Dobro proti zlu - kapitola 2: Démon se probudil

Skupinka ninjů z Listové vesnice v tuto chvíli právě skoro bleskově míjela okolní krajinu. Všichni čtyři si byli navzájem v patách dokud Naruto nezrychlil, aby dohnal svého senseie.
„Kakashi-sensei,“ oslovil ho.
Kakashi zamručel a podíval se na svého studenta.
„Co je zač ta Sněžná vesnice?“ chtěl vědět.
Sakura a Sai se mírně přiblížili, aby ani jim neunikl sebemenší zdroj informací.
„Yukigakure no Sato je vesnice v Sněžné zemi, která se rozkládá hlavně po úpatí a vrcholcích hor,“ vysvětlil mu Kakashi a podrbal se na hlavě. „Je to malá vesnice, která se ne zrovna ráda přátelíčkuje s ostatními vesnicemi. Vzhledem k tomu, že je tam celoroční zima, říká se, že i přes to je půda této země velice úrodná. Pod povrchem vedou různé tunely a skleníky, ve kterých je uměle udržováno teplo a světlo. Tím si udržují úrodu, na které by jinak museli být závislí od jiných vesnic.“
„Nemyslím si, že z nás budou zrovna nadšení,“ podotknul Sai suše.
„Nebojte se, ve vesnici jsou lidé, kteří ví, že se u nich Listová jednou objeví.“
„Už nám řeknete kdo je ta osoba, kterou máme přivést, Kakashi-sensei?“ naléhala Sakura a Naruto se k ní bez otálení přidal. „No tak sensei, nebuďte chrt,“
Sakura po něm střelila pohledem a tak raději zmknul.
„Dobrá,“ svolil po chvíli Kakashi. „Ona osoba se jmenuje Hanaya a je z klanu Aozora, který před lety sídlil v Konoze.“
„Co?“ vyhrkli všichni tři a nechápavě pohlédli na mistra. „V Konoze? Tak proč je teď ve Sněžné?“ zeptal se Naruto.
„Nejsem ten kdo by vám to měl říkat. My ji jen musíme za každou cenu ochránit a přivést zpět,“ ujistil je Kakashi a přidal, aby všem přítomným dal najevo, že další otázky pro něj budou jen přítěž.
Ostatní mlčky přidali, aby stačili tempu, které sensei nasadil.

Cestovali už tři dny, které velice rychle ubíhaly. Jejich odpočinek spočíval v pár hodinách spánku, který nebyl nic moc, ale důležité bylo se co nejrychleji dostat do vesnice.
„Zítra touhle dobou bychom měli dorazit,“ informoval je Kakashi, když si všichni oblékali pláště, aby se uchránili před zimou, která sílila, čím více stoupali k horám.
„Nezdá se vám tady něco divného?“ zasekla se Sakura, nasazujíc si svůj batoh. Naruto otevřel pusu, aby něco namítl, ale ona ho rázným gestem umlčela.
„Je tady až moc nezvykle ticho,“ přikývl Sai.
Kakashi se rozhlédl kolem a důkladně si prohlédl okolí. Aniž by něco řekl, dal se opět do pohybu a pokračoval v cestě. Ostatní ho po malém zdráhání následovali.

Daleko, daleko od nich se v tu stejnou chvíli probralo cosi k životu. Spíše kdosi to probral k životu. Z černé obrovské skály, tyčící se nad menším vodopádem se ozval děsivý řev. Nebyl lidsky ani zvířecí. Všichni kdo ho v tu chvíli mohli slyšet by nejspíše radši položili dobrovolně svůj život, než aby strašlivý zvuk poslouchali.
Po pár vteřinách, ale utichl a ze skály se ozývalo jen tiché odfukování.
Před obrovskou černou dírou, která sloužila jako vchod stál postarší muž s delšími vlasy a řídkým knírkem. Tvář měl zmoženou, ale jeho černé oči byly nepříjemné a tajemné.
„Haguromi-sama,“ muž se hluboce uklonil a poklekl před otvor do skály.
Ze vnitř se ozval hlas, který se tolik nelišil od zvuku, který ještě před chvílí z toho místa vycházel.
„Co chceš?“ zeptal se.
Stařík se opatrně postavil a podíval se do žlutých obrovských očí, které se na něj ze tmy dívaly.
„Přišel jsem vám nabídnout svobodu, Haguromi-sama,“ odpověděl mu a bez sebemenšího záchvěvu emocí, mu hleděl do očí.

