Poslední z rodu ocasatých 7

Stále více záhad

První, kdo se vzpamatoval, byl Kabuto. Skočil před Orochimara a katana mu projela pravým ramenem. Bolestně vydechl, spadnul na kolena a zůstal v předklonu.
„Ještě jsem neskončila!“ zavrčela Akari a vrhla se proti svému otrokáři se zbylou katanou. Odrazila se od Kabutových zad a nastavila ostří vodorovně. Orochimaru stačil zvednout ruce a čepel chytnout těsně u krku. Meč se mu zaryl do dlaní, ale hrdlo zůstalo neporušené. Zůstali proti sobě tváří v tvář a zuřivě na sebe syčeli.
Akari tlačila na meč, jak mohla, ale docílila jen toho, že z Orochimarových rukou jen čím dál víc vytékala krev.
„Už stárneš, že se schováváš za sluhy?!“ krčila zlověstně nos Akari.
„Nenech se zmást! Ještě pořád tě dokážu zabít jediným pohybem!“ vztekle prskal Orochimaru. Na ta slova mu z rukávů vyjeli jeho věrní fialoví služebníci a odhodili Akari do dálky.
Ta se ještě v letu zasekla stále držícím mečem za zeď místnosti a lehce přistála na nohou mezi Kakashiho a Naruta.
„Běžte! Slíbila jsem ti život, tak teď ho máš! To je můj boj, vzpomínáš?“ mluvila ke Kakashimu, ale stále upřeně sledovala hadího muže.
„Nikam nejdeme! Ne bez Sasukeho!“ odpověděl za něj Naruto a sledoval svého přítele.
„Myslím, že nejsi v situaci, kdy si můžeš klást podmínky!“ zasyčela Akari bokem na blonďáčka. Na důkaz jejích slov Orochimaru doširoka otevřel ústa a v ní se zaleskla špička meče.
„K zemi!“ zařvala Akari a těsně nad hlavou jí prosvištěl hadí meč, který se zabořil do zdi za nimi.
Z podřepu na něj vycenila zuby, ale než stačila cokoliv udělat, Sasuke vyvolal své chidory a mocné blesky pustil po ostří Kusanagi zpět k Orochimarovi.
„Už mě nemáš, co učit!“ řekl Orochimarovi zpříma do očí.
Ten nepříčetně zařval, když se do něj zakouslo tisíce blesků.
Když chidori pominulo, meč znovu zajel do Orochimarovi tlamy a Sennin zůstal sedět na židli, zhroucený a vysílený.
Akari se zvedla, zandala pravou katanu do pouzdra, došla až k ležícímu Kabutovi, kterému vytrhla druhý meč z rány. Vytáhla si ho za vlasy do vzduchu.
„Pravděpodobně si nezapomněl, že jsou katany napuštěné jedem, že ne?“ šeptla mu zlověstně zezadu do ucha. Vrchní Orochimarův poskok jen bolestně zasténal.
„Nejspíš nezapomněl, ale co už nevíš, tak to není jeho tajná přísada,“ cukla hlavou směrem k osobě na trůnu, „ale Sasoriho a ty se nemůžeš uzdravit!“
Zle se usmála.
„Tohle je za zradu!“ zašeptala a vrazila mu s vervou katanu do zad až proletěla ven břichem.
Kabuto vyvalil oči a vykašlal proud krve.
„Sbohem!“ řekla Akari, upřela svůj zelený pohled do dálky, otočila mečem v ráně a vytrhla ji ven. Pustila ho.
Kabuto se jí s vyděšeným smrtelným výrazem svezl po noze na zem, kde zůstal nehybně ležet.
Kakashi sledoval celou její popravu a nemohl uvěřit té chladnosti, se kterou ji provedla.
„Ksó!“ ozvalo se za ním a on se ohlédl na Naruta, který se sám od sebe začal proměňovat v lišku.
„Naruto! Ne!“ křiknul na něj Yamato.
„Já se snažím! Neovládám to!“ zoufale sledoval své ruce, okolo nichž se začala obalovat démoní chakra.
To už ale Akari věnovala pozornost Orochimarovi.
„Je čas skoncovat i s tebou!“ zablýsklo se jí v očích v touze po jeho smrti.
