Akatsuki andílci 3

šílenství pokračuje! :-D

Vzpomněla si!!!

Dostali misi a to všichni dohromady. Madara se rozhodl, že je čas skoncovat s Orochimarem a jeho poskoky. Měli vyrazit až ráno a tak si každá užívala nastalý večer a noc po svém.
Kaki leštila své nové přívěšky a Zet si vyráběla molitanové návleky, aby se uchránila před dalším bolestivým kousnutím.
Dei sledovala další díl napínavé série Stopy lásky a občas dojmutím zavzlykala.
Do místnosti po schodech sešla rozčepýřená Hid.
„Nechoďte do koupelny!“ zvolala a začala si urovnávat rozcuchané vlasy.
„A proč ne?“ podivila se Sasi.
„Naše mořská panna sedí ve vaně a rozhodla se, že už nechce být pannou!“ stáhla si naštvaně Hid polovyhrnuté krátké tričko zase dolů.
„A povedlo se jí to?“ zvednula Ita pravé obočí a potutelně se usmála.
„Tse! Nejsem přece žádná dě*ka, abych dala každé rybě na potkání!“ ohrnula Hid nos.
„Ale každýmu Jashinovi jo, viď?!“ zachechtala se Kaki.
„Závidíš, že já si můžu vybírat bez toho, abych si sama vylepšovala prsa pomocí vycpávek co?“ odfrkla Hid a tak tak se vyhnula letícím pletacím jehlicím.
„Ty už mě dlouho štvát nebudeš!“ vrčela Kaki a snažila se Hid alespoň probodnout pohledem.
Jejich spor ale přerušil řev z patra.
„Já prostě nemůžu, chápeš?!“ ozval se zvýšený ženský hlas za zavřenými dveřmi.
Odpověděl jí nezřetelně hlubší mužský hlas.
„Copak já můžu za to, že mě teď prostě nepřitahuješ?!“ vyjekl znovu vysoký hlas a po něm se ozvala dutá rána.
Chvíli bylo ticho a pak se zprudka otevřely dveře. Zbytek osazenstva naklonil hlavu tak, aby viděli co nejvíc a i Dei odvrátila zrak od božského Chosého Migela.
Z pokoje vyrazila rozvrkočená, polonahá zrzka.
„Jen si běž! Takových jako ty můžu mít tucty!“ ozvalo se za ní ještě než stačila prásknout dveřmi.
„Tak si je taky najdi, ty hromadu svalů bez mozku!“ ječela už na zavřené dveře.
Zastavila se u zábradlí a až teď si všimla nežádané pozornosti.
„Pei?“ ozvala se Sasi. „Je všechno v pořádku?“
„Jasně,“ zašvitořila šéfka jakoby se nic nestalo a neohrabaně se snažila zakrývat modrající pravé oko. To byla ta rána.
Začalo ji to ale čím dál víc bolet a oči se jí zalily slzami.
„Omluvte mě,“ špitla a zmizela do vedlejšího pokoje.
Když se zase rozhostilo ticho prolínající jen srdceryvnými monology z televize, Ita zvedla zrak od nehtů.
„Ty o tom něco víš, Sasi?“ zkoumavě sledovala dřevěnou panenku.
„No jo,“ odložila své výrobky Sasi a sveřepě se nahnula přes stůl. Ostatní se přitočili.
„Pei se mi svěřila, že od té přeměny mají s Kon docela problémy,“ tajemně se zatvářila.
„A jaký?“ vyvalila oči blondýna.
„No jaký asi!“ otočila oči v sloup Hid, největší drbna v organizaci.
„Prej, že se Pei nemůže pořád srovnat s tím, že je ženská a Kon prej přestaly bavit její neustálé výmluvy na to, že jí bolí hlava!“ pokračovala Sasi a ostatní se zahihňaly.
„Je blbá! Já bych Kona hned brala! Vypadá jako Ernesto Sanchez ze „Srdce mám v trenkách“!“ zasnila se Dei.
Ostatní na ní zůstaly zírat.
„Tobě to nepřijde divný slintat po chlapech, když to není tak dávno, co jsme jimi byly?“ zírala na ní Ita.
„Ne!“ pokrčila rozpustile rameny Dei a pak se zamračila. „Vám jooo?!“
Zamyslely se.
.....Po deseti minutách....
„Vlastně asi ne!“ ukončila kouř nad hlavami Sasi, pleskla po hlavě Zet, která z toho začala šilhat a všechny se vrátily ke své práci.

