Poslední z rodu ocasatých 6

Otevři oči, Akari!

Tým Kakashi versus Orochimaru

Tři roky uběhly jako voda. Sasuke pomalu dospěl a v síle dohnal i svou stále tichou partnerku při misích. Ať se snažil jakkoliv, nikdy zní nedostal nic z její minulosti.
„Můj otec je má minulost i má budoucnost. Neexistuje jiná varianta,“ vždy mu odpovídala a jeho to stále víc a více utvrzovalo v tom, že ta slova nejsou z její hlavy.
Během těch tří let mu nespočetněkrát zachránila život tím, že ho v boji vzala jinému. Rozčilovalo ho to, ale zároveň uklidňovalo, protože s ní může dosáhnout svého cíle.
Ptával se jí, proč mu chrání krk.
„Jsi důležitý!“ pokaždé jen řekla a šla si po své práci. Myslel si, že je důležitý pro Orochimara, ale jen ona sama věděla, že to je pravda jen napůl. Něco uvnitř jí přímo přikazovalo ho chránit.
Na sklonku Sasukeho šestnáctých narozenin společně pobili armádu povstalců ze Skryté zvučné.
Sasuke už dávno nepotřeboval v boji pomoci a tak každý sám bojoval na opačném konci proti obrovské přesile.
Když Uchiha omámil posledního vojáka, otočil se a zjistil, že Akari stále bojuje. Sledoval ji jak se lehce pohybuje mezi masou útočníků a jednoho za druhým zabíjí s chladnou přesností. V tom byl mezi nimi rozdíl. On chtěl zabít jen jediného, kdežto ona zabíjela všechny. Na důkaz jeho slov vzala za vlasy posledního klečícího nepřítele a podřízla mu krk sledujíce přitom černovlasého zeleným smrtícím pohledem.
„Měl by sis z ní vzít příklad, Sasuke-kun,“ ozval se za ním Orochimaru. „Ona je důkaz toho, že jen silnější může přežít.“
„Řekni mi, Orochimaru,“ podíval se na něj zkoumavě Sasuke, „tohle její jednání. Je to tvá práce?“
Chvíli bylo ticho.
„Ona je má nejlepší zbraň,“ slizce se zasmál hadí muž.
„Jak to myslíš?“ mračil se dál Sasuke.
„Třeba tak, že bez ní by třeba neexistovala i tvá prokletá pečeť,“ stále se usmíval Sennin.
„Vysvětli to!“ zvednul svou katanu do úrovni Orochimarových očí.
„Klid, Sasuke-kun. Není potřeba mi vyhrožovat,“ cenil zuby bledý. „Ona byla první, která přežila můj speciálně vynalezený jed a utvořila se jí tato značka. Kabuto nakonec testy zjistil, že její tělo obsahuje určitou látku, která se po smíchání s mým jedem přetváří na směs, která svým hostitelům dodává téměř nadlidskou sílu. Ostatně, to už jsi měl sám možnost zjistit. Proto už dávno nepoužívám svůj starý jed, ale mám v sobě jen extrakt z tohoto jedu a její krve.“
„Je to tvá dcera! Jak na ní jen můžeš experimentovat?!“ propaloval ho vražedným pohledem Sasuke. Nemohl věřit, že něco takového jí dělá vlastní otec a ona se jen tak nechá.
„Pamatuj si, Sasuke-kun. Věci nejsou jenom černé a bílé!“ zasyčel povýšeně Orochimaru a vydal se pryč z bitevního pole. Sasuke ho stále zamračený následoval a po chvíli se k nim tiše přidala i Akari.

