Nara Kameko 005: Černé stíny se blíží.

Ráno se probudila docela pozdě na to, že vždy vstávala první. Asi se začíná měnit, už to není ta zodpovědná dceruška, která poslouchala rodiče na slovo. V noci měla podivný sen, jako by se něco stalo v Konoze, ale nedávala tomu velkou váhu. Konoha se přeci umí bránit, ne? Radši se tím nezabírala a radši získávala informace o Akatsuki. Šlo to sice těžce, ale Kameko se nevzdávala. Jednou ho přece musí potkat, ať dříve či později. Právě seděla v jedné z restaurací a obědvala rámen, sice nebyl dobrý jako v Konoze avšak hlad zahnal. Měla tu schůzku s jedním z jejích informátorů.
„Madame?“ ozvalo se vedle ní. Natočila hlavu směrem k muži, na kterého tu čekala. Přikývla. Muž si k ní přisedl.
„Akatsuki se vyskytují tady v okolí ve třech místech.“ Kývl hlavou.
„Kde přesně?“ Vytáhl z kapsy mapu a ukázal tři místa, která byla od sebe jen kousek.
„Dnes by měli být u jedné z bran.“ Kameko kývla hlavou.
„Děkuji.“ Pousmála se. „Tady máte peníze.“ Na stůl položila váček s penězi.
„Oh, jste štědrá madame, pokud budete ještě s něčím chtít pomoct, řekněte!“ Kameko se usmála a kývla hlavou. Rozloučila se a vyšla ven. Zhluboka se nadechla a rozešla se směrem k bráně. Pěkně si tam počká. Posadila se na větev stromu a čekala. Měla zavřené oči a vzpomínala.

„Uchiha klan je velmi rozvětvený, co?“ zeptala se ho. Přikývl. „A ty budeš vést klan po svém otci?“ Opět přikývl. „Tak se mnou mluv!“
„Omlouvám se, nemám náladu.“ Zavrtěl hlavou. Dotkla se jeho ramen.
„Co se stalo?“ zamumlala.
„Otec mě chce zasnoubit, s nějakou dívkou z klanu.“ Povzdechl si.
„Ale, to nejde!“ namítla.
„Já vím, jenže otec za tím stojí.“

Když jí to oznámil cítila se sama. Proč se do toho musel plést jeho klan? Kdyby…Jak to slovo nenáviděla. Když jí oznámil svou misi, svůj úkol zamrazilo jí.

„Itachi!“ zamávala na něj a přiběhla k němu. Byl tichý a vyděšený. Nikdy ho takto neviděla. Vždy měl svou chladnou masku a neukazoval své city.
„Kame-chan.“ Pousmál se. „Jak jsi se dneska měla?“
„Dobře, ale ty asi ne, co?“ viděla na něm, jak se trápí.
„Mám misi…“ zamumlal.
„Ale to není nic zvláštního!“ namítla.
„Jenže já mám za úkol, vyvraždit klan.“ Zašeptal. Kameko z ruky vypadla květina, kterou nesla matce.
„A-ale…“ vykoktala ze sebe. „Kdo ti to nařídil?“ dožadovala se odpovědi.
„Rada s Danzouem.“ Objala ho.
„Společně to dokážeme!“ chlácholila ho.

Rada a Danzou, kdyby se někdo dozvěděl, že za tím stojí oni, tak by Konoha padla a to Kameko nechtěla, nechtěla zničit jejich domov.

Seděla před radou Konohy, Danzouem a Třetím. Nervózně těkala pohledem po místnosti. V té době ještě netušila co by jí mohli chtít.
„Asi víš, co ti chceme.“ Zavrtěla hlavou. „Ach, Itachi se ti svěřil, vím to. To proto tu jsi.“
„Jak víte o Itachim?“ zašeptala. Nikdy se neměl dostat na povrch jejich vztah. Jeho rodiče by to nevzali zrovna dobře.
„Víme hodně věcí, ale neboj Uchiha Fugaku o ničem neví a nikdy se nedozví.“ Ženě z rady se vražedně blýsklo v očích.
„Chápu…“ špitla.
„Nikomu nesmíš říct o našich plánech, Kameko.“ Usmál se na ní Třetí. Strnule přikývla, netušila co by se jí mohlo stát kdyby se prořekla.
„Ale pokud se to někdy někdo dozví, tak v tom budu namočená i já!“ bránila se.
„Budeš dělat jakože nic nevíš.“ Dokončila svou myšlenku žena z rady. Přikývla.

Proč? Hloupý klan! Vždy jim záleží jen na tradicích. Chápala jak se asi musel klan Uchiha cítit když mu vládl někdo z klanu Senju. Přeci jen hodně dlouho spolu vedli souboje. Otevřela oči a rozhlédla se po okolí. V dáli se mihly dva černé stíny. Pomalu se blížili a Kameko se snažila být potichu. Akatsuki. Pomyslela si.
„Ah, co tu děláme, Itachi?“ málem vykřikla, ale udržela se.