„Svobodu?“ zeptal se Haguromi s lehkým náznakem zájmu. „Jsem zde zapečetěn hlupáku. Mohu se pohybovat pouze v útrobách této skály. Jak bys mi asi ty, obyčejný člověk mohl nabídnout svobodu?“
Muž se opět uctivě uklonil a vytáhl zpod svého kabátu svitek, který v zápětí roztáhl.
Otočil ho čelem ke vchodu, aby na něj Haguromi viděl.
Na chvíli nastalo ticho, než se ozvalo zamručení.
„Rodokmen klanu Aozora,“ podotkl muž, aby ho ujistil, že to co vidí je opravdové.
„Proč mě chceš osvobodit? Myslíš si snad, že tobě jako člověku budu sloužit?!“ zeptal se Haguromi nebezpečným hlasem a muž se opět přiměl k úkloně.
„To by mě ani ve snu nenapadlo Haguromi-sama. Svět potřebuje řád a já jsem si jistý, že vy-nejsilnější ze všech- ho dokážete nastolit. Proto si přeji vaši svobodu a vaši vládu nad světem shinobiů,“ přesvědčoval ho.
Ozvalo se další zamručení, které značilo jakési zaujetí. Muž čekal na odpověď a trochu si popošlápl.
„Co za to chceš, člověče?“ ozvalo se po chvíli ze skály.
„Toužím se stát hlavním generálem vaší armády, Haguromi-sama. To je mé jediné přání.“
„Když jsi věděl kde se nacházím, určitě i víš co pro mou svobodu musíš udělat,“ ujišťoval se Haguromi.
Muž přikývl a rázem pokývl rukou kamsi za záda. V mžiku se u něj objevili dva ninjové a urychleně se uklonili svému budoucímu pánovi.
„Oni se o to postarají,“ kývl muž a ukázal na své dva služebníky.
Následovalo posměšné odfrknutí a jaká si podoba tichého děsivého smíchu, který se zabodl do jejich ušních bubínků.
„Jestli podceníte její schopnosti, zbude z vás jen škopek hnoje,“ varoval je Haguromi a jeho žluté oči se rázem ztratily.
Nastalo ticho, jakoby se nic nestalo. Jakoby tady ještě před chvílí nikdo nebyl. A jako by nic nebylo nikým narušeno.

