Like a boy 07

kapitola 7.: Dokázala jsem se změnit...?

Znechucená dívka vyběhla před budovu akademie, kde už na ni čekala natěšená růžovláska. Nejvíce byla zvědavá na to, jak obě prohlídky proběhly, a zda to Hinata zvládla tak, aby ji nikdo nepoznal. Další co ji (ale jen doopravdy málo) zajímalo, bylo, jestli se čirou náhodou o ní Sasuke nezmínil, ale to bylo pro tuto chvíli vedlejší. Nejenže Hinata vypadala dost znechuceně, ale i rozčíleně, a to u ní Sakura neviděla často... vlastně ještě nikdy.

„Tak...“ Hodila po ní očkem a čekala, co z ní vypadne.
Místo toho, aby Hinata odpověděla, řekla pouze: „Ts!“ a pak: „Vrr!“ (Kami měl nejen malinko zženštilé, ale také Akamarovy, tedy psí, sklony)
Sakura se začala smát, ale ne jako obyčejně. Byl to smích hysterický.
„Co je?“ vyjekla Hinata, aniž by si uvědomila, jak se chová. Jako by to nebyla ona. Na čele se jí objevily vrásky z nepříliš vlídného pohledu a navíc vyběhla z akademie, jako by uvnitř byla nebezpečná bomba. (v tomto případě existence jménem Sasuke)
„Nic... doopravdy nic... i když... podívej, jak vypadáš, nikdy jsem tě neviděla tak rozčilenou. Ještěže tu není Ino, ta by smíchy brečela!“ smála se dál a Hinata pak také vyprskla smíchy.

„Tak co se stalo? Všechno v pořádku? Nikdo to doufám neví... nebo... co tě tolik rozčílilo?“ Zeptala se cestou k nemocnici Sakura, když se konečně uklidnily.
„Co? Nic! To pan dokonale arogantní!“
„K... kdo…,“ nestačila doříct Sakura a modrovláska opět vybuchla.
„Ten... ten... černovlasý mag... muž... Co si o sobě myslí? K nových studentům by se měl chovat přívětivě a být nápomocný a ne lhostejný. Kdybych akademii neznala, nerozeznala bych WC od jídelny... což by byl asi problém.“
„Možná si mu jen nestačila... on... on je příliš temperamentní a... dej mu chvíli. Na Naruta si taky zvykal delší dobu... no, možná si ještě nezvykl, ale ty nejsi tak nemožná, jako on, takže by to mělo být v pořádku,“ bránila Sasukeho růžovláska. To by Hinatě tak moc nevadilo, ale říct o Narutovi, že je nemožný ji docela ranilo.
„Naruto není nemožný...“ vykřikla a poněkud jí zrůžověly tvářičky. „Promiň!“ řekla tiše a odvrátila pohled.

Byla to zase miloučká a nesmělá Hinatka. Jakmile se děje něco s Narutem, uvidí ho, nebo se o něm někdo pouze zmíní, vždy se začne chovat neuvěřitelně nesměle. Mohli by to použít ve chvíli, kdy se doopravdy přestane ovládat a rozčílí se, jako dnes. Prozatím, dokud si na Narutovu společnost nezvykne. Pak už se bude muset hlídat sama.

Když došli k nemocnici, čekalo je nemilé překvapení.
„Není to Neji?“ vykřikla Hinata a rychle se ztišila, aby ji náhodou neslyšel.
Sakura ji odtáhla za nejbližší roh nemocniční budovy.
„Musíme počkat, až odejde,“ zašeptala. „Nesmí tě vidět takhle... bez tamtoho!“
Hinata si povzdychla. Ta věc dole... je veliká, nepohodlná a navíc neslušivá. Zbavit se jí bylo tak osvobozující, a teď si ji má vzít zpátky? Ani náhodou!
„Hinato! Nemáš na výběr! Musíš...“ nutila ji Sakura a podala jí vycpávku, kterou měla schovanou v maličké taštičce. Kdyby s tím po městě chodily jen tak, co by si o nich lidé pomysleli.
„Ale... já nechci... už si ji nechci vzít, nemůžeme jít do jiné nemocnice?!“ Snažila se ji přesvědčit Hinata, ale marně.
„Jiná tu už není. Naposledy, prosím!“

Sakura ji nakonec přesvědčila a Hinata si naposledy vzala to Nepohodlné Neslušivé.
„Zítra si obléknu volnější kalhoty!“ řekla ještě jednou svým holčičím tónem a pak nenápadně přešli ke vchodu do nemocnice. Neji dělal, jako že je nevidí, ale pokradmu si pečlivě prohlížel nového „člena rodiny“.
Když se mu dívky ztratily z dohledu, vydal se za nimi. Připadalo mu podezřelé, že se Sakura po tak krátké době seznámila s tím novým klukem tak rychle. Stále se něčemu smějí... škoda, že neví čemu. Musí se k ním víc přiblížit, aby uslyšel, o čem si povídají.