Ve stejnou dobu se v jiné zemi shromažďoval speciální tým pro výpomoc.
„Mám pro vás misi!“ přísně si přeměřila tentokrát pětičlenný tým Kakashi, Pátá Hokage.
„To je tak důležitá, že to tak spěchalo, bábi?“ urval se ještě rozespalý Naruto a Sakura ho za tu drzost nabrala loktem do břicha. Sai stál vedle chroptícího Naruta a snažil se pochopit, zda je toto gesto od Sakury projevem náklonnosti či nikoliv.
„Každá mise je důležitá!“ vyletěla Tsunade z křesla a bouchla pěstmi o stůl a Yamato s Kakashim se na ní jen omluvně usmívali. Po chvíli se zase uklidnila.
„Ale tahle je zvlášť důležitá! Povstalci ze Skryté zvučné, bojující proti Orochimarovi, nás požádali o pomoc proti němu a já se rozhodla jim vyhovět,“ posadila se zpátky Pátá a sledovala Narutovu reakci.
Ten podle očekávání všech zapomněl na brzké vstávání i na pohmožděninu v oblasti žaludku a vyvalil oči.
„To znamená, že máme jít tam, kde je teď možná ...Sasuke?“ vypotil ze sebe odpověď a Sakura překvapeně zamrkala.
„Správně. Je na čase zamezit jejich výpadům proti ostatním,“ kývla Tsunade.
„Ale já....nejsem připraven,“ posmutněl Naruto a sklopil hlavu.
„Možná už jsi a ani o tom nevíš,“ přišel k němu Kakashi a položil mu ruku na rameno.
„Ale sensei, moje jediná nová technika je přece zakázaná,“ brouknul Naruto a zoufale sledoval svou ruku.
„Možná, ale když nás bude víc, možná dokážeme mnohem více!“ přistoupil k němu i Yamato.
Blonďáček zvedl hlavu a podíval se do povzbudivých tváří všech okolo. Nakonec se usmál a hrdě kývnul.
Za necelou hodinu se vypravili společně na cestu.
Když dorazili na místo, bylo už po boji. Zvláštní bylo, že na jedné straně pole byly jen zlomené zbraně a sem tam občas stopy krve, ale na druhé se to jen hemžilo mrtvolami pomalu se rozkládajícími na slunci. Procházeli bojištěm a snažili se najít stopy nepřátel, kteří po výhře odešli.
„Co se tu asi proboha dělo?!“ smutně prohlížela pole Sakura.
„Radši nevědět, ale nejspíš má tohle na svědomí Orochimaru se svými nohsledy. Naštěstí jsem ale našel něco, co nám pomůže je stopovat,“ řekl Kakashi a ukázal jim kus fialového provazu useknutého v boji.
Vyvolal pak své psy, nechal je nasát pach nepřítele a ti se rozběhli do stran. Zanedlouho už Pakkun hlásil znovu nalezenou stopu a tak se vydali za ním.
Doběhli potajmu až ke skrytému otvoru uprostřed temného lesa.
„Co teď?“ hlesla nervózně Sakura.
„Nevím. Měli bychom nejspíš prozkoumat, zda je úkryt ještě obydlený,“ sledoval tmavý otvor Kakashi a Yamato kývnul.
„Přesně moje řeč!“ zavrčel Naruto a vyrazil. Yamato ho ještě v letu chtěl chytit, ale už na něj nedosáhl.
„Naruto, vrať se!“ křikl polohlasem Kakashi, ale to už byl černooranžový na kraji velké díry.
Stál nad tou zlověstnou temnotou a zaposlouchal se, zda neuslyší nějaký zvuk. Pak se otočil na zbytek svého týmu ukrytého v křoví.
„Je to v pořádku, sensei! Nikdo tu není!“ zablýsknul vítězným úsměvem, ale v tom se ze tmy vynořil velký fialový had, který se mu obtočil kolem nohy a Naruta s výkřikem stáhl sebou do díry.
„Naruto!“ vykřikla Sakura a vrhla se za ním v těsném závěsu se Saiem.
„Sakra!“ zaklel Kakashi a jal se s Yamatem pronásledovat svůj tým neposlouchající rozkazy.
Když skočili i ti poslední dva do jámy, obklopila je tma a ticho. Pak něco vedle nich výstražně zasyčelo.
„Je to past!“ sykl Kakashi a oslepený tmou se instinktivně ohnal po neviditelném nebezpečí.
Nemohl ale nic víc dělat, protože byl v okamžiku spoután něčím velkým a slizkým a unášen někam do neznáma. Když už si Kakashi začal přemýšlet o bezvýchodné situaci, oslizlé tělo ho pustilo a nechalo ho samotného ve tmě. Ucítil okolo sebe ale přítomnost dalších.
„Kakashi-sensei?“ ozval se potichu holčičí hlas.
„Sakuro?“ šeptnul do neznáma. „Kde jsou ostatní?“
„Jsme tady, senpai,“ ozval se potichu Yamato.
„Alespoň, že tak. Naruto? Co tě to, proboha, napadlo?!“ rozčílil se jinak klidný Kakashi.
„Omlouvám se, sensei. Nechtěl jsem nás takhle ohrozit,“ zašeptal omluvně Naruto napravo do něj. Litoval svého neuváženého činu, ale bylo již pozdě.
„Hlavně už se teď ovládej! Za žádnou cenu nepouštěj ven démona. Je to příliš nebezpečné!“ syknul na něj Yamato.
„Ba naopak!“ ozval se cizí hlas z protější části místnosti a kolem nich se rozhořely po stěnách svíčky. „Budu rád, když mi Jinchuriki opět ukáže svoji sílu!“ zavrněl Orochimaru, když plameny vylouply jeho tvář ze stínu. Celý tým sebou trhnul.
Orochimaru proti nim seděl na vysokém trůnu. Nalevo od něj stál Kabuto, za trůnem se skrývala lidská postava a po pravici stál černovlasý mladík.
„Sasuke!“ dostal ze sebe Naruto.
„Sasuke-kun!“ zašeptala Sakura a jako na povel se všichni postavili.
„Už jednou jsem ti říkal, abys mne nechal být! Naše pouta už jsou dávno zpřetrhaná!“ ozval se temně mladý Uchiha.