Nad Snežnou vesnicí se snesla tma. Jen měsíc tajemně zářil. Skoro všichni už spali jen Hanaya ležela a hypnotizovala strop svého pokoje. Bolela jí hlava od toho jak usilovně se snažila myslet na způsob, kterým by se jí podařilo usnout aniž by se jí před očima při usínání nejevily záblesky barevného světla.
Křečovitě stiskla deku, kterou byla přikrytá a hlasitě si povzdechla. V ten moment se venku ozval nejprve hlasitý výbuch a pak vlna křiku, která zaplavila ulice.
Hanaya byla okamžitě na nohou. Skoro doslova ze sebe ztrhla košili, ve které spala a v rychlosti na sebe naházela své oblečení.
Sotva Hanaya vyběhla ven ze svých dveří, narazila do něčí postavy. Spadla by, kdyby jí ruce nezachytili.
„Hanayo! Jsi v pořádku?“ strachoval se Daki, který jí pořád držel za lokty.
Oba se dali do běhu směrem ke středu vesnice.
„Co se stalo?“ chtěla vědět a zhluboka se nadechla.
„Dva vetřelci. Zaútočili na vesnici,“ odpověděl její příteli a trochu sklopil hlavu. „Chtějí tebe.“
Škubla hlavou, trochu překvapená a trochu zmatená však zrychlila v tempu. Rozhodnutá tento útok zastavit doběhla až do středu. Daki jí byl v patách.
„Není to skvělé Houko? Zase po nějaké době něco zničit?“ uslyšela říkat ninju s hnědými vlasy, stáhnutými do ohonu.
„Samozřejmě Satu.“ přitakal druhý, jeho velice vysoký společník. „Myslím, že šéf nám odpustí, když před splněním našeho úkolu zabijeme pár lidí.“
„Hej vy dva!“ zavolala na ně Hanaya, které chvilkové sledování dvou ninjů stačilo.
Oba se otočili a chvíli nechápavě hleděli na její odhodlanou tvář. Podívali se po sobě a oba naráz kývli.
„Ty musíš být-,“ začal jeden.
„Aozora Hanaya,“ doplnil ho druhý.
Oba se zatvářili potěšeně nad svým krátkým povedeným číslem.
Hanaya se otočila s pozvednutý obočím na Dakiho, stojícího za ní, který jí pohled oplatil.
„Co to je za paka,“ zašeptal.
„Co jste zač?!“ vyštěkla na ně Hanaya a oba zbystřili.
Kdyby se nechovali jako blbci, možná by se dalo říct, že vypadají silně.
„Jsme ninjové pána Fuzy, a ty jsi mrtvá,“ pronesl potěšeně Houko.
Jeho společník se hloupě usmál a kývnul na souhlas.

„Naruto, Saii, Sakuro!“ zvolal z ničeho nic Kakashi, když byli nedaleko vesnice. Všichni tři se po něm podívali. Kakashi zastavil a jeho přátelé ho následovali.
„Ta tma,“ vydechla Sakura, když si pečlivěji prohlédla nebe rozprostírající se nad nimi.
„Teď musíme být opatrní, něco se děje,“ Kakashi se taktéž zahleděl na malou chvíli na oblohu a zamračil se.
Společně všichni opět vyrazili.

