Akatsuki andílci 2

Nové poznatky o ženském těle

Skupinka žen stála v kroužku a společně zkoumaly cizí předmět uprostřed.
„Co to je?“
„Nevim, ale je to divný!“
„Podejť by to nebylo divný, když to měla u sebe ve skříni Konan!“
„A co ty se máš co hrabat Konan ve skříni?!“
„Hledal jsem tam nějakou podprsenku!“
„Kdybys byl co k čemu, tak si jí vyrobíš, stejně jako já!“
„Sklapni, Sasori!“
„Ale je to fakt takový divný! Na co to může být?“
„No...vzhledem k tomu, že to je tak dlouhý a bílý, tak bych řek, že se to někam strká!“
„A kam asi, ty pitomče?! Myslíš, že se ti to vejde do nosu?!“
„Mě ne, ale Kakuzovi určitě, hehe!“
„Zavři tu klapačku, Hidane!“
„Třeba je to nějaká zbraň! Něco jako moje jílové bombičky!“
„Deidaro! Ty seš fakt blondýna!“
„Hele, drž jazyk za žábrama, jo?!“
„Tak dost! Já jsem tu Šéf a říkám vám, že se jdu tý Konan zeptat!“

Konan zrovna stála v koupelně před zrcadlem a prohlížela si své nové tělo. Rozhlédla se kolem sebe a když nikoho neviděla, postavila se do kulturistické pózy a zatnula svaly. Chvíli se na sebe dívala a pak rozhodila rukama.
„Tak dlouho se snažím držet dietu až se ze mě stane tohle a celá snaha je v ...!“ zase začala pofňukávat.
Ozvalo se zaklepání.
„Co je?!“ zaburácela vztekle.
„Zlatíčko?“ zašvitořil za dveřmi ženský hlas.
Trhnutím otevřela dveře dokořán.
„Peine! Jsem teď možná chlap, ale ne idi*t! Co chceš?!“ zavrčela Konan v těle vazouna. Pak si všimla, že tam Pein nestojí sám, ale že za rohem se skrývá zbytek holčičí party.
„No...víš...co je tohle?“ nakonec ze sebe vychrlil a strčil jí před nos pro ně neznámou věc.
„Kde jste to našli?“ zatnula ruku v pěst.
„Aaale...se to tu někde válelo...“ nezkušeně lhala Peinka a mocně házela dlouhýma řasama.
„To je tampón!“ obrátil oči v sloup Konánek.
„Aha...je to tampón!“ zařvala tiše Peinová na zbytek.
„Ahááá...a na co to je?“ přišla mu zpátky tichá odpověď.
„Jo...a na co to je?“ škrábala se nechápavě zrzka ve vlasech.
„To se dozvíš v pravou chvíli, ty blbá ženská!“ došla Konanovi trpělivost a prásknul jí dveřmi před nosem.
„Možná jsem blbá ženská, ale pořád jsem tu Šéf!“ řvala na něj zrzavá přes dveře, nechtějíce ztratit zbytek autority, ale spíš už to byl jen takový výkřik do tmy.

Po několika hodinách Konánek konečně vylezl z koupelny a našel na schodech štkající Deidarku.
„Co je?“ přisedl vedle ní.
„Konan...já asi umřuuu!“ plakala zoufale blondýna.
„Proč bys měla umírat?!“ zíral na ní a v duchu si říkal, co že tu vlastně vede za rozhovor.
„Já krvácím!“ vzlykla slečinka a sklopila hlavu.
„Už jsi někdy slyšela nějakej blonďatej vtip?“ ironicky se jí Konan zeptal.
„Ne! Myslíš, že by to pomohlo?“ koukla se na něj naivně s nadějí v očích.
„Ne, když nemáš mozek! Pojď, prosim tě, něco ti ukážu!“ vzal jí za ruku a dovedl ji zpět do koupelny.