Dívky zahnuly chodbou vlevo. Chvíli si počkal a pak šel tiše za nimi. To ale neměl dělat. Jakmile vešel do chodby, něco do něho vrazilo.

„Neji!“ vykřikla Sakura. „Ty nás sleduješ!“
„Ne... já... já vás nesleduju!“ Na tváři mu zůstal vážný výraz.
„Tak proč za námi pořád chodíš?“ zeptala se růžovláska podrážděně.
Neji nevěděl, jak se ospravedlnit, navíc ho v tuto chvíli nic nenapadalo. „Ch…chtěl jsem se seznámit s novým studentem, vlastně odteď je i součástí rodiny Hyuuga.“ Vypadlo z něho nakonec.
„Já jsem Kami,“ představila se Hinata. Když ji Neji uviděl, nemohl uvěřit té podobě. Možná, že si přeci jen Hiashi nedával pozor. Kami byl tolik podobný Hinatě... a ona mu tak moc chyběla, i když si to sám nechtěl přiznat. Často na ni myslí... měl ji rád.

Hinatu začalo znervózňovat, jak ji stále pozoruje. Co když prohlédl jejich dokonalý plán? Musí ho nějak odradit!
„Na co tak koukáš?“ Vyrušil ho z myšlenek Kami.
„N… na nic... těší mě,“ odpověděl zaskočeně. Zdá se, že ho vyvedla z podezření.
„Taky mě těší,“ pousmála se. „Sakuro, ukážeš mi prosím, kam dávají zraněné ninji nebo ošetřovnu?“ Snažila se, aby co nejrychleji odešli, protože si ji Neji opět prohlížel.
„O… ovšem... prosím, omluv nás, musím jí... teda jeho… provést po nemocnici. Měj se.“ Nervózně se pousmála a rychle vláčela Hinatu na ošetřovnu.

„Uf, málem jsem nás prozradila. Příště si musíme dávat pozor na to, co říkáme,“ povzdychla si Sakura a Hinata přikývla.

Část dne strávila modrovláska náročným procházením se po Konoze, doprovázeným historickým i současným výkladem a navíc musela snášet Nepohodlné Neslušivé a „pana arogantního“, což bylo pro její křehkou povahu velmi deprimující. Jediné, co ji bavilo, byla prohlídka nemocnice, protože jedině se Sakurou nemusela předstírat, že je kluk.

Teď ji čekala druhá část dne, kterou měla celičkou strávit s tím, kvůli kterému toto všechno musela podstoupit.
Už se nemůže dočkat, až s ním bude mluvit, tedy pokud neomdlí a nepozná ji. Budou spolu navíc večeřet v Ichiraku. Není to skvělé?

Naruto už vyčkával, i když ne moc nedočkavě, kdy nový student přijde. Nejdřív mu přeruší trénink a teď mu má sníst všechen ramen? To je nespravedlivé...

„Naruto,“ řekla tiše Hinata, když přišla k místu.
„Hinato?“ Otočil se Naruto a vyběhl před restauraci. Modrovláska úplně zapomněla, že má mluvit hlubokým tónem a rychle se někam utíkala ukrýt.
„Hinato...“ Stále stál před Ichiraku a hledal ji, tu ztracenou dívku, v ulicích Konohy. Nevěřil tomu, že by mohla být mrtvá... on už je takový... vždy zůstává naděje, dokud se sám o opaku nepřesvědčí. Jenže nikoho tu neviděl. Po ulicích chodili jen dospělí, mladí lidé, nikdo podobný Hinatě a navíc, kdyby tu nebyly lampy a jiná různá světélka, která vycházela z domů okolo, nic by v té tmě neviděl.

Chvíli se ještě porozhlížel, ale pak se vrátil zpátky do restaurace. Musí tu přeci počkat a splnit svůj úkol. Po večeři by měl Kamimu ukázat zbylou část Konohy, kterou Kakashi nestihl. Bohužel nevěděl, že Kami už je na cestě do domu Hyuuga.

Se slzami v očích a nekončícím pláčem Hinata vběhla do domu a zavřela se ve svém pokoji, do kterého ji Hiashi ubytoval, jelikož byl jediný prázdný.
Když se zamkla, utíkala k oknu, k místu, na kterém velmi často sedávala, když plakala.
Naruto ji poznal... poznal její hlas, vyslovil její jméno... to všechno i přes to, že ví, že je mrtvá...

„Promiň, Naruto... “

Poznámky:jako vždy jsem zaimprovizovala a napsala, co mě napadlo, mělo tam být něco jiného, alecčásti, která tu měla být se dočkáte až v dalších dílcích ....