Ishidate

Kapitola devátá: Úspěch

Lehký jarní větřík si pohrával s lístky na stromech. Pro mnoho lidí na světě začínal dobrý či zlý den, ale pro lidi ve vesničce Karuizawa byl nejšťastnější v životě. Přežili útok zvučných ninjů.
Ishidate se náhle vzbudil. Místo aby byl na špinavé a mokré zemi, ležel v čisté a voňavé posteli. Jeho katana byla opřena o zeď vedle něj, všechny jeho věci se právě sušily na šňůře.
„Kde to sakra jsem?“ zamumlal si potichu pro sebe.
„Stále ve vesnici. Bylo to těsné, ale nakonec jsme to stihli včas,“ odpověděl mu maskovaný ninja, který seděl u postele.
„Uh, co se vlastně stalo a kdo jste?“ zeptal se udiveně mladík.
„No, jsem jeden z osmi shinobi, které poslal Raikage na pomoc této vesnici. Nedávno jsme dostali zprávy o tom, že se Zvučná dala do pohybu. Proto nás sem poslal hlídkovat. Jak je vidno, nemýlil se,“ vysvětlil mu ninja.
„No, nevím co na to říct. Napadá mě jen děkuji,“ zastyděl se Ishidate.
„To nestálo za řeč, nebýt tebe a těch samurajů měli bychom to těžší,“ pousmál se druhý ze zachránců.
„To jutsu, které jsem slyšel než jsem omdlel bylo asi vaše, že?“
„Přesněji řečeno moje a …“ nedopověděl myšlenku ninja z Kumogakure no Sato , protože mu do ní skočil Ishidate.
„Sakra, úplně jsem zapomněl na mé klienty. Kde jsou?“
„Pokud myslíš toho staršího pána s tou krásnou slečnou, tak jsou v pořádku. Myslím, že právě teď pomáhají s opravami ve vesnici.“
„To je dobře, ihned vyrazím,“ rozhodl se mladík a začal se oblékat do svého oblečení.
„Dobře, ale moc se nenamáhej, ještě se ti nezahojily všechny rány,“ varoval ho druhý shinobi.
„Ano, děkuji za upozornění …“ zasekl se hnědovlasý mladík, protože opět neznal jméno člověka s nímž hovořil.
„Ááá, ano, zapomněl jsem, jmenuji se Hidenori Ashikaga,“ dodal ninja.
„Já jsem Ishidate, děkuji vám za mou záchranu a sbohem,“ řekl mladík, který si právě zapínal svůj opasek.
„Sbohem.“

*****

Mladík dorazil do středu vesnice, kde se všechno uvádělo do původního stavu. V tom davu lidí si Ishidate všiml pana Mizareho.
„Mizare – san!“ zvolal hnědovlasý mladík. Stařík se otočil a s vlídným úsměvem kráčel směrem k němu.
„Rád tě zase vidím Ishidate, jsem rád, že jsi v pořádku,“ řekl udřený starší pán.
„Já vás také. Budeme už muset vyrazit,“ oznámil mu mladík.
„Samozřejmě, najdeme Akame a vyrazíme.“

Po krátkém hledání našli i posledního člena výpravy. Pár hodin potom, kdy se všichni umyli, najedli a oblékli do čistého oblečení vyrazili. Před východem z vesnice je ještě čekalo rozloučení se zachránci. Netrvalo dlouho, Ishidate si vyměnil pár úklon s ninjy a pan Mizare s Akame pár vlídných úsměvů. Ihned poté se dali na cestu domů. Po cestě do cílového bodu se Ishidate dověděl spoustu věcí, které se mu budou hodit do hlášení. Týkalo se to příchodu těch osmi ninjů, poražení nepřátel a sčítání škod ve vesnici.
Čas plynul rychle, díky společnému povídání dorazili do cíle velice rychle. Dorazili k obrovské bráně, za kterou se rozkládala rozlehlá Kumogakure no Sato. Před bránou je už čekali tři shinobi.

„Konnichiwa, jsem ninja z Konohy. Zde by měla končit má mise,“ sdělil mladík.
„Ano, my už se postaráme o jejich dopravu do centra vesnice,“ rozpačitě odpověděl postarší muž.

„No myslím, že je čas rozloučit se,“ povzdychl si Ishidate směrem ke dvojičce jeho klientů.
„To je dobrý nápad. Měj se dobře a žij ještě lépe. Za těch pár dní co jsme spolu strávili jsem poznal, že se dá žít i trochu uvolněněji,“ pousmál se Mizare na hnědovlasého mladíka.
„Jsem rád, že už nejste takový bručoun,“ opětoval mu úsměv.
„Já ti také za všechno děkuji. Nikdy na tebe nezapomenu,“ řekla Akame a vší silou mladíka objala.
„Bylo mi ctí a nashledanou. Věřím, že se ještě setkáme,“ pronesl Ishidate hned poté co se uvolnil ze sevření vzlykající dívky.
„Nahledanou,“ odpověděli oba se slzami v očích.

Hnědovlasý shinobi pozoroval jak se dvojce otáčí a kráčí směrem k vesnici. V tom si ale všiml malého pokynutí jednoho z ninjů na druhého. Hned mu došlo, že to nejsou lidé, kteří je měli vyzvednout. Rychle tasil katanu a rozběhl se za nimi. Během běhu odhodil čtyři kunaie, které našly svůj cíl v jednom z nepřátel, poté zmizel, ale v zápětí na to se objevil mezi jeho klienty a dvěma zbývajícími shinobi.
Ishidate třemi rychlými seky ukončil jejich životy, zasunul katanu do pochvy na zádech a otočil se směrem k Mizaremu a Akame.

„No vypadá to, že teď už je opravdu po všem. Prosím vysvětlete co se zde stalo, už musím opravdu jít, nashledanou“ řekl s úsměvem, šibalsky mrknul a zmizel. Z dálky na ně ještě zamával.

„Z toho kluka bude jednou velký ninja,“ přemýšlel nahlas Mizare.
„Ano to určitě bude otče,“ odpověděla Akame.

*****

Ishidate se vracel domů plný radosti ze své první těžké mise, kterou splnil, ale byl i otrávený, cesta mu bude trvat přinejlepším dva dny. Také se těšil až vše poví svým opatrovníkům. Netušil však, že ho čeká velké překvapení.

***** Pokračování příště