Nepřítel z druhé strany 3

,,Fajn, takže si odpočiňte, Umag a já si vezmeme hlídku." Řekla Atashi svému týmu a sedla si na kraj malé jeskyně. Všichni bez debat zalehly do spacáků nebo pod deky, které s sebou měli a usnuli, jako když je do vody hodí.
,,To byl den, co?" uslyšela vrnět její malou kočičku.
,,To byl, Neko. Bude to těžší, než jsem si myslela. Marbor už přetáhl naše bývalé spojence a jestli se tam brzo nedostaneme, Ung-Aghor to nezvládne." Vyzpovídala se své kočce Atashi a opřela se o stěnu.
,,Snad Assionara brzo najde mé kamarády a budeme schopni Marbora zastavit."
,,Jsem si jistá, že ano. Ještě nikdy jste nezklamali, tak proč by to mělo přijít teď?" utěšovala jí Neko a uvelebila se jí za krkem.
,,Neko má pravdu, jistě vše dopadne dobře." Promluvil znenadání Grikaon a lehl si vedle své majitelky. Jeho reakci zopakovala jak Kimochi tak i Domari.
,,Ani nevíte, jak jste mi všichni chyběli. Jsem ráda, že jsme pohromadě." Zašeptala Atashi a vrhla svůj slepý pohled na Adena, choulícího se poblíž Hinaty.
,,Myslím, že Aden si našel novou kamarádku." Usmála se a přinutila tak k zamyšlení všechny své kamarády.
,,Je to ale stejně divné, Aden k nikomu ještě neměl takový vztah. Tobě trvalo hodně dlouho, než jste spolu začali vycházet, než se od tebe nechal vůbec pohladit. Tu holku si okamžitě oblíbil a dokonce teď vedle ní i spí." Nevěřila svým očím Domari.
,,To víš, chlapi." Ušklíbla se Atashi a stala se tak terčem nenávistného pohledu Grikaona. ,,Nechte toho a radši spěte, Umag nám dá vědět, jestli se něco bude dít." Utišila je všechny Kimochi a spokojeně si položila hlavu do klína Atashi. Všichni její rozkaz akceptovali a po jeskyni se už rozléhalo jen spokojené oddechování.
Brzo k ránu, kolem čtvrté hodiny, uslyšela Atashi mírné třepání. Probudila se a přes šátek spatřila před ní stojícího Umaga. Jak rychle mohla, vyskočila na nohy a s obavami se na něj obrátila.
,,Děje se něco?" vysypala ještě polorozespaně a podívala se na Umaga.
,,Ne, právě že nic. Připadá mi to až moc podezřelé." Zamyslel se drak a zavětřil. V tom odněkud vylétl šíp a i přes Umagovy tvrdé šupiny se mu zakousnul do těla. Gigant usykl což znamenalo, že probudil všechny v dosahu dvaceti metrů. Rozespalý tým osm ještě nereagoval dostatečně rychle a tak zbylo veškeré stopování na Kimochi, Grikaonovi a Domari. S hlasitým štěkotem a vytím se pustili za útočníkem.
,,Ukaž, vytáhnu to." Řekla Atashi a podívala se na ránu v Umagově šesté končetině. Šíp proletěl paží Umagova křídla a hrot se mu zasekl ve tkáni. Atashi vzala šíp co nejblíže hrotu a rychlým pohybem ho vytrhla. Umag nevydal ani hlásku, spíš se podíval směrem kam běželi jeho kamarádi.
,,Něco mi tady nehraje Atashi." Zamrmlal a zvedl se na zadní končetiny. Rozhlédl se kolem a náhle se stočil předkem ke své chráněnce a zády k okolí. Do zadních šupin mu narazil kunai, ale vzhledem k tomu, že neletěl v takové rychlosti, odrazil se a dopadl na zem.
,,Co to sakra je?" zapojili se už totálně probuzení ninjové z Konohy.
,,Netuším, ale je možné, že je na nás poštval." Zašeptala Atashi a vytáhla si katanu.
,,Kdo na nás poštval? A koho?" křičela Kurenai.
,,Ticho!" umlčela je Atashi a vrhla slepý pohled nahoru na oblohu. Mihla se tam rozmazaná barevná skvrna. Rychlostí blesku se přenesla nad let a zmizela tam.
,,Co to bylo?" dožadoval se odpovědí Kiba.
,,Moje kamarádka." Usmála se Atashi. Za chvíli se šmouha objevila zase. Tentokrát ale nepříjemný zvuk křídel doprovázel křik umírajícího člověka. Celý tým osm zaostřil a uviděl, jak gigant v letu požírá ještě živého člověka.