Za slabou půlhodinku se Deidarka vrátila do obýváku.
„Tak už vím, na co je tampón!“ vyřkla vítězně a spokojeně se uvelebila na gauči vedle Kis.
„Tak schválně! Na co?“ nevěřila jí žraločí krasotinka.
Dei se k ní nahnula a pošeptala jí své zjištění do ucha.
Kisi sebou trhla a zčervenala. A když se modrá červená, tak prostě zfialoví.
„Není ti zima?“ vzhlédla od svých nehtů Ita.
„Ne!“ načuřeně odsekla zelenovláska a pomstychtivě mu pošeptala to, co předtím jí Dei.
„Aha!“ nadechla se Ita a rozpačitý výraz zase zabořila ke svým rukám.
A tak získaly důležitý poznatek o chodu ženského těla.

Kon nastaly krušné chvíle. Každou chvíli přišla nějaká z Aka-žen s nějakým problémem.
Naposledy to byla Hid.
„Konan? Jak se to zapíná?“ přišla k němu do pokoje a v ruce držela podprsenku.
„Když pominu, žes mi ji sebrala ze šatníku,“ zavrčel Kon, „to ses nikdy nesetkala s tímhle kusem oblečení?!“
„Ale jasně, že jo. Akorát jsem jí prostě vždycky spíš sundával než zapínal,“ škrábal se nežensky na hlavě.
Pomohl jí tedy do spodního prádla a Hid zůstala stát před zrcadlem.
„Docela dobrý ne?“ zálibně se sledovala. „Řekla bych, že mám nejmíň trojky!“
„Trojky možná, ale dioptrie!“ sledoval jí Kon se zjevným znechucením.
„Važ slova! Je to tvoje podprsenka a je mi akorát!“ blýskla úsměvem.
„A ven! Urážet se nenechám!“ zahřmel Kon a vypakoval vzpouzející se stříbrovlásku z pokoje.
„Konan?“ ozvalo se po chvíli zase za dveřmi, tentokrát Kaki. „Nemáš náhodou nějakej pěknej zlatej řetízek?“
Konovi se ozval starý tik v oku.

Večer se opět sešli všichni v obýváku. Každý se se svou přeměnou vypořádal po svém.
Sasi se dala do vyrábění dřevěných doplňků a Kaki projevila zájem o pletení ověšená každým šperkem, co po domě našla. Hid zjistila, že její kosa je dobrá i jako pilník na nehty a Ita jí jen tiše záviděla. Okousávání nehtů do krásy ji přestávalo bavit. Kis se rozhodla využít přírodních zdrojů a místo podprsenky měla na sobě dvě velké mořské hvězdice a tvrdila o sobě s lehkým nafialověním, že je mořská panna. Dei poznala krásu pravé brazilské telenovely a sledovala každý možný díl se zadrženým dechem. Pei se rozhodla pro nové varianty, kam všude by mohla umístit nový piercing, ale bála se to říct Kon. Ten našel zalíbení v bojových sportech a rychlostí blesku si opatřil boxovací pytel, do kterého bušil, kdy mohl, protože podle něj, kdyby ho neměl, tak by je všechny musel zabít, nány blbý! A Zet? Zet měla největší problém.

„Hezky voníš!“ zavrněla černá půlka.
„Co tím chceš říct?!“ vystrašeně zamrkalo oko bílé části.
„Jsi k sežrání!“ olíznula se a zakousla se sama sobě do ruky.
Bíle půlce ukanula slzička.

„Tak, holky, ztište se!“ zatleskala Pei a vypnula naštvané blondýně televizi zrovna v tom nejlepším, kdy Chuan chtěl říct Rosalindě s kým že má to dítě.
„Ehm,ehm...trochu tolerance!“ zamračil se káravě na Pei Kon.
„No dobře, tak tedy...holky a chlape,“ opravila se způsobně Pei a pohodila zrzavou kšticí.
„Velký šéf nás volá!“ upozornila nakonec a zraky všech se upřely na malý repráček stojící na stole před nimi.
„Ahoj andílci!“ ozvalo se z repráčku.
„Ahoj, Madaro!“ blýskly úsměvem krásky včetně naježeného Kona, že mu někdo říká andílku.
„Mám pro vás misi, andílci!“ zaševelil hlas a všichni se pevně semkli, aby vyslyšeli její znění.