Interview - Akatsuki

Nagadir: ,,Kvůli menšímu nezdaru z minula, jsem se rozhodla uspořádat další malé interview, tentokrát s celou Akatsuki, je to celkem dost lidí, tak by neměl být problém z nich něco vytáhnout. Tak jo, Georgi (XD tohle jsem si nemohla odpustit), pusť ty maniaky v pošahaných pláštích dovnitř!“

*do studia si to narázuje deset postaviček v černých pláštích s červenými obláčky, ihned zaregistruju že většina z nich má u sebe zbraně...*

Nagadir: ,,Tak jo, pohodlně se usaďte... speciálně pro vás tu mám sedačku dlouhou tak akorát...“

*všichni členové Akatsuki začnou pořádat hromadný nálet na novou pohovku, každý chce to nejlepší místo a tak vzniká menší rvačka...*

Hidan: ,,Vypadni, Kakuzu!!! Tady sedím já!“

Kakuzu: ,,Byl jsem tu první!“

Hidan: ,,Řekni to mý kose!“ začne s ní nebezpečně mávat.

Deidara: ,,Slez ze mě ty pošuku!!!“ zkopává ze sebe Tobiho.

Tobi: ,,Sempai, Tobi chce sedět s vámi...“ začne popotahovat.

Hidan: ,,Drž hubu! Nebo tě sejmu hned po Kakuzovi!“

Pain: ,,Uhni, zelenino...“ kopne do Zetsua a zabere si jeho místo.

Zetsu: ,,Zelenino? Zelenino?! Kdo je tady zelenina???“ vyšiluje.
,,Drž hubu, kdo tě má poslouchat?“ zavrčí jeho druhá půlka.
,,Co, máš snad nějaký problém??“
,,Jo, tebe!!!“ a obě poloviny se začnou fackovat.

Hidan: ,,Kakuzu, začínáš mě vážně s*át... Vypadni z tý pohovky!“ rozmáchne se.

*Kakuzu se skloní před jeho kosou, takže ho Hidan nezasáhne a jeho kosa se zaboří do extrémně drahého polstrování*

Kakuzu: ,,Heh... netrefil....“ ušklíbne se.

Hidan: ,,No, počkej, já tě...“ nedořekne, protože se do toho vložím já.

Nagadir: ,,TICHO!!!!!! Co si ku*va myslíte?? Zničili jste moji drahou pohovku!!!

*Akastuki zmlkne a zarazí se v polovině pohybu...*

Nagadir: ,,Seřaďte se podle abecedy a tak budete na tý zku*vený pohovce sedět, rozumíte??!!“

*Akatsuki kupodivu poslechne můj rozkaz a rázem je tak relativní klid, až na Tobiho, který stále popotahuje, protože nesedí vedle Deidary, Zetsua jehož dvě já se mezi sebou tiše handrkují a Hidana, který si šeptem sám pro sebe nadává... Zbytek se mezitím nějak zabavil, Sasori cosi přeštelovával na své loutce, Deidara si upravoval vlasy a vrhal pohledy po divačkách v hledišti, Itachi zřejmě usnul, Pain a Konan se věnovali sami sobě navzájem, Kisame hypnotizoval strop nad sebou a Kakuzu... Kakuzu? ...to jsem nezaregistrovala...*

Nagadir: *naštvaně šeptá do vysílačky* ,,Georgi, ty kreténe, jak to, že maj zbraně? To jsme si nedohodli! ... Georgi? ... Hej! Georgi!!! Kde ksakru jsi?!“

,,George už ti neodpoví....“ ozve se za mnou šeptavej hlas a já málem nadskočím dva metry do vzduchu, protože jsem se strašlivě lekla.

Nagadir: ,,Kterej debil?“ otáčím se a ztuhnu. ,,Orochimaru?! Co ty tady proboha chceš? Pokud vím do Akatsuki už nepatříš! Kdo tě sem pozval?“

Orochimaru: ,,Já ssám...“

Nagadir: ,,Šmarjá...“ vydechnu zdrceně a začínám propadat depresi, pozvat Akatsuki byl asi totálně debilní nápad... ,,Tak se někam posaď...“ máchnu rukou někam před sebe.

Orochimaru: ,,Ta pohovka je dosst přeplněná, už tak tam jsou jak ssardinky... mysslím, že bych jim tam překážel...“ podívá se na mě.

Nagadir: ,,To je tvůj problém, že nemáš kde sedět, nebyl jsi v plánu!“ zamračím se a moje nálada je čím dál tím horší.

Hidan: ,,Bude to, do p*dele, trvat ještě dlouho?“

Nagadir: ,,Pro tebe ano!!“ zavrčím.

Orochimaru: ,,Ale na tvoji pohovce je pořád dosst místa...“ začne nenápadně.