„Sasuke! Nemusíš tu být! Pojď s námi! Dokážeš být silný i bez něj!“ začal ze sebe chrlit Naruto.
„Pleteš se, liščí kluku!“ přerušil ho Orochimaru. „Jen díky mě je teď tím, čím je. Je už dávno daleko silnější než ty!“
„To možná je, ale za jakou cenu?“ sklopil hlavu blonďáček. „Za cenu zrazení svých přátel jen kvůli nesmyslné pomstě?“
„Má pomsta nikdy nebyla nesmyslná! Je pro mne vším a nenechám si svůj cíl nikým zhatit!“ zasvítily výhružně Sasukeho červené oči do tmy.
„To bys mne ale musel nejdřív zabít!“ řekl tiše Naruto a pohlédl svému příteli zpříma do očí.
„Jak si přeješ!“ zamračil se Sasuke a začal pomalu vytahovat svoji katanu z pouzdra.
Kakashi se okamžitě postavil před svého chráněnce a sledoval svého bývalého učedníka.
„Sasuke! Rozmysli si to ještě. Je jen na tobě, jaký si zvolíš osud!“ snažil se mu rozmluvit jeho čin.
„Já si svůj osud už vybral, Kakashi-sensei! A jestli i vy mi budete stát v cestě, dopadnete stejně jako on!“ naznačil hlavou směr za Kakashiho, odkud ho propaloval odhodlaný modrý pohled.
„To ti nedovolím!“ zavrčela Sakura a začala si natahovat své rukavice k boji a závěsem se Sai s Yamatem se začali stavět do bojové pozice.
Sasuke tasil svoji katanu úplně a chtěl vykročit do smělého boje.
„Zadrž, Sasuke-kun!“ zastavil ho rukou Orochimaru. „Neplýtvej silami, které budeš potřebovat!“
„Neříkej mi, co mám dělat!“ zaplanul červený pohled i směrem k hadímu muži.
„Jen ti navrhuji řešení!“ podlézavě se usmál Orochimaru. „Nech to vyřídit naší chráněnku a oba víme, že ona se o ně postará definitivně a to přece teď chceš nebo ne?“
Sasuke zaváhal. Slova byla jedna věc, ale činy druhá. Opravdu by je dokázal zabít?
Orochimaru využil jeho nerozhodnosti.
„Dcero! Slyšelas rozkaz? Zabij!“ zasyčel a osoba ze stínu se vynořila před trůnem.
Stála před nimi vysoká, bledá rusovláska s katanami na zádech. Zvedla ruce a rozpuštěné vlasy si svázala do culíku černou páskou. Pak na ně zaměřila zelený a prázdný pohled.
„Zemřete!“ zašeptala nevýrazně a vyrazila proti nim s pruhy rozbíhajícími se po levé půlce tváře.
„Zpátky!“ zavelel Kakashi a postavil se proti ní s kunaiem v ruce.
Dívka tasila katany a jejich zbraně o sebe zařinčely. Její pohyby byly chladně přesné a Kakashi se nikdy nesetkal s tak silným stvořením v podobě ženy. Vlastně jednou ano, napadlo ho. Tenkrát v lese. Ta vzpomínka mu proletěla v mžiku hlavou a bojující osoba proti němu mu ji stále víc připomínala.
Víc času mu ale rudovláska nenechala a dál na něj útočila. Několikrát se mu dostala do zad, ale vždy jen o kousek unikl smrtelnému zranění.
Jak se ta dívka tenkrát jmenovala....běželo mu hlavou.
Ti dva stále spolu bojovali a po dalším těsném úniku Kakashiho před smrtí už to Naruto nevydržel.
„Musím mu jít pomoct!“ zavrčel Naruto a nevědomky vypustil část svého démona, který se začínal projevovat v jeho změněných oranžových očích.
„Nikam nepůjdeš!“ ozvalo se v něm a Naruto sebou škubnul.
„Dej mi pokoj, liško! Teď je potřeba tvé síly!“ rozkřikl se v duchu na Kyubiho.
„Nenechám tě jít!“ zavrčel hluboký hlas uvnitř něj.
„Naruto? Co se děje?“ sledovala ho zmateně Sakura, jak stojí přimrazený na místě.
„Nevím! Něco mě drží na místě a nemůžu se pohnout!“ zoufale špitnul Naruto.
Mezitím se stal boj mezi těmi dvěma čím dál zuřivější. Její znamení se jí už rozjela po celém těle a nabírala stále větší rychlost a Kakashi jejím výpadům přestával stačil. Rychlostí blesku sjela do podřepu, jednou katanou vykryla jeho kunai a druhou mu švihla po nohou.
Všichni v ohromení strnuli.
„Akari!“ najednou zašeptal Kakashi, který si v ten okamžik vzpomněl na její jméno. Katana se těsně před ním zastavila a vysloužil si nechápavý výraz zelených očí.
„Ty mě znáš?“ promluvila neznámá pořád ve stejné poloze.
„Ty mě ne? Přece jsme se tenkrát setkali, tom lese, kdy jsem ti pomohl zabít ty hady!“ sledoval její tvář, která stále víc vyjadřovala strnutí.
„Nepamatuji se!“ zadrmolila rudovláska jako ve snách a narovnala se.
„Dlužíš mi přece život!“ nevěřícně zakroutil hlavou Kakashi a sklonil svoji zbraň podél pasu.
Sasukeho ta rozprava také vyvedla z míry.
„On ji zná!“ přemýšlel. „Pokud tenkrát bojovala s hady, musela prchat před Orochimarem! To znamená, že má skrytou pečeť v hlavě! Potom to všechno dává smysl!“
Orochimara tahle rozprava přestávala bavit a boj se začal vyvíjet pro něj nepřijatelným směrem.
„Akari! Řekl jsem, abys zabila!“ prásknul hlasem a žena sebou trhla.
Nechápavý výraz zase vystřídal smrtonosný klid.
„Nepamatuji se!“ a bodla proti nepřipravenému Kakashimu.
„Akari!“ vykřiknul Sasuke a právě včas strhnul její pozornost na sebe. Promáchla mečem těsně kolem Kakashiho krku a podívala se na svého partnera.
Tomu v šeru zasvítily jeho rudé oči a uvěznil ji v genjutsu.