„Ne!“ zastavil ji Sasuke.
„Chceš mě zastavit?“ zamračila se nevěřícně.
„Ano! Poslouchej!“ řekl a pak i ona zaslechla v chodbách těžký dusot nohou. Mnoha desítek nohou.
„Nohsledi!“ zašeptala Akari.
Znala je, byly to stovky nestvůr stvořené Orochimarem za účelem jeho ochrany. Z důvodu jeho oslabení musely povolit řetězy a nic už je teď nedrží.
„Připravte se na boj!“ hlesla směrem ke Kakashiho týmu a ruce jí ztěžkly oběma katanami naráz.
„Ne! Odejdete!“ rozkázal Uchiha.
„Co?!“ mračila se na něj Akari.
„Vyřídím to tady sám! Vy půjdete!“ stál na svém Sasuke.
„Kakashi-sensei! Nikdy jsem vás o nic nežádal. Teď mám na vás prosbu!“ otočil se na svého bývalého senseie. „Postarejte se o ni, ať už se sem nevrátí!“
Kakashi ho chvíli zamyšleně sledoval, ale nakonec kývnul.
„Jak se opovažuješ mi říkat, co mám dělat?!“ rozlítila se Akari.
„Mlč! Dlužíš mi to!“ upřel na ni svůj pohled Sasuke.
„Nic ti nedlužím!“ zasyčela na něj Akari.
„Dlužíš mi svůj rozum!“ chytnul ji za vršek kimona a přitáhnul si jí k sobě. Dívali se tak sobě do očí z pár centimetrů.
Její neústupnost povolila.
Vyrušil je jak řev v chodbě, tak i řev Naruta. Tomu se začal tvořit první ocas a marně se snažil uklidnit sám sebe.
„Vemte ho ven! Hned!“ zavelel Sasuke, ale to už Yamato na nic nečekal, popadl zmítajícího se Naruta a zmizel v nejbližší chodbě, kde tušil východ. V tak malé místnosti by ho nezvládl spoutat. Sakura Sasukeho ještě chvíli zoufale sledovala, ale pak se přidala k ostatním z týmu.
Ten se zase podíval výhružně na svou bývalou partnerku v boji.
„Jdi za nimi!“ řekl výhružně. Akari se nadechovala na odpor, ale Sasuke ji znovu zarazil.
„Já to tu dokončím! S Orochimarem ještě není konec a ví toho víc, než si myslíš. Bude na něj platit jenom moje oční technika a tu ty nemáš! Dostanu to z něj. Ty se teď musíš postarat o Naruta!“ nepustil ji ze svého pohledu.
„Proč, sakra, já?!“ zuřivě a zároveň zmateně se kroutila v sevření.
„Byl jsem v tvé hlavě a byl jsem v tvé duši! Máš tajemství o kterém sama nevíš a vím, kdo by ho mohl znát!“ odvrátil pohled zpět na stále bezvládného Orochimara.
„To ale pořád nevysvětluje, proč bych....!“ nedopověděla.
„Musíš mi věřit! Prostě to cítím! Až budu vědět víc, dozvíš se to! Teď ale jdi!“ zasyčel a odhodil ji nepřipravenou na zem.
Tvrdě dopadla a ze země ještě na něj zasyčela.
Postavila se do bojové pozice. Nehodlala odejít.
„Padej!“ zařval na ní a ona strnula. Jako duch se nad Sasukem objevil přízrak ještě třináctiletého Itachiho. Nevydřela oba pohledy naráz a uhnula.
Rámusící kroky se chodbou blížily čím dál víc.
„Vděčím ti za pomoc!“ nakonec si stoupla rovně, lehce se uklonila a zmizela za zbytkem lidí z Konohy.
Jako poslední mu v duši zbyl otisk jejích zelených očí.
Postavil se čelem směrem ke řvoucímu tunelu a tasil svou katanu.
„Věděl jsem to! Přineslas mi poslední zkoušku mé síly!“ odhodlaně se usmál do tmy a tělo se mu obalilo modrou září.

Akari doběhla zbytek až venku. Když vyběhla ven z temného lesa, oslepilo jí zářivé slunce a musela si chvíli zvykat na denní světlo.
