Ishidate

Kapitola desátá: Překvapení

Uběhl měsíc od doby, kdy se Ishidate vrátil zpět do Konohy. Hned ten den musel ještě odevzdat hlášení o misi, ale ihned na to běžel tuto novinu sdělit svým opatrovníkům. Měli z něj velkou radost, hlavně proto, že dokázal rozlišit, kdy je třeba dodržovat pravidla a kdy je třeba řídit se svým instinktem.
Bohužel se mladý ninja dověděl i překvapivou zprávu o začátku chuuninské zkoušky, která už byla v plném proudu a přecházela do fáze posledních zápasů na stadionu. Kusushi a Migaki mladíka pečlivě obeznámili s chuuninskou zkouškou a také mu vysvětlili, že by se jí stejně nemohl účastnit. Zkoušky se mohly účastnit pouze trojčlenné týmy.
Dobu, která zbývala do začátku poslední fáze zkoušky trávil, každý ninja ve vesnici jinak. Účastníci se pečlivě připravovali na svého soupeře, jiní ninjové plnili úkoly ve vesnici, někteří se nemohli na souboje dočkat a zbývající plnili mise mimo vesnici a riskovali tak to, že o zápasy přijdou, stejně jako Ishidate. Dostával od Hokageho stále více misí typu C. Nevěděl proč, ale byl si jist, že proto má ten stařík důvod.

*****

První denní paprsky se prodraly až k zavřeným očím hnědovlasého mladíka, který spokojeně podřimoval na posteli. Přítomnost světla ho však vytrhla ze snění. Okamžitě se probral, vyskočil z postele a zamířil si to k umyvadlu. Po opláchnutí si konečně uvědomil co je za den.
„Sakra, to už je dneska?“ zamumlal si ospaleckým hlasem pro sebe, během toho, co se umýval. V tom mu to došlo a začal s rychlým oblékáním. Po všech nezbytných úpravách se rozeběhl dolů za svými učiteli.
Ti, jako vždy už snídali a rozmlouvali o ženách. Ishidatemu už bylo jasné proč, ale stále nevěděl o čem.

„Tak, kdy vyrazíme na stadion?“ zeptal se nedočkavě mladík.
„No, my dva bohužel nemůžeme, padla na nás služba v nemocnici,“ řekl otráveně Migaki.
„To je smůla,“ povzdychl si mladý shinobi.
„Ano, to je, ale věřím, že nás potom dokonale informuješ o průběhu,“ pousmál se Kusushi.
„Na to si můžete i vsadit,“ odpověděl s ještě větším úsměvem Ishidate.
„Tak už tedy běž, ať si tam dříve a sedneš si na dobré místo,“ popohnal ho ninja s katanou na zádech.
„Máte pravdu, tak zatím. Hned jak to skončí, jsem doma,“ řekl hnědovlasý mladík, který právě vstal od stolu a rozeběhl se ke dveřím.

*****

Cesta na stadion nebyla dlouhá. Ishidatemu trvalo asi deset minut, než se dostal k bráně monstrózního objektu. Obrovské tribuny, které lemovaly bojiště, budily dokonce i respekt.
Mladík došel až ke strážím, pozdravil a vešel dovnitř. Pohled, který se mu naskytl byl k nezaplacení. Tribuny byly přeplněné lidmi všeho druhu. Na jedné části seděli feudální pánové obklopeni svými gorilami, na další části tribun se nacházeli shinobi z Konohy, kterých nebylo zrovna málo a na zbytku rozvrzaných sedaček seděli ostatní občané ať už místní, či z jiných vesnic.
Ishidate přemýšlel kde si sedne. Ani ne vteřinku na to si všiml Sakury, která byla ve společnosti obéznějšího kluka a roztomilé holky. Nenapadlo ho nic jiného než se vmísit k nim.

„Konnichiwa, Sakuro – san,“ pozdravil hnědovlasý mladík.
„Ohayo, Ishidate,“ opětovala mu pozdrav růžovovláska.
„Napadlo mě, jestli bych se mohl přidat k vám,“ zeptal se trochu ostýchavě mladý ninja.
„Samoz…“ nedopověděla větu Sakura, protože jí do toho skočila blondýnka.
„Já se jmenuji Yamanaka Ino a tohle je Akimichi Chouji,“ představila dívenka sebe a svého týmového partnera.
„Klidně si sedni vedle mě,“ pokračovala s jiskrou v oku.
„To není třeba, sednu si na schody,“ odpověděl hnědovlasý shinobi.