Nagadir: ,,Jak jsi uhodl, že je to moje pohovka?“ řečeno dosti sarkasticky.

Orochimaru: ,,Na zemi ssedět nebudu a ss těmi pošuky taky nehodlám být namačkán...“ odsekne nevraživě.

Nagadir: ,,Tak si stůj, je mi to fuk...“ zamručím a začnu listovat ve svém bločku s otázkami.

Orochimaru: *začne mi koukat přes rameno s cílem přečíst si otázky v mém bločku*

Nagadir: *na čele mi naskočí nejméně pět mega křížků* ,,Slovo soukromí ti nic neříká?“ zavrčím na něj skrze zaťaté zuby.

Orochimaru: *ignoruje mou poznámku a začne hlasitě předčítat* ,,Nic proti vám, ale ty pláště jsou dosst úchylný, kdo je navrhoval? ... Hehe, Paine... assi se ji nelíbí tvůj vkuss...“

*Pain mě začíná probodávat opravdu velmi vražedným pohledem a já mám chuť Orochimara v nejlepším jen uškrtit*

Orochimaru: ,,Tahle otázka je ještě lepší! Konan, ty pr...“

Nagadir: *zacpe mu rukou pusu* ,,Víš co, když se tak strašně nudíš, tak si vedle můžeš sednout...“

*Orochimaru se vítězoslavně usměje (zmetek) a sedne si vedle mě, přičemž se raději namáčknu na levou půlku sedačky*

Konan: ,,Ehm... ta otázka, můžeš ji dopovědět?“ podívala se na mě.

Orochimaru: ,,Jassně!“

Nagadir: ,,NE!!“ přehluším Ora a vrhnu po něm vražedný pohled.

Konan: ,,Proč ne? Je na ni snad něco špatného?“ zeptá se už trochu podezřívavě.

Nagadir: ,,Co? Samozřejmě, že ne... ale tahle otázka není podstatná...“ usměju se nervózně a stále probodávám Orochimara vražednými pohledy.

Hidan: ,,Jestli to bude trvat ještě dlouho, tak tě nejspíš obětuju Jashinovi....“ zamračí se na mě.

Nagadir: ,,Jestli budeš vést tak blbé řeči obětuju tě Jashinovi já!“

Hidan: *zatváří se trochu překvapeně* ,,Ty taky uznáváš Jashinovu víru?“

Nagadir: ,,Ehmmm.... no...“ protáhnu a začnu převracet stránky bločku.

Hidan: ,,A prošla jsi už úvodním rituálem?“ zvědavě.

Nagadir: ,,Víru můžeme probrat později a mimochodem, otázky tady budu klást já, rozumíte?“

Hidan: ,,Tak jo, popovídáme si později....“ usměje se (mám dojem, že v tom určite byly postranní úmysly).

Nagadir: ,,Takže, doufám, že už se konečně můžeme vrhnout na to, kvůli čemu tady vlastně všichni jsme... Budu vám pokládat otázky a vy na ně budete odpovídat... to je velmi jednoduchý princip. Nic složitého...“ přejedu je všechny očima.

*Tobi začne najednou mávat jednou rukou ve vzduchu, jako by se hlásil*

Nagadir: ,,Ano? Děje se něco Tobi?“

Tobi: ,,Proč nemůže Tobi sedět s Deidara – sempai?“

Nagadir: ,,Protože sedíte podle abecedy, Deidara začíná na písmeno D, proto je vepředu, zatímco tvé jméno začíná na T, proto jsi mezi S a Z.“

Tobi: ,,Aha...“ přikývl a zřejmě nad tím začal do hloubky přemýšlet.

Nagadir: ,,OK, první otázka se týká Deidary... Deii, jak snášíš rozdílný názor svého mistra na umění?“

Deidara: *přestane očumovat holky v hledišti* ,,Snáším? Proč bych měl takový názor snášet? Všichni přece ví, v čem tkví pravé kouzlo umění! Umění je...“

Nagadir: ,,Jo máš pravdu... víme to všichni....“ bez naprostého zajmu.

Sasori: ,,Tak počkat! To bych se moh hádat!“ přestal se zajímat o svou loutku a aktivně se vmísil do rozhovoru.

Nagadir: ,,Mluvit budu já a otázaný!!“ zavrčím.

Sasori: ,,Je to nuda, myslíš, že tady budem jen tak čekat a dělat co řekneš?“ usmál se škodolibě a jeho loutka podezřele ožila.

Nagadir: ,,Ehm...“ polknu nervózně a raději se přisunu blíže k Orochimarovi, kdyby třeba chtěl Sasík zaútočit tak by to třeba Ora sejmulo místo mě.... ,,Vyhrožování na mě neplatí a mimochodem, za tohle interview máte slíbené nějaké peníze a ty přece potřebujete, ne? Takže si v tom udělejte jasno. Žádné interview, žádné peníze, žádné peníze, žádný ovládnutí světa...“ pohlédla jsem významně na Paina.

