" Prohlásila nahlas otráveně Sakura, v duchu si ale poskočila radostí.
,, Promiňte, ale nějak..." Dál nepokračoval, protože si všiml, že ho stejně nikdo neposlouchá. Blonďáček s Hin byli až moc zabráni do svých věcí a Růžovka byla už několik metrů na cestě.
Celý den byli na cestě. Večer si vytáhli spacáky a stany, protože se blížila bouřka. Stany byli dva. Do jednoho si vlezl Naruto s Hinatou.
,, Já budu mít celou noc hlídku." Prohlásil Naruto a sedl si na strom. Cestou ještě stihl mrknout na modrovlásku. Zbytek si lehl a spal. Jen Sakura nemohla usnout. Ležela na zádech a po tvářích se jí kutáleli slzy.
Ráno vstali ještě za svítání, sbalili všechny věci a pokračovali v cestě. Sakura se držela vzadu. Po chvíli skákání po stromech se k ní přiblížil Kakashi.
,, Jak je možný, že jsi měla ráno mokrej polštář?" Zeptal se jí s jemnou výčitkou hlase. Mlčela.
,, Už jsem ti to řikal."
,, Jenže oni byli prostě jedinečný." Kakshi na to nic neřekl jen odskákal dopředu.
Druhý den ráno dorazili do vesnice.
,, Takže Sasukeho a Madaru prý viděli támhle v tom podniku. Dali si dango a šli dál. Teď je na nás abychom zjistili kam a kdy." Udělal pár pečetí a vyvolal pakkúna a ještě jednoho psíka.
,, Zdar Kakashi."
,, Potřebuji abys zkusil vypátrat kudy se dal Sasuke s Madarou. Tady je čelenka." A dal mu přičichnout.
,, Hned jak je najdem pošlu ti Sakiho zpátky a ten vás přivede k nám." Pozdravil na rozloučenou a oba psíci pádili hledat.
,, A se půjdem podívat do toho krámku a přeptáme se, jestli se náhodou neptali na něco, podle čeho bysme je mohli vypátrat.