Celou dobu, než poslední část zkoušky začala, otravovala Ino Sakuru, ať jí prozradí, kde Ishidate bydlí. Chouji spokojeně chroupal svoje chipsy a čekal pouze na jeden zápas.

„Tak, mě napadá, kdo bude bojovat první?“ otázal se mladík sedící na schodech.
„Jako první bude bojovat Naruto s Nejim, po nich by měl nastoupit Sasuke s Gaarou, následně na to Shikamaru proti Temari a jako poslední Shino s Kankurem,“ vyčerpaně odpověděla Sakura.
„Tři čtvrtiny z těch lidí neznám, ale pokud se dostali tak daleko, musí být dobří,“ přemýšlel nahlas Ishidate.
„To jsou.“

Po pár chvilkách se začala tvořit řada účastníků zápasů. Ať Ishidate počítal jak chtěl, pořád mu tam někdo chyběl. Po letmém pohledu na Sakuru, která celá vynervovaná sledovala plochu na které se mělo bojovat, došlo mladému ninjovi, že chybí ten namyšlený Uchiha. Nicméně i přes jeho absenci se rozhodli začít.
Zápasy probíhaly v rychlém sledu. Diváci měli možnost vidět úžasné a nečekané vítězství Naruta, dále také dobrovolné odstoupení Kankura ze zápasu a v zatím posledním zápase se z nepochopitelných důvodů vzdal ve vyhraném souboji Shikamaru. Teď už zbývalo jen počkat na rozhodnutí Hokageho, zda bude ten Uchiha diskvalifikován.
Během toho všeho domlouvání se náhle zvedl vítr a začal se lehce vířit prach. Všichni lidé zpozorněli a napjatě sledovali, co bude dál. Pár okamžiků na to se uprostřed stadionu objevily dvě postavy, jedna vyšší s šedivými vlasy a druhá menší s černými vlasy. Nebylo pochyb o tom co jsou zač. Po chvilce omlouvání ze strany staršího ninjy nakonec Hokage zápas povolil. Mladík zůstal dole a šedovlasý muž se během sekundy přenesl na tribunu, kde seděl i Ishidate.
Sakura okamžitě začala nadávat svému učiteli za to, že jde pozdě. Už se nadechovala k další výtce, když v tom se zastavila a upřeně hleděla dopředu. Další dvě siluety si razily cestu k nim. Byli to dva výstředně oblečení muži. Jeden z nich byl však o berlích.

„Gai – sensei, Lee, co tady děláte?“ otázala se nechápavě Sakura.
„No, rozhodli jsme se, že se podíváme na to jak si vedou ostatní ninjové,“ odpověděl s úsměvem Lee.

Během jejich rozhovoru začal očekávaný zápas. Sasuke vypadal vážně a jeho protivník se tvářil úplně bezstarostně, skoro až děsivě. Na tribuně se objevil dokonce i Naruto se Shikamarem.
„Kakashi – sensei, nesmíte nechat Sasukeho bojovat, ten Gaara je nebezpečný!“ sdělil své obavy blonďák.
„Naruto, nejsi jediný kdo zesílel, tak se uklidni a dívej se,“ odbyl ho jounin.

Začátek byl rychlý a hodně překvapující, alespoň pro Ishidateho, který viděl Gaaru bojovat poprvé. Pořád nechápal jak to, že ho ten písek chrání sám od sebe. V tom však mladý Uchiha přišel s nějakou novou technikou, která ohromila snad každého na stadionu. V ruce se mu začala formovat čistá chakra a nabývala formu bleskové koule. Díky vysvětlení ze strany Gai – senseie všichni pochopili, jak je ta technika silná. Dokonce se Sasukemu podařilo prolomit tu kouli písku, která chránila jeho protivníka.

V tom se ale Ishidatemu začalo chtít spát, bohužel věděl, že ne z vlastní vůle. Postavil se, složil ruce do známé pečetě a lehce křiknul „Kai.“ Únava byla okamžitě ta tam. Po důkladném obhlédnutí situace zjistil, že někteří ninjové vycítili nebezpečí stejně jako on a přizpůsobili se tomu.
Pár chvilek na to otřásl stadionem výbuch z místa kde seděl Hokage společně s Kazekagem.

***** Pokračování příště