Sasori: ,,Stejně... umění je ve věčnosti díla...“

Deidara: ,,Ne, umění je v pomíjivosti okamžiku!“

Sasori: ,,Věčnost!“

Deidara: ,,Pomíjivost!!“

Nagadir: ,,Ticho!!!“

Deidara a Sasori: ,,To je nějaký nový názor na umění?“ zvědavě.

Nagadir: ,,Ne! To znamená, že se máte přestat hádat!“

*oba dva si cosi uraženě zabručí a zmlknou*

Nagadir: *chvíli si uklidňuji své nervy* ,,Tak jo, Deii, dost lidí tě považuje za holku, nemáš z toho třeba mindráky? A jak přesvědčuješ ty, co ti nechtějí uvěřit?“

Deidara: ,,Jsem kluk a nehodlám se tady teď svlíkat, abych vám to potvrdil...“

Nagadir: ,,Ale od věci by to nebylo...“

Deidara: ,,Řekni Kakuzovi, ten za prachy udělá cokoliv...“

Kakuzu: ,,Co? Prachy?? Kde?“ začne se rozhlížet.

Nagadir: ,,Nikde, zbytečně se vzrušuješ...“

Kakuzu: ,,Tak proč o nich mluvíte, když tu žádné nejsou?“ ublíženě.

Nagadir: ,,Hidane, nežere tě občas to, že musíš při soubojích provádět tak složité a zdlouhavé rituály, které tě zdržují?“

Hidan: ,,Do p*dele, žere mě to! Ale co s tím mám asi tak dělat? Mý náboženství si to vyžaduje!“

Nagadir: ,,Jiný náboženství asi nepřipadá v úvahu, že?“

Hidan: ,,Jashine... ty to vidíš... Ksakru, nemel blbosti, copak ty by ses taky přidala k některýmu z těch pošahaných náboženství?“

Nagadir: ,,Otázky tady kladu já...“ spíše už otráveně než naštvaně.

Hidan: ,,Ku*va, ku*va, ku*va, ku*va!“

Nagadir: ,,Už jsi skončil?“

Hidan: ,,Ku*va, ne!“ a v tichosti dál nadává.

Nagadir: ,,Itachi, povíš nám něco o svém vztahu s bratrem?“ přešla jsem k dalšímu na řadě.

Itachi: ...

Nagadir: ,,Itachi? Itachi!! Vzbuďte ho někdo...“

*Hidan ho akčně udeří do hlavy tupou stranou své kosy, Itachi sebou trhne, rozespale otevře oči a začne kolem sebe mžourat*

Nagadir: ,,Zdá se, že jsi se probudil... Takže, Itachi, povíš nám něco o svém vztahu s bratrem?“

Itachi: ,,S bratrem? Jako se Sasukem?“ stále trochu rozespale.

Nagadir: ,,Máš snadi i nějakého jiného bratra?“

Itachi: ,,Ne, to nemám...“

Nagadir: ,,No, a jaký vztah k němu máš?“ snažím se to z něj dostat.

Itachi: ,,Chce mě zabít...“

Nagadir: ,,Hm... to ale není žádná novinka...“ řeknu trochu zklamaně.

Itachi: ,,Zeptej se na to jeho...“ pokrčí rameny.

Nagadir: ,,Hmm... co jsem taky mohla od tebe čekat, že? Tak nic, další na řadě je... Kakuzu... Kakuzu, je fakt pravda, že jsi nejlakomější člen v Aka?”

Kakuzu: ,,Naval prachy a pak ti možná něco řeknu...”

Nagadir: ,,No tohle! Si trhni, nejsem dojná kráva!” odseknu naštvaně a pohledem se přesunu ke Kisamemu, který je další na řadě. ,,Kisame, ty pocházíš z Mlžné, viď? Určitě jsi znal Zabuzu, co říkáš na to, že ho Kakashi zabil?”

Kisame: ,,Co je mi po nějakém Zabuzovi a Kakashim...” odvětí mrzutě.

Nagadir: ,,Vypadají všichni tví příbuzní tak rybovitě?”

Kisame: ,,Budu dělat jako, že jsem tuhle pitomou otázku neslyšel...” zamračil se.

Nagadir: ,,Co je na ni pitomého? Co si o tobě mají lidi myslet, když vypadáš jako kráčející sushi?”

Kisame: *začne nebezpečně svírat svůj meč* ,,Nesnáším ty hloupý narážky na můj vzhled...” zamumlal si pro sebe, ale tak aby to bylo slyšet.

Nagadir: ,,Chuděrka rybička má mindráky ze svého vzhledu...” ušklíbnu se.