Ráno se nemohli vyhrabat z domu. Osm ženských a dvě koupelny je prostě málo.
„Kdo má mojí rtěnku?!“
„Chceš snad říct mojí rtěnku ne?!“
„Ticho Kone! Teď už nemáš nárok!“
„Kdo si vzal, sakra, moje kalhotky?!“
„Nikdo! Když sis je včera namočila ve vaně, tak teď holt choď naostro!“
„Hele holky! Tuhle nebo tuhle blůzku?“
„Vždyť jsou obě červený!“
„Blázníš? Tohle je ohnivě červená a tohle karmínová!“
„Že já ti udělám krvavě červenou?!“
„Se hned nerozčiluj. Stejně všichni víme, že jsi zůstala barvoslepá až do teď!“
„Dei!“
„No jo, už mlčím!“

Konečně se sešli před vchodem.
„Tak se odpočítejte. Ať víme, že jste všechny!“ zavelela Pei.
„Prvá!“
„Druhá!“
Ticho.
„Co jsem já?“ ozvala se vyjeveně Dei.
„Ty budeš asi nula!!!“ škodolibě se zasmála Hid.
„Kriste! Ty seš trojka tak stůj a už radši mlč! Další!“ nervózně se mračila Pei.
„Čtvrtá!“
„Pátej!“
„Šestá! Sedmá!“
„Zet!“ už výhružně zasyčela Pei. „Ty můžeš být jenom jedno číslo!“
„Šéfová! Když já chci být šestka!“ zavyla bílá půlka.
„To čekej! Budem pěkná sedmička!“ ohnala se po ní černá půlka.
„Tak takhle by to dál nešlo!“ zavrtěla hlavou Pei. „Chybí někdo?“
„Ita tu není!“ ozvala se Kis.
„A kde je?“
„Asi ještě nahoře...“
„Tak pro ní dojdi! Ale hned!“ začala už se opravdu vztekat vůdkyně a Kon si začal unaveně mnout kořen nosu.

Kis vyběhla po schodech nahoru a našla Itu sedět sklesle na posteli.
„Ito! Vyrážíme, tak pojď! Nebo...děje se něco?“ nechápavě nahnula hlavu na stranu a přisedla vedle své černovlasé kamarádky.
„Já nikam nejdu!“ zarputile sevřela rty Ita.
„A proč?“ koukala na ní vyjeveně Kis. „Kvůli tomu, že tam možná bude tvůj bratr?“
Ita smutně kývla.
„To zvládneš! Bráška tě třeba rád uvidí!“ zkusila ji utěšit Kis.
„Ale já jeho ne!“ odsekla Ita.
„A proč ne?“
„Copak to nevidíš?“ rozhořčila se Ita, nasupeně se zvedla a podívala se do zrcadla.
„A co?“ stoupla si za ní Kis.
„Ne přece ty vrásky pod očima! Takhle přece nemůžu nikam jít!!!“ zamračila se nešťastně, ale hned zase uvedla tvář do klidu, aby se jí neudělaly i na čele.
„Prosim tě, ty naděláš!“ zavrtěla hlavou Kis a odněkud z boční kapsičky pláště vytáhla make-up.
„Teď se moc nevrť nebo budeš vypadat jako dvojče Orochimara!“ soustředila se Kis a za chvíli byla se svou prací hotová.
„Tak co? Dobrý?“ zazubila se modrá.
„Dobrý!“ šťastně se na ni usmála Ita a odkráčely společně dolů.

„No konečně!“ spráskla ruce Pei a vydali se všichni na cestu.
Po půl dni cesty už začaly některé děvenky pofňukávat.
„Šéfko! Dáme pauzuuu!“ třela se bolestivě nohy Hid.
„Žádný takový! Neměla sis brát tak vysoký podpatky! Teď si trp!“ odsekla Pei a měřila se stříbrovlásku v krátké minisukni, černým obtaž tričku s červeným mrakem na srdci a ve vysokých černých kozačkách.
„Nechápu, proč chodíš na mise vyparáděná jako modelka!“ odfrkla ještě a shlédla zbytek partičky.
Kaki vypadala vcelku normálně nebýt té zlaté korunky v hnědých vlasech, Sasi se na cestu schovala do své loutky štíra a tvrdila o sobě, že jsou něco jako kráska a zvíře. Dei si nakonec vybrala lehký červený top, který prý zvýrazňuje její ladné křivky, Kisi se nehodlala vzdát svých krásných hvězdic a Zet si napudrovala dokonce i kytku, která se jí tyčila kolem hlavy. Kon měl na sobě obtažené černé tílko a maskáčové kalhoty a děsně jí někoho připomínal. Pak se podívala sama na sebe a začala si připadat jako blázen, že si jediná vzala Aka-plášť. Naštěstí ale zaregistrovala Itu, která ho měla taky a oddechla si.

„Tak sebou pohněte a neremcejte! Čím dřív tam budem, tím dřív to budeme mít za sebou!“ podívala se na své družka a druha Pei a ti jí s nevolí následovali dál.
Dorazili společně až k místu, kde se měl Orochimaru vyskytovat, ale ještě než se stačili skrýt, vpadnul jim padouch do zad.
„Kone! Papírový klon!“ křikla Pei.
„Jak to mam asi udělat, když s těmahle prstama nesložim ani blbou labuť?!“ vyjel na ní Kon.
„Kampak krasotinky?“ zasyčel haďák, který je nepoznal a objevil se za Konem. To Kona dožralo.
„Já nejsem žádná krasotinka!“ zařval a vypálil mu jednu pěstí do obličeje. Orouše to odhodilo asi půl kilometru do lesa a nechal za sebou jen vyoranou brázdu.
„Já už vim, koho mi připomínáš!“ vystrčila na Kona vítězoslavně prst Pei.
„Chucka Norisse!!!“