,,Tak jí zastav! Vždyť toho člověka zabije!" křičela Kurenai.
,,Děláte, jako byste nikdy nikoho nezabila." Ohradila se slepá dívka a o krok ustoupila. Dračice přistála na jeskynní plošině a přiložila křídla zpět k tělu. Zbytky nohou a prsty ruky toho člověka nasoukala do pusy jako jahodu a lahodně se olízla.
,,To je nechutný! Jak můžeš něco takového dopustit?“ utrhla se na Atashi Kurenai a zařvala to přes celé údolí.
,,Proč to dovolím? Ten člověk by nás býval zabil, kdyby ho Assionara nesežrala.“ bránila svoji dračici slepá dívka a přišla ke gigantovi.
,,Díky moc Assi, omlouvám se za to přivítání.“ řekla mírně ironicky a otočila se zpět na tým osm.
,,Už jste měli tu čest se přivítat s Umagem, teď je na čase poznat se s Umagovou matkou.“ pokývala směrem na dračici, která se se zájmem podívala na doprovod své svěřenky.
,,Je mi líto, že jste museli vidět dračí hněv, ovšem nebýt téhle oběti, leželi byste tady teď všichni mrtví.“ začala na úvod Assionara a potom se podívala zpět na Atashi.
,,Našla jsem je, právě se s tebou chtěli taky spojit a jít zpět na Druhou stranu. Bohužel měli problémy s tvoji chakrou, nemohli jí nikde zachytit.“ předala informace dračice a otočila se na svého syna.
,,Jsi v pořádku?“ strachovala se a podívala se na jeho ránu.
,,Bude to dobrý, jen s nimi teď budu chvíli pochodovat.“ ujistil svoji matku Umag.
,,Fajn Assi, leť napřed, Umag a Aden budou stopovat tvoji chakru.“ udala rozkaz Atashi a vzala šíp, který zasáhnul Umaga, zpět do ruky.
,,Máš štěstí, není otrávený.“ řekla směrem k dračímu mláděti a odhodila zbraň bokem. Drak jen kývl a otočil se na tým osm.
,,Zabalit věci, jdeme dál.“ rozkazoval a zřejmě se u toho cítil velice výjimečně. Seskočil ze skalního převisu dolů, složil křídla k tělu a čekal, až všechny lidské bytosti sejdou a vypraví se za jeho matkou.

,,Proč máš vlastně tolik zvířat?" zeptala se znenadání Hinata. Atashi chvíli počkala, aby jí Hyuuga došla a potom kráčely vedle sebe.
,,Tolik zvířat? Zezačátku to bylo proto, že nikdo jiný se se mnou nechtěl kamarádit. Potom se z nás ale stali bojoví partneři. Navzájem si v boji kryjeme záda. A je to taky výhoda. Zvíře tě nikdy neopustí, zato člověk ano. Můžu si s nimi začít povídat kdykoli se mi zachce a přesto jim to nevadí." Odpověděla na Hinatinu otázku dračí svěřenka a otočila se na Umaga.
,,Jak je to ještě daleko?" zeptala se mláděte.
,,Už zastavila, je to od nás asi tak den cesty, jestli si pospíšíme, můžeme tam být do večera." Informoval skupinu Umag.
,,Fajn, teď jen informovat Domari a ostatní..." přemýšlela nahlas Atashi a potom se ohlédla po Hinatě.
,,Zavolej mi sem prosím Adena, jsem si jistá, že k tobě poletí mnohem raději než ke mě." Usmála se a obrátila hlavu zpět na cestu. Hinata se trochu zarděla, ale uposlechla příkaz svojí velitelky. Na chvíli zavřela oči a než by jste stačili mrknout, seděl na její hlavě zmenšený gryf.
,,Takhle kdyby jsi poslouchal mě, snesla bych ti modré z nebe." Zažertovala Atashi a po rtech jí přejel pobavený úsměv.
,,Nemáš na to rozum. Tahle holka ho má a ví, jak ho proti mě využít." Odpověděl nahlas Aden, čímž prakticky Atashi před všemi znemožnil.
,,Radši už zmlkni. Potřebuji, aby jsi se vydal za Domari, Kimochi i Grikaonem. Pronásledovali toho lučištníka a ještě se nevrátili. My teď půjdeme na severovýchod a do večera se setkáme s ostatními." Udělila Atashi úkol a potom už jen osm párů očí sledovalo odlétávajícího gryf.

Obloha se zatáhla a začalo silně pršet. Skupinka se v dešti pohybovala pomalu a tak byli všichni promoklí až na kost.
,,Chvíli to vydržte, cítím je blízko.“ Upokojoval je všechny Umag a sledoval kapičky vody stékající po těle těch nebožáků.