Kisame: *rázem je na nohou a chystá se mě nejspíš zabít*

Nagadir: ,,Krej mě!” strčím do Orochimara.

Orochimaru: ,,Co? Neblbni!” vyjekne.

*poté oba naráz skloníme hlavy před Kisameho mečem, který nad námi prosviští a úspěšně zničí pohovku na které sedíme (fňuk, byla po babičce >_<), pak se rázem přesuneme na zem a v rychlosti se schováme za zbytek moji sedačky, ne že bych byla zbabělec, ale svoji hlavu mám ráda, moc ráda*

Kisame: ,,Vylez!!” zafuní a začíná se nebezpečně přibližovat.

Pain: ,,Nezabijej ji, jinak nám nezaplatí...” povzdychne si otráveně.

Kisame: ,,Nezabiju ji, jen ji useknu nohu nebo ruku, nebo obojí...” *pak se ozve jeho psychopatický smích a objeví se u nás*

Nagadir: ,,Krej mě!” postavím se, chytnu Orochimara a přesunu ho před sebe.

Orochimaru: *je mírně zmaten z nastálé situace*

Nagadir: *podívám se na Paina* ,,Odvolej toho rybího pošuka, protože jestli se mě dotkne, byť jen špičkou svého meče, tak vám nezaplatím!”

Kisame: ,,Blbost!” zakříčí a také se podívá na Paina.

Pain: *podívá se párkrát na mě a pak na Kisameho* ,,Kisame, sedni si a neotravuj...”

*Kisame se zatváří jako by mi chtěl ukousnout hlavu a nafučeně se posadí zpět na své místo a já si oddychnu, není nad vydírání... eh... tedy vyjednávání*

Orochimaru: ,,Nechtěla by ssess ke mě přidat?” otočil se ke mě čelem.

Nagadir: ,,Co? Proč bych o to měla stát?”

Orochimaru: ,,Moje tetování by ti sslušelo...”

Nagadir: ,,Ne že by se mi nelíbilo, ale....”

Orochimaru: ,,Ale?”

Nagadir: ,,Ale otázky tady kladu já...”

Orochimaru: ,,V životě jssem neviděl nikoho, kdo by dokázal Paina přinutit k tomu k čemu chce on! Někdo takový by sse mi moc hodil!”

Nagadir: ,,Vážím si tvojí nabídky, ale....”

Orochimaru: ,,Udělám co budeš chtít!”

Nagadir: *zarazím se a začnu o jeho nabídce přemýšlet* ,,Říkáš, co budu chtít, jo? Co třeba... dáš mi Kabuta??”

Orochimaru: ,,Něco realnějšího byss nechtěla?”

Nagadir: ,,Říkal jsi, že uděláš co budu chtít! Jestli mi dáš Kabuta, jsem tvoje...” *vždycky jsem chtěla osobního sluhu XD*

Orochimaru: ,,A něco jiného byss nechtěla?”

Nagadir: ,,Hmm... tak třeba... Zvučnou, k tomu Kabuta a sám se staneš mým sluhou? Pak dobiju Listovou a pak, pak ovládnu svět! Buhahahahahahaha!!!!”

Orochimaru: ,,Vůbec nejssi náročná...”

Nagadir: ,,Jo... ovládnu svět! Buhahahahahaha!!”

Konan: ,,Asi ji přeskočilo...”

Pain: ,,Co tím chceš říct? Já chci taky ovládnout svět...”

Konan: ,,Ale ty jsi něco jiného...”

Nagadir: ,,A když ovládnu svět, tak všechny ve jménu Jashina obětuju, jo!!

Hidan: ,,To zní dobře....”

Nagadir: ,,A pak... pak... pak co? Jo a pak se stanu Jashinovým poslem na zemi, jo!!”

Orochimaru: ,,Tak bereš to?” naléhavě.

Nagadir: ,,Nenech se vysmát... budu Jashinovým poslem na zemi, proč by mě měl zajímat někdo tak podřadný jako jsi ty?”

*náhle mě obklopí ochranka studia a začne mě, přes můj nesouhlas, svazovat a někam odvádět*

Nagadir: ,,Hej! Co si myslíte, že děláte? Dejte ty ruce pryč! Nech te mě být, jsem Jashinův posel!! Nech tě mě!!! Jashin vás ztrestá!!!!” vzpouzím se, mlátím kolem sebe a tak.

*ochranka mě odvádí ze studia a nakonec mě odváží, zřejmě do nejbližšího blázince...*

*heh... v blázinci je fajn...*

A ponaučení? Delší pobyt s Akatsuki je nebezpečný, moc nebezpečný, opravdu moc...
Těště se až se z toho blázince dostanu... Jashin vás všechny ztrestá! Buhahahahahaha!!!