Mezi tou dobou se ve Sněžné vesnici schylovalo k boji. Hanaya stála naproti těm dvou a prozíravě je sledovala. Daki stál za ní a kousek kolem nich se rozprostíral dav ninjů, kteří byli připravení zakročit.
„Daki….“ oslovila ho nečekaně.
Strhnul svůj pohled z nepřátel na ní.
„Postarejte se prosím o vesnici,“
„Ale to-,“
„Prosím,“ přerušila ho naléhavě.
Daki chvíli váhal, než kývnul na ostatní a vydali se do útrob města, aby uhasili oheň a napravili škody, které stačili dva vetřelci napáchat.
„Dej nám klíč, strážkyně,“ vyzval jí Houko.
„Když to uděláš, třeba necháme tebe i tvou vesnici na pokoji,“ doplnil ho jeho přítel.
Hanaya naprosto nepochopila slova těch dvou. Jaký klíč? Jaká strážkyně? Nic nedávalo smysl.
„Asi jste si mě s někým spletli chlapci,“ vypadlo z ní po chvíli.
Oba se na sebe podívali. Jejich pohledy říkaly: Je snad možné, že nic neví?
„Prostě naval klíč a tečka!“ zakřičel Satu.
„Žádnej zatracenej klíč nemám!“ oplatila mu Hanaya.
Satu v rychlosti předvedl pár svých pečetí a zhluboka se nadechl. Hanaya věděla co přijde.
V momentu kdy zakřičel: „Kanon: Goukayou no jutsu!“ ,stačila sotva uhnout ohnivé kouli, kterou proti ní vyslal.
Nečekala až na ní znova zaútočí a sepjala v mžiku ruce. Trochu roztáhla nohy, aby neztratila balanc. Švihla oběma rukama a vlna sněhu se zvedla proti jejímu nepříteli. Uskakoval valícím se tunám ledových vloček. Vyslal další ohnivou techniku, která její sníh rozpustila a změnila na vodu.
„Fuuton:Repuushou!“ oplatila mu útok a vzdušný vír, který technikou vytvořila se nasměroval na vodu, rozpuštěnou ohněm. Vytvořila led. Jediným mávnutím ruky prasknul a vznesly se ostré bodce, které se před ní chvíli tyčily, než je poslala proti nepříteli.
Rychlým pohybem se jim vyhnul a některé opět spálil ohněm. Jeden nerozpozorovaný led ho škrábl do ramene.
Hanaya se snažila přiblížit se k němu co nejblíže. Když se konečně dostala na dostatečnou vzdálenost, mávla rukou směrem k sobě a tělo jejího protivníka se vzneslo do vzduchu.
Vylekaně zalapal po dechu. Po chvilce spadnul.
Pro změnu zpanikařila Hanaya. Nikdy se nestalo, že by jí snad její telekinetické kekkei genkai zklamalo. Tentokrát, ale přestalo fungovat. Odskočila od Sata a zkusila pozvednou sníh. Ani jediná sněhová vločka se nezvedla. Druhý ninja, kterému doposud nevěnovala pozornost. se objevil vedle svého partnera.
„Skočila jsi na to,“ podotknul Houko a usmál se.
„Ty hloupá. Já jsem tě měl jen zabavit,“ vložil se jeho společník.
„Teď jsi bez svých telekinetických schopností, nemám pravdu?“
Hanaya neodpověděla a dál se marně snažila zjistit vadu ve své síle. Oba ninjové jí chvíli potěšeně sledovali.
„Našli jsme způsob jak na dočasnou dobu neutralizovat tvou dědičnou vlastnost.“
„Jak?“ vyštěkla a probodla oba pohledem.
„Sopečné kameny Rujuu, které neutralizují po nějakou dobu všechny techniky a pohlcují chakru. A kekkei genkai nejsou výjimkou,“ informoval jí Houko a podíval se významně na svého přítele.
„Zatím co ty jsi tady se mnou ztrácela čas, můj společník mezitím rozmístil kameny do polohy, ve které fungují. Já byl jen návnada ty hloupá. Polevila jsi v ostražitosti,“ zasmál se.
Vyskočil a vytasil delší dýku, kterou zamířil na krk. Chystal se seknou a v tom ----….
„Doma tě neučili chovat se k ženám slušně?“ ozval se hlas muže, který v posledním momentu vykryl útok. Dýka zůstala kousek od její krční tepny kde jí muž zachytil.
Kapky krve jí skapaly na hruď. Copak to chytil jen tak rukou?pomyslela si a obdivně si ho prohlédla. Vysoký, urostlý ninja s maskou a ochranou čelenkou přes oko. Kousek od nich stáli další dva mladí ninjové a jedna kunoichi. Všichni teď hleděli na nepřátele.
Maskovaný ninja sáhl na ukryté oko a pozvedl svou čelenku.
Protivníkův obličej se roztáhl do širokého úšklebku a postavil se do nové bojové pozice.
„Hatake Sharingan Kakashi. Je mi ctí, že konečně poznávám legendu mezi ninji,“ promluvil obdivně.
„Houko a Satu Ryuuga,“ odpověděl na oplátku její zachránce. „Známí uživatelé ohnivé chakry.“
Hanaya urychleně vyskočila na nohy a postavila se vedle svého zachránce.
Oba bratři si jí prohlédli. Houko vyskočil a rázem zmizel. Rychle a téměř neslyšně. Kdyby byli otočení zády k nim, neslyšeli by sebemenší zvuk z jeho úniku.
„Ještě se uvidíme strážkyně,“ varoval jí a ukázal prstem na její stříbřící se medailon. „Tohle dostanu za každou cenu!“ otočil se a zmizel stejně jako jeho společník.