Ocitla se v další temné místnosti naproti Sasukemu.
„Proč jsi mne zastavil?“ zeptala se bezbarvě.
„Protože nastal čas k tomu, abys přišla na to, čím jsi byla!“ podíval se na ni Sasuke a otočil ji tak, aby viděla do jednoho rohu v místnosti.
Tam stála malá železná klec ve které někdo ležel. Dovedl ji až ke kleci a společně sledovali dívku ležící uprostřed. Vypadala jako mrtvá. Sklonil se a chtěl otevřít západku. Nešla ale povolit a přes ni byl nalepený papír s nějakým znamením.
„Kdo je to?“ zeptala se.
„To jsi ty!“ podíval se na ní.
„Ale já jsem tady!“ odpověděla zmateně a osoba v kleci se trochu pohnula.
„Ne! Tvé pravé já je tady uvězněné a jen ty ji můžeš osvobodit!“ postavil se zase vedle ní.
„Otec by se zlobil,“ zamračila se a dívka v kleci se nespokojeně zavrtěla.
„Zkus jí dát šanci, ať se rozhodne s tebou,“ kývnul směrem k vězení.
Stále zmateněji ho sledovala, ale pak se odhodlala a papír se znamením strhla. Přízračný pokoj zalilo ostré světlo, uvězněná Akari otevřela oči a stojící Akari zalapala po dechu.

V tu ránu bylo genjutsu zrušeno, Sasuke stále stál vedle trůnu a Akari sklopila hlavu.
„Řekl jsem, abys ho zabila! Okamžitě!“ došla Orochimarovi trpělivost a zlostně na ni syčel.
Pomalu se otočila zpět ke Kakashimu.
„Máš pravdu, otče!“ ozvala se potichu. „Musím zabít!“ a silně stiskla v ruce své katany.

„Ale tebe, ty hajzle!“ zakřičela a vrhla svůj meč po zkoprnělém Orochimarovi doprovázející ho nenávistným pohledem plným znovu nabytých emocí.