,,Ještě že mám šupiny.“ ulevil si a dál se věnoval své cestě. Najednou ale něco podivného udeřilo jeho čichové buňky a před unavenou skupinkou se octla okta ninjů. Nezastrašil je ani pohled na nepřátelsky vrčícího giganta.
,,Umagu, zase?“ zeptala se svého kamaráda tichým hlasem Atashi.
,,Ano, nedají si pokoj.“ zavrčel a postavil se před tým svěřenky své matky.
,,Drž klapačku ty přerostlá ještěrko!“ zaburácel hlas jednoho z nepřátel a jeho majitel se vrhl na Atashi.
Díky šátku přes její oči jí vytipoval jako nejsnadnější oběť. Atashi ho ale překvapila svoji reakcí. Prudce si strhla šátek z krvavých očí a otevřela je.
,,Tak za tohle zaplatíš." Zašeptala a vrhla na protivníka pohled. Nepřítele uchvátila tmavě modrá duhovka a potom už jen tma. Dívka vytáhla z nepřítelova těla meč a nastavila jeho krvavou čepel večernímu dešti. Mezitím se stačili rozkoukat i členové jejího týmu a postavili se do bojové pozice. Na každého z nich zbývalo ještě pět ninjů, ty další dva musel zvládnout Umag.
Boj pokračoval celkem vyrovnaně. Ani jedna strana se nechtěla vzdát a dávala do boje úplně všechno. Zvrat však nastal v okamžiku, kdy se nepřátelskému ninjovi připletl do cesty ubohý Akamaru. Odnesl to s těžkou tržnou ránou na boku.
,,Akamaru!“ zavolal ustrašeně Kiba a vydal se na pomoc svému kamarádovi. Problém však by ten, že se tam teď nevyskytovalo sedm ninjů, ale hned třicet.
,,Co to má znamenat? Proč po nás neustále někdo jde?" nechápala útoky Kurenai.
,,Taky bych to ráda věděla. Zrádce se asi dozvěděl, že jsme se vydali zastavit ho a chce nás zabít." Odpověděla udýchaná Atashi a utřela si z očí krev. Hodně jí vyčerpávalo mít je otevřené a to ani nemluvě o bolesti. Teď se však jednalo i o životy druhých a ne jen o ten její.
,,Umagu, seber je a vypadněte pryč." Zakřičela přes bojové pole na draka. Ten se po jejím hlase otočil tak svižně, že na svůj trnitý ocas nabodl hned pět ninjů.
,,Ale co ty?" Strachoval se o poloslepou dívku.
,,Nech to na mě." Ujistila ho nekonkrétní odpovědí a vyhnula se letícímu kunai. Umag se chvíli rozmýšlel, jestli je správné to, co mu udala za rozkaz, ale po krátké době si na hřbet vyhodil jak Hinatu, Shina a Kurenai, tak i Kibu, který se snažil zachránit svého čtyřnohého přítele.
,,Pusť mě! Je tam ještě Akamaru!" Křičel stále zoufaleji a z nikdy nebrečících očí teď vytekl proud slané vody.
,,Akamaru!" Bylo to poslední, co stačil zakřičet, než drak roztáhl svá křídla a s velkou bolestí v šesté končetině se vznesl do oblak.
,,Neměla jsi ho posílat pryč holčičko, teď za to krutě zaplatíš." Ušklíbl se jeden z ninjů a vrhl se na ni. S překvapivou rychlostí na slepého člověka se mu vyhnula a uskočila před hlouček nepřátel.
,,Fuuton: Tatsu no Oshigoto!" vykřikla a tornádo smetlo celý hlouček skládající se z patnácti ninjů.
,,Chyba, nikdy nebuď pohromadě." Usmála se i přes bolest a uskočila k Akamarovi.
,,Ještě chvíli to vydrž kamaráde, už bude po tom." Zašeptala mu do ucha a poslouchala ustavičné kňučení.
,,Vydej nám heslo na Druhou stranu a necháme tebe i toho psa jít." Vyloudil se ze zbytku nějaký hlas. Atashi pohlédla na postaršího ninjů se znakem vesnice, se kterým se setkala na druhé straně.
,,Zajímavé... jak vám ho můžu říct, když ho sama neznám?" odpověděla ironicky a opřela si Akamarovi přední tlapy o svá ramena. Přitom, co se postavila, si zraněného psa nahodila na záda a smutně se podívala na svůj šátek ležící opodál.
,,Žiji s ním celý život a právě teď ho musím ztratit." Povzdechla si a udělala znamení ruky. V tu chvíli po ní nebylo ani stopy. Její bývalé existenci napovídal pouze červený šátek potřísněný ještě rudější krví.