Když se rozkoukala, uviděla marný boj Yamata proti už skoro přeměněnému Narutovi.
Yamato se snažil uvěznit malého a běsnícího Kyubiho do dřevěných pout, ale zoufale se mu to tentokrát nedařilo. Kyubi si stále víc razil cestu zpátky k nim. Skočila ke Kakashimu.
„Co se děje?“ mračila se na démona.
„Nevím! Je k neudržení. Jestli to bude takhle pokračovat dál, vyvinou se zbylé ocasy a liščí démon se osvobodí úplně!“ sledoval ho také napjatý Kakashi.
Naruto už protrhnul poslední zábrany a svobodně zařval.
V Akari se něco pohnulo a šíje jí vzplála v jednom ohni.
Kyubi zaměřil svůj pohled na bezmocného Yamata a švihnul po něm ocasem.
Akari mu skočila do rány a nepřestala ho sledovat.
„Akari ne! Zabije tě!“ vykřikl Kakashi.
Liščí ocas se zastavil asi metr od její tváře.
Nevěřícně ji sledovali jak došla až k nebezpečnému zvířeti.
„Zklidni se!“ zavrčela Akari a chytla ho pod krkem.
Kyubi se zmítal, ale nemohl odvrátit zrak od jejích očí.
„Hned!“ zařvala na něj a očima jí prolétnul žlutý blesk.
Chvíli tam tak stáli a pak si ostatní všimli, že se ocasy začínají postupně ztrácet jeden po druhém. Za pár chvil nebylo po lišce ani památky a do trávy upadnul vysílený Naruto.
„Naruto!“ vzpamatovala se první Sakura a rozběhla se pomoci svému kamarádovi.
Začala ho postupně léčit svým ninjutsu a zbytek k nim pomalu došel.
„Jaks to udělala?“ podíval se na Akari různooký ninja.
„Nevím!“ zavrtěla hlavou. „A není to jedno? Mým úkolem bylo ho zastavit a tak se i stalo.“
„Není to jedno! Nedokázal jsem ho zastavit ani já a tvrdili, že jsem jediný, kdo to dnes ještě umí!“ vložil se do rozhovoru i Yamato.
„Tak nejspíš nejste!“ hodila rameny Akari. „Když už je vše v pořádku, rozloučíme se. Musím jít!“
„Kam?“ už se mračil Kakashi.
„Zpátky! Kam jinam?!“ opáčila Akari a otočila se k odchodu.
„Nemáš se tam vracet,“chytnul jí za ruku. „Mám se o tebe postarat!“
„Postarám se o sebe sama!“ snažila se mu zuřivě vykroutit a blýskla po něm pohledem.
Strnul, protože v pohledu uviděl víc než jen vztek.
„Ona je v šoku!“ projelo mu hlavou.
To už se mu ale vytrhla a prchala zpátky.
Pustil se za ní a dohonil ji až v lese. Zase ji chytnul, ale ohnala, vrazila mu pěstí a šla zase dál.
Skočil po ní a přitisknul jí tváří k zemi.
Nepříčetně kolem sebe kopala a vrčela, ale nemohla ho ze sebe setřást.
„Uklidni se! Už nemusíš bojovat!“ tiše jí promlouval do ucha. „Už je po všem!“
Vzpouzela se ještě víc, ale síla jí začala ubývat a místo vrčení se začaly ozývat vzlyky. Přestala sebou házet a zůstala klidně ležet na zemi třesoucí se po celém těle.
Zvedl se i s ní do sedu a vzal ji do náruče. Přitiskla se k němu a rozeštkala se naplno.
Kakashiho to neudivilo. Poslední hodina pro ni musela být jako procházka peklem, ať je kdokoliv. Je minimálně zázrak, že ze Sasukeho genjutsu vyvázla v pořádku, i když jí měl pomoci. Pořád to byl zásah do jejího vědomí i nevědomí.
Jemně ji držel a hladil po vlasech. Byla najednou tak křehká a on pocítil neskutečnou touhu ji opět chránit jako tenkrát v tom lese.
Pak si všimnul, že vysílením usnula.
Vstal, stále jí svírající v náručí, a vydal se k ostatním.